AS - EPILOG

Překlad: Simča

"Oděv pokrytý červenou,

Víčka bolavá a modrá,

Nikdy nezapomeňte na nemilosrdné

Protože oni nikdy nezapomenou na vás. "

- J. J. McAvoy

MELODY

Seděla jsem trpělivě s nohama zkříženýma a složenýma rukama. Snažila jsem se co nejlépe zachovat klid, jak učitelka přede mnou mlela o tom, co s mým synem možná bylo špatně.

"… je to můj osobní názor, že váš syn má sociálně úzkostlivou poruchu. Málokdy si hraje nebo mluví s

ostatními dětmi. Ve skutečnostipo celou dobu, co tu je, jsem ho nikdy neviděla jevit zájem o nic jiného, ​​než jehočmáranice. Chápu, že jste oba neuvěřitelně- "

"Promiňte, nedaří se mu ve třídě?" Ptám se jí přes úsměv.

"Ne, ale-"

"Byl k vám v nějakém případě neuctivý?"

"Opět, ne-"

"Jste licencovaný psychiatr?"

Její nozdry se rozšířily, když se zhluboka nadechla.

Usmála jsem se. "Beru to jako ne. Jste učitelka, velmi dobře placená učitelka, mohu-li dodat. Koneckonců, je tonejlepší soukromá škola ve státě. Nyní, pokud byste si našla čas, abyste se skutečně podívala na tyčmáranice, viděla byste, že má velký talent a velmi nápaditou mysl. Hádám, že důvod, proč nereaguje ve vaši třídě, je proto, že se nudí… ta zadání, která dáváte, má do minuty doma hned hotové. Takže místo svalování viny na mého syna, nebo se ho snažíc označit s poruchou, která již zjevně není v popisu vaši práce, proč nezkusíte nějaké nové vyučující metody?"

Otevřela ústa, jako kdyby neočekávala, že řeknu něco takového a spíš čekala, že vezmu svého na kontrolu hlavy.

"Myslím, že jsme tuskončili, paní Hendersonová, děkuji, že jste nás zavolala." Liam vstal a upravil si obleka kravatu před tím, než mi podal ruku.

"Samozřejmě, pane Callahane. A guvernérko, jen chci, abyste věděla, že jsem vášnivým zastáncem - "

"Sbohem, paní Hendersonová," přerušila jsem ji a vzala Liama za ruku, jak nás vedl ven.

Fedel a Monte oba stáli u dveří.

"Proč jsi tak mrzutý, švestičko?" Zeptala jsem se svého syna, když houpal nohama dopředu a dozadu na lavičce v hale.

"Jsem v průšvihu?" Zeptal se tiše.

"Ne, tvoje máma tady křičela na tvou učitelku," uchechtl se Liam.

Jeho tmavě hnědá chaotická hlava se zvedlaa otevřel ústa. "Mami!" Nadával.

"Nekřičela jsem na ni. Jen jsem ji opravila, to je všechno," řekla jsem mu a on si zkřížil ruce a podíval se na mě, jako kdyby mi nevěřil.

"Nechci být znovu přesunut do jiné třídy, právě jsem začal mít rád tuhle," zasténal a položil si hlavu do dlaní.

Padajíc na kolena před ním, jsem odtáhla pryč jeho ruku. Ale stále se odmítal na mě podívat.

"Wyatte, podívej se na mě, prosím."

Povzdechl si a podíval se na mě svýma známýma, velkýma, hnědýma očima, které měly zelené skvrnky.

"Pokud se ti líbí třída, proč nemluvíš? Nebo nemluvíš s ostatními studenty? Já vím, že nejsi tak plachý, jak se chováš. Ty a Ethanněkdy mluvíte až moc,​"řekla jsem s úsměvem, když jsem ho polechtala po břiše.

Snažil se neusmívat, když mi uhýbal. "Nevím. Můžeme jít domů? " Podíval se na Liama, který stál za mnou.

"Dobře," řekla jsem, když jsem k němu natáhla ruku, ale on proběhl mezi mě a Liamaa vzal nás oba za ruce.

"Tati, můžeme jet na hamburger kSalovi?" Prosil.

"Babička dnes odpoledne pořádá piknik, nechceš být příliš plný, že ne?" Zeptal se Liam.

Wyattse na něj podíval. "Tati, už mi je sedm, můj žaludek je větší. Můžu jíst stejně jako strýček Neal."Bože, doufám, že ne!Pomyslela jsem si, když jsme vyšli ven.

Naše auto, spolu se dvěma dalšími, jedno vpředu a druhý vzadu, přijely k nám. Kain vystoupila otevřel pro nás dveře a Wyatt skočil dovnitř, sundal si batoh a hodil jej stranou.

"Vezmi nás k Salovi, prosím," žádal, než se připoutal.

"Wyatte, řekl jsem ne," Liam mu řekl přísně, když jsme nastoupili do auta vedle něj.

"Nemůžeme vyjednávat? Slibuji, že jeden vezmu pro Ethana a Donu, tentokrát."Usmál se a já se zasmála.

"Chceš jednat nebo hrozit?" Zeptala jsem se, když jsem mu zajela rukou do vlasů.

Pokrčil rameny. "To je jedno, když mi to přinese hamburger."

"Pravidlo sedm," připomněl mu Liam.

Wyatt trucoval, když si zkřížil ruce. "Nikdy se nepři s šéfem."

"To je pravda, tak proč se stále o tom mluví?" Zeptal se ho.

"Dobře, nech mě hladovět. Dona s vámi už nikdy nepromluví,"povzdechl si, když sáhl do námořnicky modré kapsy saka a vytáhnul svou mp4. Zapnutím hudby, nás ignoroval a já bojovalase smíchem.

Liam zasténal, když si stiskl kořen nosu. "Slyším svého otce se mi vysmívat. Ale upřímně, nepamatuji si, že bych byl tak frustrující,"zašeptal Liam.

Stiskla jsem mu stehno. "Jsem si jistá, že ne. Uvolni se, má to jen od Ethana,"řekla jsem.

"Musela jsi otěhotnět znovu tak brzy po Ethanovi. Jakoby vypořádávání se s ním nebylo více neždost."

"Promiň? Čí to byl nápad podniknout druhé líbánky-? "

"Nikdy jsme neměli první, tak jak by mohly být druhé? Kromě toho jsi milovala Londýn, guvernérko."

Chtěla jsem ho nakopat. Místo toho, kopírovala jsem Wyatta a otočila se zády k němu. Pořád jsem nemohla uvěřit, žeto bylo osm let, co jsme se zbavili Aviana. Osm let, co jsem znovu otěhotněla, tentokrát s dvojčaty; WyattemSedricemCallahanem a DonatellouAvielouCallahanovou. Milovala jsem je oba, ale občas jsem neměla stejný pocit při jednání s Donatellou, zatímco on jednal s Wyattem. Muselo to být kvůli tomu, že byly tolik jako my. Donatella mělaLiama omotaného kolemprstu tak pevně, že to nebylo ani vtipné.

Bylo to dlouhých osm let řízeného chaosu, a protože Liam a já jsme nikdy nechtěli, aby se události, kterése konaly, někdy opakovaly, byly potřebné změny, které musely být provedeny. Byli jsme nyní napůl odstraněni z obchodu s drogami.Obchod byl stále pod naším dohledem, ale už jsme si tak nešpinili ruce. Tráva vzlétla a my jsme měli největší kontrolu nad trhem. I když stále byla poptávka po kokainu, pervitinu a heroinu, nevyrábělo se v Illinois. Koneckonců, Liamovým plánem pro první ženskou guvernérku Illinois bylo vyčistit ulice a skutečně jsme tak udělali.

Nechali jsme se inspirovat Římany -v podstatě jsme povolili prodejcům, aby pohybovali s produktem výměnou za méně násilí. Nebylo to o penězích, ale o moci; o kontrole.Avian nás to naučil.

Drogoví dealeři byli zvláštně civilní, když jste měli pistoli u jejich hlavy. Menší gangy a kartely byli jiný příběh. Měli tendenci se dostat mimo kontrolu a my jsme byli obvykle nuceni poslat uklízecí čety.

Byla potřeba dobrých tucet úmrtí, aby to zatraceně pochopili. Neměli tušení, kdo jsme byli a to pouze sloužilo k našemu účelu, abychom je děsili. Se zářícím Chicagem, jsem byla zvolena ne jen na jedno, ale i na druhé funkční období. Byla jsem v úřadě téměř pět let.

Zpočátku jsem si myslela, že Liam měl kandidovat, ale poukázal na skutečnost, že potřebovaludržet obchodní aspekt našeho života… i když jsem věděla, že si tajně užíval titulu Šíleného Kloboučníka.Dala jsem tomutostátu téměř pět let, a teď všichni čekali, jaký bude můj další krok.

"Melody." Liam mě vytáhl z mých myšlenek, jak ukázal výstrahu na svém telefonu. "Podle všeho někdo z FBI nás kontroluje."

To nebylo nic neobvyklého. FBI kontrolovala každého guvernéra… hlavně proto, že byli většinou korumpováni.Jediný rozdíl mezi nimi a námi byla skutečnost, že jsme nemohli být chyceni. Jakmile byla budova J. Edgara Hoovera přestavěna, Liam a já jsme darovali sto milionů dolarů na novou

technologickou laboratoř. Neznámo pro ně, Declan, Monte a já jsme si tam nastavili upozorňující program. Pokud se někdo někdy podívá do našich jmen, nebo našich životů, okamžitě se to dozvíme a rozhodneme, jak si s tím počít.

"Na co se dívají?" Zeptala jsem se, když listoval.

"Daňová přiznání." Položil telefon zpátky do kapsy a zavrtěl hlavou.

"Samozřejmě," uchechtla jsem, jak se Wyatt uvolnil v mé náruči.

"Ten piknik mě dohání k šílenství." Zasténal, jak jsme zastavili v parku. "Slib mi, že budeš příjemná. "

"Jsem vždy příjemná."

"Víš, že po všech těch letech, ti pořád nevěřím." Mrkl na mě.

Ignorujíc ho, jsemvytáhla jedno z Wyattových sluchátek. "Jsme tady a myslím, že vidím hamburgery."

Posadil se a přitiskl tvář k oknu. "Nevidím nic, všechny foťáky jsou v cestě."

Zatracený tisk. Nemohli jsme opustit zatracený panství, aniž by nebyli všude kolem.

"Brzy budeme venku, a buď příjemný ke svým bratrancům a sestřenicím," řekla jsem mu.

"Jsem vždy příjemný, mami," řekl věcně.

"Jaká matka takový syn," zamumlal Liam nutíc mě ho loktem praštit.

LIAM

"Tati!" Vykřikla Donatellav okamžiku, kdy jsem vystoupil z auta. Běžela tak rychle, jak jen to šlo, než miskočila do náručí.

"Kdo jsi?" Zeptal jsem se, když jsem ji držel před sebou. Byla téměř přesnou kopií její matky; tmavě hnědé vlasy, oslňující úsměv… ale měla moje oči… moje zelené oči.

"Tati, víš, kdo jsem." Trucovala na mě.

"Vypadáš povědomě? Ukradla jsi někdy moji kravatu? "

"Nějakou jsem si půjčila."

"Teď si tě pamatuju." Přitáhl jsem ji k hrudi. "Jíšvšechny mé oblíbené cereálie, půjčuješ si mé kravaty a vyvádíš žertíky na své bratry. "

"Tati!" Zachichotala se a objala mě kolem krku, když jsme šli na travnatý park. Skryla svůj obličej do ohbí mého krku, rozmrzelá všemi fotoaparáty stejně jako já.

"Pane Callahan, plánuje vaše žena do budoucna kandidovat na prezidenta?"

"Pane Callahane, jaké jsou její plány pro zbytek svého druhého funkčního období? "

"Dámy a pánové," obrátil jsem se na ně, jak jsem posunul Donatelluna svůj bok. "Když se moje žena rozhodne, budete o tom všichni vědět. Nyní, pokud nás omluvíte, máme rodinný piknik- "

"A hamburgery!" Wyatt zařval za námi. On objímal svou matku, jako by ho měla přede mnou zachránit. Mel se snažila zadržet smích, mohl jsem to vidět, když ho pohladila po hlavě.

Wyatt byl její miláček.

"Máme piknik a hamburgery, kterým se musíme věnovat," řekl jsem jim.

Donatellami vyklouzla z náruče a ucítil jsem, že jsem chtěl trucovat, když běžela k Wyattovi auchopilaho za paži, než oba vyběhli směrem k Nealovi, který stál u ohniště.

"Jídlo přebíjí otce." Zamumlala Mel, než mě vzala za ruku.

"Člověk by si myslel, že je nekrmíme," zamumlal jsem, když jsem si prohlížel prostor pro jakékoliv známky Ethana.

Nebyl s Minou a Nealovými dětmi. Neal adoptoval Mininu dceru před rokem, kdy porodila jejich syna, Sedrica. Mina byla pro něj dobrá, a co bylonejdůležitější, byla dobrá pro nás, protože nyní byla vedoucí Melodyniny kampaně. Věděl jsem, čím byl k ní Neal nejvíce přitahován, bylato její přímá upřímnost… byla otevřená kniha. Řekla mu na jejich úplně prvním rande, že to byla Mel, kteráje chtěla dohromady. Byl na ni naštvaný asipět sekund předtím, než se rozhodlnedívat darovanému koni na zuby.

"Kde je Ethan?" Zamračil jsem se, když jsem ho stále neviděl.

Nebyl s Coraline a Declanem, kteří byli zaneprázdněni tancováním na hudbu, zatímco jejich dvě děti tančily kolem nich. Po Coralininém zotavení, nebyla schopna sama počat dítě. Takže místo toho si adoptovali děvčátko, Helen, a pak přes náhradníka, byli schopni mít chlapce, Darcyho. Helen a Donatella utvořily alianci proti všem chlapcům v rodině. Každá vodní, sněhová a špinavá válka, byla jejich počínání.

"Tam je." Mel ukázala na Ethana, který měl na sobě svůj oblíbený klobouk, zatímco seděl vysoko na větvi stromu s knihou. "Vypadá to, jako kdyby se snažil být zase ten vyspělý."

Protože byl nejstarší chlapec, snažil se chovat, jako kdyby byl víc než jeho sourozenci a bratranci a sestřenice. Chtěl, aby s ním bylo zacházeno jako s dospělým.

"Jdeš tam ty, nebo bych měla já?" Zeptala se Mel.

"Mám to."

Přikývla, když se přesunula k mé matce, která seděla za svým malířským stojanem snažíc se malovat. Byla to jediná věc, která ji dělala radost, kromě rodiny, samozřejmě. A ona se stala opravdu dobrou.

Dokonce udělala rodinný portrét a podařilo se jidát do něj i otce, přesně tam, kde by měl být.

"Ethane," zavolal jsem na strom.

"Ahoj, tati," řekl, aniž by vzhlédl od své knihy, která nebyla ve skutečnosti kniha, ale italský slovník.

"Snažíš se naučit italsky?" To bylo nové.

Pokrčil rameny a podíval se na mě. "Chtěl jsem vědět, co na tebe máma křičela."

"Nekřičela-"

"Křičela. Byla opravdu naštvaná, a máma mluví italsky pouze tehdy, když uděláš něco špatného,"uvedl.

Tyhle děti mě zabijou.

"No, kam ses zatím dostal, Chytráku?"

Když pozdvihl slovník, usmál se. "Ty zasraný-"

"Dobře, to stačí," přerušil jsem ho.

"Jo, to je vše, co mám tak jako tak. Mluví příliš rychle. "

"No, můžeš se teď připojit k rodině?"

Rozhlédl se po parku a pak zavrtěl hlavou. "Jsou to všechno děti a ty si mi řekl, že bych se měl začít chovat jako muž. "

"Myslel jsem to, abys přestal se svým práskáním své matce na tvé strýce a mě, když máme pokerové noci." Potřeboval přestat brát všechno tak doslova.

"Tati, nechci, aby na měmáma křičela v italštině. Pravidlo šestnáct: Nikdy nedráždi matku."

Teď používal naše pravidla proti nám.

"Ano, ale pravidlo padesát jedna říká, že vždycky říkej své matce pravdu, pokud to nejde proti blahobytu tvého otce."

Otevřel ústa a vyskočil ze stromu. Chytil jsem ho, ale on mi vyběhl z náručí, ujišťujíc se, že to nikdo neviděl.

"To není pravidlo!" Řekl a položil si klobouk na hlavu.

"Je." Teď.

"To není."

"Ethane, nemůžeš se hádat s člověkem, kterým ta pravidla vymyslel."

"Chci tato pravidla v písemné formě, stejně jako bible nebo tak něco." Pak se rozzlobil, když jsem se zasmál… choval se stejně, jako já kdysi.

"Ethane, je to rodinný čas, jdi se bavit a chovej se jako dítě, to je rozkaz."

Trucoval, ale vzdychl. "Dobře, ale jen proto, že jsi mi řekl, že musím."

"Samozřejmě." Přikývl jsem a on se vydal pryč. Najednou jsem si vzpomněl, na co jsem se ho chtěl zeptat.

"Ethane?"

"Jo?" Zarazil se a podíval se zpátky ke mně.

"Proč tvůj bratr ve třídě nemluví?"

Usmál se. "To je tajemství."

"Ethane".

Povzdechl si. "Líbí se mu jedna holka a on ji předtím rozplakal, takže teď se bojí něco říct, když je kolem. Neříkej mu, že jsem ti to řekl, jo? A neříkej to mámě! "

"Dobře." Nemohl jsem si pomoct skrýt úsměv.

Takže Wyatta první láska. Věděl jsem, proč nechtěl, aby jejich matka věděla.

"Pane Callahane,"AveryBarrow, můj bývalý spoluvězeň z toho, co vypadalo jako před věky, došel ke mně v doprovodu Monteho. Během let se z něj stal vysoce ctěný politický zpravodaj a reportér.

"Avery, děkuji, že jsi přišel."

"Samozřejmě, pane Callahane, předpokládám, že je na čase, abych splatil svůj dluh?" Usmál se a já přikývl, než jsem se odvrátil od rodiny.

"Potřebuju, aby ses pro mě o něco postaral," řekl jsem mu, jak mu Monte podal fotografii.

Otevřel ústa.

"Je tu nějaký problém?" Zeptal jsem se ho.

Zavrtěl hlavou, ale otevřel ústa, pousmání se mu zdržovalo na rtech. "Vždy jsem si myslel, že darebácise na konci ztratí. Že svět musí mít balanc."

Zvedl jsem na něj obočí, jak jsem se zachechtal. "Víš, proč vymysleli superhrdiny? Proč miliardy lpí na fiktivních postavách ve filmech a knihách? "

Zavrtěl hlavou.

"Protože vědí, že tady v reálném životě, darebáci řídit svět. Proč jinak dobří umírají mladí?"

"Těším se, že budu žít dlouhý život," odpověděl, připomínajíc mi, jak moc se změnil.

"Zařiď, aby vypadala dobře, Avery," odpověděl jsem, když jsem ho opustil a zamířil zpět k mé ženě.

Seděla na bílédece, zatímco Donatella běžela tam a zpět každých několik sekund, a zanechávala pampelišky v matčině ruce s každým návratem.

"Co se děje?" Zeptal jsem se, když jsem si sundal boty a posadil se.

"Chce, abych ji udělala korunu z pampelišek, ale vítr je stále vane pryč," odpověděla Mel, jakDonatella se vrátila s jednou pampeliškou a položila ji do její dlaně.

"Miláčku, víš, že můžeš utrhnout více než jednu po druhé, že?" Zeptal jsem se.

"Já vím," řekla předtím, než se vrátila, aby přinesla další.

Podíval jsem se na Mel, která jen pokrčila rameny. Věci byly provedeny Donatelliným způsobem, nebo vůbec.

"TakžeAvery-"

"Postará se o to," řekl jsem jí.

"Nebude ti chybět Chicago?" Zašeptala, když se podívala na mrakodrapy, které stály v dálce za parkem. Překonávala se… ale na druhou stranu jsme vždy dostali, co jsme chtěli.

"Je to jen osm let."

Naklonil jsem se k ní a políbil ji, kdy mi pampeliška byla tlačena do tváře. Podíval jsem se na Donatellu, která se zakřenila, když jsem ji přijal. Potom beze slova, zase utekla.

Zastrčil jsem ji za Meliny vlasy, než jsem řekl: "Melody Callahanová, budoucí prezidentko Spojených států amerických, miluji tě. "

"Liame Callahane, budoucí první manželi, miluji tě víc." Políbila mě.

Tohle je můj život. Náš život. A nevyměnil bych ho za zatracený svět.

***

KONEC