AS - 13. kapitola

Překlad: Simča

"Já napadl město - skutečné město - a oni mu říkají Chicago… Je obýváno divochy."

-Rudyard Kipling

LIAM

Jak jsem nalil brandy do sklenice, opatrně si mě prohlížel a byl jsem si jistý, že byl zmatený, proč jsme seděli u soukromého stolu s výhledem na restauraci.

"Bude to všechno, pane Callahane?" Zeptal se mě číšník.

"Ano, je to perfektní. Děkuji,"řekl jsem mu, než se otočil a odešel.

Declan sáhl po sklenici a zíral na alkohol. "Matně si vzpomínám, kdy jsem byl svědkem večeře podobné, jako je tato se starým obchodním partnerem předtím, než přišel o život."

"Ano, tak jako já, když jsme ho vzali na jeho poslední večeři," odpověděl jsem, jak jsem krájel téměř červené maso přede mnou; Vždycky jsem dával přednost trochu krvavému masu. "Nikdy neviděl, že to přijde. V jednu chvíli jsme se smáli u brandy, a druhou lapal po dechu. Bylo to docela tragické."

Zamračil se a postavil sklenici na stůl předtím, než se mi podíval do očí. "Myslíš, že jsem tě zradil, Liame?"

"Zradil?" Zeptal jsem se přes žvýkání.

"Jsem uražen touto otázkou. Jsme si tak blízcí, že na tebe myslím jako na bratra, ne bratrance."On

zvedl sklenici ještě jednou a vypil její obsah. "Ale na druhou stranu, znám tě, a pokud bys byl opravdu přesvědčen, byl bych svázaný na židli. Neseděli bychom u filet mignon v Plaza."

"Jestli mě znáš tak dobře, jak si myslíš, pak proč se potíš?" Zašklebil jsem se, jak perličky potu se kutálely ze strany jeho tváře.

Zalapal po dechu a sáhl si po krku a ucítil jeho vlastní puls. Teď to musel vědět…

"Liame, ztratil si svůj zatracený rozum?" Zasyčel, když se zhluboka nadechl a rozepnul si kravatu. "Nikdy bych- "

"Vím. Není to jed. Budeš v pořádku, Declane."

"Co si mi kurva potom dal?" Vyštěkl, když si přitiskl palec ke spánku.

"Klonidin."

"Nejsou to-?"

"Matčiny prášky na menopauzu? Ano, to jsou," uchechtl jsem se, přičemž jsem si dal další sousto, když se na mě podíval. "Vidíš, vím, že bys mě nezradil. Má žena na druhé stranu,si není stoprocentně jistá. Nepochybuju o tobě, Declane. Ani trochu. Takže to ber jako kompliment."

"Budu to tak brát, až znovu ucítím svůj jazyk, debile." Pak si olízl rty před tím, než sáhl pro mou sklenici. "Pořád mě zkoušíš? Nebo to můžu dopít."

"Pravděpodobně bys měl požádat o novou láhev," řekl jsem, když jsem nonšalantně žvýkal další sousto.

Povzdechl si a pustil sklenici signalizujíc číšníkovi pro další láhev. Když to udělal, usmál jsem se a napil se ze své sklenice. Znovu přimhouřil oči, když se opřel.

"Dostanu vysvětlení? Nebo budeš semnou po celou dobu vyjebávat? "

"Jen se bavím," odpověděl jsem.

"Jo, to vidím."

Otřel jsem si koutky a vyslovil problém, který mě trápil. "Máme krysu."

"Můžešsi mě vyškrtnout ze seznamu."

"Vím. Ale myslím, že je to Neal, "odpověděl jsem a on ztuhl.

Číšník přišel s novou lahví a sáhl po sklenici, ale Declan si vzal láhev, odmávl ho a začal pít přímo z ní.

"Nóbl, bratře," řekl jsem, když jsem propustil číšníka, který na něj nevěřícně zíral.

"Seru na tebe, pořád mi zvoní v uších. Ale myslel jsem, že si řeklNeal. "

"Řekl jsem."

"Liame." Pak jako bych byl blázen, zavrtěl hlavou. "Vím, že ty a Neal máte své problémy, ale to je šílený. Neal miluje tuto rodinu, a i když tomu nevěříš, tebe miluje taky. Je to náš bratr krví a i zbraní. Je to zkurvený Callahan!"

"Myslíš, že to nevím? Myslíš si, že chci, aby můj starší bratr byl člověk, který mě zrazuje? Ale něco je-"

"Co řekla Mel? Zřejmě si myslí, že jsem to já a ne Neal."Zdálo se, že byl kvůli tomu trochu zahořklý.

"Myslí si, že je to Olivie."

"Samozřejmě." Povzdechl si, když se napil znovu z láhve. "Vím, že jste oba byli v pekle a zpátky, ale kdo je další? Máma? Táta? Coraline?"

"Když mluvíme o Mel, má schůzku s tvou ženou," řekl jsem a znovu ztuhl, před tím, než se znovu napil.

"Pokud ty nebo Mel ublížíte mé ženě nějakým způsobem, postarám se o to, že celý můj život bude jednou velkou misí, abych vás dva zničil."

"Vyhrožuješ mi, bratře?"

Naklonil se dopředu. "Miluju tě, Liame, ale Coraline miluju víc. Takže ano, je to zkurvená výhružka. Ačkoli jsem zmatený, jak by sis mohl myslet, že by dokázala bojovat s rakovinou a bodnout tě do zad ve stejnou dobu."

"Uklidni se, vím to a to i Mel, jen vše šetříme," odpověděl jsem. Museli jsme si být jistí.

"Dobrá, řekněme, že je to Neal nebo Olivie. Co uděláš?"Zeptal se mě a napil jsem se spolu s ním.

"Co bys dělal?"

Povzdechl si. "Kurva, chlape. Proto chceš jet do D.C.?"

"Existuje mnoho důvodů. Ale ty a Coraline, budete tady v pořádku? "

"Ano. Mám větší starosti o tom, co se bude dít v hlavním městě. Nevíte, jak se dostat k Avianovi. Ani nevíte, kde bydlí. Plus, má FBI na jeho výplatní listině."

"Děkuji, Declane. Víme, že musíme být chytřejší, ale on si je toho taky vědom. Snažil se nás zničit, ale neuspěl, a teď ví, že potřebuje nový herní plán. "

"Jaký je tvůj?"

Usmál jsem se. "Politický chaos. Vyjebal s mojí prací, teď vyjebeme s jeho. FBI bude brzy pod palbou špatného ohlasu tisku. Bude se muset na to zaměřit."

"To je důvod, proč zítra přijmeš klíc od města?"

Ano, a Mel byla naštvaná.

"Měli jsme do D.C. odjet včera. Každým dnem, který tady ztrácíme, ona je více na okraji. "

"To by mohlo vypadat špatně na prezidenta."

"Vypadám snad, jako bych se staral? Dokud není zapojen prezident, pak má ještě tři roky. "

"Doufejme, že to skončí rychle," zamumlal, stejně jako můj oblíbený právník přišel.

"DiMarco. Dlouho jsme se neviděli," zasmál jsem se, vítajíc se s ním.

"Není to tak dlouho. Jsem rád, že si užíváte svobodu. "

Kývl na Declana, který vypadal dost v hajzlu, jak držel pevně svou láhev. Kdo by si myslel, že několik málo pilulektohle způsobí?

"Jak jde případ?" Zeptal jsem se ho s odkazem na mého bývalého spoluvězně, Averyho Barrowa.

"Je venku na kauci. Připomněl jsem podmínkyk přijetí vaši pomoci. Také vám ředitelka chtěla toto předat."Podal mi dopis a ušklíbl jsem, když jsem četl její poznámku na vrcholu.

"Vaše vlastnoruční omluva."

"Děkuji, DiMarco," odpověděl jsem a dal si ho do mého kabátu.

"Dobrý večer, pane Callahane, pane Callahane," řekl nám oběma, než odešel.

"Měl bych vidět skvrny v mém vidění?" Zeptal se mě Declan.

Se smíchem jsem mávl pro účet.

MELODY

Její pěsti přiletěly rovnou k mé tváři. Nicméně jsem je zablokovala, udeřila jí hlavou do hrudia ještě jí do ní kopla.

"Ach, do prdele," vydechla Coraline ze svého místa na zemi, když si držela hrudník.

"A já myslela, že jsi lepší než tohle," řekla jsem, když jsem se podívala na ni.

Frustrovaná, vyběhla kupředu tak rychle, jak jí nohy jen unesly. Její pěsti na mě lítaly jako kulky. Sama se lehce unavila, ale taky mě zaměstnala, protože jsem byla nucena blokovat její pěsti.Ve chvíli, kdy jsem viděl otvor, jsem toho využila. Přitáhla jsem ji za zápěstí k sobě, než se mi podařilo ji převrátit na

záda.

"Okey, dobře! Vyhrála jsi… uugh!" Vykřikla, když vytáhla ruce z mých a převalila se na bok.

"Samozřejmě, že jsem vyhrála. Jen jsem chtěla víc boje,"řekla jsem jí, jak jsem rozbalila ruce.

"Já…"

"Coraline, pokud řekneš něco s odkazem na rakovinu, nakopu ti prdel… znovu." Řekla jsem, když jsem se naklonila proti provazu ringu.

"Dobře, mrcho, chtěla jsem říct, že jsem několik měsíců netrénovala!" Vyštěkla, aniž by se obtěžovala

vstát z podlahy ringu. Bylo to docela legrační.

Vypadala jako sněhový anděl, nebo možná mrtvá hvězdice, jen ležela na podlaze, líně rozprostřená.

"Mrcha? Víš-"

"Ano, jsi boss bla, bla, bla. Ale takyjsemtvoje kamarádka a tvoje sestra. "

"Je mi líto, kamarádka?"

Poplácala podlahu vedle ní, signalizujíc, abych si lehla vedle ní, ale já se ani nepohnula.

"Ale no tak, nepřivolala jsi mě k boji, chceš mluvit. Jsme rodina, takže pojďme mluvit. "

Nejsme pozorný?

"Nechtěla jsem mluvit, chtěla jsem zjistit, jestli celý trénink, který jsi dostala, se ti nedostal do hlavy."

"Promiň?" Posadila se.

"V našem domě je krysa a teď vím, že to nemůžeš být ty."

"A jak to víš?" Vyštěkla, když se zvedla z jejího sedu a otřela si pot z jejího tmavého obličeje.

S úsměvem jsem narovnala svůj postoj. "Za prvé, skutečnost, že jsi naštvaná, nemyslím si, že jsi krysa, je to dostatečným důkazem. Za druhé, vzdala ses a potvrzuješ, že jsem lepší. Osoba, která je spiknutá za účelem nás svrhnout věří, že je stejně schopná jako já. Z tohoto důvodu to nejsi ty. Dobrý pokec."

"Mel, někoho potřebuješ."

"Co?" Zeptala jsem se, když jsem se obrátila zpátky k ní. "Mám Liama."

"Myslím tím, že potřebuješ přítele. Adriana- "

"Nedělej to." Nikdy jsem nechtěla znovu slyšet její jméno. "Nebyla přítel. Byla zaměstnanec, protože já přátelství nedělám, Coraline. Mám manžela. Mám syna. Jsou to jediní lidé, které potřebuji. Mám tě ráda, ale my jsme rodina, ne kamarádky."

"Cokoliv řeknete, šéfe. Ale já se dostanu do tvého srdce," ušklíbla se, jak vylezla z ringu. Na své cestě ven, se potkala s Fedelem, který přišel s papíry, o které jsem žádala.

"Madam," řekl, když mi podal složku. "To jsou všechny informace, které můžeme najít na Aviana Doers nebo De Rosa."

"To je velmi tenká složka," zamumlala jsem, jak jsem v nich rychle listovala.

"Musel pohřbít většinu z jeho minulosti po získání občanství. Jako zástupce generálního prokurátora, byl druhý nejvýše postavený úředník v ministerstvu spravedlnosti USA. Byl právní zástupce USA pro D.C. předtím než se stal náměstkem generálního prokurátora, a pomohl ve stíhání trestných činů rodiny Mancini, což ho zviditelnilo. Udával šéfy malých organizací a rodiny po celá desetiletí."

"Takže je to krysa s nóbl titulem." Velmi chytrá krysa, ale přesto krysa.

"Ujisti se, že Jinx má natankovaný tryskáč. Poté, co Liam dostane zítra klíč, odlétáme. Chci, abys zůstal s Coraline a Declanem. Kain a Monte jdou s námi."

Zamračil se a zaťal zuby.

"Je tu problém?"

"Ne, madam."

"Lžeš."

"Proč je tady Kain? K čemu slouží? Nemá žádné jiné dovednosti než že buší pěstmi do zdi,"přiznal.

"Přijde vhod." Nebyla jsem si na sto procent jistá jak, ale nějak jsem věděla, že jo.

Vylézajíc z ringu, jsem šla k výtahu.

Jak se výtah otevřel, jeden z posledních lidí, se kterým jsem chtěla mluvit, vystoupil.

"Evelyn."

"Mel."

"Potřebuješ něco ve sklepě?" Zeptala jsem se, když jsem se protáhla kolem ní a vstoupila do výtahu.

"Chtěla jsem se omluvit." Vstoupila do kovové krabice se mnou.

To bylo neočekávané. "Co ti Liam řekl?"

Zkřížila ruce, jak se dveře zavřely. "Proč si myslíš, že Liam se mnou mluvil?"

Tato rodina mi lezla na nervy.

"Proč se musíte všichni ptát, proč nebo jak, něco vím? Je to ztráta času. Neoblbnete mě. Takže buď mi řekni pravdu, nebo odejdi… hned." Vyšla jsem, jak se otevřely dveře a ona mě následovala.

"Máš pravdu, Liam se mnou mluvil, ale to je vedlejší. Zatraceně, Mel, opravdu tě chci někdy uhodit po hlavě. Pokud někdo úmyslně zlomí Ethanovo srdce a pak ho nechá ve vězení několik měsíců, jak by ses cítila, jako jeho matka? Bez ohledu na to, kdo jsem předtím byla, je to pořád můj syn a byl raněný."

Kdyby to byl Ethan, musela bych –rozumím jí.

"Liam a já míříme zítra do D.C. Ty a Sedric byste měli být připraveni, abyste nás doprovázeli. Chci, abyste byli s Ethanem, když my nebudeme moc. Už jsme koupili dům."Chtěla jsem se otočit a odejít.

Nicméně, nemohla jsem. "A Evelyn, já to chápu. A tak dlouho, dokud nebudeme mít tento problém znovu, jsem si jistá, že budeme za dobře. Ty jsi mého syna jediná babička, potřebuje tě."

Tito lidé mě dělali měkkou.

LIAM

Když jsem se vrátil do našeho pokoje, slyšel jsem hrozný zpěv a nemohl jsem si pomoct, usmál jsem se. Opravdu neměla tušení, že to dělala nebo jak špatná v tom ve skutečnosti byla. Vždycky začala s hučením a pak další věc, kterou víte je, ženaříkala jako trpící Banshee(irská děsivá víla). Svlékl jsem se, vstoupil do koupelny a sledoval, jak voda stékala dolů po jejím těle.

"Hodláš tam stát celý den, Jinxi, nebo jdeš dovnitř?" Zeptala se a já jsem mohl slyšet smích v jejím hlase.

Přistoupil jsem za ní, chytil jsem ji kolem pasu a přitáhl si ji proti mně. Kousl jsem jí do ucha a vzal ji za kundičku s jednou rukou, zatímco jsemjí druhou uchopil za prsa.

"Vtipkuj takhle znovu a budeš litovat." Stiskl jsem jí tvrdě bradavky.

"To je to, co dostaneš, perverzáku." Cítil jsem, jak se snažilazabránit stenu, který se budoval v její hrudi. Tlačila mě a já to věděl, ale nemohl jsem se ovládnout, když byla v mém náručí, zvláště když byla nahá a mokrá.

Otočila se kolem, přitiskl jsem ji zády ke zdi dlaždic.

"Pokud jsi chtěla, abych tě ošukaltvrdě, manželko, vše, co si musela udělat, bylo požádat. Nemusela jsi mě naštvat."

I když jsem věděl, jak moc se jí líbilo to dělat.

"Promiň, Liame. Prosím, ošukej mě… tvrdě?" Požádala sladce, jak voda na nás stékala.

Popadl jsem její stehna, zvedl ji nahoru, než jsem přitiskl své rty na její, zajel jsem do ní, dokud mě nevcucla až po jílec. Můj jazyk bojoval s jejím a cítil jsem, jakse proti mně zachvěla, jak její tvrdé bradavky se tiskly do mé hrudi.

"Oh…" zasténala mi do úst, jak ruce obtočila kolem mého krku a pevně mě zatahala za vlasy.

"O jak tvrdě, je řeč, ženo?" Zeptal jsem se, když jsembušil hlouběji a hlouběji do ní. Poklesla jí čelist a její tělo se zachvělo rozkoší. Zavřela oči, zatímco jsem do ní stále zajížděl. Přitáhla mě blíž k ní, kousla mě do ucha.

"Tvrději," zašeptala, když se pohnula olizujíc vodu, která padala z mé čelisti. Vrazil jsem do ní, a stejně jako vždycky přitom zatahala za mé vlasy. Úsměv se rozprostřel na jejích rtech, když jsem ji políbil na prsa a tvrdě kousnul její bradavku.

"Tvrději."

Drahý Bože.

"Jsi tak zatraceně těsná, baby." Kousl jsem se do rtu. Chtělo to všechnu mou sílu, abych se hned neudělal. Způsob, jakým se na mě tiskla, zvuky, které jí vyklouzly z úst… to všechno mě přivádělo k šílenství.

"Tvrději!" Znovu vydechla.

Milovala to drsně, to bylo něco, co jsem na ní miloval. Sáhl jsem jí po vlasech, zvrátil jsem jí hlavu dozadu vystavujíc její krk, okusoval jsem a líbal celou jeho délku. Její nohy se upevnili kolem mého pasu, dovolujíc maximalizovat každý můj tah, dokud jsme oba nevyvrcholili.

Zasmála se, jak voda pokračovala padat kolem nás.

"Co?" Zeptal jsem se.

"Nic."

"Ne. Co je?"Proč se na mě takhle dívala?

"Nic." Odmlčela se, než se začala opět smát, moc dobře věděla, že jsem to nehodlal nechat být, dokud by neodpověděla. "Jsem šťastná. Dobře, sakra? A budu šťastnější, až skončíme s Avianem,"

zamumlala a já ji políbil na tvář a vytáhl se z ní.

Poté, co jsme se umyli, jsme šli do ložnice, kde jsem jí podal dopis od ředitelky.

"Co to je?" Zeptala se, když ho rozložila.

"Přečti si to," řekl jsem, zatímco jsem si sušil vlasy.

"Vážený pane Callahane, dle vašeho přání jsem vlastnoručně napsala tento dopis. Ráda bych vyjádřila svůj velký smutek k vašemu neoprávněnémuuvěznění… samý kecy, kecy, kecy. Proč to čtu?"

"Protože zítra poté, co získáme klíč k městu, zničím jia pošlu do hajzlu celý její nápravný systém, který řídí."

Nevypadala pobaveně. "Opravdu? Chystáš se říct celému městu, že ona bylazlá? Zdá se to trochu málo na stupnici pomsty."

"Zapni zprávy," řekl jsem jí, jak jsem šel k mému prádelníku a vytáhl boxerky. Zkontroloval jsem živý přenos na stole a sledoval, jak Ethan spal v postýlce, zatímco tiše sál jeho palec.

Slyšel jsem televizi a otočil se právě včas, abych uviděl ženu řešíc přesně to, co jsem chtěl, aby Mel viděla. Ze všech ředitelů věznic, které jsem mohl vidět v posledních pěti měsících, Dr. Rachel Aldenová byla zdaleka ta, která mě hněvala nejvíce. Její konzistentní potřeba, aby se mě pokusila zkrotit, jako bych byl její opičí mazlíček, mě přinejmenším vztekala.

"Zdroje potvrzují, že Chicagská policie skutečně věděla o nevině Liama Callahana. Ačkoli detaily jsou stále v očekávání, spekuluje se, že toto byl politicky nabitý tah proti rodině Callahanů, kteří mluvili o jejich zklamání s policejním oddělením. Mezi podezřelými vnitřními hráči, jsou; Důstojník Scooter, který je v současné době na útěku, kapitán Joseph Kent, policejní náčelník Kash a Dr. Rachel Aldenová, která je ředitelkou věznice, kde byl držen Liam Callahan. Dr. Aldenová byla obviněna ze zneužívání pravomoci ostatních vězňů spolu s Callahanem. Úředníci, kteří pracovali a stále pracují v

instituci dokonce přiznali, že se zajímali zejména o pana Callahana a často se mu vysmívali v jeho cele. Věříte tomu, Chrisi? "

"Ne. Je to směšné! Je naprosto směšné, co toto město provedlo Callahanům. Je to strašné. Tito lidé zneužívají moc, kterou dostali od obyvatel Chicaga, aby šikanovali dobré, slušné lidi. Kdybych byl Callahany,žaloval bych stát… "

"Půjde do vězení," poznamenala Mel.

"Víš, co se stává s bývalými policisty a úředníky ve vězení?"

"Ale to je všechno?" Ona trucovala ze svého místa na posteli.

Moje žena byla našpulená. Se smíchem jsem šel k ní a vzal ji do náručí. "Nemůžeme zabít všechny, lásko. Máme větší ryby ke smažení."

"Ano, já vím. Ale pořád je všechny nenávidím."Opřela se o mě, když jsem ji políbil na krk. "Můžeš jít pro Ethana?"

Malá část ze mě chtěla sténat, protože co jsme byli zpátky a byli schopni vyřešit všechno mezi námi, Ethan spal v noci v naší posteli. A stejně jak moc jsem miloval mého syna, opravdu jsem doufal, že strávím trochu více času o samotě s jeho matkou.

"Liame?"

"Jo, půjdu pro něj," odpověděl jsem.

Vyšel jsem na chodbu a sledoval, jak Neal mluvil s mým otcem před Ethanovým pokojem.

"Je všechno v pořádku?" Zeptal jsem se, jak jsem šel k nim oběma.

"Neal je zde přesvědčen, že ho odtrhávášod rodiny," odpověděl otec, než vstoupil do pokoje.

Neal na něj zakoulel očima a otočil se ke mně.

"Je to tak?" Ještě ne, ale chystal jsem se.

"Soukromé schůzky s Declanem, nemám tušení, co se děje a zjistil jsem od služebnictva, že chcete, abychom balili do D.C. Začínám mít pocit, že mi nevěříš s informacemi, bratře."

"Nevěřím. Ale nejsi to jen ty, jste to všichni. Otec neměl tušení-"

"Otec se nestará. Je mimoz tohoto života a pracuje na jeho zkurveným golfovým švihu,"vyštěkl.

Mohl jsem mu říct pravdu… ale to by ho jen popíchlo a teď jsme potřebovali méně prasklin v základech této rodiny.

Umísťujíc ruku na jeho rameno, jsem ho přinutil se mi podívat do očí. "Neale, máme problémy, neexistuje popírání. Declan měl nějaké problémy a povídali jsme si soukromě. Právě teď, opravuji svouvnitřní rodinu. Přicházejí jako první. Pokud se cítíš, jako bych tě odtrhával, musíš vědět, že to nedělám. Jen se zabývám s Meliným šílenstvím. Mluvíš paranoidně a mě se to nelíbí. Lidé mají tendenci dělat hloupé věci, když jsou paranoidní."

On se na mě podíval a povzdechl si, než kývl. "Omlouvám se."

"Omlouvat se nemusíš. Potřebuju nás všechny pohromadě, zatímco půjdeme proti Avianovi."

Kývl ještě jednou. "Samozřejmě."

Sledoval jsem ho odejít a znovu jsem uvažoval, jestli byl opravdu schopný mě zradit. Prostě neměl koule. Nebo možná byl lepší herec, než jsem si myslel.

"Tati, můžeš jít do postele," řekl jsem mu, když jsem se sklonil a zíral na Ethana.

"Dřív jsem se rád na vás všechny díval, když jste spali, všichni jste byli mnohem méně problémoví, když jste byli děti."

Jak jsem opatrně zvedl Ethana, usmál jsem se nad tím, jak teplý byl; malý svazek života.

"Dávej pozor, Liame."

"Vím, jak ho držet."

"Ne s Ethanem. Ale Nealem. Předtím, než ty a Mel uděláte nebo řeknete něco lehkomyslného, pamatujte, že je stále tvůj bratr a taky můj syn. Miluji ho tak draze jako miluji tebe. Mým snem je, abyste stáli při sobě, ne abyste zničili jeden druhého,"odpověděl.

"Pak tedy jen čas ukáže."

MELODY

Druhý den ráno jsem zjistila, že jsem oblečená jako politická panenka Barbie, když jsem stála na schodech Kapitolu, držíc na našeho syna, jak Liamovi byl dán klíč jménem naší rodiny k tomuto posranýmu městu. Chicago nemělo dveře, proč sakra mělo mít klíč? Ale jádělala svou část a usmívala se. Byla to zbytečná show vděčnosti, ale já vždycky hrála svou roli bez ohledu na to, jak moc mě to otravovalo. Dokonce i Ethan se zdál být na nervy z jeho obleku. Nebyla jsem si vědoma, že dělali obleky pro kojence.

"Slova nemohou vyjádřit, jak moc to pro mě znamená," řekl Liam k davu. "Miloval jsem toto město

celý život a to se nikdy nezmění. Bez ohledu na to, co se stalo v minulosti, Chicago je můj domov… náš domov."

Otočil se a natáhl se pro Ethana a mně. Chtěla jsem zakoulet očima, ale když jsem se pohnula vpřed, místo toho jsem se usmála. Nelíbilo se mi, když jsem byla využita jako podpěra.

"Mel a já jsme o tom dlouho a tvrdě přemýšleli a skutečně chceme udělat více, aby se toto město stalo jedno úžasným. Zatímco jsem byl ve vězení, byl jsem nucen vidět, slyšet a zažít věci, které nikdo, dokonce ani věznineměli zažít. Pojďme společně pracovat, aby se naše komunita a náš politický systém zlepšil. Pojďme se tak chovat i k lidem. Pojďme respektovat život a oslavovat ho. Děkuji vám za tuto čest a doufám, že na oplátku mohu já vás uctívat." Usmál se a pózovali jsme pro fotografy, jak nás blesky oslepovaly.

"Zapomněl jsi mi říct, že kandiduješ na křeslo?" Zamumlala jsem přes úsměv.

"Já jen vracím údery a mám rád klíče," zašeptal a Ethan po něm sáhl. Věděla jsem, že mu skončí v ústech. Bylo to, jako by musel olízat všechno nové, s čím se setkal.

"Teď, když to je u konce, pojďme se odsud dostat."

"Co mám dělat? Odseknout guvernéra, abychom mohli utéct?"Zeptal se, když mi položil ruku na záda a já cítila, že se začínal pohybovat směrem dolů.

"Troufáš si na mě před celým městem?"

Podíval se na mě a mrkl. "To je moje město. Mám klíč, který to dokazuje."

Nemohla jsem ani začít balit hlavu kolem jeho ega právě teď. Držíc Ethana u mé hrudi, jsem šla

z pódia, jak poslední tleskání zazvonilo vzduchem.

Konečně.