AS - 24. kapitola

Překlad: Simča

Ahoj holky, musím se vám k něčemu přiznat… Nemohla jsem to už vydržet a já (blbka) jsem nakoukla do dalších kapitol (jen nakoukla) a musím vám říct, že jsem opravdu nečekala to, co nás čeká… Nezabíjejte mě za tuhle zprávu, ale prostě vám to říct musím.

 Užijte si tuhle poslední pohodovou, klidnou, pěknou, milou, místy radostnou a zábavnou kapitolu, protože dalších pár kapitol před námi, budou opakem.

Pa, Simča

"Hlavním důvodem proč podniká, je, že eliminuje své nepřátele."

-Lorenzo Carcaterra

MELODY

"Všimli si tě?" Zeptala jsem se ho, jak jsem prohledávala řádky zelených kódů na obrazovce.

"Ne, nemyslím si. Jsou děsivě pečliví, ale neočekávají, že by je někdo ověřoval. Dej mi vteřinku a možná bych nás dostal k živému přenosu, abychom se ujistili, že to není jen nějaký šprt z M.I.T.* žijící v matčině suterénu,"odpověděl Declan na hlasitý odposlech.

"Už se stalo." Zřejmě zapomněl, že jsem to dělala po dlouhou dobu.

Kliknutím na webovou kamerou, jsem pro nás zapnula živý přenos. Jedna moje část očekávala, že

uvidíme nějakýhotrotla, který sedí ve špinavém prádle a jíchipsy, stejně jako v posledních třech organizací, které jsme našli.

Kain byl užitečný. Bylo nejlepší, abychom nešli keColemenovi poté, co jsme od něj dostali seznam FBI. Takže v jihovýchodní části země, Kain podplatil několik lidí a ujistil se, že všichni slyšeli zvěsti o teroristických aktivitách. Problém s vynucením zákona velký nebyl, lidé byli hloupí. Ani se neobtěžovali vyptávat na detaily. Byl to týden, co Liam přišel s touto myšlenkou, a teď všechno začínalo zapadat na své místo. Už jsme zaplatili často navštěvovaným barům, kam chodililidé spojení s vládou, abychom dostali jména k našemu obchodování. Avšak nikdo, jak se zdálo, nechtěl nic riskovat,což byl důvod, proč byli odepsáni.

"Vidíš to?" Declan zalapal po dechu v šoku, než se zasmál. "Našli jsme úplně nový svět."

Sundávajíc si sluchátka, jsem se obrátila na Liama ​​který ležel v posteli a čet si komiks. Chtěla jsem

vzít tu zatracenou věc a zahoditji přes celou místnost. Místo toho, plácla jsem ho po hrudi.

"Co?" Vyštěkl na mě, když jsem zvedla notebook, aby toviděl. Jeho oči se rozšířily, když se posadil.

"Do prdele."

Vzal si ode mne přístroj aposadil se neohrabaně, až jeho komiks spadl na podlahu.

"Jsou to AR-15?"

"Ne, tyhle jsou ruský 1975 APS útočné pušky. Nicméně, toto," řekla jsem a pokynula ke zbraním na odvrácené straně zdi, "jsou AR-15. A jsou tam původní M1 Garand. Můj otec mi daljeho na mé patnácté narozeniny. Měl Bushmaster M17S, což je Colt LE901 a SOPMOD, což jsem si jistá,že slouží výhradně pro vojenské záležitosti. Liame, tohle je jako sen pro mou vysněnou kuchyň."

Bylo špatně, že jsem se usmívala? Místnost byla arzenálem zbraní, které měli potenciál, abych žárlila. Na stěnách visely mapy různých států, které lemovaly východní pobřeží.

"Kdo jsou?" Zeptal se mě Liam.

"Říkají si Rsamas; Republikoví vojáci proti většině amerických divochů. Je to zcela nová teroristická buňka z-"

"Nech mě hádat, Mississippi?" Přerušil mě.

"Blízko – z Alabamy. Právě teď se chlubí třinácti členy, které můžeme s Declanem vyhledat.Jsou velmi aktivní na soukromých nezákonných blozích a chatů. Většina z jejich akcí se zdá být kybertická-hackovánía tak, ale nic ve velkém měřítku. "

Podíval se na mě. "Vypadají, jako kdyby se připravovali na válku."

"Pak je dobrá věc, že ​​jsme tady, abych pro ně tu válku poskytli."

"Můžeš být víc vzrušená?" Zasmál se, když odtáhl pramínek mých vlasů za ucho.

Znovu jsem mu ukázala obrazovku. "Moje vysněná kuchyň, Liame. Moje vysněná kuchyň."

"No, vypadá to, že jsme našli obětního beránka."

Naklonila jsem se, když jsem přiblížilazbraně přes celou obrazovku.

"Ne, Mel," řekl, jako bych bylaEthan.

"Pardon?"

"Promiň, neslyšela jsi mě? Zopakuju to. Ne, Mel, nepošleš nikoho dolů na jih pro několik zbraní. Tak jako tak, sem si jistý, že je můžeš sehnat na černém trhu." Podal mi telefon a vzal počítač ode mne.

"Ne tuhle, je to FN Herstalautomatická-"

"Lásko, zbožňuji tě, ale můžeš být právě teď vášnivána něco jiného. Jako, já nevím, ušit to natyhle chlapy?"Komiksový blbeček se usmál.

Nikdy jsem neřekla ani hovno, když utratil desítky tisíc na jehokreslené knihy.

"Číčo," zamumlala jsem, když jsem zvedla telefon. "Declane?"

"Takže, hádám, že to znamená, že jdeme do toho?" Povzdechl si do telefonu.

"Máš problém?"

"Ne, dám se do práce. Kdy chcete, aby se to stalo? "

Podívala jsem se na Liama, který se sehnul, aby dosáhnul na komiks. Vztekle jsem ho kopla do hrudi a on spadl z postele. Dělala jsem všechnu tu zatracenou práci, zatímco on byl na zasraných prázdninách. Jen proto, že jsem věděla, jak hackovat, neznamenalo, že on se bude flákat.

"Co to sakra!?" Zařval na mě.

S úsměvem jsem se zase soustředila. "Natoč to, a pak mi to pošli, zítra to odvysíláme. Avianovi se docela daří ovládatrozpad FBI. Chci udeřit znovu dříve, než po nás půjde."

"Už zpřísnil kontroly DEA** kolem našich dodávek. Jako kdyby věděl, odkud všechny naše dovozy přicházejí. "

To jsem věděla. Ale slyšetto z jehoúst mi vadilo. Liam vstal a vzal mě za nohy.Instinktivně jsem se snažila ho kopnout.

"Prostě to udělej."

"Dohlédnu na to. A Mel? "

"Co, Declane?" Zaskřípala jsem skrz zuby, jak měLiam chytil za volnou ruku a připnul mi ji za zády.

"Věděla jsi, žeFedel je gay?"

Byla jsem si toho vědoma, ale byla jsem v šoku, že to věděl. Fedel byl velmi dobrý při zachování si jehoosobního životav soukromí, jak jen bylo možné.

"Postarej se o to, Declane." Zavěsila jsem a hodila telefon na postel, jak jsem se snažila vykroutit z Liamova stisku.

"Víš, jsi velmi násilnická," zašeptal mi do ucha.

"Není to moje vina, že jsi číča," odpověděla jsem, jak jsem ho kopla nohou do koulí.

"MRCHO!" Sykl bolestí, když mě nedobrovolně pustil.

Ani jsem ho nekopla tak tvrdě.

Popadla jsem ho zatričko, přitáhla jsem ho na postel a sedla si na něj.

"Radši to měj pořád na mysli, miláčku." Pohnula jsem se, abych se z něj dostala, ale on mi nedovolil jít.

"Liame-"

"Přestaň mluvit. Jen takhle na mě seď, dokud se nebudu cítit lépe."

Snažila jsem se nesmát. "A jak ti tohle pomáhá?"

"Psychicky se cítím lépe."

Zakoulela jsem očima, jak jsem na něm chvíli seděla, než jsem vstala. "Máme dnes hodně práce, už jsi na tom byl hůř, takže se vzmuž."

"Ženy podceňují, jak zasraně bolestivé to je," zabručel, jak někdo zaklepal.

"Možná je to proto, že to srovnáváme s tím, že jednou za měsíc, Matka Příroda nás tlačí do dělohy po dobu jednoho týdne,"odsekla jsem.

Otevřel ústa, ale pak je zavřel, očividně si nejistý, jak reagovat, když jsem otevřela dveře.

Sedric mi dal podivný pohled a já jsem mohla jen předpokládat, že slyšel poslední částnaší konverzace.

"Ano?" Zeptala jsem se.

Zavrtěl hlavou, podal mi složku a hned jsem ho chtěla praštit po hlavě! Výslovně jsem mu přikázala, aby Liama do toho netahal. Teď se bude určitě vyptávat, co v nich je.

"Sedricu-"

"Než začneš, Liam ke mně přišel před týdnem a požádal mě, abych udělal to samé, co si chtěla ty.

Nemá pro mě smysl to dělat dvakrát. Všechno je to pro nás, s výjimkou Olivie, samozřejmě."

Liamsi stoupl vedle mě a vzal složku. "Požádal jsi o nové identity a neřekl mi o tom?"

"Odcházím," uchechtl seSedric, když se otočil. Odmlčel se na chvíli před tím, než se k nám znovu otočil. "Ethan a já jdeme zítra na hurling."(Irský národní sport)

"Nezačíná moc brzy?" Zašklebila jsem se. Části mě se nelíbila myšlenka Ethana, který je sladkým dítětem vystavený takovému krvavému sportu. Ale na druhou stranu, byl stále malý, pravděpodobně si to nebude pamatovat.

Pokrčil rameny a usmál se. "Liam vždy odešel, když jsem se ho snažil to naučit. Takže to naučímEthana předtím, nežbude chodit. Vyroste do toho. "

Liam protočil oči a opřel se o rám dveří. "Zkus vše, co chceš, starý muži, ale Ethan bude jen brečet a obtěžovat každého kolem sebe."

"Podceňuješ to, jak Ethan miluje svého dědečka," odpověděl a odmávnul nás, když odcházel.

Od Liama jsem si vzala složku, vytáhla pasy a rychle je zkontrolovala.

"Lotyšsko." Zamračila jsem se. "Kdybychom neměli žádný jiný důvod zabít Aviana, pak bychom Lotyšsko nepotřebovali."

" Naštěstí máme více než tucet důvodů, "odvětil Liamzevnitř své šatny.

Šla jsem za ním a viděla, jak popadl novou košili a zvedl dvě kravaty, abych vybrala, jednu bordovou a druhou námořnicky modrou. Ukázala jsem na modrou a on si samozřejmě vybral bordovou. Dělali jsme to každý den. Jednu jsem vybrala a on si vybral druhou. Musel vědět, že jsem vždycky vybrala kravatu, která se mi nelíbila, ale jemu to bylo jedno… a mě taky.

"Plán?" Zeptalse, když vytáhl ponožky.

"Zatímco budeš líbat tlusté kočky z CapitolHill v souvislosti s poskytnutím marihuany u nás doma, začnu vytvářet trestní rejstříky pro naše obětní beránky. Kvůli tomu, co máme v plánu, chci, aby až je chytí, lidi rozhodně věřili, že byli schopni všeho."

Přikývl. "Telefonní záznamy?"

"Když Coralinesebrala agentku, použila starý telefon, když mluvila s Declanem. Byl zaplacen v hotovosti, samozřejmě, ale účet může být na papíře změněn."

"Trvá dvanáct a půl hodiny se dostat z hlavního města do Alabamy."

Jak to sakra mohl z hlavy vědět?

"To je důvod, proč existují zakoupené vstupenkys jejich jmény v pravý čas. Nejsou opravdové, ale pochybuji, že je pořádně zkontrolují."

Jak jsem stála u rámu dveří, přišel ke mně a stáhl mi vlasy dozadu, než mě pohladil po tváři. "Určitě nechceš, abych zůstal? "

"Abys mohl číst víc komiksů? Ne. Myslím, že je potřeba, abys udělal nějakou práci. Teď jdi,udělej nás bohatšími."

Zakoulel očima a políbil mě na čelo, než zamířil ke dveřím. "Vrátím se v pět, měj pro mě připravenou večeři."

Zaťatými zuby jsem se zhluboka nadechla, jak jsem se na něj dívala. "Jasně zlatíčko. Nemůžu ale zaručit, že jí přežiješ."

On se uchechtl a zavřel za sebou dveře. Slyšíc malé zakňučení, jsem se otočila na Ethana, který se pomalu probouzel v jeho postýlce u naší postele. Někdy odpočíval tak tiše,že jsem měla nutkání mu

zkontrolovat dech, jen abych se ujistila, že byl v pořádku. Sáhlajsem do postýlky, přitáhla jsem ho do náručí a políbila ho na hlavičku.

"Maminka vytvoří teroristy, chceš to vidět?" Zakňučel a mával rukama před sebou, jak začal plakat.

"Jídlo, pak teroristi. Dobře,"zamumlala jsem, když jsem zamířila do kuchyně.

Tam byla Evelyn a míchala hovězí něco v hrnci, a hned jak uvidělaEthana, opustila hrnec.

"Potřebuješ,abych se o něj postarala?"

Sáhla po něm, ale já ho nedala.

"Ne."

Sledovala mě, jak jsem přešla k ledničce, abych vyndala jeho láhev.

"Co?" Zeptala jsem se jí, jak jsem vzala vršek láhve jednou rukou, než jsem ji umístila do ohřívače.

S úsměvem potřásla rameny. "Nic."

"Nemám ráda, když nejsem v obraze, Evelyn."

"Prosím tě, nejsi děsivás tímto malým roztomilým človíčkem na svém boku." Zašklebila se na něj, ale jemu to bylo jedno. Stejně jako Liam, byl nevrlý, když měl hlad. "No, myslela jsem, že jsi zaneprázdněna měníc běh dějin, a vyrovnáním vládních institucí a tak dále. "

"Jsem pracující matka, co můžu říct?" Zamumlala jsem, když jsem sáhla po lahvi. Ona mě sledovala

obrovským úsměvem, když jsem se snažila otestovat teplotu mléka na vnitřní straně zápěstí, ale nemohla jsem s Ethanemna mém boku.

Cítila jsem se, jako kdyby mě zkoušela, a jen čekala na to, kdy jí ho předám. Ale místo toho, zvedla jsem hlavu a nechala několik kapek dopadnout na můj jazyku. Ethansáhl po mém obličeji, jako by mi chtěl vynadat, ale musela jsem to zkontrolovat. Umístila jsem mu láhev do úst a usmála jsem se, když se uvolnil a opřelse do mě.

"A myslela jsem si, že si mi jednou řekla, že nevíš, jak být matkou," řekla Evelyn s úsměvem, když se vrátila k míchání jejího kouzelnýho hrnce plnýho masa jako čarodějnice s kotlíkem.

"Stále nevím. Jen se učím ze stránkyLiamovy knihy a tvoří mi pravidla, jak jde čas."

"Opravdu, jaká jsou to pravidla?"

"Osobní Mel Pravidlo číslo jedna: Vždy nakrmitEthana, když má hlad nebo platit za následky, "odpověděla jsem, jak jsem se opřela o dřez.

"Dobrý pravidlo." Zasmála se. "Tak moc jsi dospěla, Mel, že jsi v podstatě úplně jiný člověk."

"To nezní dobře. Líbilo se mi, kým jsem byla. "

Zastavila se a obrátila se ke mně s její dřevěnou lžící stále v ruce.

"Líbila se ti samota? Zahořklá naštvaná - "

"Pozor, Evelyn, tak moc jsem se nezměnila, a dítě nebo ne, stále můžuškodit."

"Dobré vědět. Teď to dokaž a zabij Olivii," řekla bez obalu s neznámou závažností.

Rovnajíc Ethana jsem se napřímila. "Evelyn, nezpovídám se ti. Nepotřebuju ti vysvětlovat proč, co jak dělám a zas nedělám. Liam a já vedeme tuto rodinu. "

"Chápu to a popravdě, užívám si mít manžela zpět v normálu. Děláme teď všechno, co jsem vždycky chtěla, ale předtím to nešlo."

Tam bylo zase to slovo,normální. Kdy se lidé dozvědí, že tam nebyla žádná taková věc jako normálnost?

"Ale s tím co bylo řečeno," sevřela čelist. "Tam je nepsaný zákon, kód, podle kterého všichni žijeme. To uchovává tuto rodinu tak silnou, jak je, protože jsme nikdy nedělali výjimky. Když stojíš proti nám, budeš odstraněn. Když nás zradíš a ohrozíš naše životy, zemřeš. Chci, aby byla mrtvá, ne v suterénuoblečená jako na akciNeimana Marcuse. Chci, aby můj syn se zbavil jakéhokoliv pouta s ní a buď si jistá jako peklo, že nechci, aby její špinavé tělo bylo pohřbeno na našem rodinném pozemku. Nechtěla být součástí této rodiny, takže, pro mě za mě, ji nechejte hnít v zasraný uličce."

Zdálo se, že mámaCallahanová vyšla a byla připravena k útoku, s dřevěnou lžíci a vším.

"Ještě něco?" Zeptala jsem se, protože to vypadalo, jako bych brala zasranou objednávku.

"Ano. PřijdouLiam a Neal brzy? Dělám jejich oblíbené irské dušené jehněčí a soda chléb. Můžu tě to naučit, pokud bys ráda,"řekla, když se ještě jednou vrátila se k hrnci.

Podívala jsem na Ethana, který šťastně vysával struku své láhve, a pak zpátky k ní. Tohle všechno bylo na mě moc. Aniž bych jí odpověděla, šla jsem pryč z kuchyně.

Pokud by mě teď Avian viděl… řehtal by se.

LIAM

Ještě pět minut týhle kraviny… jen ještě pět minut.

Nutíc se k úsměvu, jsem se otočil k mužům za mnou. "No, pánové?"

"Za kolik se jeden z toho prodává?" Senátor Jeffrey Boxer ze Severní Karolíny, se zeptal, jak se dotkl rostliny marihuany v našemmalémD.C. obchodě. Mel a já jsme neměli čas to tu postavit, nicméně,jsme jen trochuzatlačili na vlastníky a koupil jej. A po několika návštěvách Kaina a Monteho,byli více než ochotni jej prodat… bylo to od nich hezké.

"Unce se prodává od $ 350 až téměř $ 600," odpověděl jsem.

On, spolu se svými kolegy, zírali v šoku. "Každý?"

"Ano." Přikývl jsem, když jsem se pohnul, abych se dotknul zelené rostliny. "Ale skoro nikdo si nekoupí plnou unci. Obyčejný výběr je osm z unce, který jde od $50 na $80. S takto se pohybujícím obchodem, to je více než čtyřicet milionů dolarů vytvořených v ročních daních. Daních, které mohou být předány každému státu na vybudováníškol a něco jiného, co váš stát potřebuje."

"Musím říct…je to docela dobře naolejovaný stroj," uvedl senátor Andrew Kelly z Texasu.

"Ano, což je důvod, proč se divím, že Washington nejedná ve prospěch toho, nebo ano? Jsem připraven jít od státu ke státu. Ty státy, se kterými už pracuji, jsou za poslední rok bezchybnými. "

"Je to velmi delikátní záležitost, pane Callahane-"

"Vydělávání peněz je vždy, a tak i to za co je utrácím." Oni se napjali. "Ale chápu vás. Jen doufám, že budete do budoucna uvažovat. Nejen o mém státě, ale i vašich."

Přešel jsem k zadním dveřím a otevřel je pro ně. Koneckonců, byli politici a nechtěli riskovat, že budou vidění na takovém místě. Potřásl jsem si s nimi, když se všichni vrátilik autům.

"Uděláte pro mě laskavost a já vám ji vrátím, paneCallahane," zašeptal senátor Boxer, než na mě přikývl.

"Nikdy nedělám laskavost první, ale děkuji, že jste přišel," odpověděl jsem, jak jsem ho pustil.

Sledoval jsem, jak odjeli, než jsem vstoupil dovnitř a obrátil se k Nealovi, který čekals maskou. Vzal jsem si ji a šli jsme bludištěm rostlin marihuany před tím, než jsme došli dozadu.Tam byly skryté padací dveře, které vedly dolů. Vytáhl je pro mě, když jsem si nandal masku a společně jsme se vydali dolů.Byly tam dva dopravní pásy, jeden pro kokain a druhý pro pervitin. Trvalo nám jen pár dní zřídit tuto továrnu svého druhu a pravda byla, že neexistovalo lepší místo, kde skrýtnezákonný obchod než pod ten legální.

Místnost byla plná šesti našimi muži, z nichž všichni třídili a dávali výrobky do sáčků. Kontrolujíc pervitin kleštěmi, jsem si ho prohlídl.

"Není tak čistý jako poslední šarže," řekl jsem Nealovi.

"Saoirse dcera byla zraněna, mám podezření, že pospíchala s touto šarží," odpověděl Neal, jak si prohlížel pervitin.

"Co se stalo s její dcerou?"

"Její přítel se rozhodl ji použít jako boxovací pytel."

Povzdechl jsem si. Saoirse byla naše chemička. Jen zřídka s námi mluvila a všichni jsme to měli raději tímto způsobem. Měla svouvlastní laboratoř s plným personálem v Chicagu, ke které jsme se nikdy nepřiblížili… no, Mel a já ne, ale čas od času jsme tam posílali muže na kontroly. Vyrábělapervitin, my ho prodávali a onautrácelapeníze na financování nových léků pro její laboratoř.

"Declan, Coraline, a Fedelvšichni pracují na něčem jiném. Kdo myslíš, že může jít pomoct?"

Koneckonců, to byla součást dohody, když jste pro nás pracovali - bohatství a ochrana pro vás a vaši

rodinu.

"Oisin a Tierney," doporučil Neal. Byli to pouliční svalovci, kteří s námineměli blízký vztah.

"Dobře. Ať se o to postarají, aleujisti se, žeSaoirse ví, že když vyrobí znovu něco podobného,budeme se muset rozdělit,"odpověděl jsem, jak jsem směřoval ke koksu.Již na svém telefonu, přikývl. Říznul jsem do koksu, kápnul na něj kapalinu a sledoval,jak zfialověl. Pro tuto chvíli to stačilo.

"Chci ho do večera na ulici."

Kain a Monte stáli u trezoru. Přešel jsem k němu a zadal přístupový kód, který se automatickyměnil každou hodinu. Vypadal samozřejmě prázdně, ale šel jsem do centra a sloupnul panel avstoupil do druhého skrytého trezoru. Nemohli jsme dát všechny naše peníze do banky, když jsme je dostali, což byl důvod, proč jsme nechávali nějaké peníze s ostatními členy klanu na krátkou dobu, než jsme s nimimohlihnout. Popadl jsem několik hromádek, které jsem dal do dvou různých vaků pro Kaina a Monteho. Oni užvěděli, co s tím měli dělat.

Uzamykajíc trezor za sebou, jsem zamířil nahoru.

MELODY

Kousajíc do jablka, jsem sena ni dívala, zatímco spala. Byla stočená do klubíčka na posteli, obličej měla špinavý suchými slzami. Jak jsem ji kopla do stehna, ukousla jsem si z mého jablka a bez čekánípro její odpověď, jsempřitáhla židli k její posteli.

"Vstávat, vstávat, Olivie," řekla jsem jí, jak jsem se posadila.

Nemohla se ani zvednout nahoru, a když na mě otevřela oči, začala nekontrolovatelně vzlykat. Koulejíc na ní očima, jsem čekala, dokud se neuklidnila.

"Olivie."

"Prosím, jen -"

"Chystáš se mi rozkazovat?" Zeptala jsem se, než jsem si vzala další sousto.

Neodpověděla.

"Evelyn mě pořádala, abych tě zabila. Ve skutečnosti to řekla dost chladně. Poznámka pro sebe; nikdy nezraď rodinu… i když ty sis myslela, že je to samozřejmé. "

Opět zavzlykala a celé její tělo se otřáslo.

"Už jsme skoro u konce, Olivie. Za chvíli vše skončí a ty budeš pryč. Takže plač, modli se, dělej, co jen chceš."Byl to její trest a jeho test.

Zamířila jsem zpátky právě včas, abych vidělaSedrica s Ethanem v náručí, mluvit s Liamem aNealem. Liam si mě všiml, odtrhl se od nich a já už věděla, co chtěl.

"Je to připravené a Avian má zítra ráno tiskovou konferenci. Odvysíláme to poté. Připrav se nazemětřesení,"řekla jsem mu.

Přitáhl mě k sobě. "To abychom stáli pevně na nohou."

"Kdo je připraven na večeři?" Evelyn zavolala z jídelny.

"Irskédušené jehněčí a soda chleba? Rozmazluješ mě,"řekl Sedric s úsměvem, když vstoupil dopokoje, zatímco pohupovalEthanem v náručí.

Oba Liam a Neal ožili.

Irové.

Míříck jídelnímu stolu, jsme se všichni posadili, jak nám Evelyn naservírovala večeři. Vypadala až moc živě.

"Evelyn, jsi na něčem?" Zeptala jsem se jí.

"Nemohu udělat jídlo pro své chlapce?" Podívala se na mě.

"Samozřejmě, že ano," Neal, Sedric a Liam všichni řekli najednou.

Ksakru, bylo to, jako kdyby unesla jejich mozky. Skoro mě to přinutilo vařit… skoro, ale ne skutečně.

Natáhla jsem se, abych si vzala kus chleba, ale Liam mě zastavil a podíval se překvapivě na matku.

"Je první pondělí v červnu."

"No a?" Zeptala jsem se.

"JeLáSaoire i míMheitheamh." Nealse zazubil.

Co? Ve všech mých studiích irské historie, jsem o tom sotva slyšela. Byl to tradiční svátek známý jako Svatodušní pondělí nebo v Státní červnový svátek. Ale nebyla to tak velká věc… nebo byla?

Evelyn se usmála. "Pamatuji si, když váš otec a já jsme vás vzali do Irska, abychom ho oslavili. S touhle všíhloupostí, co se právě děje, se jen zdálo příhodné, to oslavit. Poslala jsem Coraline recept, aby to mohli s Declanem taky oslavit. Jsme rodina a lidé, kteří jdou proti tomu - no, řekněme, že udržíme věci příjemné,"řekla Evelyn a Sedricji políbil na tvář.

Zdálo se to být taknormální. Když jsem se podívala na Ethana, který seděl ve stoličce, napadlo mě, jestli budu jakoEvelyn jednoho dne… Jen myslíc na to jsem se otřásla. Tato mateřská věc byla jako dvousečný meč. Cítila jsem, že je třeba být měkká v blízkosti Ethana, ale cítit se tak měkká učinilopocit… na hraně.Přijdu někdy na tuto vyváženou věc? Přijdu na to jak být Bloody Melodya přitom dělat večeři pro Ethana a jeho budoucí manželku či přítelkyni? Ale přerůstalo mi to přes hlavu. Potřebovala jsem zajistit, aby tato situace s Avianem byla navždy pryč a nikdy se tato situace neopakovala.

Jako kdyby mohl číst myšlenky, Liammi položil ruku na stehno. Naklonil se ke mně a zašeptal:

"Jen na chvíli přestaň myslet naAviana. Dostaneme ho."

Copak nevěděl, že jsem na něj nikdy nepřestala myslet? S úsměvem jsem se zaměřila na Sedrica, když mluvil o ´dobrých starých časech´ … a to nebyl ani zas tak zatraceně starý! Ale způsobem, jakým mluvil, byste si mysleli, že žil v černo bílém gangster filmu.

"Navíc, vaše matka nemohla ode mě odtrhnout oči!" Sedric promluvil mezi sousty.

"To byl tvůj klobouk. Nelze ignorovat muže v klobouku."Zasmála se, když na něj zakoulela očima.

Zubila se na Ethana, naklonila se nad jejím jídlem a řekla: "Na Den otců, bys měl jeden koupit pro svého

tatínka."

Měla bych mu s tím pomoci?

"A skrýt tuto dobrou hlavu vlasů? Rouhání,"uchechtl se Liam. "Navíc jsem zas-"

"Liame," Evelyn a já jsme řekly ve stejnou dobu.

"Tata. Tata. Ta."Ethan se zasmál a zamával rukama.

Liam a já jsme ztuhli.

"Slyšeli jste ho?" Zazubil se Neal.

"Řekni to ještě jednou, myslím, že tvoje maminka a tatínek jsou v šoku." Sedric dalEthanovi svůj prst, aby si s ním hrál.

Ethan se usmál, zjevně si užívajíc pozornosti. "Tata. Tata!"

Všichni, dokonce i já, k mému vlastnímu překvapení, jsmezajásali. Liam vstal a zvedl ho, nežho políbil na baculatou tvářičku.

"Tataaaaaaa!" Zopakoval Ethan.

"Nejlepší dárek, jaký jsem kdy dostal," řekl Liam, když se posadil s Ethanem v náručí.

Proč jsem cítila náhle zoufalství, aby řekl ´Máma´?

***

*M.I.T. - Massachusettský technologický institut.

**DEA (DrugEnforcementAdministration) - je jedna z regulačních federálních agentur Spojených států amerických, která se zabývá bojem proti pašování a distribuci drog.