TC - 20. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Chci

„Chci –“

Nakloním se dopředu a skoro spadnu z postele. Nemůžu se dočkat, až uslyším její slova: Chci být krásná.

„Chci,“ zopakuje.

No tak! No tak!

„Chci mít krásné vlasy.“

„Co že chceš?“

„Krásné vlasy,“ zopakuje. „Chci mít krásné vlasy.“ Vezme si pramínek kudrnatých vlasů mezi prsty a zašklebí se.

Musím přiznat, že by s ní lepší vlasy udělaly zázraky, ale co zbytek? Proč se nezbavit křivých zubů? Nebo kulhání?

„Nechceš mít vše najednou?“ zeptám se.

Zavrtí hlavou. „Ne. Nechci, aby to bylo příliš rychle. Potřebuju o tom přemýšlet.“

Skvělé. Poslední věc, kterou potřebuju je, aby se to natahovalo. „Možná bys měla žádat o to, abys byla krásná a věci, které se musí změnit, se změní.“

Neodpoví mi. Místo toho se dívá na vlasy. „Proč se nic nestalo? Vypadají stejně.“

Podívám se na její vlasy. Vypadají stejně. „Možná to musíš říct hlasitěji. Zkus to znova. A když jsi u toho, pokračuj a žádej o další věci.“

Stiskne rty a pak skoro zakřičí: „Chci krásné vlasy.“

Nic se nestane.

Povzdychnu si a spadnu na postel. Proč nemůže jít nic správně?

„Proč chceš vůbec hezčí vlasy?“ zeptám se. „Proč ne větší prsa, nebo něco jiného?“

„Dante!“ hodí na mě polštář. Chytnu ho ve vzduchu a hodím zpátky. Zasměje se a spadne na druhou postel. „Asi jsem vždycky chtěla být jednou z těch holek, které si pohazují s vlasy.“

„Pohazují s vlasy?“

„Jo,“ řekne. „Jak se holky usmívají a pak si přehodí vlasy přes rameno? Chci to.“

Podívám se na ni. Dech se mi zadrhne. Její vlasy…září. Co nejklidněji se zeptám: „A další důvod ke změně vlasů?“

„Já nevím,“ řekne. „Ach, jo. Chci nosit všechny ty super střihy.“

Charlie se posadí a vlasy jí ještě víc září. Ani si toho nevšimla. Je rozjetá a rudá ve tvářích.

„Chci si dělat drdoly, culíky a možná mít roztomilou ofinu.“

Jsou jasnější, a jasnější. A…začínají se měnit. Jsou delší a hustší.

„Vždycky jsem chtěla dělat všechny tyto věci, ale s mými vlasy to byl ztracený případ.“ Stáhne si vlasy dopředu a zadívá se na ně.

„Moje vlasy byly prostě…prostě…“

Začnu se smát.

Vytřeští oči a pak běží do koupelny.

„Achhhhh!“ zaječí. „Moje vlasy! Ach můj božínku, moje vlasy!“

Vběhne do pokoje a točí se dokola. Vlasy se okolo ní rozletí jako zářivá deka. Jsou perfektně blond, jako by vyšla od Bergdofa a chtěla u něj to nejlepší.

Charlie si projede prsty vlasy a nechá si je spadnout na záda.

„Jsou krásné,“ vydechne. „Nemyslíš?“

Na chvíli zapomenu na smlouvu a užívám si její úsměv. I když její úsměv není perfektní, něco to se mnou dělá, až se mi z toho stahuje hrudník a to myslím tím dobrým způsobem. A taky mám pocit, že jsem udělal správně. Pak se její duše rozzáří a jako abych neměl na výběr, z hrudníku mi vyletí značka a dopadne na její světlo.

Je menší, než ta, kterou jsem jí dal v obchoďáku a uvědomím si, že bude potřeba hodně přání, abych její duši sebral.

Ale podle jejího radostného tance po pokoji, to nebude problém.