NLTL - 29. kapitola 1/2

Překlad: Raduš
Kor.: Yanica

~ Ashton ~

Zkusil jsem znovu zavázat ten hladký materiál alespoň do nějakého zdání motýlka, ale prostě jsem neměl tušení, jak na to. Hlasitě jsem zasténal. Na oslavě narozenin Annina otce jsem chtěl vypadat opravdu prvotřídně. Byl jsem si jistý, že stejně uvedu Annu do rozpaků, protože jsem neměl tušení, jak se chovat a mluvit s touto třídou lidí, kteří si byli jisti svým postavením. Tento týden jsem dokonce slyšel, že akci navštíví skutečné celebrity, přátelé senátora Spencera.

S povzdechem jsem to vzdal a popadl květinové aranžmá, které jsem pro ni koupil, z krabičky a vydal se dolů, doufajíc, že najdu Deana nebo někoho, kdo by opravil moji kravatu. Když jsem se dostal pod schodiště, Annina máma, Melissa, vzhlédla.

Vřele se na mě usmála a kývla na mého motýlka, který mi volně visel kolem krku. „Pomůžu vám s tím.“ navrhla,

Upřímně jsem nesnášel fakt, že jsem tak neschopný a že to pravděpodobně bije do očí, takže to všichni vidí.

Tiše se zasmála, když si pohrávala s mým motýlkem. „Nebuďte v rozpacích, ani nevím, kolikrát jsem jej musela vázat Tomovi,“ mrkla na mě spiklenecky. Alespoň, že budoucí prezident Spojených států, byl na tom úplně stejně.

„Vážně? Dobře, už se cítím líp,“ přiznal jsem se smíchem. „Vypadáte velmi pěkně, dnes večer, paní Spencerová.“ Podívala se na mě, záříc ve svých zlatých šatech; to bezpochyby po ní Anna zdědila svou krásu. Ale Anna prostě v sobě měla ještě něco jiného, vnitřní krásu, která tryskala z každého póru.

„Děkuji. Vypadáš výjimečně pohledně v tom obleku. Odhaduji, že Annabelle omdlí,“ řekla s úsměvem. Usmál jsem se a tiše doufal, že má pravdu.

Senátor Spencer přišel ze schodů. „Melisso, jsme připraveni jít?“ Zeptal se své ženy s láskyplným úsměvem.

„Myslím, že ano, čekáme jen na Annabelle,“ odpověděla, dívajíc se s očekáváním na schody. „Annabelle, jsi už připravená? Musíme odejít, auto je tady!“ Zavolala nahoru po schodech.

„Vypadáš nervózně,“ poznamenal senátor Spencer, usmívajíc se na mě vřele.

Přikývl jsem. „Jsem, pane. Nikdy jsem nebyl na akci, jako je tato.“

Zasmál se mé poznámce. „To bude v pořádku, synku. Stačí používat správný příbor a přidat úsměv. Pokud nemáte ponětí, co děláte, jen se usmívejte a předstírejte, že víte, co máte dělat, a tak to nějak zvládnete.“ připustil.

„Udělám to. Děkuji, pane.“

Kroky nahoře upoutaly mou pozornost. „Vypadáš skvěle, Annabelle,“ Deanův hlas dolehl dolů po schodech.

„Díky, Deane, sám vypadáš docela dobře. Už dlouho jsem tě neviděla v obleku.“ odpověděla Anna škádlivým, jasným tónem.

„Jo, ve skutečnosti je to trochu divné, že to mám na sobě. Jsou to už tři měsíce od té doby, co jsem nosil tuhle uniformu. Vše, co mohu říci, je díky bohu za tajné úkoly,“ odpověděl se smíchem.

Zasmála se v odpověď a mně se z toho zvuku rozbušilo srdce. Bez ohledu na to, kolikrát jsem ho slyšel, jsem se prostě nemohl nabažit jejího štěstí.

S očekáváním jsem se podíval na schody. Jakmile jsem ji uviděl, nohy mi zeslábly. Vypadala úžasně krásně, a přesně proto jsem byl tak omráčený. Nemohl jsem se hýbat. Nemohl jsem ani dýchat. Nikdy ve svém životě jsem neviděl nic tak dokonalého, jediné co scházelo, byla křídla, se kterými by vypadala jako anděl, kterým byla.

Švestkově zbarvené plesové šaty, ušité pro ni speciálně na dnešní večer, ji dokonale obtahovaly, a předváděly její dokonalé, ploché břicho a útlý pas. Horní díl šatů měl holá záda a držely za krkem, takže předváděla svá dokonalá smetanově bílá ramena. Ach bože… Neměl jsem tušení, jak bych se na ní dnes večer mohl nedívat, když měla na sobě tohle. Šaty ukázaly jen tolik, aby dráždily a naznačovaly, co je pod nimi, ale mě polévalo horko a byl jsem nadržený jako peklo. Šaty byly dlouhé až na zem, a věděl jsem, že se pod nimi schovávají perfektní dlouhé nohy. Vlasy měla vyčesané nahoru a ze zadní části jí spadal proud kudrlinek, visící dolů po zádech.

Zhluboka jsem se nadechl, když jsem se podíval na její tvář. Vypadala oslnivě, její kůže skoro zářila. Její make-up byl dnes večer jiný; měla na sobě nějaké šedé oční stíny, se kterými její hnědé oči vypadaly, jako by zářily vzrušením a radostí, což způsobilo, že se můj svět přestal otáčet. Vždycky mi brala dech, bez ohledu na to, co má na sobě, i když to byly pytlovité svetry nebo jedno z mých triček, ale dnes večer mě málem zabila. Kráčela ke mně, pomalu si mě prohlížela, malý, sexy úsměv jí hrál v koutcích úst.

Polkl jsem, a přemýšlel, co jsem chtěl říct, když se dostala ke mně. V ústech jsem měl tak sucho, nebyl jsem si ani jistý, že bych mohl promluvit. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči, přešlápl jsem z nohy na nohu, snažíc se donutit svůj mozek vytvořit kloudnou větu, abych si neuřízl ostudu. Potíž byla v tom, že jediné slovo, na které jsem teď hned mohl teď myslet, bylo: wow.

„Ahoj,“ pozdravila mě s úsměvem, když se zastavila přede mnou.

„Ahoj,“ podařilo se mi vydusit ven. Podíval jsem se jí do očí a cítil, jak mě vtahuje dovnitř. Miloval jsem tuto dívku celým svým srdcem. Odkašlal jsem si, protože jsem věděl, že potřebuje slyšet moji chválu na to, jak vypadala. „Vypadáš neuvěřitelně. Nikdy ve svém životě jsem neviděl nic krásnějšího.“

Začervenala se a usmála se tím jejím sexy úsměvem, který mi rozechvíval vnitřnosti. „Díky. A ty vypadáš velmi chutně ve svém smokingu,“ opáčila, když přejela rukou po okraji saka, které jsem měl na sobě, takže mé tělo po ní okamžitě zatoužilo.

Uklidni se, Ashtone; nemůžeš se na ni vrhnout před jejími rodiči! Polkl jsem knedlík v krku. Choval jsem se jako zamilovaný debil, cítil jsem to, ale prostě jsem si nemohl pomoct. Prostě jí dej tu zatracenou kytku, Ashtone! „Já… ehm… mám pro tebe tohle,“ zamumlala jsem.

Její oči klesly dolů a její zuby skously spodní ret, když se podívala na malé bílé růže na květinovém náramku, který jsem držel jako naprostý debil. „Ashtone, to je nádherné,“ rozplývala se, a vděčně se usmívala.

Rozpačitě jsem se usmál. „Kdybych věděl, jak krásně budeš vypadat tento večer, tak bych šel a koupil něco trochu většího a dražšího. Všechno dnes večer zbledlo, ve srovnání s tebou, Anno,“ přiznal jsem, a zamračil se na tu věc, o níž jsem si dosud myslel, že byla krásná, dokud jsem neviděl ji.

„Ježíši, Ashtone, vážně, přečetl sis to v nějaké příručce – Jak zalichotit dívce?“ Dobírala si mě, usmívajíc se. Nemohl jsem si pomoct, ale zasmál jsem se. Opravdu jsem nechápal, jak mohla vypadat tak, jak vypadala, ale stále mít tu skvělou osobnost. Z mé zkušenosti, to takhle nefungovalo. Lidé byli obvykle obdařeni buď krásou, nebo osobností. Anna přesto měla hojnost obojího. Vklouzl jsem zpátky do našeho snadného laškování, když mi došlo, že její osobnost miluji ještě víc, než jsem miloval její tělo.

„Jo, funguje to?“ Žertoval jsem, se zlomyslným úsměvem.

„Určitě,“ zahihňala se a přikývla.

Vyrval jsem náramek z krabice. „Nemusíš jej nosit.“ Rozpačitě jsem si s ním pohrával, abych jí dal šanci změnit názor, pokud by se jí to nelíbilo. Přistoupila blíž ke mně, a její parfém se linul kolem mě, naplňujíc mé smysly a já jsem zapomněl na své protesty.

„Miluji to. Děkuji ti,“ zašeptala, dívajíc se mi do očí. Viděl jsem tam, že mluví pravdu, opravdu se jí to líbilo. Když ke mně natáhla ruku, nasadil jsem ho na zápěstí, klouzajíc prsty přes její jemnou pokožku.

Pohyb zachycený koutkem oka mě vytrhnul z mého malého fantazírování, a připomnělo mi, že jsme v místnosti nebyli sami. Anna prostě měla schopnost, aby se všechno ostatní v okamžiku vytratilo. Rychle jsem pustil její ruku a ustoupil, nenáviděl jsem, že její otec byl dost blízko na to, aby slyšel každé slovo, které jsem řekl.

Její otec udělal krok vpřed, s hrdým úsměvem. „Vypadáš nádherně, Annabelle.“

„Díky, tati. Taky vypadáš dobře,“ odpověděla mu s vřelým úsměvem.

Zhoupl se na nohou. „Děkuji ti, miláčku.“ Přejel si rukou přes sako, než mu ten lehký úsměv zmizel z tváře. „Takže, právě jsem mluvil s Reginaldem, svým mediálním poradcem. Dnešní párty byla zřejmě odhalena, včetně toho, že někdo vyzradil místo konání. Budou tam nějací fotoreportéři a několik televizních štábů, kteří se srotili kolem vchodu do hotelu. Nic, co by nám mělo dělat starosti,“ prohlásil s konejšivým úsměvem. „Reginald učinil několik rychlých změn, a nemusí se nic měnit, možná zapózujeme na pár snímků u vchodu a zodpovíme na pár otázek, abychom je uklidnili. Bude vás o všem instruovat, až se tam dostanete, jen se nezapomeňte usmívat, ano?“

Zdálo se mi, že Annina ramena ztuhla, když mluvil. Věděl jsem, že byla nešťastná, že přijde o svou anonymitu, ale nebylo nic moc, co bychom s tím mohli dělat, vzhledem k jejímu postavení a jen doufám, že to všechno dobře dopadne.

Položil jsem jí ruku na malá záda; přinutila se k úsměvu, když se na mě podívala. „Bude to v pořádku. Věděla jsi, že se to může stát. Půjdeme tam, a jen se usmějeme na kameru, to je všechno.“

Zhluboka se nadechla a přikývla a přistoupila blíž ke mně, když si pohrávala s tím malým drahokamem z náhrdelníku, který jsem jí koupil, a který jsem ji neviděl ani jednou sundat. „Drž mě za ruku, ano?“

„Určitě,“ Přikývl jsem na souhlas. Pro mě to nebyl žádný problém.

„Potom, pojďme hned.“ navrhl senátor Spencer, kývl na dav zaměstnanců a tajnou službu, kteří na nás čekali u dveří. Neměli jsme se dnes večer vracet zpět do Lake House; aby to bylo jednodušší, byli jsme ubytováni v hotelu, kde se party koná. Naše zavazadla s věcmi na přespání tam už byla. Když jsme šli ke dveřím, Anna vsunula ruku do mé. Černá limuzína na nás čekala před domem. Sledoval jsem, jak její rodiče nasedli do auta a pak jsme nastoupili my, Anna a já.

Cesta autem trvala asi jen deset minut, ale Anna po celou dobu nepustila mou ruku. Buď si nevšimla, nebo jí to bylo jedno, že nás její rodiče pozorovali. Od doby, co jsme se vrátili z Los Angeles, se mě nevědomky dotýkala. Hodně mě objímala, omotávala mi ruku kolem pasu, držela mě za ruku nebo se mi prostě jenom přitiskla k boku. Líbilo se mi to, a ani si nemyslím, že by věděla, že to dělá polovinu času.

Když jsme zastavili před hotelem, dav reportérů bylo dobře vidět. Zaměstnanci jim vytyčili oblast a oni se tam seřadili, připraveni se svými kamerami a mikrofony. Naštěstí, nás dosud nemohou vidět, protože máme tónovaná skla. Na opačné straně od novinářů, stáli vzrušení přihlížející. Očividně se informace o této události rozšířila i mimo média.

Anna sebou trhla a naklonila se na sedadle. „Jsi si jistý, že se Ashton a já nemůžeme propašovat zadem?“ Zeptala se otce s nadějí v hlase.

Povzdechl si a zavrtěl omluvně hlavou. „Je mi líto, Annabelle, potřebuju, abys přišla předním vchodem. Musíme prokázat jednotu. Vím, že to pro tebe bude dělat věci složitější.“

Věděl jsem, že tohle vůbec nechtěla; všechno se pro ni teď změní. Jednou bylo obecně známo, kdo byla, a ten její normální život, který jsme se snažili vybudovat, se úplně změní. Až do teď, její otec řídil své lidi informující tisk tak, aby ona mohla zůstat i nadále ve stínu. Teď, když se s ním chystala vystoupit z tohoto vozu; tam budou fotografové, její jméno se dostane do bulvárních plátků a médií. Stiskl jsem jí jemně ruku a snažil se ji uklidnit, že všechno bude v pořádku. Hodně jsme o tom v poslední době mluvili, takže jsem věděl přesně, jak se cítila; souhlasila předvedením přesvědčivého show s jejími rodiči.

„To je v pořádku, neboj se,“ usmála se, mávla rukou jako že ji je to jedno. Stiskla moji ruku pevněji, takže jsem věděl, že lže. Vypadalo to, že ji její rodiče podplatili.

Jakmile se auto zastavilo, někdo otevřel dveře a pokynul jejím rodičům, aby vystoupili, ale pak zvedl ruku, aby nám naznačil, abychom tam počkali. Lidé jásali, vzrušeně křičeli jejich jména, kamery nonstop natáčely. Zhluboka jsem se nadechl a prudce trhnul hlavou zpět. Obrátil jsem se ve svém sedadle.

„Nemůžeš opustit párty a za všech okolností zůstaneš v mém dosahu,“ nařídil jsem a snažil se znít přísně. Nenáviděl jsem, říkat jí, co má dělat, ale potřeboval jsem, aby byla v bezpečí, protože ona byla ta nejdůležitější věc na světě.

Usmála se. „Ano, pane Sexy SWAT Agente,“ flirtovala, zvedajíc na mě jedno obočí. Nemohl jsem si pomoct, ale usmál jsem se. Než jsem stačil odpovědět, stejný chlapík strčil hlavu do dveří a pokynul nám ven z vozu. Vylezl jsem nejprve sám, abych rychle prozkoumal tuto oblast. Dean už byl také venku z auta, které přijelo před námi. Viděl jsem ho, jak prozkoumával dav a hledal možné potíže. Diskrétně přikývl, takže jsem se otočil a natáhl ruku k Anně.

Její ruka sevřela moji, svírala ji tak pevně, že se moje prsty měnily na kaši. Vystoupila; kousajíc se do spodního rtu tak silně, až jsem se bál, že si ho rozkousne na dvě části.

„Slečno Spencerová, pane Taylore, pokud byste mě mohli následovat, a zapózovat pro pár fotek?“ Zmatený chlap pak požádal pořadatele, aby nás pustil dopředu. Pravděpodobně to byl Reginald, ten od PR.

Oba jsme ho následovali a zastavili tam, kde se ukázal, dříve, než oznámil naše jména, a to že Anna je dcera senátora Spencera. Jakmile řekl, kdo to je, kamery se natočily naším směrem, oslňujíc nás tolik, že jsem sotva říci mohl, kde stály. Přitáhl jsem Annu blíž ke mně.

Obrátila se a podívala se na mě s tím jejím krásným úsměvem. „Ach můj bože, je to šílené,“ zašeptala se smíchem. Zakřenil jsem se a přikývl. Bláznivý nebylo zrovna slovo, které bych použil. Vítr ji foukal přes obličej pramínek vlasů, a tak jsem ho vrátil zpět na místo, a usmál se na ni.

„Totálně abnormálně šílené,“ potvrdil jsem.