AS - 28. kapitola

Překlad: Simča

"Žít v srdcích, která zde zanecháváme, znamená nezemřít."

-Thomas Campbell

MELODY

To nebylo o mě, ani o Orlandovi. Nicméně malá část mě cítila vinu, že jsem neudělala nic takového pro něj. Ještě nikdy jsem neviděla tolik Irů na jednom místě, mimo území Irska. Dokonce i pár mých

lidí tady bylo. Byly to jen dva dny, ale někteří přiletěli právě včas, zatímco jiní jeli hodiny jen proto, aby se dostali do Chicaga a zúčastnili se obřadu s výhledem na řeku. Bylo to krásné, nic jiného než zeleň všude kolem nás a tmavě modrá řeka pod námi.

Sedíc u stolu nejblíže k okraji útesu, jsem se dívala na velkou fotografii Sedrica, která stála vedle pódia. Byl na to perfektní letní den. Slunce se skrývalo za mraky, ale bylo teplo a dokonce i vítr se uklidnil, jako by i on chtěl být uctivý.

"Sedric mě vychoval, a od doby, kdy mě přivedl do svého domu, jsem ho neviděl jako svého strýce, ale svého otce, kterého jsem miloval… miloval hluboce. Na zdraví,"Declanvypil svého panáka, než ustoupil ke Coraline.

Objala ho a políbila, než šla nahoru. Bylo to poprvé, co jsem ji viděla bez podpatků. "Dobrý den," řekla do mikrofonu. "Mnozí z vás mě znají jako CoralineCallahanovou, manželku Declana. Sedrica já jsme si nebyli velmi blízcí. Ale byl ke mně laskavý. Dovedl mě rozesmát… všechny dokázal rozesmát, aniž by se snažil. Měl dvojí povahu; v jednu chvíli měl schopnost vás na místězmrazit přes celou místnost, a v další, jste zapomněli, kým byl. Měl v sobě tolik života a to natolik, že jste téměř zapomněli, že by mohl zemřít. Lidé jako on by měli žít věčně. Měl se dožít více vnoučat, více hádek, více lásky. Ráda bych si myslela, že je tu s námi, že nás tu sleduje, jak o něm hovoříme s miskou popkornu v klíně, stále se bojíc, že Evelyn zjistí, že ten popcorn má s extra máslem a solí."

Slyším jemný výkřik přicházející z konce našeho stolu a podívám se, najdu tam Evelyn v Nealově náruči, smála se a plakala zároveň.

"SedricCallahan byl jediný svého druhu, a svět je bez něj temnějším místem. Nikdy na něj nezapomeneme. Na zdraví."Otřela si oči a vypilatekutinu předtím, než se přestěhovala zpět ke stolu.

Neal vstal a šel k místu, kde Coraline zrovna stála s lahví v ruce. Cítila jsem Liama se napnout vedle mě, jako by si nebyl jistý, co si myslet o proslovu jeho bratra. Pokládajíc mu ruku na stehno, přiložil svou ruku na mou.

"Stále se mi nedostává slov," začal Neal. "Pro někoho z vás, to nemusí být překvapující. Nikdy jsem

nevěděl, co říci, nebo kde být, nebo co dělat. Jen jsem sledoval vedení svého otce a doufal a modlil se, že jsem ho dělal pyšným. Nejde popírat skutečnost, že můj otec a já jsme měli problémy, zkuste najít jakékoliv otce a syna, kteří by neměli, ale já věděl, že mu na mně záleželo. Mnoho mužů v jeho postavení nemá čas na své syny, ale on měl. Vždycky mě chodil kontrolovat, když to šlo.

"Myslel si, že jsem to nevěděl. Časně každé ráno před východem slunce, mě chodil kontrolovat. Od doby, kdy mi bylo osm, dokud mi nebylo osmnáct… ano osmnáct a to jsem nebyl malá osmnáctka,

přišel do mého pokoje a jen se mnou mluvil o jeho dni, o hloupých sračkách, které jsem provedl. Těšil jsem se z těchto krátkých okamžiků, kdy se otevřely dveře, a zlomilo se mi srdce, když to přestalo."

Sklopil hlavu a přikývl, jako by mu bylo řečeno, co má říct, ale věděla jsem, že se jen snažilzůstat silný.

"Když mi bylo čtrnáct, byl vážně zraněn a ztratil přítele. Když se cítil lépe a poté, co se vrátil z pohřbujeho přítele, opět přišel do mého pokoje, opřel se o rám dveří a řekl: "Nemám v plánu zemřítv dohledné době, synku, ale pokud z nějakého důvodu se tak stane, radši ať mě všichni oslavují jako Vikingové a pošlou mě na onen světjako zkurveného krále. Jo, a můžeš prozradit své matce, že jsem lhal, aby se mnou šla na rande a že jsem zabil její rybičku… ale než jí to řekneš, opravdu se ujisti, že jsem mrtvý."

S úsměvem na tváři, jsem zakoulela očima. Vedle mě, se Liam uchechtl. Samozřejmě, že Sedricřekl něco takového.

"Věděla jsem to," zamumlala Evelyn, zavrtěla hlavou, když padaly další slzy. Napadlo mě, jestli vůbec přestanou.

"Pro něj. Na zdraví."Neal zvedl láhev a dlouze se napil, jak by udělal jakýkoli Viking nebo pyšný Ir. Každý se v reakci napil, dokonce i Liam.

Liam vstal a přesunul se ke svému bratrovi a objali se na chvíli předtím, než se postavil k mikrofonu. Všechny nás pozdravil, než začal svou řeč.

"Deartháireacha, deirfiúracha, máithreacha, teaghlaigh. (Bratři, sestry, matky, rodino)."Mluvil v irštině, a pak, hodně k mému překvapení, přešel k italštině a řekl: "famigliaallargata (širší rodino), děkuji vám všem za účast. Vždycky jsem věděl, že můj otec znamenal hodněpro tolik lidí, nicméně, vidět vás tu tolik, je neuvěřitelné. Mnozí z vás všeho nechali, aby mohlibýt právě tady, projevit úctu, lásku, a buďme upřímní, trochu strachu."

Zasmání se šířilo po celém davu.

"Ale velcí muži, by měli být zastrašující, a můj otec byl velký muž. Dokonce i jeho nedostatky byly skvělé. Je pryč a já se ocitl zírat na boty tak velké, že by mohlypatřit obrovi. Jsme zde, protože nějak přišel na to, jak nás všechny sjednotit. Iry, Italy, na tom nezáleží. Neexistuje nic, co bych mohl říci o mém otci, a vy to už nevěděli. Mám příběhy sahající téměř do tří dekád, od první chvíle, kdy mě upustil jako dítě na zem, kdy mi skroutil ruku zády, abych si vzal Italku… Dokonce tu s největší kuráží."

Chtěla jsem ho praštiti lopatou do hlavy, ale to by jen dokázalo jeho tvrzení. Evelyn se naklonila ke mně, vzala mě za ruku a stiskla ji.

"Řekl mi, že všechno, co jsem udělal, jako vůdce rodiny bylo nejen pro mě, nebo mou nejbližší rodinu,

ale i pro ujištění se, že všichni zůstaneme silní. Chtěl, abych byl někdo, kdo se nejen postará o naše

dědictví, ale také připomene lidem, že bez ohledu na to, kde jsou, pokud potřebují pomoc, mohou přijít k nám. Vděčím mu za všechnu svou sílua všechnu ji použiju, abych se ujistil, že muž zodpovědný za jeho smrt, shoří."

Jejich povzbuzování a slavení bylo cítit jako hrom, když začali zpívat a zvedli své nápoje proSedrica. Nebylo to smutné, ale krásné, ruku v ruce, tak hlasitě, jak to šlo, zpívali až do nebe k němu.

LIAM

Všichni jsme seděli mlčky v pracovně našeho domu, pijíc panáky ze dvou lahví devadesáti leté brandy, kterou přinesl Nealze sklepa.

"Jak pojmenoval jeho první auto?" Zeptal se Declan.

"Hennessy," zamumlal jsem, když jsem dosáhl pro svého panáka, Declan mě zablokoval.

"Špatně. Bylato Fiona. Kde jsi sakra vzalHennessy? "

Podíval jsem se na Neala, čekal jsem, dokud to nepotvrdí.

"Říkal jsi, jeho prvníauto, Hennessy,jeho nákladní auto, který mu dalděda, když mu bylo šestnáct, ne

první auto poté, co se oženil."Nealse uchechtl, přičemž do sebe hodil dva panáky.

"Podej mi moji cenu," usmál jsem se, když jsem se napil.

"Dal vám někdy, "buď mužem"proslov? Nebo to byla jen Nealovaspecialita?"Zeptal se Neal.

Declan zasténal, opřel se do křesla. "Ten proslov, ani jsem se nedostal do poloviny tolika problémů jako vy dva- "

"Hovno!" Zařval jsem na něj. "Tebe prostě jen nikdy nenachytal, ty záludný bastarde. Ve srovnání s nějakýma sračkama, co jsi udělal, Neal a já jsme byli svatí. Málem tě zabil, když jsipřivedlCoralinesednout si k nám v kostele jen po týdnu. "

Nealsi odfrkl. "Aspoň že si ji vzal. Propašovali jste někdy dvě dívky do svého pokoje, jen aby vás táta nachytal v polovině jízdy? "

"Ne," Declan a já jsme řekli ve stejnou dobu, ale on jen přikývl.

"Co udělal?" Zeptal se Declan.

"Kolik ti bylo?" To bylo to, co jsem chtěl vědět.

"Bylo mi sedmnáct, a to bylo v noci poté, co máma měla vánoční ples. Byly tam dvě sexy holky, který se po mně plazily. Logicky, byl jsem nadšený, a všechno šlo skvěle, dokud táta nepřišel. Jeho obličej klesl; věnoval mi ten jehobez výrazu pohled a pak prostě odešel. Být idiotem, jakým jsem byl a jsem, jsem todokončil a nechal je odejít. Ve chvíli, kdy přišel, jsem zapomněl to, co jsem mu chtěl říct, ale shrnul jsem to, řekl jsem mu, že jsem měl potřeby. Řekl mi, že jsem blázen, že jsem jen rozdával semeno do žen, které jen chtěly naše rodinné peníze. Že být mužem nebylo o naplnění mých potřeb, ale ujistit se, že všichni ostatní kolem mě byli spokojeni, a že pokud jsem do té doby tomu nerozuměl, byl jsem blázen, který se nakonec chystal platit alimenty po zbytek svého života. Skončil to tím, že řekl, ´osprchuj se, ty zoufalý idiote.´"

"Jo, takový proslov jsem taky dostal," řekl Declan se smíchem.

"Ne, nikdy jsem neměl tento problém," lhal jsem, jak jsem se opřel o opěradlo židle.

"Ano jistě. Víš, že tě známe ještě dlouho před Melody, že jo? Spal jsi se vším, co mělo nohy. Divím se, že ti táta neuří- "

"Urgh! Drž hubu,"zděsil jsem se, ale pak přikývl. "Nechci myslet na ženy před Melody, hlavně proto, že si myslím, že má uši po celé této místnosti a později by mi nakopala zadek. Bylo to, jako by táta věděl, jak to bude mezi námi. Jsem vděčný, že mě do toho tlačil, i když jsem se s ním hádal."

"Hádal ses s nim, kvůli sňatku s Melody?" Nealse zeptal šokovaně. "Vždycky jsem si myslel, že si byl

hodný kliďas a udělal cokoliv, o co tě požádal."

"Ne, byl jsem opravdu naštvaný, že sis mohl vzít ženu, na které ti záleželo, zatímco já jsem měl uvíznout s nějakou italskou holkou,kterou jsem ani neznal. Pak se zde Declan musel zamilovat do Coraline za deset minut, a já se cítil ještě hůř. Často jsme se kvůli tomu hádali, a nakonec jsem to přijal, což vedlo k tomu, že jsem se kurvil. Myslím, že to jen toleroval, protože jsem se s ním už nehádal."

"Nebylo to deset minut," zamumlal Declan, než senapil. Neal a já jsme se na něj podívali. Byl beznadějný případ, jen co se na ní poprvé podíval. Neměl jsem tušení, proč se dokonce snažil předstírat opak.

Neal zavrtěl hlavou a zamračil se, když do sebe hodil dalšího panáka. "Řekl mi, abych si nebral Olivii.

Řekl, že ona nebyla žena, kterou jsem potřeboval. A já se tak moc nasral, řekl jsem mu, ať jde do prdele, že jsem byl šťastný.

"Hodně jsme se hádali, a požadoval jsem, aby mi řekl, jestli mu na mě opravdu záleželo, nebo jestli

chtěl, abych byl sám a zahořklý celý svůj život… zavrtěl hlavou a otočil se. Tady jsem, o několik let

později, kde si přeju, abych prostě zavřel svou zatracenou hubu a poslechl ho. Právě jeho smrt visí kolem mého krku."

"Tvého krku?" Obviňoval sám sebe?

"Ty jsi zabil Olivii," zašeptal Declan když nám nalil další drink.

"To je pravda, ale taky jsem ten, kdo ji přivedl do této rodiny. Co je horší, byla skutečnost, že jsem byl jí zaslepený. Nikdy mě nenapadlo, že by se to mohlo tak posral. Kdybych se s ní neoženil, nepomáhala by tomu zkurvenýmu bastardovi, a možná by byl táta ještě tady."

"Kéž bych to mohl dát na tvá ramena, bratře," zašeptal jsem, když jsem se zhluboka nadechl a zavrtěl

hlavou. "A i když je tvoje prohlášení o Olivii pravdivé,není to tvoje vina. Byla to moje vina. Přebírám za to odpovědnost. Visí to kolem mého krku a jen mého. Avian mi volal ani ne hodinu před otcovou smrtí. Byl jsem ten, kdo ho nasral, a byla moje vina, že vybuchl."

Zastavil jsem se, než jsem se naposledy napil a vstal. "Jestli si myslí, že je konec, nebo že jsem se zhroutil a vzdal tento boj, zasraně se mýlí. Jdu zpátky s pomstou, a já se nezastavím, dokud nezemře nejhorším způsobem vůbec."

Nastalo ticho, když jsem vzal jednu sklenku, která nebyla prázdná a vylil ji na podlahu, rozlívajíc nápoj na jeho počest.

Pokládajícruce na jejich ramena, jsem se k nim naklonil. "Odpočiňte si, bratři, protože zítra začínáme od znova. "

Než jsem šel zpátky do svého pokoje, zastavil jsem se u mé matky. Očekával jsem, že bude v posteli, ale místo toho, seděla na zemi obklopená fotografiemi, dětským oblečením, klobouky a hračkami. Byly všude, jak si je pomalu prohlížela.

Slyšíc mě, vzhlédla, usmála se a natáhla se pro mě. Opatrně chodíc kolemvšeho, jsem se dostal ke konci postele a posadil se na podlahu vedle ní. Úplně první věc, kterou mi dala, byla fotografie mě jako velmi malého dítěte.

"Tak moc se bál, že tě zmáčkne." Zahihňala se. "Ale poté, co sesna něj podíval, nikdy tě nechtěl pustit."

Polykajíc, jsem se podíval na jinou fotku mě aNeala.Byl jsem v otcově náruči a nesl mě s tak velkým výrazem údivu, který se šířil po celém jeho obličeji.

"Nevíš to, ale jsem něco jako křeček… pořádnýkřeček, ale přesto křeček." Zvedla oblečení, které jsem měl na fotografii, než se podívala kolem jejího pokoje. "Nechávám si všechny tyto věci, protože mi tak řekltvůj otec. Každý Nový rok říkával, že podváděl smrt a jednoho dne ho dožene."

"Řekl mi, že nevěřil v smrt. Že měl nějaký plán." Logicky jsem věděl, že to nemohla být pravda, ale až do teď jsem si neuvědomil, jak moc mě pouhá myšlenka na jeho argument utěšovala.

Odfrkla si a obrátila oči v sloup. "Blbost. Přemýšlel o tom často a bál se, že všichni nebudete dost staří, když zemře. Měl spoustu špatných předtuch, ale řekl, že musí vydržet dost dlouho, dokud bys nepřevzal vedení. Ne proto, že by zemřel, ale proto, že bys nebyl připraven. On byl do toho hozen, ale chtěl, aby sis tyvybral."

"Nikdy mi to nepřišlo jako výběr." Neznal jsem nic jiného než tento život. Vytvořil mě a vytrénoval do tohoto světa.

"Kdybys tohle opravdu nikdy nechtěl dělat, zaměřil by se na Nealanebo Declana. Vše, cos musel udělat, bylo dát mu to najevo, ale věděl, že jsi jiný. Měl v tobě hodně víry. Někdy přišel a říkal, že se cítil, jako by tě držel nad obří skálou a sledoval, jak se ti muži klaní u nohou. "

To vysvětlovalo, proč jsme sledovali Krále zvířat, tak často, když jsem byl dítě. Vytáhla malou hrací skříňku zpod postele. Otevřela jí a viděl jsem, že obsahovala hromádku dopisů. Jeden vybrala a podala mi ho. "Každý rok ti otec napsal nový dopis. Žádala jsem ho, aby ty staré schoval, ale on je spálil. Jeho pocity a myšlenky se měnily každý rok, a chtěl, abys měl poslední a nejlepší verzi. Tenhle napsal před několika týdny, kdy ho Mel požádala, aby pro nás všechny vytvořil nové životy."řekla, když jsem vzal dopis z jejích rukou.

"Napsal i tobě?"

"Ano. Ale ještě nejsem připravenasi jej přečíst." Smutně se usmála, než sebrala další várku fotek.

"Přečtešsi tenhle se mnou?"

Zavrtěla hlavou a políbila mě na tvář. "Jdi si ho přečíst se svou ženou a synem, Liame."

"Mami, můžeš mi slíbit, že -"

"Se nezabiju?" Zvedla na mě obočí a zamračila se. "Nemohla bych, i kdybych chtěla. Tvůj otec mě přinutil slíbit, že to nikdy neudělám a to bez ohledu na to, jak špatně se budu cítit…jaký to blbec."

Slzy se jí znovu vybudovaly v očích. "Pravděpodobně to znovu řekne ve svém dopise as mým štěstím, tu budu, dokud mi nebude sto dva let."

Políbil jsem ji na spánek apřitáhl jsem ji do jednorukého objetí. "Ethan tě bude potřebovat  jako babičku. Nemá žádné jiné prarodiče… žádný nátlak."

Zasmála se a objala mě, než mě pustila. "Dobře, jdi. Právě teďse nechci znovu zhroutit."

Otřela si slzy a vrátila se k fotografiím.

"Miluju tě tak moc, mami," řekl jsem jí, když jsem vstal.

"Vím. Taky tě miluju,"odpověděla, jak jsem se přesunul ke dveřím.

Vyšel jsem ven, zavřel jsem dveře a narazil na dvě služky.

"Ať tu někdo každou hodinunaslouchá, pokud nic neuslyšíte anebo budou světla zhasnutá, zkontrolujte ji," nařídil jsem.

Věřil jsem svématce, ale ne v tomto stavu, už nikoho pohřbívat nebudu. Ať je na mě klidně naštvaná, ale radši se ujistím, že je v bezpečí, než abych měl později litovat.

Šel jsem k nám do pokoje a vstoupil jsem v době, kdyMel krmilaEthana jeho jablečnoupřesnídávkou, zatímco poslouchala zprávy. Převlékla se do jednoho z mých triček a vypadala naprosto krásně.

"Ahoj." Usmála se na mě, jakji Ethan poplácal, že chtěl další sousto. Pohybujíc se k nim, jsem sisedl vedle ní.

"Přečteš to, zatím co ho budu krmit?"

Přikývla, jak jsme provedli výměnu; přesnídávka za dopis.

"Co je to?" Zeptala se, zatímco ho otevírala.

"Dopis od mého otce," řekl jsem a usmál se na Ethana.

Ona nic jiného neřekla, když vytáhla složený list papíru z obálky.

"Liame, pokud si mě zabil, budu tě pronásledovat po zbytek tvého života."

Zasmál jsem se. Samozřejmě, že by začal takhle. "Osel."

"A neříkej mi osle, je to neuctivé."

Ztuhl jsem, když jsem se podíval přes její rameno. Dokonce i po smrti, znal můj další krok… Nebyl jsem si jistý, jestli být naštvaný nebo v úžasu.

"Dopisy pro všechny ostatní se mi vždy psaly lehce s výjimkou tebe a tvé matky. Možná je to proto, že mohu vstoupit do obou vašichbot. Chápu tlak, který cítíš a je ti nyní na ramenou, jak těžké si myslíš, že každý krok je, a chápu, jaký to je pocit, že se nemůžeš obrátit na svého otce. Celý život jsem tam pro tebe byl a zanechával ti nástroje, které by ti pomohly, až s tebou nebudu.

"Jeden z těchto nástrojů byla ve skutečnosti Melody… a ano, nazývám jí nástrojem, zbraní, tvou nohou, o kterou se můžeš opřít, když potřebuješ pomoc. Věděl jsem, kdo byla, věděl jsem, že ona byla ve vedení její rodiny, věděl jsem, že Orlando umíral. To byl jeden z důvodů, proč jsem tlačil tak moc, aby sis jí vzal. Tak pěkný jak jen mohl být mír s Italy, jsem se staral víc o to,abyste se vy dva dali dohromady. To je vlastně to velké tajemství; mít někoho na své straně kdo je ochotný za tebe bojovat, pro tebe zemřít, zabíjet pro tebe… takže mi to líto není, lhal bych vám oběma. Sledoval jsem vás oba v naprosté úctě a údivu. Nikdy jsem neviděl tak hodící se k sobě pár, tak milující se, a tak šílený. To je nejlepší dopis, který jsem kdy napsal, protože jsem hned věděl, že mě už víc nepotřebuješ."

To nebyla pravda.

"Utěšuje mě vědomí, že jsem opustil tento svět bez lítosti. Viděl jsem svého syna vyrůst z chlapce v muže, a mít vlastního syna. Vím, že to bolí, nebo alespoň ať tě to radši bolí aspoň trochu, ty spratku,

protože mě to taky bolí. Jsem na tebe hrdý. Miluji tě vroucně a chci, abys na svou matku dával pozor. Chci, aby ses zastavil a dýchal, měl chvilku pro sebe každý den, Bůh ví, že ji budeš potřebovat. Chci, aby ses smál, nezapomeň, že je v pořádku, abys byl šťastný beze mě.

"Pamatuj na manželku a syna, a životy, které chceš, aby měli. Ale to všechno se stane poté, co se postaráte o Aviana. Toho hajzla setřete z povrchu Země a ujistěte se, že nic takového se nikdy znovunestane. Je mi líto, že tento dopis není delší. Ale tvoje dopisy nebyly nikdy dlouhé. Nechci, abys na mě lpěl. Sbohem, synu. Zůstaň silným a pamatuj si, že neexistuje nic, co bys nedokázal. Doufám, žeti to pomůže, pokud budeš někdy potřebovat mou radu v budoucnu. S láskou navždy, tvůj otec."

Podíval jsem se na dopis, abych viděl, co tam ještě bylo a zasmál jsem se. Poprvé v historii, napsal pro mě jeho pravidla. Složila dopis a já zíral na Ethana, jak si olizoval rty. Jak jsem muuhladil vlasy dozadu, popadl mě za ruku. Stále tam byla bolest, ale vztek ji zastínil.

"Zítra znovu začneme," řekl jsem jí.

"Zítra," souhlasila.

***

Ahoj holky, jak už tadyLiam zmiňoval pravidla jeho otce, tudíž celého klanu, můžete se na ně těšit na konci knihy. Určitě o ně nepřijdeme. :)

 Taky se blížíme ke konci a mám menší dotaz, budete stát o příběh Coraline a Declana? Jejich kniha se odehrává (myslím) 2 roky před prvním dílem. Avšak autorka sama doporučuje přečíst knihu až po 3. díle, tedy po této knize. Dejte mi prosím vědět, jestli se mám do ní pak pustit. Obsahuje plno drobností a detailů. Například se dozvíme, kde se poprvé Mel a Cora setkaly…

Taky určitě už víte, že bude i 4. kniha – Bloody Kingdom. Má vyjít v červenci a ta se zase odehrává několik let po tomto díle. Do BK se pustím určitě! :)

Mějte se hezky, Simča