AS - 34. kapitola

Překlad: Simča

"Smrt končí životem, ne vztahem."

-MitchAlbom

LIAM

Jen chladní zkurvysynovépohlednou láskám jejich života do očí a pak vystřelí kulku do jejich lebky. Od samého začátku, když jsme o tom mluvili, jsem věděl, že nebudu schopen to udělat. Nicméně, byl jsemšokován, že ona to nebyla schopna udělat taky. Zírala na mě, její zbraň byla stále namířená a teplá od kulky, kterou vystřelila do zdi za mnou, zatímco moje kulka zůstala uvíznutá v rámu obrazu

za ní.

Tisknouc své čelo k jejímu, na chvíli jsme tak zůstali, jak jsme vdechovali vůni toho druhého.

Byli jsme slabí, že jsme se navzájem nezabili, nebo nás to učinilo silnými? Nevěděl jsem. Cítil jsem se uvnitř mrtvě, ale pořád jsem ji měl a to bylo vše, na čem záleželo.

"Ani jsi mi nedal šanci říct,´Taky tě miluju, LiameCallahane,´"zašeptala.

Chtěl jsem se usmát, ale nemohl jsem. To byl konec. Odtahujíc se ode mě, otočila se kpočítači. Čísla na časovači byla všechna na nule.

"Měli bychom jít," řekl jsem jí, stejně jak se všechna data začalahýbat, a všechny soubory na disku

byly odeslány různým novinářům.

"Co to sakra?" Zamumlala Mel, než si sedla.

"Mel, potřebujeme ode-"

"Soubory se navzájem mažou," zašeptala

Začalo mi bušit srdce. "Co?"

Pokusila se psát, ale systém ji ihnedblokoval a stránky, fotky, účty, vše, co na nás měl, se vymazalo. Bylo to jako dívat se na konec hry Solitaire, kde jsou všechny karty rozdány,než zmizí úplně.

"Ty jsi to udělala?" Zeptal jsem se jí.

"Ne. Nebylo nic, co bych mohla udělat. Program byl mimo mé- "

Zarazila se, když obrazovka videa vyskočila a najednou se tam objevilaAviela s velkým úsměvem na

její tváři a sklenicí bílého vína v ruce.

"Máš problémy, tati?" Zachechtala se. "Kéž bych mohla právě teď vidět tvou tvář. Ach, musíš právě vybuchovat vzteky. Pravděpodobně budeš ze mě chtít vymlátit duši. Několikrát mě pobodat, zamknout mě do díry, dokud se nebudu chovat patřičně. Je to škoda; s největší pravděpodobností jsi mě už dávno zabil. Alespoň zabil fyzicky. Ale je mi to jedno, bylajsem mrtváuž dlouhou dobu a alespoň nemusím už snášet tvoje sračky. Možná nejsem dostatečně silná, abych tě zničila, ale zatraceně ti neusnadním, abys vyhladil mou dceru.

"To je pravda - kdyby přišlo na tebe nebo ji, vždy si vyberu ji. Myslel sis, že bys to mohlnějak změnit? A já tě nechala si myslet, že mi na ní nezáleželo, postřelila jsem ji, málem jsem zabila její rodinu, jen abych mohla mít tento okamžik. Tohle jedno vítězství. Vše, co jsi mě kdy nechal nasbírat na ní je tady. Moje životní dílo - jediný zápisník, který na ni mám – a mažu ho. Neexistují žádné kopie, nastavila jsem automatické mazání, když dojde čas. Udělej si vlastní zkurvenou špinavou práci, ty zvrácený, hloupý zkurvený hajzle. Šachmat, tatínku."

Spadla mi brada, když pozvedla sklenici k němu-k nám.

"Uvidíme se v pekle," řekla, když vypila celou sklenici. "Jo, a ještě jedna věc, pokud jsi ve své kanceláři, měl bys odejít, mám tam několik výbušnin, které čekají na zničení toho zasranýho místa. Pokud to přežiješ, řekni mému dítěti, že ji zdravím… a že mi je líto, že jsem ji musela ublížit. "

S tím, ona byla pryč, a nebyl jsem si jistý, jak reagovat. Melody byla šoku, jak její oči potulovaly po obrazovce počítače, zatímco soubory se stále vymazávaly. Znovu klikla na video, ale najednou se ozval prudký výbuch, díky kterému se začaly rozbíjet okna a zdi.

"Mel, musíme jít!" Vykřikl jsem, když se země otřásla prudce pod námi. Základ budovy se bez pochyb otřásal.

"Dej mi chvilku," řekla, když vzala telefon a napíchla ho do procesoru.

Co to sakra mohla právě teď dělat?

Vyřítil jsem se k popraskanému oknu a podíval se ven, viděl jsem policisty vyklízet ulice.

Další hlasitý výbuch se rozlehl po celé budově, což způsobilo, že co dosud nespadlo, se hroutilo k zemi.

"Mel-"

"Pojďme," řekla a sundala si podpatky a přesunula ke dveřím.

V okamžiku, kdy je otevřela, hustý, těžký, šedý kouř nás ​zasáhl. Elektroinstalace visela ze stropu, jak části zdí se zhroutily.

Rozběhla se přes uličku, když se podlaha pod ní náhle zhroutila.

"Mel!" Skočil jsem dopředu a popadl ji za paži. "Nenechal jsem tě žít, aby ses zabila!"

"Neprosila jsem tě, aby mě zachránil, ty osle! Pusť mě. Tudy se dostaneme ven. "

Koulejíc očima, jsem udělal, jak chtěla a pustil ji, aniž bych jí jakkoliv varoval. Spadla tvrdě proti stolu pod ní.

"Sakra, Liame!"

"Promiň. Byl jsem příliš zaneprázdněn být oslem," uchechtl jsem se, když sjela ze stolu a já skočil dolů.

Dostal jsem se na nohy jen proto, aby mě udeřila do čelisti.

"Mrcho!" Vyštěkl jsem, když jsem si otřel krev z koutku úst.

"Přestaň fňukat, musíme se dostat ke schodům."

Popadl jsem ji za ruku, přitáhl si ji k sobě a políbil ji. Prsty se mi propletly do jejích vlasů, jak mě sevřela kolem krku.

"Tohle není konec," řekl jsem, když jsem ji vzal za ruku a rozběhl se. Přitiskl jsem si ruku na pusu, snažíc se nevdechovat moc kouře do mých plic.

Zvládli jsme to ke schodišti a do dalšího patra, než se strop za námi zhroutil.

"Je tu někdo? Pomozte mi, prosím!"Muž volal z dolního patra. Jeho noha byla zlomená; měl ji v podivném úhlu a krvácel.

Mel se na mě podívala otráveně.

Můžeme ho jen tak nechat.

"Někdo pomozte!" Prosil muž.

"Můžeme ho použít k útěku," zašeptal jsem. Koneckonců, byli jsme stále obklopeni téměř každou právní organizací. Divili by se, proč jsme neopustili budovu během počáteční evakuace.

Mel se k němu přesunula atiskla palec k jeho krku, dokud neomdlel.

"Nemusí nás vidět, aby nám pomohl,“ řekla.

Dobrý postřeh.

Pokládajíc jeho paže kolem našich ramen, jsme šli dolů po schodech. Jeho nohy se vlekly s každým naším krokem, ale byla tam cena za záchranu, ne?

"Další tři!" Zakřičel hasič, jak spěchal k nám. Oba jsme drželi hlavy dole, a zírali naštěrk, když k nám přišel.

"Pane, madam-"

"Jsme v pořádku, ale on je vážně zraněn," řekla Mel, když zabalili přikrývky kolem nás.

"Je tam ještě někdo?" Policista zařval přes hlasitou sirénu a rostoucí dav, který se shromáždil, aby sledovalbudovu za námi hořet.

"Nemohli jsme nic vidět. Ztratili jsme se a byli uvězněni, pak jsme ho našli, když jsme se snažili dostat ven,"zařval jsem.

Přikývli, stejně jako další exploze vybuchla uvnitř, roztříštila všechna okna v nejvyšším patře.

"Uhněte. Uhněte! Uvolněte cestu!"Vykřikl důstojník, když nás vedl k sanitce.

"Jsme v pořádku, jen chci jít domů," řekla jim Mel.

"Madam, potřebujeme vás -"

"Jdu domů. Tohle zatracený město se mě snaží zabít! Masakry, bombardování! Mám pocit, že jsem v zasrané válce!" Vyštěkla, jak další bomba vybuchla. Zadní část budovy se začala hroutit, posílajíc silný oblak kouře směrem k nám.

Nebylo to ideální, ale dal námdůvod, abychom odtamtud utekli.

"Liame!" Zařvala Mel s úsměvem na tváři, když jsme se vzdálili z místa činu.

"Co?"

"Právě jsme vyhráli?"

"Téměř."

Koneckonců, museli jsme se ještě postarat o Aviana.

MELODY

Špína a prach obalovaly každou píď mně. Moje vlasy byly špinavé a všimla jsem si, že i konce byly spálené. Liam vypadal stejně špatné, ase samolibým výrazem na mé tváři, bylo těžké si představit, čemu jsme právě unikli. Šli jsme do sklepa, nečekali jsme, že tam někoho potkáme, kromě Aviana.

Nicméně, Monte, který seděl u počítače, vytáhl na nás pistoli, když jsme vešli dovnitř.

"Opravdu?" Řekl Liam a zvedl obočí.

"Šéfe! Co se stalo? Všechno je pryč. Jak jste to udělali? "Zeptal se, když se otočil na křesle, aby nám čelil.

"Co to kurva?" Zabručel Liam, když si všiml jak Neal a Declanebili z Aviana sračky.

"Říkal jsem jim, aby odešli!"

"Neal řekl, že neměl co ztratit,Declan volal Coraline a pak oba šli k němu, než jsem jim to mohl vymluvit,"odpověděl Monte.

"Opravdu? Než jsi jim to mohl vymluvit? " I s jednou nohou mohl něco říct.

"Dobře, možná jsem chtěl, aby ten hajzl zaplatil za to, že mi vzal nohu." Bojoval s úsměvem.

Zavrtěla jsem na něj hlavou, šla jsem za něj, popadla jsem řídítka jeho vozíkua pak ho otočila k oknu.

"Pak tu tedy máš první místo v řadě," řekla jsem mu. Poklepala jsem mu na rameno, stejně jak Liamvstoupil do místnosti.

"Dost! Chci ho živého, abych ho mohl zabít pomalu,"řekl Liam svým bratrům.

Ztuhli, jejich tváře byly pokryté krví, nebyl pochyb o tom, že byli v šoku, že ho vidí.

"Liame, co to kurva-?"

"Vypadněte," řekla jsem jim, když jsem vstoupila.

Házejíc na zem boxery, vyčistili prostor, ale ne dříve, než plivli na Aviana.

Avianova hlava klesla, a krev kapala ze špičky jeho nosu. Několikrát se mělce, hluboce nadechl, než vyplivl krev. Se zbylou sílou, kterou v sobě sesbíral, se opřel do židle.

Jednojeho oko bylo oteklé a pohmožděné. Musela jsem uznat, že to byl tvrdý starý muž.

"Z reakcí tvých bratrů, předpokládám, že je konec?" Zeptal se Liama, jak si nás jeho zdravé oko prohlíželo. "Všichni máte více nestydatosti, než jsem si myslel. Byl jsem si jistý, že jste se chtěli sami zabít. Je to ve vašich povahách."

"Stálo to za to, Aviane?" Zeptala jsem se. "Byla jsem v tvé kanceláři, viděla jsem všechnu tvou tvrdou práci a ty ses ji vzdal. Nechápu to."

"Nemůžete vyhrát, pokud nejste ochotni ztratit všechno. Nebojím se ničeho. Já nic neztratil. Pro nikoho netruchlím a na oplátku, můžu strávit celý život mučením vás, jak jste to udělali mě. Strach, který ve vás koluje, mi za to stojí. Kromě toho, kdybych opravdu chtěl, mohl jsem udělat dohodu s MS a strávit zbytek svého života v rámci domácího vězení…"

"Myslel sis, že by ti to jen tak prošlo?" Zeptal se ho Liam. "Proč jsi nešel rovnou na MS a neučinil

dohodu? Proč jsi nám umožnil ti to udělat?"

"Nebojím se bolesti. Vítám ji. Ta nás dělá silnými. Kosti, modřiny, řezy, všechno se uzdraví. Moje mysl

je něco, čeho se nikdy nemůžete dotknout. "

"Ministerstvo spravedlnosti by se tě nedotklo ani metrovou holí," řekla jsem mu.

On se uchechtl, když vyplivl další krev. "Nedostal jsem se tam, kde jsem teď, aniž bych nesesbíralšpínu. Před Olivii, jsempodplatil vaše služebné, prošel jsem špínou a pronikl do satelitů vaší stíhačky. Mám špínu i na ně. Radši mě vysadí na opuštěném ostrově, než abych vyzvonil jejich tajemství. Jsem vrcholný lovec, vím, jak si chránit záda. "

"Chceš říct, že moje matka byla," opravila jsem.

Zavrtěl hlavou. "Tvá matka se nemohla beze mě pohnout, natož přemýšlet. Ona udělala, co jí bylo řečeno. Nebyla lovec, byla návnada, pěšák. "

"Byla chytřejší než my všichni, to musím uznat." Vytáhla jsem telefon a přehrála video.

"Máš problém, tati?"

Sledovala jsem, jak jeho oči se rozšířily, a otevřel ústa v šoku.

"Ne," zašeptal, než začal křičet. "Ne! Ty hloupá píčo! NE!"

"No, pane Lovče, zdá se, že vás liška napálila," řekl Liam jak Avian bojoval proti své židli. Přešel za něj, stál za jeho zády a položil ruku na jeho rameno, sklonil se k uchu a zašeptal: "Ale to je v pořádku, nemáš strach z bolesti, že ne?"

"Znovu se zeptám na svou otázku." Usmála jsem se, když jsem schovala telefon. "Stálo to za to?"

Liamsi začal sundávat košili.

"Manželko, možná to na večeři nestihnu," řekl mi tiše a já věděla, co chce. Pomstu.Krev na vlastních rukouza svého otce a já ho nechala. Vzala jsem od něj košili a přikývla jsem.

"Vezmi si tolik času, kolik potřebuješ," řekla jsem a otočila se na Aviana. "Sbohem, dědečku. Nikdy mi nebylo potěšením."

"Bude to velmi barbarské," zašeptal mu Liam, když jsem vyšla ze dveří.

LIAM

Hvízdal jsem si, když jsem ho vezl do krematoria. Křičel proti lepicí pásce, ale to byla hudba pro mé

uši. Mačkajíc tlačítko, ocelová brána se otevřela, jak teplo z předehřáté trouby unikalo ven. Oheň řval, vzrušujíc mě ještě víc. Byl schopen se pohnout jenom krkem po mé malé epizodě na židli.

"Četl jsi někdyTisíc HroznýchZpůsobů, Jak Zemřít?" Zeptal jsem se ho s vědomím, že nemohl odpovědět. "Je to skvělé čtení, ukřižování, jáma hadů, nabodnutí na kůl. Chtěl jsem si jen vybrat náhodné číslo, ale manželkami řekla, že se teď musíme postarat oRsamas. Strávilijsme příliš mnoho z našeho života na tobě."

Nebojoval proti popruhům, když už byl slabý kvůli ztrátě krve. Poklepal jsem mu na prsou a věděl jsem, že ho to pálilo.

"Zůstaň naživu ještě několik okamžiků. Na závěr, musím tě vidět hořet. Zemřeš ohněm, zatímco my

byli znovuzrozeni skrze plameny, které Aviela rozpoutala v tvé kanceláři. Je to všechno velmi poetické, nemyslíš? Všichni nemůžeme být Phoenixem, někteří z nás musí být popel. "

Po stisknutí tlačítka, jsem s radostí pozoroval, jak ho plameny vtáhly, než se dveře zavřely.

"Ber to jen jako návrat do pekla," řekl jsem, jak jeho instinkty se nakoply, a začal bojovat.

Jeho hlasité výkřiky mohly probudit mrtvé.

"Šachmat," řekl jsem a otočil se, jak bránase zaklapla.

MELODY

Když se Liam dostal do letadla,podívala jsem se nad sedadly a zamávala mu.

"Konečně," zamumlal Declanze sedadla za námi v první třídě.

"Chamtivý bastard ani nám nedovolil se dívat," uchechtl se Neal.

Obrátila jsem se k nim oběma a oni okamžitě si nasadili sluchátka a uvolnili se do svých sedadel.

"Omlouvám se, že jdu pozdě," řekl a položil tašku do horního prostoru.

"Bavil ses?" Zeptala jsem se, i když jsem věděla, že se bavil.

Usmál se a mrkl na odpověď. "Jinx ví, kde se s námi setkat?" Zeptal se o pár vteřin později a já kývla.

Poslala jsemCoraline zprávu, aby přistáli v Anglii. Tak jako tak nebyli ve vzduchu dlouho. Všichni jsme si potřebovali odpočinout od chaosu; i kdyby to bylo jen na jeden den nebo dva.

Náhlý pohyb upoutal mou pozornost, a já se podívala směrem dopředu, kde jsemuviděla Minu s malou holčičkou v náručí, jak mluvila s letuškou. Minula naší řadu a zůstala stát na místě, kde seděl Neal a Declan. Sledovala jsem, jak se podívala na své lístky, které byly bezpochyby ty, které jsem poslala. Pak se podívala na Declana.

"Myslím, že jsi na mém sedadle," její jemný, ale pevný hlas způsobil, že se na měLiampodíval s překvapením.

"Promiň," řekl Declana vstal a rozhlédl se zmateně. Pak se odšoural k jeho přidělenému sedadlu. Holčička v Mininém náručí se natáhla a plácla Neala, ve snaze získat jeho pozor.

"Omlouvám se," řekla mu Mina.

"Ne, nic se neděje." Usmál se.

Otočila jsem se na svém sedadle, a těšila se s lehkým úsměvem na tváři.

"Dámy a pánové, obraťte svou pozornost na obrazovky před vámi, promluví prezident Spojených států amerických,"pilot promluvil přes interkom.

"Přesně na čas," zašeptal Liam než ji zapnul.

"Dobrý večer. Dnes večer, mám tu čest oznámit americkému lidu a světu, že Spojené státy provedly operaci, která vyústila v dezorganizaci a decimaci teroristické skupiny známé jako Rsamas.

"Jak všichni víte, byli zodpovědní za smrt desítek nevinných mužů a žen během posledního měsíce. V současné době pod mým velením, zvláštní agenti provedli operaci v malém městě Roster v Alabamě. A po přestřelce, muži zodpovědní za masakr v Modré zahradě, bombardování budovy J. EdgaraHoovera a vraždufederálních agentů v celé zemi, včetně mé dcery, stejně jako mnoho vašich synů a dcer, byli postaveni před soud.

"Dnes všichni ti, kteří se snažili vyvést teror, byli upozorněni na velikosti a nulovou toleranci této země a amerického lidu. Nebudeme se teroru klanět. Budeme mu čelit a říkat mu ne. Už nikdy znovu. Budepostaven památník na památku padlých. Musíme a budeme i nadále ostražití. Děkuji. Kéž vám Bůh žehná, a Bůh žehnej Spojeným státům americkým."

Cestující propukli v jásot, jak měLiam políbil na hřbet ruky.

"Vyhráli jsme. Je po všem,"zašeptal mi.

"Tohle se už nesmí nikdy znovu stát," zašeptala jsem zpátky.

"Vím."

Přikývla jsem, ale nemohla jsem promluvit. Ano, vyhráli jsme válku a ujistím se, že to byla jediná válka, kterou jsme kdy museli vybojovat. Všechno se bude muset změnit. Ale právě teď, právě teď všechno, na čem mi záleželo, bylo mít svého syna v náruči a mého manžela po mém boku.