AS - 30. kapitola

Překlad: Simča

 

"Jsem bojovník. Věřím v odplatu oko za oko. Nemám úctu k muži, který neudeří zpět.

Zabiješ mého psa, radši bys měl skrýt svou kočku. "

-Muhammad Ali

MELODY

"MIMOŘÁDNÉ ZPRAVODAJSTVÍ: S velkým smutkem musíme sdělit, že unesená agentka FBI, Rebecca Piercová, byla zabita. Její hlava byla objevena u nohou sochy Lincolnova památníku, kterou objevili dva kolemjdoucí, kteří ihned upozornili úřady. Zbytek jejího těla se dosud nenašlo. FBI se nyní snaží prohledat záznamy z pouličních kamer, nicméně se zdá, že všechny kamery kolem této oblasti bylyzničeny v době události. Jak se to mohlo stát? Nyní už s naším analytikem… "

Dívala jsem se na televizi ne opravdu poslouchajíc nesrozumitelný a falešný soucit z reportérčiných rtů. Odvrátilajsem se od ní, jak jsem sledovalaLiama vstoupil do mé šatny a převrátil stojan, kde jsem měla šaty, aby se dostal do mé tajné skrýše zbraní. Dvě pistole si zasunul za záda a zasunul si nůž do boty. Nebyla jsem sto procent přesvědčená s jeho plánem. Nicméně, jsem mu ho chtěla nechat.

Dnes ráno jsme se vrátili do D.C. s Nealem a Declanem. Fedel a Kain zůstaliv Chicagu s Coraline, Evelyn a Ethanem.

Evelyn strávila většinu svých dní v posteli, nebo organizováním věcí. Jí bylo nejvíc těžké přesvědčit, aby se přestěhovala do bezpečného úkrytu. Musela jsem je mít všechny v podzemí, a nikdo z nich nevyjde, dokud nebude konec. LiampřikázalFedelovi, aby z Evelynina pokoje udělal úkryt.

Z našeho domu ve Washingtonu se stalo velitelské centrum. Veškerý nábytek byl odsunut stranou, abychom vytvořili prostor pro počítače a zbraně. Declan, Neal a Liam byli všichni lační po krvi. A ironicky, já byla jediná, kdo jim zabraňoval, aby nepodpálili jihovýchodní pobřeží.

Liam si dal boxery do kapsy a nasadil si klobouk na hlavu, než vystoupil vpřed.

Přitáhl mě k sobě a políbil mě s rukama na mém pase a na tváři. Obalila jsem paže kolem něj a políbila ho zpátky, než jsem se odtáhla. Tohle teď dělal pokaždé, když jsme se rozdělili po dobu několika hodin; políbil mě, jako by to mělo být naposled,co se někdy uvidíme. Nenáviděla jsem to a milovala ve stejnou dobu.

"Bavte se u oběda," řekla jsem mu, když se pohnul kolem mě a ven ze dveří.

"To mám v plánu," odpověděl.

Zavrtěla jsem hlavou, oblékla jsem si perly a černépodpatky. Vykročila jsem do obývacího pokoje, kde mělDeclančtyři počítače, podívala jsem se na obrazovky. Všechny obsahovalyřádky a řádky kódování. Byl tam už posledních pět hodin, a ačkoli byl oblečen dobře, pytle pod jeho očima ukazovaly, jak se mu dařilo.

Chápala jsem, jak se cítili, ale už mě přestávalo zatraceně bavit jim dělat matku. Vešla jsem do kuchyně, popadla jsem jablko, připravený sendvič a láhev s vodou předtím, než jsem se vrátila a podala to Declanovi. Když se na mě podíval, můj telefon zapípal oznamujíc mi, že venku bylo moje auto.

"Nemám hlad."

"Je mi to u prdele. Už nikoho z vás pohřbívat nebudu, a ani nechci, abys posral můj plán. Pojďme."

Zakoulel očima, popadl sendvič a následoval mě ven ze dveří. "Mám seznam a fotky. Kdy to chceš zveřejnit? "

"Počkáme, až se Liam a Neal vrátí," odpověděla jsem.

Zírala jsem na řidiče, jakDeclan seděl vepředu vedle něj. Nerada jsem nahrazovala lidi, i když byli interní.

Poznámka pro sebe: navštívitMonteho.

Míjejíc ulice se všechny rozostřily v barvách, když jsem se opřela a přemýšlela o tom, jak jsem strávila posledních pár dní hackováním a přesměrováváním IP adres ve třech různých kontinentech, jen proto, abych mohla projít soubory FBI a najít všechny tajné agenty a informátory po celé zemi. Všechny jejich fotografie, staré a nové, byly sestaveny do třídílného videa, který zveřejní večer Rsamas. A zítra ráno, poteče ulicemi krev.

"Budu muset odeslat zprávy v co největším počtu jazyků jak jen bude možné," řekl Declan když psal na jeho laptopu, a připojila jsem se k němu, vytáhla jsem tablet a pročítala chatovou místnost.

"Zdá se, že získali několik tisíc odběratelů. Kdo by to uhodl?" Dalo se vždy spolehnout na nenávist občanů k pohonu špatných zpráv. Ke všemu jsme proslavili Rsamas tím, že jsme za ně udělali pár skutků a lidi je začali víc sledovat na chatu. Potřebovali jsme mít o nich přehled; pokud jsme je mohli najít za méně než hodinu, tak FBI by mohla stejně. Declan a já jsme strávili polovinu noci ujišťujíc se, že nebylivyhledatelnými… zatím. Bude čas a místo, aby tito idioti byli chyceni, ale teď nebyl ten čas.

"Jsme tady, madam," řekl řidič, když zastavil až k bráně. Parkujíc auto, ho obešel a otevřel pro mě dveře, jak mi Declan podal moje sluneční brýle. Bylo tam venku jen několik fotografů s blikajícími světly, a já se usmívala a mávala na ně, jak Declan a já jsme šlipřes ochranku. Za branami, ochrankazkontrolovala tašky a naše oblečení. Obvykle jsme mohli jít přímo dovnitř jako rodina.

Oba nás zkontrolovali, a když jsem jim ukázala svoji občanku, strážný zavrtěl hlavou.

"Je mi líto, madam, ale nemáte povolení," tlustý strážný uvedl, jak mi vrátil peněženku.

"Prosím?"Řekla jsem pomalu, jak jsem na něj zírala.

"Nikdo se nedostane do Bílého domu, aniž by neměl povolení." Ukázal na seznam.

"Mohu se zeptat, kdo zapomněl umístit prezidentovu rodinu na seznam?" Zeptala jsem se ho znovu bojujíc, aby můj úsměv zůstal na svém místě.

Zamračil se a pokrčil rameny. "Madam, nemám na starosti pravidla. FBI mi dala rozkazy. Jsem si jistý, že byla provedena chyba."

Zaťala jsem čelist, když jsem se na něj zamračila a snažila se co nejlépenepraštit svým telefonem o jeho hlavu.

"Už jsou přidání," uvedla Mina, když kráčela k nám.

"Musím zavolat-"

Mina vytočila číslo a on odpověděl na telefon v jeho malé bílé budce.

"Callahani mají povolení," řekla do telefonu a on přikývl.

Zavrtěla jsem hlavou, jak jsem se hnula kupředu. Vcházet do Bílého domu bylo jako jít do redakce. Členové tiskového sboru Bílého domu se pohybovali všude možně. Četli, nahrávali a snažili se získat jakoukoli informaci, kterou mohli ven od každého, kdo s nimi mluvil.

"Jak vidíte, náš dům je chaotický," Mina se zamračila, když pokračovala v chůzi.

"Je to jen dočasné," připomněl jí Declan chladně.

Otočila se k němu, pozvedla obočí, ale neřekla ani slovo. Pak se otočila ke mě. "Jen abys věděla, Aviantu nedávno byl."

"Nech mě hádat, nehodlal se vzdát bez boje?" Zeptala jsem se, jak jsme se vydali do Oválné pracovny.

"Věděla jsi, že to neudělá?"

"Počítala jsem s tím."

Usmála jsem se na prezidentovu sekretářku, která kývla zpoza svého telefonu abychom, mohli zamířit dovnitř. Vypadala vystresovaně, když vyřizovala hovory.

"Máme za dvě hodiny tiskovou konferenci; prosím, dnes ho moc netrapte,"řekla Mina s povzdechem, když otevřela dveře.

Poprvé jsem si ji pořádně prohlédla; byla jediná, kdo se nezdálbýt ve stresu a ustaraný. Bylo to,

jako kdyby byla vyrovnaná. Ve skutečnosti vypadala pěkně.

"Ty a já pak hodíme řeč," řekla jsem jí a potlačila úšklebek, když jsem uviděla strach blýsknout se v jejích očí.

"Pane Presidente, první dámo,"Declan pozdravil, když jsme vstoupili dovnitř.

Oba stáli u stolu.

"Kde je Olivie?" První dáma zaječela, když spěchala ke mně a popadla mě za ruku s jejími dlouhými, namalovanými nehty. "Co jsi udělala s naší dcerou? Vím, že jsi něco udělala! Panebože, věděla jsem, že něco není v pořádku."

Můj první instinkt byl zlomit její zatracenou ruku, ale teď jsem je oba potřebovala na naší zatracené straně.

Zavrtěla jsem na ni hlavou a zašeptala roztřeseným hlasem: "Ona… je mrtvá."

"Oh… oh… ach můj bože," vydechla, když jí zesláblo tělo.

Držela jsem jí, když vypukla v pláč. Zírala jsem na Declana, který vypadal více znuděně než lítostivě, až to nakonec vzdal a vzal ji z mé náruče. Pak jsem se otočila keColemenovi.

Byl jako socha se slzami v očích; musely pálit, jak se na mě díval s čistou nenávistí.

"Udělala jsi to, ty jsi ji zabila."

Zamračila jsem se. Kéž bych to udělala já. "Ne. Ne, přísahám, že jsem to neudělala."

"Lžeš!" Zařval na mě.

Přešla jsem k němu, vzala jsem hoza ruce a zadívala se mu do očí. "Přísahám, že jsem ji nezabila. Lhala jsem někdy za tu dobu, co se známe? Vždycky jsem ti říkala pravdu, i když jsiji nechtěl slyšet. Olivie byla rodina, a i když nás zradila, nikdy bychom nezabili rodinu."

"Co tím myslíš, že zradila?" Rádoby Jackie Kennedy zavolala za mnou, jak seděla na gauči.

Declan prostě stál po jejím boku. Tolik k utěšování ji.

S povzdechem jsem jí čelila. "Pracovala s Avianem, nenávidí tuhle rodinu, a když jsme to zjistili, použili jsme ji, aby se k němu dostala blíž. Ale když to zjistil, zabil ji… ty hrozné věci, co jí udělal. Poslalnám zprávu o jejím osudu ve stejný čas, kdy nám napsal i oSedricovi. Právě jsme to zjistili, proto jsme sem přišli. Přišel tě navštívit, že jo? On ti to řekl?"

Falešné slzy se vybudovaly v mých očích, když jsem na něj zírala.

Přikývl. "Zeptal se mě, jestli jsem s ní mluvil."

"Hrál si s tebou. Chce tě zlomit. Je zvrácený, chce být nejsilnější muž, a vaše dcera, moje švagrová, se mu dostala do cesty."

"Dostalijste nás do toho! Dostali jste násdo této války, je to vaše vina!" Jeho žena křičela a já bojovalase stupňující se naléhavostí je zabít.

"Avianza to zaplatí, přísahám bohu, že zaplatí, že se snaží zničit vaši rodinu - naši rodinu. Jen potřebujeme tvojí pomoc."Podívala jsem se do Colemenových očí. "Byla vaše jediné dítě, a on nám dokonce nedal ani to, abychom ji pohřbili."

"Vypadni," vyštěkl na mě. Slzy spadly z jeho očí, když šel držet svou ženu.

"Je mi to líto. Už jsem se postarala o všechny detaily, a když budete připraveni si promluvit, zavolejte mi… víme, že potřebujete čas. Všichni potřebujeme čas. Ale čas není na naší straně,"zašeptala jsem k nim, když jsem se otočila ke dveřím, kde stál Declan.

Zavřel za námi dveře, zavrtěl hlavou v předstíraném znechucení. "Jak zvládáš ovládat tak falešné emoce, aniž by ti nebylo ze sebe zle?"

"Tím, že si pamatuju, že existuje větší plán. Potřebujeme je, a oni potřebují nepřítele. Avian udělal to, co jsem si myslela,že udělá. Člověk jako on by se nikdy jen tak nevzdal, a zatraceně by se ujistil, že to dá najevo." Otřela jsem si zbylé slzy z mých očí s lehkostí.

"Jak víš, že Avian o Olivii věděl?" Zeptal se, když jsme šli chodbou.

"Olivie s ním nemluvila několik dní a ani nebyla na žádné paparazzi fotce z pohřbu. Dal si dvě a dvě dohromady, a jak ho znám, nemohl se dočkat, až to využije, aby ublížil Colemenovi snažíc seho vytlačit ven."Myslel si, že nikdo nebyl schopen ho sledovat, ale překvapivě, svině, byla jsem lovec lidí. Myslel stejně jako já a já zas jako on, možná to bylo jenom v naší krvi. Ať tak či onak, hodlala jsem se ujistit, že udělám vše, co bude v mých silách, abych udržela převahu.

LIAM

Uvnitř restaurace muselo být přinejmenším padesát lidí, z nichž všichni mluvili, smáli se a dělali své

věci, jako by nic nemohlo přerušit jejich den. Nicméně, byl jsem ke všemu hluchý. Viděl jsem jen ústa naplněná jídlem, jak se přitom smáli. Věděl jsem, že tam byli, ale nezajímali mě. Každý krok, který jsem učinil po béžové mramorové podlaze, mě vedl blíž a blíž k němu. Cítil jsem svůj tep, jak se zrychloval, a moje ruce svěděly potřebou,abych ho uškrtil. Chtěl jsem mu vytrhnout střeva ze zadku a strčit mu je zpátky do krku.

Jeho ochranka ustoupila stranou, dovolujíc mi vejít. Rozepínajíc si sako, jsem si nechal na sobě rukavice, jak jsem se posadil do posledního boxu přímo naproti spodině, která zabila mého otce.

Nedopusť, aby tvé emoce vypluly na povrch, Liame. Melin hlas zazněl hlasitě v mé hlavě.

"PaneCallahane." Bojoval s překvapením, když spláchl sousto svého jehněčího se sklenkou pomerančového džusu. "S čím vám mohu pomoci?"

Usmál jsem se a uvolnil se. "Viděl jste někdyPrincezna nevěsta?"

"Můj čas je vzácný. Snažím se ho neplýtvat na filmech, synu." Zazubil se, jak se zařízl do svého krvavého jehněčí.

"Škoda. Je to klasika, a musím to vědět, jsem filmový nadšenec. Moje oblíbená postava musí být InigoMontoya jehož otec byl zavražděn. Přísahal, že když najde vraha svého otce, úplně první věc, kterou řekne, je: ´Mé jméno je InigoMontoya. Zabil jsi mého otce. Připrav se na smrt.´"

"Opravdu? A předpokládám, že na konci této pohádky, vášhrdina zavraždí vraha jeho otce?"

"Ale samozřejmě. K čemu je syn, který nepomstí svého otce? "

Uchechtl se. "V první řadě by syn nikdy neměl nechat svého otce zabít. Nebo ještě líp, starý blázen neměl jít do důchodu. Slyšel jsem, že to může být smrt pro některé lidi."

Moje ruka sebou škubla.

"Callahane, snažím se zde užít si svůj oběd. Tak proč ne nedostanete k hlavnímu bodu. Nebo ještě líp, poklekni. Oba víme, že tady nemáš žádné karty k hraní. Tohle vaše teroristické spiknutí bylo roztomilé. Ale teď jsi právě začal seškrabávat slupku toho, co opravdu znamená se mnou bojovat. Tak snadno to mohl být tvůj zkřížený syn, nebo tvá matce, nebo ta moje vnučka děvka. Na můj vkus, mi až moc připomíná jejího otce." Chtěl mě jen rozrušit, a ještě jedna taková poznámka a vybuchl bych.

Klid, Liame. Nedovol, aby tě vykolejil z tvého plánu. Slyšel jsem Mel říkat v mé mysli.

Se zdvořilým úsměvem a hloupostí a nevědomostí na tváři, jsemse nadechl, aby se nedostal pod

mou kůží. Teprve nyní, jsem skutečně pochopil, kolik úsilí bylo třeba pro počkání na správný okamžik.

Naštěstí to byl ten okamžik.

"Mé jméno je LiamCallahan, zabil jsi mého otce… a, no, myslím, že smrt je pro tebe příliš dobrá. Není

to pravda, bratře?!" Vykřikl jsem poslední část a na lusknutí prstů, Neal, spolu se sedmi z našich mužů se objevili. Byli celí v černé s jejich zakrytými tvářemi a jejich zbraněmi v ruce.

Předtím, než někdo v restauraci dokonce začal přemýšlet, začali střílet. Stříleli do každého muže a ženy s přesností, a to včetně tří agentů, kteří chránili Aviana. Avian vytřeštil oči, jak zíral na chaos rozvíjející se všude kolem něj; krev, která potřísnila stěny, lidi, kteří křičeli o své životy, když běželi ke dveřím, které se neotevíraly.

Natáhl jsem se a vzal jeho pomerančový džus a připil si na něj. "Co jsi říkal o seškrábnutí povrchu? Ještě nejsem schopný tě zabít, ale budeš díky mě trpět deseti různými způsoby,než tě vykuchám jako prase, kterým i jsi."

Vstávajíc, jsem vytáhlstarý telefon a vytočil 911.

"Pomoc, prosím… Rsamas…" Zvedl jsem ho, aby mohli slyšet výstřely.

"Pane! Pane! Kde jste?"

"Mo…drázahra…-"

Přerušil jsem hovor a kopl telefon k jednomu z těl. Vyhýbajíc se kaluží krve, které byly po celé podlaze,jsem se postavil k nejbližší mrtvole.

"To je nedbalé, že vlastníte tuhle restauraci. Opravdu si myslíš, že ti to jen tak projde?!"

"Vlastně tuto restauraci nevlastníme. Doufali jsme, že sem přijdeš v přesvědčení, že nechceme žádnou pozornost na naše obchody. Počkej…"Odmlčel jsem se dramaticky. "Teď, když ses o tom zmínil, máš pravdu, bylo by divné, kdyby ředitel odtud vyšel bez škrábnutí." Vytáhl jsem zbraň zezadu mých zad a mířil směrem dolů, jak jsem ho střelil do čéšky. Klesl na zem a kousl se do jazyka, aby zabránilvýkřiku.

Dřepnul jsem si a podíval se mu do očí. "Pamatuj si moji zasranou tvář. Nezapomeň, jak si seděl s jejich hnijícími těly. Začal sis a není cesty zpět. Člověk nemůže žít pod dvěma jmény. Budeš trpět smrtí tisíceranami. Začneme těmito dvěma."

Míříc pistolí ke stejné čéšce, jsem vystřelil ještě jednou.

"DO HAJZLU S TEBOU!" Zaječel, jak lapal po vzduchu. "Setnu tvou zkurvenou hlavu, Callahane! Pokud si myslíš, že to znamená, že jsi mě přemohl, pak se zatraceně, kurva mýlíš!"

"Šetřete si energii, řediteli, brzy budete mít projev. Rsamas právě za tohle převzali odpovědnost. Budeteve zprávách… poté, co vás samozřejmě dají do pořádku,"řekl jsem, když jsem ho překročil.

"Zatím na viděnou," zamumlal mu Neal za jeho maskou. Vyšli jsme ven, vědomí si, že tam nebyla živá duše, kromě Aviana, o kterém jsme věděli, že přežije, alenepromluví. Aspoň ne pro teď. Mel si byla jistá, že něco měl, nějaký poslední jděte do hajzlu, který nám věnuje, kdybychom ho hned zabili. Byl jsem ochoten riskovat. Ona a Declandokážou hacknout cokoliv, že jo? Měla pravdu… naše budoucnost závisela na tom, zda měl nebo ne další botu, která by spadla na naše hlavy.

MELODY

Vešla do mého auta, sundala si sluneční brýle a položila si je na hlavu. Zkřížila si nohy a podívala se na mě.

"Co teď mohu udělat pro všemohoucí MelodyCallahanovou?" Pokusila se žertovat, ale věděla jsem, že se necítila příjemně.

"Myslíš si, že jsi lepší než já?" Zeptala jsem se jí, jak jsem listovala v telefonu.

"Ne-"

"Mohla by sis někdy přát, abys mě nahradila?"

"Tomu nerozumím."

"Odpověz na otázku, Mino," řekla jsembez emocí.

"Nahradit tě? Ne. Proč bych to dělala? "

"Máš dva roky starouholčičku, že jo?" Zeptala jsem se jí.

Ztuhla dřív, než polkla. "Pokud jsem tě urazila-"

"Mrháš slovy."

"Ano, mám dceru. Její jméno je Sayuri."

"Její otec?"

Posunula se. "Nikdy nechtěl být v našich životech."

"To je dobře, protože chci, aby sespřiblížila k NealoviCallahanovi," řekla jsem jí, její ústa se otevřela.

"Prosím? Přiblížila se?"

"Ošukala ho," řekla jsem jasněji. "Declan má svou ženu. Liam má mě a Neal někoho potřebuje. Funguje na čistém hněvu a adrenalinu, ale jakmile to zmizí, nechci, aby šel mimo rodinu pro pohodlí."

"Promiň, to se teď snažíš dělat mýho pasáka, abych se dostala k NealoviCallahanovi?"

"Pasáka? Jistě můžeme to tak nazvat, ale tím bych jen pochybovala o tvé inteligenci, protože vše, co musíš udělat, je přemýšlet o vyhlídkách, které se ti poskytnou, pokud se dostaneš do rodiny… nebudeš již výpomoc. Už si nás viděla v našich nejtmavších dnech, a přesto jsi pořád tady. Víš, co děláme a nejlepší na tom je, že se mě bojíš. Což znamená, že se nebude opakovat to, co s Nealovou poslední manželkou. "

Bylo to jako sledovatrybu, jak se ji ústa otevírala a zavírala.

"Myslela jsem, že ji zabil Avian."

"Lhali jsme. Neal ji zabil, protože nás zradila. Ale ty jsi tvrdá, ne? Máš černý pás v taekwondu a jiujitsu."

Nemluvila, protože se jí točila kolečka v hlavě… na můj vkus příliš pomalu.

"Právě teď, tato rodina je v chaosu. Mým úkolem je se ujistit, že vše je vyvážené a že naši rodinní kostlivcizůstanou v našem šatníku. Jsi inteligentní, krásná a bojovnice. Nealtě bude uctívat. Je to ten typ člověka, který ospravedlňuje jeho existenci těmi kolem něj, a proto se snaží všechny kolem sebe potěšit. S dítětem a tím, že jsi prezidentovou pravou rukou, obě víme, že se ti muži vyhýbají. Zastrašuješ je. Nemáš žádnou rodinu kromě své dcery a lpíš na ní a své práci. Nabízím ti místo u kulatého stolu, Mino, Callahanova stolua obě víme, jaksilné je to místo."

"Veřejnost stále ještě neví o Olivii," zašeptala, když sistáhla vlasy dozadu a já viděla, jakpřecházela na moji stranu, potřebovala už jen finální tlak.

"Dnes večer se zveřejní seznam tajných agentů FBI. Oliviino jméno bude jedním z nich. Zemřela ve službě své zemi. Nebude jim dlouho trvat si domyslet, jak ty a Nealjste se stali přáteli, což rozkvetlo v něco víc. Za dva nebo tři roky, budete moc vyjít na veřejnost s vaším vztahem."Nenáviděla jsem skutečnost, že budu muset povýšit Olivii k zatracenému mučedníkovi, ale opět jsem byla více zaměřena na celkový obrázek. Tímto způsobem, prezident by vypadal dobře a zůstal na naší straně. Budu se muset spokojit s tím, že vím, jak opravdu zemřela.

"Co by Olivie pravděpodobně dělala jako tajný agent FBI, když byla v jedné z elitních rodin USA?"

Byla to dobrá otázka.

"Úřednická pozice," odpověděla jsem. "Miliónové podvody a tak. Dokonale to zapadá. Vše jsem připravila; vše, co potřebuju, je tvůj podpis."

"Nejsem Nealův typ."

"Jsi žena?"

"Samozřejmě!"

"Pak jsi jeho typ," odpověděla jsem a čekala.

Přikývla. "Dobře. Prosím, jen mi slib, že moje dcera bude v bezpečí bez ohledu na to, co se stane."

"Teď je Ethanova starší sestřenice. Slibuji ti, že se jí nikdy nic zlého nestane. Teď vypadni z mého auta."

Když vyšla ven, Declan a řidič nastoupilina svá místa v přední části.

"Co to mělo znamenat?" Declanse na mě otočil.

Neodpověděla jsem, jen jsem kontrolovalazpravodajství na svém telefonu, dokud jsem konečně neviděla mimořádnou zprávu, na kterou jsem čekala.

Masakr v Modré Zahradě.

"Liam a Nealjsou po obědě." Řekla jsem mu.