AS - 19. kapitola

Překlad: Simča

"Nic necítit, je náhrada za realitu. Vaše problémy dnes, jsou stále vaše problémy

zítra."

-Larry Michael Dredla

LIAM

Jak jsem vstoupil do naší ložnice, okamžitě jsem zakopl o Melinu botu. Zvedajíc se, jsem zvedl červený podpatek a hodil ho do rohu.

"Tvoje bota mě málem zabila," zavolal jsem na zavřené dveře do koupelny, zatímco úlomky páry se plížily po jeho spodku.

Zapnul jsem televizi, svlékl si kravatu a vyzul boty.

"Dobrý večer, jsem Andrea Salvia, a dneska vám přinášíme více informací v rámci probíhajícího vyšetřování o nedávném debaklu FBI. Za jediný měsíc, pět federálních agentů bylo buď zavražděno, nebo obviněno z těžkých zločinů. Mezitím, hlava FBI, Avian Doers, byl spatřen potřásajíc si ruce s prominenty D. C. v opeře. "

"Vypadá to, jako kdyby to veřejnost konečně pochopila," zařval jsem, když jsem vstal, abych si sundal košili.

Zaposlouchal jsem se do ticha a zastavil se, když nezakřičela zpět odpověď. Vždycky zakřičela a devět krát z deseti, to bylo vždy s výzvou, abych se k ní připojil.

"Mel?" Přešel jsem ke dveřím.

Stále neodpověděla.

"Mel." Otevřel jsem dveře a ztuhnul ve chvíli, kdy jsem vstoupil dovnitř. Stála ve sprše, úplně oblečená, jak voda na ní padala. Spěchajíc k ní, jsem vypnul vodu a děkoval Bohu, že nebyla horká, ale přesto tam zůstala stát, nepohnula se.

"Mel!" Zařval jsem přímo do její tváře, když jsem s ní zatřásl.

Ona několikrát zamrkala a otřelasi vodu z obličeje dřív, než se na mě zmateně podívala.

"Co to děláš?" Zeptala se mě.

"Co dělám?" Snažil jsem se nekřičet. "Co to sakra děláš ty? Jsi úplně oblečená a stojíš ve sprše."

Podívala se sama na sebe bez výrazu, pak se pohnula, aby si sundala černé šaty a spodní prádlo před tím, nežpřešla kolem mě. Popadla jeden z bílých ručníkůpro své tělo a menší pro její vlasy, beze slova odešla z koupelny.

"Jsem v pořádku Liame," řekla, když jsem ji následoval.

"Kecy. Co se ti stalo?"

Neřekla nic, když pokračovala v sušení vlasů.

"Melody."

"Přestaneš říkat moje jméno, jako kdybych byla dítě?!"

"Přestanu ve chvíli, kdy se jako jedno přestaneš chovat."

"Řekla jsem, že jsem v pořádku!" Křičela na mě.

"A já říkám, kecy!" Vykřikl jsem, když jsem po ní sáhl, ale ona se odtáhla. "Někdo, kdo je vpořádkunestojí jen tak ve sprše, mokrý a plně oblečený."

"Jen si řvi, Liame, ještě tě neslyšelo celý zatracený město!" Vyštěkla, když vyrazil pryč k šatně a zabouchla za sebou dveře.

S povzdechem jsem se přesunul ke dveřím a opřel se vedle nich. Zatahal jsem za kliku, snažíc se je otevřít, ale musela být opřená o dveře.

"Ženo, otevři dveře a pusť mě dovnitř. Není to typ hádek,které s tebou chci vést," zašeptal jsem.

"Liame, jsem v pořádku."

"Pokaždé, když řekneš, že jsi v pořádku, jsem jen víc naštvaný, protože vím, že mi lžeš. Myslel jsem, že jsme se přes to dostali? Myslel jsem, že jsme partneři; že bys- "

Otevřela dveře a podívala se na mě. "Nesnaž se mě vinit."

"Snažím se být s tebou upřímný."

"Liame." Povzdechla si zhluboka, když se ode mne odvrátili a vzala si čistou sadu spodního prádla. "Měla jsem moment."

"Moment?" Zeptal jsem se pomalu a čekal na pokračování.

"Ano, Liame, moment! Stalo se toho hodně a nemohla jsem dýchat, okej. Někdy mám pocit, já- " Zastavila se a otočila se ke mně. Oblečená jen ve spodním prádle, si opřela ruce v bok, ale nedívala se na mě. Místo toho vzhlédla ke světlům, jak se kousala do spodního rtu.

"Někdy máš pocit, že co?" Zašeptal jsem a udělal krok vpřed.

"Jako bych stále utíkala po celé Evropě, stále bojovala o život. Někdy se vzbudím, musím si sednout a držet se. Někdy si zasepamatuju věci a moje kůže pálí, v žílách mám pocit, jako by tam byl oheň a musím vychladnout,"přiznala. Oněměl jsem.

Jak to, že jsem si toho do pekla nevšimnul? Stále zasraně trpěla? Ježíši Kriste.

"Mel-"

"Nedívej se na mě takhle, zvládám to. Jen potřebuju čas, jo? Před tím jsi mě neviděl a jsou stále méně časté. Je to jen, když jsem ve stresu- "

Obalil jsem ruce kolem ní a držel ji u sebe.

"Nepotřebuji obejmout."

"Mel, drž hubu a jen se mě drž."

"Liame-"

"Ty pořád mluvíš."

S povzdechem stála v mém objetí, napjatá a otrávená, ale brzy se její tělo uvolnilo a ona položila hlavu proti mé hrudi. O několik okamžiků později, mě objala.

"Měla jsi mi to říct, Mel."

"Neexistuje nic, co bys mohl udělat," zašeptala.

"Můžu tam být. Proč je pro tebe tak těžké někoho nechat, aby při tobě stál?" Vždycky jsme se vraceli ke stejným problémům.

"Snažím se, Liame. Nemáš ponětí, jak těžké to pro mě je. Vždycky jsem to byla jenom já, chce to čas, ale nemůžeš semnou zacházet odlišně nebo mě litovat."Odtáhla se ode mě. "Pořád ještěmůžu dělat svou práci a to včetně vidění našeho syna předtím, než se do ní dáme."

Pustil jsem ji, popadla kalhoty a jedno z mých tmavých triček.

"Co máš v plánu?"

"Dnes večer, budeme sledovat Aviana." Nazula si boty předtím, než vytáhla ne jednu, ale dvě pistole a hodila je ke mně.

"Sledovat ho nebo zabít?" Líbila se mi druhá možnost.

"Pro tuto chvíli, sledovat. Zítra jdeme do Bílého domu a jsem si jistá, že se nás znovu bude snažit zabít. Přezuj se, mohli bychom utíkat," řekla.

"Nemáme na to lidi?"

"Nechtěl bys raději zkontrolovat, zda je to správně provedeno? Nebo je vám to jedno, pane Callahane?"

Zakoulel jsem očima a zkontroloval jsem náboje zbraně. "Pamatuješ si, když všechno, co jsme dělali, bylo starání se o drogy? Chybí mi to. "

"Můžeme se k tomu vrátit ve chvíli, kdy zabijeme mého drahého dědečka. Ale do té doby, děláme vše co je potřeba, i když to znamená skákání přes budovy."

"Proč sakra budeme skákat přes budovy?"

Usmála se. "Jen na to myslím jako mojí verzi rande."

"Tohlesi to užíváš?" Co to kurva?

"Dřív jsem to dělala pro mého otce. Jak sis myslel, že jsem ukradla ten červený diamant, když mi bylo osmnáct?"

Můj mozek pracoval přesčas, aby následoval její logiku.

"Takže co říkáš je, že jestliže by naše rande bylo více Mission Impossible a méně o svíčkách, nenadávala bys na mě tak moc? "

Její obočí sebou škubalo. "Jdu teď za Ethanem, připrav se."

"Ano, madam, mám se i kutálet?" Zeptal jsem se začínajíc si užívat její štvaní.

"Perché non basta giocare morti, osle." Vyštěkla na mě.

"Proč nehraju mrtvýho? Ora che non è cosa piacevole dolce."

Podívala se na mě v naprostém překvapení, když jsem se usmál. "Pět měsíců v base, měl jsem víc než dost času se naučit jazyk. "

"Za prvé," řekla trochu příliš svůdně, "nikdy neříkej basa. Za druhé, řekl jsi: ´Teď to není hezké, zlato.´" (Zřejmě chtěl říct něco jiného? :D)

Mrkla, než se otočila a šla ven.

Sakra, miloval jsem ji.

Byly chvíle, jako ty to, které všechno vynahrazovaly.

MELODY

Zhluboka jsem se nadechla, když jsem vyšla z naší ložnice. Byla jsem rozpolcená mezi usmíváním sejeho snaze a nafackováním se, že jsem ho přiměla se bát. Nikdy jsem nechtěla, aby mě takhle viděl. Nevím, co se stalo, v jednu chvíli bylo všechno v pořádku, měla jsem kontrolu nad svými plány pro dnešní večer a v dalším okamžiku, jsem stála ve sprše. Nelhala jsem mu, že v posledních několika týdnech, okamžiky jako tento vyprchávaly. Jen jsem potřebovala být s ním a Ethanem. Když jsem byla, zbytek světa jako by neexistoval…necítila jsem se jako svoje já a popravdě, líbilo se mi to.

Zamířila jsem chodbou směrem k zadním dveřím, Evelyn vzala Ethana ven si sednout pod hvězdami.

Celá zadní zahrada byla obklopena vysokými živými ploty blokujíc jakoukoliv přímou viditelnost dovnitř.

Mysleli si, že jsme byli duševně nemocní,když jsme chtěliblokovat výhled na město a nechali zasadit živé ploty. Ale moje střeva mi říkala, abych dbala na odstřelovače. Všechno Ethanovo oblečení, včetně jeho čepiček, bylo vyrobeno na zakázku s kevlarem. Kdybych mohla, tak bych umístila Ethana dobunkru, dokud bynebylo po všem.

Až bude po všem, potřebuju s ním trávit více času.

Došla jsem do zadní části domu a zastavila se u skleněných dveří, kde stála Olivie. Paže měla zkřížené a její tvář nezobrazovala žádný výraz, když se dívala na Ethana v Evelyniném náručí. Měla na sobě

červené šaty až po zem, které měly rozparek, který vedl od jejího stehna až k bílým podpatkům. Z místa, kde jsem stála, dokonce ani nevypadala, že by dýchala. To bylo znepokojující, zvláštním způsobem.

"Mohu ti s něčím pomoct?" Zeptala jsem se, když jsem šla k ní.

Nic neřekla předtím, než si otřela jednu slzu.

Jak smutné.

"Byla jsem pro něj dobrá," zašeptala, aniž by se na mě podívala. "Zatímco jsi byla pryč, ujišťovala jsem se, že mu nic nechybělo. Sedávala jsem po jeho boku, četla jsem mu dokud neusnul, plakala jsem s ním, když měl zánět středního ucha. Byla jsem tam a pak ses vrátila a děláš to, co vždycky. Chováš se ke mně jako k hovnu. Proč?" Konečně se ke mně otočila. "Proč mě tak nenávidíš?"

"Protože jsi lhářka, Olivie." Udělala jsem krok směrem k ní. "Ty chceš věci, které nejsou tvoje. Jsi rozmazlené dítě. Zprvu jsem si myslela, že problémem byla tvoje morálka. Pořád se držíš toho, jak hrozný Liam a já jsme. Jak hrozná je tato rodina. Málem jsi mě přiměla věřit, žejsi nechtěla tento život. Kdyby tomu tak bylo, myslím, že bych tě časem možná i dokázala za to respektovat. Ale bohužel, to není ten případ." Opět jsem se k ní přiblížila a ona sebou trhla, ale nehýbala se.

"Místo toho, Olivie, pokaždé kdyžjsi mi řekla, jak hrozná já jsem, snažila ses přesvědčit samu sebe, že

jsi nechtěla být já. Z nějakého důvodu, můžeš nechat muže pod kontrolou, ale musíš překonávat

všechny ženy ve svém životě. To je důvod, proč ses snažila udržet Coraline pod tebou a proč si Evelyn lezla do prdele. Hádám, že je to znásilněním, oni tě zlomili a ty ses rozhodla se nedát dohromady. Místo toho sesprovdala do velké, mocné rodiny a schovala se za Neala.

"Myslela sis, že je to mocné. Ale vstoupila jsem do tvého života a rozbila tvůj ubohý malý svět. Snažila jsem se z tebe udělat silnou ženu, pomohla jsem ti se pomstít, ale ty ke mně cítíš odpor, ne proto, že se ti to nelíbilo, ale proto, že jsem ti já dala tu moc. Mám dítě, mám rodinu a mám moc. Moje nenávist k tobě je přímým důsledkem tvé touze po tom, co je moje, dokonce i ty boty,"řekla jsem a ukázala na bílé boty, které nosila na nohou. "Zahájila jsi válku. Tak neplač, protože prohráváš."

"Jsi blázen." Její růžové rty se zachvěly a zavrtěla hlavou.

"Olivie. Sladká, Olivie,"řekla jsem, když jsem položila svou ruku na její tváři. "Neviděla jsi ještě nic."

Odstupujíc od ní, jsem vstoupila na verandu. Ethan se zachichotal a natáhl se pro mě v okamžiku, kdy mě uviděl. Vzala jsem ho z Evelyna náručí a otočila se s ním.

"Ethane!" Zasmála jsem se. A oba jsme se chichotali, když jsem ho přitiskla k mé hrudi. Políbila jsem ho na tvář, když mě plácnul na mou vlastní.

"Matně si vzpomínám ženu, která mi jednou řekla, že neví, jak být matkou," Evelyn se uchechtla, když si mě prohlížela.

Podívala jsem se na Ethana, který šťastně cucal jeho dudlík při sledování mé tváře. "Nemám ponětí, o čem to mluví,"řekla jsem mu.

"Samozřejmě že ne," řekla mu Evelyn, když její oči zjemnily při pohledu na nás. "Připomínáš mi mě, když jsem poprvé měla Neala."

"Je to dobrá věc?" Jak jsem znala Neala, mohlo to být oběma směry.

"Ano, to je. Jdeš ven?"

Přikývla jsem, nechtěla jsem Ethana pustit.

"Brzy to skončí a budu k tobě přilepená," zašeptala jsem mu do ucha. Liam vyšel, jak já mluvila, oblečený na půl sportovně s lepšími boty. Přišel k nám a Ethan se mi vrtěl v náručí, snažíc se uchopit jeho tátu.

"No, vidím, kdo je tvým oblíbencem," řekla jsem, když jsem se zamračila a předala ho Liamovi. Ani ne o vteřinu později, Ethan zatahal Liama za vlasy.

"Taky tě rád vidím." Liam sebou trhl, když sundával Ethanovy malé ruce z jeho vlasů.

"Vyrážíte vens Nealem a Olivií?" Zeptal se Sedric když se k nám připojil.

"Nebyla jsem si vědoma, že jdou ven," řekla jsem, když jsem se podívala směrem k Liamovi, který přikývl, jak si Ethan olízl rty.

"Zřejmě mají rande," Liam mě informoval.

"Rande?"

"Nemůže to být po celou dobu jen o boji a krvi. Ve chvíli, kdy všechno skončí, Sedric a já se vrátíme na nějakou dobu do Irska,"řekla Evelyn s úsměvem, zatímco ji Sedric políbil na tvář.

"Dlouhou dobu," dodal.

"Než přijmeme jakékoliv vítězství, pojďme vyhrát válku," odpověděl Liam, když umístil Ethana do jejích náručí. Znovu se pro nás natáhl a já políbila jeho malé ručičky na rozloučenou.

"Buďte opatrní," řekla Evelyn.

Přikývla jsem a oba jsme je opustili a šli směrem ke garáži, kde měl Liam starého Forda 1963 Mustanga. Vypadal tak nemístně vzhledem k našemu domu.

"Je nový," řekla jsem, když jsem přejížděla rukou po tmavě modré barvě.

"Ano," odpověděl, přičemž si sedl na stranu řidiče. Vyjel hned, jakmile jsem si nasedla, aniž by mi dal šanci se připoutat.

"Co se děje?" Zeptala jsem se ho a opřela se.

Vytáhl telefon. "Pusť to."

Vzala jsem si ho a poslouchala.

"Haló, Neale?"

"Coraline…"

"Neale, co se děje?"

"Všechno, Coraline."

Nebyla jsem si jistá, jestli se chci smát nebo vyhodit telefon ze zatracenýho okna poté, co jsem doposlouchala celý hovor. Podívala jsem se na Liama, jeho čelist byla napjatá a svíral volant tak pevně až mu klouby zbělely.

"Is é mo dheartháir amadán." (Můj bratr je hlupák.) Vyštěkl vzteky.

"Vybral si být loajální," řekla jsem a odfrkl si.

"K čemu je loajalita, když je slabý, neuvážený a osina v mým zasraným zadku? Snažil jsem se přijít na to, proč považoval za dobrý nápad použít naše výročí jako test pro Olivii. Jeho hloupost nás opět málem stála naše zkurvený životy. A Coraline, kdo jí dal právo nám to tajit? Odkdy mají vůbec zasranýprávo myslet sami za sebe? Čekají na naše pokyny a pak jednají podle našehouvážení, nikoli jejich vlastního. Jako by byli děti! "

Zastavil se na semaforu a sevře si kořen nosu, než se zhluboka nadechl.

"Jsi naštvaný, že jednali na vlastní pěst, nebo naštvaný, protože zničili naše výročí?" Zeptala jsem se. Podíval se na mě a zamračil se. "Víš, jak dlouho mi trvalo všechno naplánovat?"

"Takže je to výročí."

"Proč nejsi kvůli tomu naštvaná?"

"Protože kdybys na mě přestal na chvíli štěkat, věděl bys, že to funguje v náš prospěch. Neal může být jakkoliv hloupý, alestále si vybral tuhle rodinu místo Olivie. Nyní víme jistě, že Olivie je proti nám. Dovolíme-li Nealovi, aby nám dal víc, máme nyní možnost vyjebat s Avianem."

"Opravdu si myslíš, že to dokáže?" Zamumlal. "Olivie ho držela za koule několik let. "

"Teprve čas ukáže, ale teď máme důkaz. Pokud jde o Coraline, šokovala mě."

Uchechtl se, když na mě zavrtěl hlavou. "Někomu se podařilo šokovat Krvavou Mel?"

Zakoulela jsem očima a položila si nohy na palubní desku. "Ano, později bych mohla mít pro ní plán."

"Podělíš se?"

"Ne. Víš, kam jedeme?"Zeptala jsem se ho, když jsem se podívala z okna. Bylo to, jako kdyby si jezdil jen tak.

Chvíli na mě zírala čekal, dokud jsemnevytáhlasvůj telefon a otevřela GPS.

LIAM

Tři hodiny uplynuly a já byl schopen se uklidnit jen trochu. Teď jsme měli výhled na Avianův střešní byt. Ale nemohl jsem přestat myslet na Neala. Chtěl jsem ho uchopit za krk a zlomit mu ten jeho zatracený obličej. Bylo mi osmnáct, když mi otec řekl, že ne Neal, ale já za něj všechno převezmu.

Když jsem se ho zeptal proč, řekl, že jednoho dne to pochopím. Vždycky jsem si myslel, že to bylo proto, že jsem byl jeho oblíbený, ale teď jsem to chápal. Neal byl doslova neschopný. Mohl jsem jasně vidět sám sebe, jak trávím zbytek svého života uklízením jeho naprosté hlouposti. Část mě si skoro přála, aby mě zradil a já ho mohl zabít a skoncovat s tím… ačkoli jen malá část mě.

Ale on si vybral rodinu. On je věrný.

To vynahradilo hodně. Skoro všechno.

"Počítám šest agentů," zašeptala Mel, když se dívala skrz dalekohled její odstřelovací pušky.

Dívajíc se dalekohledem, Avianůvstřešní byt byl v perfektním výhledu z mrakodrapu, do kterého jsme se vloupali. Mohli jsme vidět přímo do jeho domu v italském stylu. Celý byt byl obklopený velkými otevřenými okny. Bylo to, jako kdyby nás vyzýval to zkusit.

"Sklo je čtvrtinu palce tlustý a určitě je neprůstřelný." Dodala, jak zůstala shrbená. Jak jsem věděl, neměli jsme v plánu dnesv noci někoho zabít, ale ona trvala na tom, že budeme ztrácet čas tím, že budeme dělat tohle.

Když jsem nepromluvil, podívala se na mě, pečlivě si mě prohlížejíc. "Myslíš, že je to ztráta času," řekla.

"Pokud ho nezabijeme, nevidím žádný smysl v sledování ho, jak luští křížovky celou noc."

To bylo všechno, co ten člověk dělal; seděl ve svém hedvábném županu a luštil křížovky ve starých novinách. Každých pár hodin šel k oknu, aby si zapálil doutník, a pak se přesunul na další zkurvenou křížovku. Vedl mě tím k nepříčetnosti a fungovalo to.

Pustila pušku a vypadalo to, jako by se snažila vymyslet příjemný způsob, jak na mě nadávat.

"Liame," řekla jemně a chtěl jsem se smát, ale místo toho jsem se na ni uculil, jak jsem seděl proti zdi

vedle okna.

"Nechoď teď na mě se ´sladkouženuškou. ´ No tak, já to vydržím,"řekl jsem.

Její obočí sebou škubalo. "Snažím se být na tebe laskavější, ale někdy jsi moje zkurvená osina v zadku, Callahane. Proč je do pekla pro tebe tak těžké sedět, sklapnout a prostě- "

"Tady je moje Mel. Myslel jsem, že se utopila v sudu duh a skřítkovského prachu. "

Pohled na její tváři, stejně jako skutečnost, že její ruka teď cukala s její zbraní, mě nutila se usmívat. Jako kdybych od ní neměl už dost jizev od kulek.

"Baví tě mě srát?"

"Na začátku mě tvoje nálada vedla k šílenství, teď mi to přijde sexy."

Pak to udělala; zvedla pistoli a mířila jí na mou hlavu.

Usmál jsem se. "Dej to pryč, než si ublížíš, lásko."

Její ruce se zaťaly v pěst a čekal jsem na ni, ale ona zastavila, stáhla pistoli a zavrtěla na mě hlavou.

"Ty hajzle. Snažíš se zabavit, protože se nudíš. Pokud budeme bojovat, skončí to tím, že mě ošukáš na týhle zemi."

"Rozhodně nejsem tak zoufalý," lhal jsem a ona to věděla.

Hlasitě si povzdechla. "Sleduje nás po celá léta Liame. Ví, v kolik hodin chodíme spát, kdy jíme, sledoval nás bojovat a bůhví co ještě. Ten muž s námi v podstatě žil a my jsme byli slepí. Ano, vím, že to není tvoje silná stránka, a pokud chceš, můžu udělat sama tuto část. Ale když jsem řekla, že skoncujemes touhle sviní, myslela jsem to vážně. Chystám se být lepší v jeho hře. Dostal se mi do hlavy, ale já se dostanu do jeho duše. Chci vědět, co dělá, a kdy to dělá, a to i v případě, že tu budu musetstrávit každou noc. Budu jeho zasraný stín. Nemá právo na klidný spánek. Vyjebal s naší rodinou a já vyjebu s jeho odkazem, sjeho životem. "

Podívala se zpátky do výhledu a znovu ho pozorovala. Zvedajíc se, podíval jsem se z okna a díval se na

muže, který opět kouřil doutník. Kouř vycházel z jeho úst do obláčků. Vypadal hluboce zamyšleně a to asi díky tomu, jak přemýšlel nad všemi vyjebanými způsoby, jak nás zabít. Agent stál přímo před Avianem na balkoně a pozoroval okolí ze všech úhlů, zatímco měl na sobě neprůstřelnou vestu.

Zajímalo by mě, jestli vědí, jaký typ člověka chrání.

Alespoň naši muži věděli, kdo jsme a co jsme dělali. Avian byl jiný druh netvora.

"Zabij agenta," přikázal jsem.

"Bude vědět -"

"Chci, aby to věděl. Chci, aby cítili, jak se k němu blížíme. Zabij agenta. "

Stiskla spoušť a zasáhla agenta mezi oči; Muž spadl zády na sklo, než se sklouznul na zem. Avian, stále bezpečně uvnitř, vypustil ještě jeden obláček kouře. Poklepal na kulku v okně, než se rozhlédl prohlížejíc si budovy. Nezdálo se, že by byl ovlivněn smrtí svého agenta; nicméně,ostatní agenti kolem něj uháněli.

Mel zlomila její pušku během chvilky. "Měli bychom odejít. Dávám tomu hodinu, než začnou kontrovat všechny tyto budovy. "

"Výstřel byl slyšet po celém světě," řekl jsem, když jsem se podíval do Aviana domu. "Chci vědět, jaký bude jeho další krok. "

"Podívejme se, kdo se přidal k párty," řekla Mel, když stála u dveří a čekala na mě.

Nemohl jsem se dočkat, až si zítra potřesu s Avianem rukou, jakse vrátíme do Bílého domu.