AS - 33. kapitola

Překlad: Simča

"Tohle je váš život a skončí jedním okamžikem včas."

-ChuckPalahniuk

MELODY

Zhluboka jsem se nadechla, když jsem vystoupila z auta a zamířila směrem k federální budově. Zdálo se, jako kdyby všechno a všichni pracovali proti nám. Opravdu měli naše životy takhle skončit? Byla to karma? Byli jsme mučeni za všechny naše hříchy, než zemřeme?

S každým krokem přes bílý štěrk a směrem k budově, mé srdce bušilo proti mým žebrům, jak teplý letní vítr se zařezával do mé tváře, jako tupé ostří nože do másla. Cítila jsem kapičky potu, které tekly dolů po mém obličeji, krku a prsou a příběh, který byl naším životem se odehrával v mé mysli- poprvé, co jsem se setkala sLiamem; Poprvé, kdy jsem ho střelila; Poprvé, co jsme šukali a následně se milovali; naše první společné zabití; náš první potrat; a naše první dítě.

Slunce zářilona mou kůži a já zasténala tiše pro sebe znechuceně. Nikdy jsem nenáviděla slunce, tak moc jako v tom velmi zatraceném okamžiku. Cítila jsem se tak vystaveně, tenhle typ sraček neděláte ve dne, kdy jsou všichni vzhůru, bdělý, pohybující se kolem.

"Zbývá nám devět hodin, Mel," Liamův hlas zazněl přes sluchátko, které jsem měla v uchu. Věděla jsem, že jsme měli devět zkurvených hodin; sledovala jsem, jak čas letí, když jsme uvízli v dopravní špičce. Byl to jiný typ pekla být bezmocná v autě, jak čas ubíhal. Celá zasraná hodina, ani by mě nepřekvapilo, kdyby i tohle měl Avian v plánu.

"Vaši kabelku a ID, madam," řekl strážný u vchodu.

Dalajsem mu obojí, a když jsem prošla detektorem kovů, jiná žena poplácávala mé oblečení.

"Uveďte povahu vaši návštěvy."

"Mám schůzku s ředitelem Doersem," lhala jsem.

Přikývl, když mi podal tašku a ID. "Omlouvám se za všechnu zvýšenou bezpečnost, paní Callahanová. Spokračujícími hrozbami, musíme být důkladní. Jen jděte k recepci a nechají vás projít. "

"Samozřejmě, naprosto chápu." Usmála jsem se, jak jsem zasunula tašku pod paži a přešla k černému pultu, kterýbyl v části před výtahy. Když jsme se poprvé vrátili do Washingtonu, plánovali jsme proniknout do budovy J. Edgara Hoovera. Věděla jsem, že bude potřeba se podívat do Avianova počítače, když vezmeme v potaz to, že na dálku jsem se do něj dostat nemohla. Nicméně, náš plán by se uplatnil pouze v noci, kdy by tam byli jen zaměstnanci na noční směně, ne každý zatracený agent.

Přešla jsem přes nepřátelskou linii a na jejich území.

"Vítejte v budově J. EdgaraHoovera, paní Callahanová. Nebyla jsem si jistá, jestli to stihnete. Váš manžel je už nahoře."

"Přišla jsem rovnou z lázní. Úplně jsem zapomněla na toto setkání," zachichotala jsem se.

"To je v pořádku. Paní Mina Sungovávás již oba zapsala na seznam jménem presidenta. Nicméně, jak jsem řekla vašemu manželovi, ředitel Doers ještě nedorazil,"řekla žena zpoza pultu.

Nechtěla jsem k tomuto využívat Minu anebo prezidenta – bylo tokomplikovaný; Nicméně, neexistoval žádný způsob, jak bychom se mohli vloupat, aniž bychom nevyvolali zbytečnou pozornost.

"To je v pořádku." Opřela jsem se o pult. "Řekl nám, že můžemepočkat v jeho kanceláři. Je tam teď můj manžel? "

Zamračila se. "Je mi líto, madam, to je proti protokolu."

Kdo se staral?

"Sarah," přečetla jsem její jmenovku. "Musí vám zavolat nebo tak něco?"

Posadila se zpříma. "Je mi líto, madam. Dokonce, i kdyby mi zavolal a udělil povolení, neměla bych dovoleno tak učinit, jednoduše proto, že je to proti protokolu a já bych mohla přijít o svou práci. To nejlepší, co můžu udělat, je vám dát povolení jet nahoru a počkat se svým manželem. "

"Děkuju." Vzala jsem si od ní navštívenku a pomalu kráčela směrem k výtahům. Když se její zrak přesunul na někoho jiného, ​​posunula jsem se a pohnula se k sterilníchodbě, která vedla směrem ke koupelně.

Kontrolujíc pod všemi kabinkami, jsem se ujistila, že jsem sama, sundala si mé perly a rychle hodila každý šperk do větracího otvoru.

Drahý Bože, ať to funguje. Muselo to fungovat. Byla to naše jediná šance.

Vrátila jsem se k výtahům tak klidně, jak jsem jen mohla a viděla jsem, k mé velké úlevě, že její pozornost byla zaměřena již na nově příchozího. Dveře výtahu se otevřely a já se dostala dovnitř.

"Podržte -" vykřikl někdo, jak se dveře začaly zavírat, ale já jsem se neobtěžovala.

"Hotovo?" Zeptal se Liamdo mého ucha.

"Ano. Jsem tady,"zašeptala jsem.

Když se dveře otevřely, vidělajsem ho sedět v hale, jak agenti pokračovali v práci za samostatnými skleněnými dveřmi. Za ním, řady šedých skříní obsazovaly prostor.

"Kolik času myslíš, že budeme mít?" Zašeptala jsem, jak jsem se posadila vedle něj.

"Aby vyklidili celou budovu? Několik hodin, pokud budeme mít štěstí. Udělej to teď."

Vytahujíc svůj telefon, jsem vytočila 411.

"Pane a paní Callahanovi, můžu vám něco nabídnout?" Muž se soubory zastrčenými pod paží se zastavil a zeptal.

"Ne, jsme v pohodě, děkuji. Tak jako tak vypadáte všichni už dost zaneprázdněně,"odvětil Liam.

Nevěnovala jsem pozornost jeho tlachání. Místo toho jsem se dívala na hodinky.

"Už to začíná," zašeptal Liam a já sledovala jeho pohled do větracích otvorů. Bílý kouř se začal šířit jako mor. Nejprve se začal šířit pomalu. Pak to se začal šířit všemi ventily. Nebylo to smrtelné, ale to oni nevěděli.

"Ať už zazní zasraný poplach," zasyčela jsem pod mým dechem.

Nemusela jsem čekat dlouho před tím, než zazněl.

"ČERNÝ KÓD! Všichni ke schodům!" Zařval muž, jak se kouř šířildovnitř místnosti.

Viditelnost byla téměř neexistující, a Liam a já jsme byli nuceni jítpodél stěn. On a já jsme nepromluvili, a raději se soustředili na stíny v místnosti, když jsme procházeli kancelářemi.

Avianova kancelář byla uzamčena na klávesnici; Nicméně, my jsme většinu kódů už věděli. Zadávajíc kód, Liampro mě otevřel dveře.

Liam přešel ke stolu a postavil se na něj, aby uzavřel větrací otvory v kanceláři. Pak otevřel okno.

Sedla jsem si ke stolu a všimla si všech cen a fotografiína kterých byl s prominenty; prezidenti, světoví lídři, královna zasraný Anglie, dokonce zatracený papež. Byl ochoten všechno zahodit… tak moc nás nenáviděl, tak moc nás chtěl zničit… šílenství opravdu muselo být v mé rodině.

Povýšený hajzl.

"Declan je na příjmu." Liam si stoupl za mnou, když jsem začala monumentálním šifrováním, snaží se proniknout do počítače.

"Jak to jde, Declane?" Zeptala jsem se, když jsem se přihlásila do Avianova serveru.

"Pomalu. Existuje příliš mnoho jmen a není dost zasranýho času, abychom prošli všemi z nich a individuálně je zastavili. Prosím, pro lásku boží, řekni mi, že máš ten správný počítač. "

Mé srdce začalo závodit, když jsem našla program. Mohlo by to být opravdu tak snadné?

"Myslím, že ano-"

Ve chvíli, kdy jsem jej otevřela, časovač se opět vymkl kontrole. Co bylo kdysi trochu míň, než devět hodin, se nastavilo na něco málo přes čtyři hodiny. Bylo to jako bych byla udeřena do obličeje a měla srdce vytrhnuto z mé hrudi.

"Sakra!" Sykl Liam vedle mě.

"Okamžitě se potřebujete odtamtud dostat, není to ten správný počítač a celý Washingtonu se chystá

vrhnout na tu budovu,"řekl Declan.

Nechtěla jsem se ho dotknout. Nemohlajsem. Ale kam bychom mohli utéct, kdybychom to nedokončili? Věděli jsme, že se něco takového může stát, a přesto jsme se dostali do tohoto rohu.

"Zkus to znovu," řekl mi Liam.

Mé ruce byly na klávesnici a řádky kódu proudily kolem obrazovky. Bylo to bludiště pastí, některé jsem viděla, jiné byly skryté, čekajíc na mě, abych to posrala, aby ty zatracené hodiny se ještě jednou zbláznily.

"Mel, zkus to znovu," řekl.

S téměř tichým kliknutím, časovač začal utíkat. Dvě hodiny, dvě minuty. Bylo to, jako kdyby to vědělo každý můj pohyb dřív než já. Jako kdyby se mi Avian vysmíval přes obrazovku.

"Tohle nevyhrajeme, Liame," slova přišla z mých úst a nikdy v celém svém životě, jsem se necítila jako takové selhání.

Nastalo ticho mezi námi, jak sirény vřískaly venku.

"Já vím," Liam nakonec řekl, "ale nevzdáváme to, budeme bojovat, dokud nebudeme moc. Declane, stále nás slyšíš?"

"Ano, Neal i já vás slyšíme."

"Chytil Ethan let?" Měla jsem napnutý hlas.

Přestaň být zbabělec, Melody.

"Jsou všichni ve vzduchu, jak bylo domluveno," odpověděl Neal. A s tím, strach byl pryč. Přijala jsem

situaci a odmítla se zlomit.

"Dobře, měli byste mít hodinu nebo dvě poté, co se to zveřejní. Sbalte se a odejděte,"řekla jsem jim.

"A co Avian?" Neal odsekl.

Do hajzlu s ním!

"Nechte ho tam, tak to chtěl. Když přijede policie, najdou ho."

Chvíli bylo ticho, než Declan promluvil.

"Co vy?"

Liam vytáhl pistoli a vyprázdnil zásobník, dokud nezbyla jen jedna kulka. "Nedělej si starosti, bratře."

"Liame, máme ještě dvě hodiny. Stále to můžeme dokázat!"Zařval Neal, jak mu došlo to, co jsme měli v plánu udělat.

Liam se na mě podíval a přikývl.

Přijde čas, kdy budete muset akceptovat svou porážku a pochopit, že jste nebyli nedotknutelní. Že byl někdo ještě víc nemilosrdný, než jste byli vy. Takhle nějak, jaksi, nějakým pojebaným, ubohým způsobem, svět musel resetovat. Byli jsme dobří… skvělí. Budeme navždy pamatováni. Chicago, do pekla celá zatracená země, na nás nikdy nezapomene.

"Mel, co to sakra děláš?" Zařval Declan jak jsem kliknula do další pasti.

"Ukončuju mučení," řekla jsem mu, jak jsem klikla na bombu. Ze dvou hodin se stalo třiadvacet sekund.

"Oba jste se zkurveně zbláznili?" Křičel Neal.

"Sbohem, mí bratři," řekl jim Liam před tím, než je odpojil.

Vyndávajíc si sluchátko, jsem vytáhla svou zbraň, jak to udělal Liam a vytáhla všechny náboje a nechala jen jednu kulku, jak jsem se postavila, abych mu čelila. Navzájem jsme se dívali mrtvě do očí, jeho zelené oči pronikaly skrz mě.

Dvanáct.

"Nejsem fanoušek klobouků," řekla jsem, když jsem zvedla zbraň k jeho hlavě.

Jedenáct.

"Hnědá ti nesluší," přiznal, jak držel zbraň jen několik palců od mého obličeje.

Deset.

"Když jsem tě poprvé potkal, nenáviděl jsem fakt, že tě budu muset zabít, protože jsem si myslel, že jsiatraktivní."

Devět.

Usmál se; Milovala jsem ten úsměv. "Jen jsem tě chtěl ošukat."

Osm.

"To jsem věděla."

Sedm.

"Vím, že jsi to věděla, jen jsem to musel konstatovat nahlas. Mimochodem, jsi nejlepší píchačka,jakou jsem kdy měl."

Šest.

"Ty zasranej parchante," řekla jsem, i když jsem si nemohla pomoct a zasmát se.

Pět.

Mé srdce se zrychlilo a já upevnila stisk na své pistoli.

"Chtěla jsi někdy víc dětí?" Zeptal se pomalu polykajíc.

Čtyři.

"Vlastně jsem o tom nepřemýšlela. Nejprve jsem chtěla být dobrou matkou pro Ethana. Konečně mě začínal přijímat,"zašeptala jsem.

Tři.

Hloupý zatracený slzy.

Chtělo to všechno mé úsilí bojovat proti náporu slz, jak moje odhodlání se rozpadalo. Natáhl se a otřel je palcem.

Dva.

"Nejsem ta zkurvěně emocionální v tomto vztahu." Usmála jsem se na něj.

Jedna.

"Miluju tě, Melody Nicci Giovanni-Callahan."

A my stiskli spoušť.