ST - 28. kapitola

Překlad: Teza

Grace

Mám jeden z nejlepších spánků mého života, když začal hlučet mobil a vytáhl mě z hluboké dřímoty.

Cítila jsem, jak se Sawyerův teplý, nahý hrudník pod mou tváří posunul, když se natáhl, aby to zvedl. „Jo?“ z jeho sexy ospalého, chraplavého hlasu jsem se vrtala blíže k němu, ale brzy jsem cítila, jak se napnul. „Do prdele, je v pořádku?“

Vystřelila jsem nahoru, rychle pohlédla na hodiny a viděla jsem, že je jedna ráno a okamžitě jsem si uvědomila, že telefon v tuto dobu nemůže být dobrý. Zpátky jsem koukla na Sawyera a jeho zelené oči se zavrtávaly do mých s lítostí.

Oh ne! Srdce mi začalo burácet a žaludek mi klesnul děsem.

„Jo, jsme na cestě.“

„Sawyere? Co je to, co se děje?“ hlas se mi třásl strachy.

Nesundal ze mě oči, posadil se a vzal mi obličej do dlaní. „Jde o Maca, dortíku. Musíme jít do nemocnice.“

„Co? Proč? Co se stalo?“ vyskočila jsem z postele a zběsile pobíhala ve snaze se obléknout. Myslí se mi hnaly strašné věci, co by se mu mohly stát, když jsem na sebe házela oblečení z předešlého dne.

Dopravní nehoda? Ne, je to infarkt, vím to. Říkala jsem mu, že ho to mastný jídlo, co pořád jí, dohoní. Jak jsem pádila k prádelníku popadnout ponožky, narazila jsem plnou silou do Sawyera.

Chňapnul mě za ruce a lehce se mnou zatřásl. „Grace! Uklidni se, ztraceně. Posloucháš mě vůbec?“

Rázem jsem si uvědomila, že na mě mluvil, ale já neslyšela ani slovo. „Oh bože, prosím, řekni mi, že je v pořádku?“

Přitáhl mě k němu. „Zatím nevím všechny podrobnosti, dortíčku. Cooper nás s nimi seznámí v nemocnici, ale říkal, že Mac je stabilní.“

Stabilní… To mou bušící tepovou frekvenci usadilo.

Sawyer uchopil můj obličej, aby se mohl dívat přímo do mých očí. „Všechno bude v pořádku, baby. Slibuji.“ Sklonil se a přitiskl mi rychlý polibek na ústa. „Pojď, jdeme.“ Propletl si se mnou prsty a táhl mě ze dveří.

Prosím Bože, ať je Mac v pořádku…

***

Pevně jsem držela Sawyera za ruku, jak jsme se hnali dveřmi pohotovosti. Ihned jsem chytila pohled Coopera na recepci. Vypadal hrozně, vlasy rozcuchané, a byl pokrytý nějakou černou věcí jako saze nebo něco. Jeho hlava vystřelila naším směrem. Jak jsme k němu přicházeli, všimla jsem si, že má docela šrám na hlavě.

„Oh můj bože! Coopere, jsi v pořádku?“ pospíchala jsem k němu a omotala ruce okolo jeho pasu.

Opětoval mi objetí, ale je to napjaté. „Ahoj Grace, jo neboj se o mě, jsem v pohodě.“

„Co se to do pekla děje? Co se stalo? Kde je Mac?“ zeptala jsem se a ustoupila, abych se na něj podívala. Žaludek se mi zamíchal ze způsobu, jakým se na mě dolů podíval. A teď jsem si uvědomila, že to co uslyším, bude mnohem horší, než jsem si myslela. Nějak vím, že to nemá nic dočinění s infarktem, ale má to dočinění se mnou – s Miguelem. „Oh ne. Ne, Coopere,“ zašeptala jsem a vrtěla hlavou. Moje srdce začalo bít strachem tak hlasitě, že to je vše, co slyším. „Je tady, že jo? Našel mě.“ Má slova zní vzdáleně mým vlastním uším, jako ozvěna v tunelu.

Cooperův výraz mluví za vše. Sawyer zaklel a přitáhl si mě k sobě. Zhluboka jsem dýchala a vsakovala jeho teplo, ztěžka jsem bojovala, abych zadržela hysterii.

„Co udělal Macovi? Prosím, řekni mi, že je v pořádku?“ Hnal se mnou děs při myšlence, jaké všechny hrozné věci mu mohl udělat.

„Bude v pořádku, Grace, ale je docela zbitý. Mac byl v bistru, zavíral, když ho někdo zezadu uhodil nějakým druhem kovové věci, jak předpokládáme, možná basebalovou pálkou nebo páčidlem. Obličej mu byl zatlačen do podlahy, takže neviděl toho chlapa, ale útočník se dožadoval vědět, kde žiješ a kde by tě mohl najít.“Pozastavil se, aby zhluboka vydechl, z čehož můj už tak pokroucený žaludek klesl více. „Opakovaně Maca bil, když mu nedával žádné informace.“

„Oh bože!“ vykuckala jsem přes bolestivé pálení v hrdle.

Cooperův výraz byl více lítostivý a došlo mi, že ještě neskončil. „Pak zapálil restauraci a nechal Maca vevnitř.“

„NE!“ zakryla jsem si ústa, když se trýznivý vzlyk prodral mým hrdlem a má kolena se pode mnou podlomila.

„Do prdele!“ než pode mnou úplně selhala, Sawyer mě zvedl a došel k židli v čekárně, dal si mě na klín.

Zabořila jsem obličej do jeho krku a vzlykala jsem. „Můžu za to já, Sawyere. Věděla jsem, že to bude jenom otázka času, než mě najde.“

Vzal mi obličej do rukou a donutil mě se na něho podívat. „Poslouchej mě. Nemůžeš za to, Grace, za nic. Slyšíš mě?“

Zavřela jsem oči, když mě polévala vina a beznaděj. Nemá pravdu; je to má chyba, Mac skoro umřel kvůli mně, že se mě snažil ochránit…

„Podívej se na mě, baby.“ Otevřela jsem oči a znovu jsem se podívala do těch Sawyerových. „Jediná dobrá věc na tom všem je, že víme, kde ten hajzl je, což dělá pekelně jednoduché ho chytit.“

„Byl sám?“ zeptala jsem se a koukla na Coopera.

„Zdá se tak. Mac říká, že slyšel jenom jeden hlas, ale neviděl ho, takže ještě nevyloučím možnost dalšího.“

„Jak zlé jsou Macovi zranění od ohně?“

Zadržela jsem dech, jak jsem byla vyděšená z odpovědi. „Kromě podráždění z kouře je většina zranění z napadení. Byl jsem na cestě domů a hned po tom, co byl založen požár, jsem jel okolo jako každou noc. Byl jsem se k němu schopen dostat včas.“

„A bistro?“

Lítostivě zavrtěl hlavou. „Je mi to líto, Grace, je pryč…celé.“

Zakryla jsem si obličej a brečela, jak mě žrala devastace. Všechno…ztratil všechno kvůli mně.

Sawyer si mě přitáhl blíže. „To je v pořádku, baby. Mac je v pořádku a na tom záleží nejvíce.“

„Chci ho vidět.“

„Dovolují hovidětjenom rodině. Vysvětlil jsem sestřičce, že jsi nejbližší rodinou, co měl, takže tě pustí dovnitř, ale, Grace,“ pozastavil se, „musíš být připravená, je ve špatném stavu.“

„Rozumím,“ zašeptala jsem slabě.

„Pojď, dortíčku.“ Sawyer se postavil a nechal okolo mě ruku, když jsme následovali Coopera k Macovu pokoji.

Starší, mile vypadající sestřička vyšla, když jsme se blížili. Smutně, ale laskavě se na mě usmála. „Jste Grace?“ Přikývla jsem. „Očekává vás, jen ne na moc dlouho, dobře? Potřebuje odpočinek.“

„Počkám přímo tady s Coopem, baby.“ Sawyer se sklonil a dal mi pusu na vršek hlavy. Pevně jsem ho objala a vzala si vteřinu ve snaze vsáknout trochu jeho síly.

Udělala jsem krok dozadu a chvilkově zastavila přede dveřmi, jak jsem nevěděla, čemu budu čelit na druhé straně. Pokoj je dosti tmavý, jenom jemná záře z koupelny, ale stačí mi to na to, abych viděla srdcervoucí pohled před sebou: Mac, černomodrý nateklý zmatek, sotva rozpoznatelný. S jednou nohou a rukou v sádře. Žluč mi stoupla krkem a moje srdce se roztříštilo na milion kousků.

Zavření dveří přitáhlo jeho pozornost ke mně. „Tady je můj miláček, neseš mi nějaký koláč, holka?“

Snažila jsem se. Opravdu, opravdu snažila, ale zvuk jeho drsného hlasu lemovaného bolestí spolu s jeho miláčkem mě poslalo před okraj. Ztrápený zvuk vypadl z mých rtů, než jsem běžela a objala ho tak nejjemněji, jak jsem mohla. „Oh Macu, tak moc se omlouvám, moc, moc omlouvám,“ vzlykala jsem mu do hrudníku.

„Hej no tak, tohle ne, ty bláznivá holko. Nemůžeš za to, Grace, slyšíš mě?“ jeho hlas je tak hrubý, že mu sotva rozumím.

„Měl jsi mu říct, kde jsem.“

„Ani náhodou! Podívej se na mě!“

Zvedla jsem hlavu a koukala na jeho oteklý, zbitý obličej přes rozmazané oči. „Nemohl mně udělat nic, co by mě přimělo mu říct, kde jsi – nic.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ztratil jsi všechno – bistro, skoro život – všechno kvůli mně.“

„Ne, miláčku, pokud bych ztratil tebe, pak bych ztratil všechno.“ Jeho chraplavá slova vyslaly směs lásky s bolesti trhat mé už tak rozdrcené srdce.

„Je to jenom bistro, Grace. Je to jenom budova. Poslyš, něco ti řeknu. Plánoval jsem to místo zavřít a jít na důchod už nějakou dobu. Ale nikdy jsem to neudělal, protože skoro před dvěma roky krásné, smutné, zlomené děvče přišlo do mé restaurace na čaj a pohrálo si s mým srdce jako žádná jiná. Přinutila mě chtít jí zabalit do ochranné bubliny a najít toho hajzla, který ji udělal tak zatraceně smutnou. Pak mi řekla, že potřebuje práci a že umí dělat koláče. Sotva jsem mohl vědět, že to budou ty nejlepší zatracené koláče, které svět nabízel.“ Přes slzy jsem se smutně usmála. „Pointa je, Grace, že jsem více než připraven na důchod. Držel jsem ho tak dlouho pro tebe.“

Moje hlava klesla zpátky na jeho hrudník; v šoku z pomyšlení, že ho udržoval jenom kvůli mně. „Mám tě moc ráda, Macu. Nevím, co bych bez tebe dělala.“

„Taky tě mám moc rád, dítě,“ odpověděl ochraptěle. „Jsi ta nejlepší zatracená věc, co vešla do mého ubohého života. Takže mě musíš vyslechnout, když ti říkám, že by ze mě ten bastard nevymlátil jedinou zatracenou věc. Jediná věc, které lituji, je, že jsem si neuvědomil, že tam je. Pak bych usmažil prdel toho sráče na grilu, jak jsem ti řekl, že to udělám.“

Tiše jsem se zasmála a pak znovu zvedla hlavu, abych se na něho podívala. „Je mi tak zatraceně líto, že jsi zraněný,“ řekla jsem a utírala si slzy hřbetem ruky.

„Neboj se o mě. Budu v pohodě díky Šerifovi. Dělej si starosti jen sama o sebe. Zůstaň v bezpečí a neopouštěj Sawyera. Mám rád toho drzého parchanta, Grace, je pro tebe dobrý a vím, že tě ochrání.“

„Taky ho mám ráda,“ odpověděla jsem upřímně.

Zabručel. „Myslím, že ho máš víc než ráda.“

Usmála jsem se. „Máš pravdu, mám.“

Sestřička vešla. „Omlouvám se za vyrušení, ale je čas na nějaké další léky proti bolesti pro našeho velkého tvrďáka, pak bude potřebovat odpočívat.“

„Dejte nám ještě minutku, sladkůstko, dobře?“ řekl Mac a mrkl svým nateklým okem na sestřičku.

Začervenala se, nepochybně zneklidněná. „Dobře, budu zpátky za minutu.“

Tázavě jsem se podívala na Maca, když zavřela dveře. Jeho oteklý obličej mi dával šibalský úsměv. „Je fešanda, že jo?“

„Ano, to je. Myslím, že pro tebe má slabost.“

„Nemůžeš jí za to vinit, jsem dobře vypadající parchant… i takhle zničený.“

Můj výraz se znovu stal rozvážným, když jsem slyšela bolest k jeho hlase. „Ano, to jsi.“

„Očekávám, že přijdeš každý den s nějakým koláčem a poctíš mě tvým vlídným obličejem, dobře?“

Znovu se mi stáhlo hradlo tak, že jsem sotva mohla mluvit. „Přijdu. Mám tě ráda, Macu.“ Vzala jsem dva prsty, políbila je a položila je jemně na jeho dobitou tvář.

„Taky tě mám rád, miláčku. Nezapomeň, co jsem ti říkal… neopouštěj Sawyera.“

Přikývla jsem, vstala a zamířila ke dveřím. S rukou na klice jsem se ještě jednou otočila na Maca a poslala mu polibek, než jsem neochotně odešla.

Sawyer na mě čeká, jak řekl. „Jsi v pořádku, dortíku?“ omotala jsem ruce okolo jeho krku a zavrtěla jsem hlavou. Nebudu lhát a předstírat, že jsem v pohodě, když nejsem. Sehnul se a zvedl mě, moje nohy se omotaly okolo jeho pasu, když jsem zabořila slzami žíhaný obličej do jeho krku. „Beru ji domů, zavolej s jakýmikoli zprávami,“ řekl Cooperovi.

Nezajímám se o to, jak to vypadá, že mě takhle nese přes nemocnici. Vše, co mohu dělat, je přiléhat k teplu a bezpečí jeho těla a doufat, že to pomůže zmírnit smutek a vinu, které svírají tak bolestivě mé srdce.

„Neboj, baby, zasraně zaplatí. Slibuji,“ zašeptal mi do ucha, když s námi vyšel na parkoviště.

Modlím se, aby měl pravdu, modlím se, aby Miguel zaplatil nejhorším způsobem.