AS - 22. kapitola

Překlad: Simča

"Aby se stal pánem, politik působí jako sluha."

-Charles De Gaulle

MELODY

"Dámy a pánové, dnes tu stojím před vámi pokořeně, užasle a hrdě," promluvil prezident z pódia, jak zvedl ruku a ukázal na Liama ​​a mne. "A to díky tomuto muži a této ženě. V průběhu let jsem byl tázánobčany i cizinci, ´Co znamená být Američanem? Pro co kandidujete? Jak daleko jste ochotenzajít? ´ Odpověď na tyto otázky je právě v této místnosti."

"Přehání to," zašeptal Liam ke mně.

Držela jsem vážnou tvář před kamerami a naklonila se k němu, jak mě Ethan držel za perly. "Já vím, napsala jsem to. "

Slyšela jsem ho se uchechtnout, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

Prezident Coleman se napřímil, když četl následující řádky. "Když Melody Callahanováuviděla hrozbu,

a to nejen pro naší zemi, ale k našemu způsobu života, ona to nejen že nahlásila. Ona šla nad rámec všeho očekávání a zeptala se na jednu jednoduchou otázku: Co mohu udělat?

"Bez ohledu na její vlastní blahobyt a jen několik hodin po porodu svého syna, Ethana, dala vládě Spojených států příležitost nejen k získání informací, ale rychlému zasáhnutí. Jako rodič sám, neumím si představit bolest, kterou musela cítit, nevěděla, kdy se znovu sejde se svou rodinou. Zeptal jsem se jí ne jednou, ale dvakrát, jestli chápe důsledky svých činů a řekla mi, že nikdy nechce zapnout televizi a vidět jinou budovu hořet, nebo rodiče plakat, nebo někdy znovu náš veliký národ truchlit. Pokud dokáže obětovat, co si myslela, že bylo jen málo pro větší dobro, pomoci bojovat proti válce proti teroru, dokáže zvládnout její trápení."

Liam se ke mně obrátil s úsměvem a tleskal spolu se všemi v publiku. Vzala jsem Ethanovu malou ručičku a zamávala s ním s úsměvem na dav.

"Nespravedlnost se tam nezastavila; její manžel si prošelpřes kritiku, výsměch, nenávist a krutost, protože i on věřil v sílu tohoto národa. Ochotně a bezvýhradně se vzdal své svobody a důstojnosti, aby strávil pět měsíců v jedné z nejvíce notoricky známé věznici v Illinois, kdy za tu dobu musel snášet četné nepokoje. Ale Liam Callahan nezakolísal. Nikdy ani jednou o nic nepožádal. Byl připraven na vzdálenost, a to i přes to všechno, se držel jeho morálky; Ani jednou nelhal. Říkal všem, že byl nevinný, a to i byl. Dokázal neutuchající lásku ke své ženě, jak i vidíme, je skutečná."

Na to, mě Liam políbil na tvář, když všichni zatleskali.

"Ameriko, když řeknu, že jsem pokořen, myslím to vážně. Nikdy v mých nejdivočejších snech bych neočekával, že dva běžní občané vstanou a řeknou, ´ano budu chránit a sloužit své zemi za každou cenu. ´ A právě z tohoto důvodu, musím udělit Prezidentskou medaili svobody těm, kteří obdivuhodně přispěli k bezpečnosti a národnímu zájmům Spojených států a světu, panu a paní Callahanovým."

Místnost vybuchla, jak mě Liam vzal za ruku,držíc pevně Ethana, jsme šli po straně pódia a dovolili prezidentu Colemenovi umístit první medaili kolem mého krku,než totéž provedl Liamovi.

"A stejně tak promalého chlapce, aby se necítil vynechán, máme prezidentský špendlík."

Prezident promluvil k médiím, smějíc se spolu s nimi, když umístil špendlík na Ethanův límec. Ustoupil

zpátky, než se s námi vyfotil. Nebyl jediný, kdo se k nám připojil. Oliviina matka stála na druhé straně u Liama.

Přes záblesky fotoaparátů, jsem se setkala s Oliviiným pohledem, vyzývajíc si, aby si troufla stoupnout na jeviště. Neudělala to. Namísto toho zůstala u svého stolu, vedle Sedrica, který ji nepustil z očí. Při pohledu od ní, jsem se ohlédla přes místnost, dokud mé oči nenašly hajzla vzadu. Stál nehybně jako socha a zdálo se, že byl jediným člověkem v místnosti, který netleskal, nebo seneusmíval. Místo toho zíral na nás oba s neskrývaným odporem.

Já, na druhé straně, jsem se usmála, tak široce, že bych nebyla překvapena, kdy byl schopen spočítat všechny moje zasraný zuby. Nic nenaštvalovašeho nepřítele více, než vidět vás se usmívat.

A konečně, Liam šel k prezidentskému stupínku, abypoděkoval našemu prezidentovi za jeho laskavá slova.

"Poznámka pro sebe, najmoutčlověka, který píše presidentovi projevy," řekl, na což se všichni zasmáli. Zhluboka si povzdechl, než začal svou řeč. "Kéž bych mohl říci, že všechno, co prezident Colemen řekl, byla pravda. Řekl vám o tom, jako bychom o tom dlouze a tvrdě přemýšleli, ale ve vší upřímnosti, všechno se stalo tak rychle, že tam byl sotva nějaký čas na přemýšlení. Jednoduše jsme reagovali na problém, který nám byl předložen. Hodně krát za tu dobu, jsme se báli, byli jsme unavení a otrávení. A i když se to zdá být od té doby jako věčnost, není to něco, čím bych si chtěl někdy znovu pojít. Bylo to peklo. Odloučení od mé ženy, mého novorozeného syna, celého mého života; Bylo to peklo.

"Což dává do souvislostí miliony Američanů; hasiči, policisté, státní úředníci, všichni, se probouzejí každý den s vědomím, že možná si budou muset projít peklem, ale stále vstanou a dělají svou práci. Chodil jsem pět měsíců v jejich botách a mohu říci, že to jsou lidé, nad kterými žasnu a jsem hrdý, že s nimi sdílím národ. Měly by být uděleny medaile svobody pro ně všechny, abychom ukázali vděčnost, kterou cítíme."

Když jsme se opět objali, zašeptala jsem, "Svatý Liam, hrdina lidu. "

V tomto okamžiku Ethan začal být úzkostlivý, což naštěstí pro nás, nám dalo záminku uniknout tisku. Liam něco pošeptal do ucha Colemenovi, ten kývl a dal signál jeho poradcům, že jsme skončili. Obklopeni tajnou službou, jsme šli za prezidentem po chodbách, kde byly lemovány portréty všech minulých prezidentů, dokud jsme se nedostali do Oválné pracovny. Měla jsem být šokována Olivií, která tam stála, ale nebyla jsem.

"Miláčku, vypadáš hrozně, co se děje?" Zeptala se její matka, když přešla ke své dceři a vtáhla ji do objetí.

Olivie ji to nevrátila, jen tam stála, ztuhlá, když se na mě dívala. Věděla jsem, že musela myslet na útěk. Ale se stopujícím zařízením kolem kotníku, kam by mohla utéct?

"Máte ještě před sebou tiskovou konferenci," zašeptala.

"Mohou na okamžik počkat. Koneckonců, není to, jako by neměli nic lepšího na práci," odpověděl Colemen jejich zděšené dceři.

"Doufala pro soukromou chvíli s vámi," řekla jsem jim, jak jsem se posadila na pohovku a umístila Ethana na koleno.

"Miláčku?" Zašeptala její matka, když jí pohladila po jejích blond vlasech.

"Jsem v pořádku. Měla bych zamířit zpátky."

"Nerozumím tomu," řekl prezident Colemen, když se podíval mezi nás.

Předtím, než měl šanci říct jediné slovo, dveře se otevřely a Neal vešel, oblečený docela ostře v černém obleku a kravatě.

Na okamžik se díval přímo na Olivii, a když udělala plachý krok vpřed, prohlédl si jí seshora dolů se znechucením a hněvem v očích, nutíc ji udělat mnohem větší krok zpět.

"Přesně na čas, velký bratře, tvoje žena tady má dnes spoustu rozhovorů, není to tak? Jsem si jistý, že oba musíte pózovat pro tisk jako zamilovaný pár,"řekl Liam, když mu pokynul dovnitř.

"To ano. Potřebuješ ještě něco?"Zeptal se a podíval se na Liama, který se ušklíbl.

Zlomili jsme ho, což znamenalo, že jsme ho museli opravit… ale ta část přijde později.

"Ženo," Neal vyzval Olivii s neznámou tvrdostí, která způsobila, že se otřásla.

Vzala ho za ruku a otočila se k odchodu.

Na oba jsme museli dohlédnout. Neal pro tuto chvíli ukázal svou věrnost, ale tak snadno, jak se obrátil proti jeho manželce, se mohl obrátit proti nám, pokud by Olivie hrála na jeho city. Možná se snažil skrývat svou náklonnost k ní, ale pořád tam byla.

"Komu posíláš zprávu?" Zeptal se mě Liam, a na okamžik mé staré já, mu chtělo říct, aby se staral o svoji zatracenou věc.

"Sedricovi. Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby i on je hlídal." Znala jsem Sedrica a musela jsem říct, žezradu laskavě nebral.

Hloupá První dáma stála přede mnou s rukama opřenýma v bok, jako kdyby mě tím měla zastrašit. "Ať děláte mé dceři cokoliv, žádám vás, abyste přestali. Je to dobrý člověk a vím, že dobrý není něco, s čím vy lidi jste obeznámeni- "

"Mám si to vzít na starost já, nebo chceš mít tu čest?" Zeptala jsem se Liama, když jsem stále držela Ethana k mé hrudi.

"Vyřádi se," odpověděl Liam, když vzal Ethana z mého náručí a dovolil mi čelit rádoby Jackie-O.

Sepjala jsem ruce dohromady, zakroutila jsem rameny a usmála se. "Vaše dcera není dobrý člověk.

Vy nejste dobrý člověk. Nikdo z nás v této místnosti nenídobrý člověk. To je důvod, proč tu dnes stojíme. Všichni jsme podepsali dohodu, všichni jsme podepsali naše jména krví, a všichni se díváme na druhou stranu v určitém okamžiku. Věřím v dobré lidi. Vím, že tam venku jsou, krmí chudé, oblékají sirotky a všechny ty sračky. Ale nejsou v našem světě; nejsou v našem příběhu, protože ještě jednou, jsou to dobří lidé. Pokud by Olivie byla dobrá, odešla by, když mohla. Pokud byste byla dobrá vy, nikdy byste nedovolila, aby se provdala do této rodiny. Nikdy byste se nevrátila ke svému manželovi a nikdy byste nebyla první dáma. Vy. Nejste. Dobrá. Osoba. Tak ať nám všem je jasno, kdo jsme. Dobří lidé jsou voliči, střední třída, chudí, je to něco, co chcete být?"

Neodpověděla; ona jen zavrtěla hlavou.

"Myslela jsem si to." Udělala jsem k ní krok blíž. "Proč nejdetezpět vybírat porcelán a číst v mateřské škole nebo jiné primitivní věci, které první dáma dělá? "

Podařilo se jí dojít ke dveřím, když vešla Evelyn.

"Jako bys mohla číst mé myšlenky," řekl jí Liam, jak houpal ospalého Ethana.

"Pane Prezidente," potřásla si Colemenovou rukou s úsměvem.

"Je hezké vás vidět, Evelyn."

Setkávajíc se s mýma očima, vzala Ethana do náruče a já ho políbila na čelo, jak si malý človíček mnul

ospalé oči. Colemen na mě pozvedl obočí, jako kdyby byl šokován, že jsem mohla být matkou.

"No tak, buráčku."Pokývla na něj, jak odešli.

Skvěle. Teď se můžeme dát do práce.

"Kde můžeme poslouchat Aviana mluvit?" Zeptala jsem se ho.

Kývl ke dveřím, jak jsme šli za ním ven a do samostatné kanceláře. Tam, Ivan mluvil jako Avian Doers, hlava F.B.I. Ti, kteří již seděli kolem stolu, vstali, jak prezident vstoupil, a já jsem mohla jasně vidět, jak moc si to Colemen užíval. Peníze nebyly kořenem všeho zla, bylo to jen vozidlo, které vás dostalo k moci.

"Dámy a pánové, uděláte nám místo?" Zeptal se jich. A bez otázek, všichni odešli.

Zaměřila jsem se na slova vycházející zAvianových úst částečně překvapena, jak had, jako byl on, mohl zapadat tak dobře se zbytkem z nás. "Dobré odpoledne, dámy a pánové z tisku. Nebudu dnes odpovídat na jakékoliv dotazy. Mnozí z vás jste si vědomi tragických a nešťastných událostí, které nastaly s několika vybranými bývalými agenty Federálního úřadu pro vyšetřování, a rád bych vás informoval, že v současné době je vyšetřování v plném proudu. Více nelze říci o jednotlivých agentech v této době, operace byly utajenými skutečno - "

"Jak je možné, že federální agent zavraždil šlapku v hotelovém pokoji se statisíci dolary a drogami s utajovanými skutečnostmi?" Vykřikl muž přerušujíc ho.

"Má prezident Colemen jakékoliv připomínky k této věci?"

"Co agent, který byl nalezen viset z mostu?"

"Můžete potvrdit, že agentka byla unesena z velvyslanectví?"

Avian ztuhl, jak jeho tvář zůstávala tvrdá a plochá. Dokonce bych se odvážila tvrdit, že se začínal cítit ve stresu.

"Nemiluješ tisk?" Liam mi zašeptal.

"Pokud je kontrolujeme, ano. Ano, miluju,"odpověděla jsem.

"Jak jsem řekl," Avian znovu promluvil. "Nemohu odpovědět na jakékoliv další otázky v tomto okamžiku. Však povím, že mám v plánu udělat vše, co je v mých silách, abych se ujistil, že bude důkladně vyšetřování dokončeno. Až budeme mít solidní informace, sdělíme je."

"Když jste řekli, že se budu muset vypořádat s výbuchem, nikdy jste neřekli, že to bude něco takového," prezident fňukal, když pozoroval tiskovou konferenci, kterou nepořádal nikdo jiný,než osina v mém zadku, Avian.

"Co jiného výbuch znamená?" Zeptal se ho Liam, když se opřel o stůl.

"FBI je policie Spojených států! Jsem hlava Spojených států. Tím, že napadnete ji, napadáte i mě. Nebudu znovu zvolen, pokud mi lidé nebudou důvěřovat - "

"Proč se musíme lidem stále opakovat?" Obrátil se ke mně, když jsem se dívala na Declanův email, který mi poslal do telefonu.

"Z nějakého důvodu stále podceňují naši inteligenci, i když neustále dokazujeme, že nejsme hlupáci. "Řekla jsem na oplátku.

"Chápu, že oba máte svůj mistrovský plán, ale musíte mi dát něco, s čím můžu pracovat. Mám skupinu zaměstnanců, kteří se snaží uhladit problémy, zatímco já sedím na rukou. Nemůžu jen tak nečinně nic nedělat. Agenti FBI všude selhávají,"odsekl Colemen.

"Řekneš jim, že řešíš situaci a modlíš se ke všem lidem a jejich rodinám, kteří ztratili své životy ve službě své zemi. Pak jim připomeneš, že to, co dělá Ameriku velikou, je kontrola a rovnováha. FBI není tvoje osobní armáda a řekneš jim, že mluvíš s ředitelem, abysvěděl, co musí být provedeno, "Liam ho režíroval.

"Aniž by to bylo v této věci příliš zřejmé, najdi způsob, aby bylo jasné, že muž, který má vše na starosti, je režisérem,"dodala jsem stejně. Zakládali jsme požár v Avianově vlastním osobním světě.

Sáhl po interkomu, zavolal jeho náčelníka štábu a jeho bývalého politickéhostratéga, Minu.

Jak ona vstoupila dovnitř, pohlédla na nás a povzdechla si.

"Takže hádám, že nevydáme prohlášení?" Zeptala se.

"Ne, vydáš. Pane prezidente, podělte se o informace,"řekla jsem, už míříc ke dveřím.

LIAM

"Jsi na reproduktoru, Declane," řekl jsem, když nás Monte vezl do města. Nebyl jsem fanoušek Washingtonu; Z Chicaga nemělo nic a zjistil jsem, že mi chyběl smog, vítr, budovy, které se dotýkaly nebe a vše ostatní, co dělalo Chicago skvělým.

"Přikázal jsi námunést federálního agenta, ale ne ji zabít. Se vší úctou, co todo hajzlu, Liame?"

Koulejíc očima, jsem se opřel do koženého sedadla.

"Kde je důvěra, bratře?"

"Připoutaná ke zdi v suterénu staré ocelárny," odpověděl.

"Řekla něco?" Mel se ho zeptala.

"Ne, ale nebyl jsem si vědom, že by věděla něco důležitého."

"Zeptat se nikomu neublíží."

Podíval jsem se na ní.

"No, bolest tam je, ale ne pro nás a to je vše, na čem záleží. Ona je FBI ne CIA, což bohužel pro ni znamená, že není vyškolená vydržet stejný typ mučení," vyjasnil.

Ale já chtěl informace. "Chci, aby nám řekla rozložení federální budovy, všechny vstupy a výstupy, a

každý tajný vchod, který ji napadne. Vlastně vydrž, Declane…"Řekl jsem mu, jak jsem stiskl počkat. "Monte, Kaine." Přikývli aumístili si špunty do uší.

"Na co myslíš?" Mel si mě pečlivě prohlížela, jak se plán v mé mysli vytvářel.

"Když ses vrátila domů, řekla jsi, že existují pouze dvě války, na kterým Američanům záleží: válka proti

drogám- "

"A válka proti terorismu. Co tím chceš říct?"

"Pokud bys mě přestala přerušovat, tak bych ti to řekl." Zamračil jsem se na ní a ona si zkřížila ruce na prsou. "Co kdybychom jim dali teror? Nebude to nic velkého, jen přinutíme říct naši agentku, že byla unesena jak to tak vypadá, domácími teroristy. V médiích se zblázní a Avian nebude mít jinou možnost, než trávit každý okamžik buď vypořádáním se s tiskem, nebo se snažíc ji zachránit."

Její mysl se otočila, když se natáhla, aby zase Declana zapnula. "Declane, viděla tvou tvář?"

"Ne, ale musela vidět Coraline a Fedela, když ji vzali."

"Vydrž," odpověděla Mel, čímž ho znovu stopla. "Budeme ji muset zabít, a pokudjizabijeme, nezastaví se, dokud nezjistí, kdo je zodpovědný. Terorismus, i falešný terorismus, může- "

"Je to možné, Mel. Můžeme to udělat. Řekli jsme si, žekončíme s prací v rukavičkách, a to je způsob, jak to udělat. Nikdo to nebude čekat. Existují domácí teroristé po celé naší zemi, mezi tvým a Declanovým hackováním, jsem si jistý, že bychom mohli najít obětního beránka. Vlastně děláme zemi nějakou službu a Colemen bude vypadat tak dobře, že se bude chtít toho zúčastnit." Hned jsem si to mohl představit a ještě lepší byla skutečnost, že jsme překročili čáru, to nebylo něco, co by Avian od nás očekával.

"No, jestli je tu někdo, kdo může něco takového zvládnout, tak jsem to já," řekla.

Její ego.

"Jdeme do toho," odpověděl jsem s vědomím, že již pracuje se na logistice v její mysli.

Znovu se natáhla a zapnula Declana.

"Declane, nech Coraline si s ní trochu pohrát, ale nic těžkého. Ty a já budeme dnes večer lovit. Buď v pohotovostním režimu." A s tím vypnula telefon dříve, než se podívala na mě. "Než to uděláme, chci našeho obětního beránka již na svém místě. "

"Dobře," přikývl jsem.

"Jsme tady, pane," řekl Monte poněkud hlasitěji kvůli špuntům v uších. Bylo snadné říct, že jsme nebyli již v prestižních částech D.C., a že jsme byli někde jihozápadně od hlavního města.

Co mělo být nově vybudované centru mládeže, bylo vlastně stejné místo, kde jsme měli být schopni vidět naše zákazníky.

Jihozápad byl jedním z našich největších zákazníků. Samozřejmě, že nevěděli, že jsme to byli přímo my, ale nebolelo zde zkontrolovat obchody.