ME - 8. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

Jakmile vybalíme poslední krabice s nádobím, strčím je hned do dřezu, abych je lehce opláchl. Josie a Liam tu budou zhruba za hodinu a jak slíbili, přinesou večeři. Věřte mi, mám výhrady k tomu jíst něco, co Liam koupil, ale udělám cokoliv, abych se mohl vidět s Noahem.

Náš byt má dvě velké ložnice a jednu menší. Máme víc místa, než momentálně potřebujeme, ale Aubrey se do něj zamilovala hned, jak jsme otevřeli dveře. Nedivím se, okno v obýváku směřuje do parku – a i když se to někomu nemusí líbit – my si to zamilovali.

Celý byt jsme vybavili zbrusu novými věcmi. Museli jsme. Všechno, co jsem měl, než jsem se nastěhoval k Josie, bylo zastaralé a popravdě, nechtěl jsem nic, co by mi ji připomínalo.

Aubrey vejde do kuchyně a provoní celou místnost kokosovo-limetkovým tělovým krémem. Zboku mě obejme a políbí na rameno. To může znamenat jen jednu věc – má podpatky. Otočím se a políbím ji na čelo, oči, nos a konečně na ústa. Musíme si promluvit o našich dnešních hostech. Vím, že jsem jí to měl říct dřív, a tím dřív myslím hned, jak jsme se poznali. Ale popravdě, jak byste řekli ‚hej, moje ex mě odkopla kvůli jejímu ex, což je mimochodem Liam Page‘? Jde tu o moje ego a to už tak utrpělo dost.

„Musím ti říct něco důležitého.“ Řeknu to jemně. Odsunu jí vlasy z ramen a vezmu její tvář do dlaní, palcem ji po ní pohladím. Miluju, jak má jemnou kůži.

„Naštvu se?“

Pokrčím rameny. Vážně nevím, ale doufám, že ne. „Je to kvůli Josie a Liamovi.“

„Dobře.“ Řekne a chce o krok ustoupit, ale držím ji. Položím ji ruce na pas a přitáhnu si ji.

„Nemusíš se ničeho bát, ale možná na mě budeš naštvaná, protože jsem to před tebou tajil. Když nad tím teď přemýšlím, je to hloupé. Měl jsem ti to říct, ale není to nic, o čem rád přemýšlím nebo se o to zajímám.“

„Prostě mi to řekni, Nicku.“

Nadechnu se a zavřu oči. Co když si bude myslet, že nejsem chlap? Když je otevřu, sleduje mě s takovými obavami, že mi to trhá srdce. Zavrtím hlavou a vychrlím, „Liam je Liam Page z 4225 West.“

Aubrey ustoupí, ale tentokrát ji nechám. Nevím, na co myslí. Její oči mě sledují a já můžu říct, že jí hlavou prolétá milion myšlenek.

„To proto nesnášíš moje tílko?“

Snažím se neusmát, ale nejde to. Přikývnu, protože se bojím říct ano tak, aby to nevyznělo žárlivě. Vím, že jsem to tak říkal na střední, ale z toho už jsem vyrostl. Rád bych si myslel, že jsem dostatečně vyspěl na to, abych žárlil na Liama. I teď. Jediná věc, kterou chci, je Noah.

„Ty jsi chodil na střední s Liamem Pagem?“

„Westburym, ale jo.“

„Jak jsi poznal Josie?“

„Na střední. Byl jsem do ní zamilovaný, ale ona byla pořád jen s Liamem. Šel jsem na vysokou, byl na ní čtyři roky, a když jsem se pak vrátil, jednoho dne se objevila v mé ordinaci s nemocným batoletem.“

„Opustil ji?“

„To je na dlouho, ale ano. Na jeho obranu, o Noahovi nevěděl.“

„A on teď přijde k nám domů na večeři?“

Přikývnu.

„Bojíš se, že mu padnu k nohám?“

„Ne,“ hlas se mi zlomí, když odpovím. Svěsím hlavu. Nesnáším ten pocit, že má nade mnou moc, ale děsí mě myšlenka na to, že by se tak stalo.

Aubrey přistoupí blíž. Prsty mi prohrábne vlasy. „Kdybych to věděla, nikdy bych si to tričko neoblékla. Nejsem jeho fanynka. Párkrát jsem je slyšela a moje kamarádka mi darovala jejich triko. Zbavím se ho, ale jen tak pro zajímavost, Liam Page na tebe nemá.“

Prudce ji políbím a rukama si ji za zadek přitáhnu blíž. Nikdy jsem nebyl tak zamilovaný a vím, že moje láska k Josie pramenila z pobláznění ze střední. Nemám pochyb o tom, že jsme se milovali, ale ne tak, aby se to na konci dne počítalo.

S hlasitým zaklepáním ji odtáhnu. Ještě než ji vezmu za ruku, rychle ji políbím, a pak spolu přejdeme ke dveřím přivítat naše hosty. Kdyby mi před rokem někdo řekl, že budu večeřet s Liamem a Josie po jeho boku, nejspíš bych ho praštil. A teď je to tady. Jako civilizovaní lidi. Alespoň já doufám, že Liam bude civilizovaný, protože on jediný stojí v mé cestě vidět Noaha, i kdyby to mělo být naposledy.

Otevřu dveře, Aubrey stojí za mnou s jednou rukou na mém bicepsu a druhou položenou na zádech. Před námi stojí Josie a Liam. Josie se usmívá a Liam se dívá do země. Nechce tu být o nic víc, než ho tu chci já.

„Pojďte dál,“ řeknu svým ‚jsem tak rád, že jste vtrhli do mého bytu‘ hlasem. Josie chytne Liama za ruku a vtáhne ho dovnitř.

„Můžu vám vzít kabáty?“

„Jistě,“ řekne Josie a Liam jí z něj pomůže. Přehodí si ho přes ruku a nějakým způsobem se dostane z toho svého, aniž by ten její položil. Oba je podá Aubrey, která se zdvořile usměje.

„Máte to tu pěkné,“ řekne Josie, když se rozhlédne. Pokrčím rameny a vložím ruce do kapes. Liam a já si nepotřebujeme potřást rukama, není třeba se seznamovat.

Aubrey se vrátí a zavěsí se do mě. Podívám se na ni a snažím se usmát, ale vím, že to vypadá spíš jako nějaká grimasa. Musím se vzchopit a být dobrý hostitel nebo celý večer zkazím.

Odkašlu si. „Josie, mou ženu, Aubrey, si pamatuješ. A tohle je Liam.“ Oněmím, když udělá krok vpřed a podá jí ruku.

„Rád tě poznávám, Aubrey.“

„Já tebe taky. Díky, že jste přišli.“

„Oh, tady,“ Josie zvedne sáček. „Přinesli jsme čínu. Doufám, že ji máš ráda. Vím, že Nick a Liam ano, ale nevěděla jsem, jestli i ty. Ale řekla bych, že většina lidí má čínu ráda-“

„Josie,“ přeruší ji Liam.

„Co?“

„Moc mluvíš. Jsem si jistý, že Aubrey má čínu ráda. Pojďme jíst nebo něco.“

„Tady, odnesu to do kuchyně a prostřu. Jděte napřed a udělejte si pohodlí. Nicku, co kdybys nám všem udělal něco k pití?“

Aubrey si od Josie přebere tašku a než odejde do kuchyně, dá mi pusu. Sleduju ji, jak se vzdaluje.

„Je moc krásná, Nicku.“

Přikývnu, nejsem připraven se odvrátit od chodby do kuchyně. Nadechnu se a konečně se podívám na Josie, kterou Liam drží kolem pasu. „Je. Co si dáte?“

„To je jedno.“

„Liame, chceš pivo? Mám jedno z těch od malého pivovaru.“

„Jo, jasně, to zní dobře“

Omluvím se a málem se srazím s Aubrey, když vyjde z kuchyně. Letmo ji políbím na tvář. Slyším, jak si povídá s Josie a musím se usmát. Možná by přece jen mohly být kamarádky. Aubrey by se kamarádka hodila, ale nechci, aby se cítila divně.

Aubrey a Josie naleju ledový čaj a pro mě a Liama popadnu piva. Když vejdu do jídelny, všichni už sedí u stolu a povídají si. Dokonce i Liam, což mě překvapí. Poděkuje mi, otevře pivo a usrkne si.

Posadím se vedle Aubrey a pustíme se do jídla. Možná je lepší se najíst, než přejdeme k věci.

„Tak, Aubrey, kde pracuješ?“

Aubrey položí vidličku a ubrouskem si utře pusu, zatímco polkne. „Zatím nikde.“

Josie se rozšíří oči a já poznám, na co myslí.

Aubrey zatřepe rukou ve vzduchu. „Oh, ne, nemysli si nic špatného. Jsem v Americe poprvé. Nick chtěl, abych Beaumont poznala, než si najdu práci.“ Podívá se na mě a usměje se. Má pravdu. Nemusí pracovat.

„Kdyby ses nudila, u mě by práce byla.“

„Co se stalo s Jennou?“

Josie se na mě podívá. „Jenna tam pořád pracuje, ale v obchodě je plno práce.“

„Děkuju za nabídku, Josie, zvážím to.“ Tahle odpověď Josie evidentně stačí, přikývne a pokračuje v jídle. Aubrey se na mě podívá, nadzvedne obočí, čímž mi naznačuje, abych se zeptal na to, kvůli čemu tu dnes jsme. Ale zdá se, že jsem přišel o hlas.

Zavrtím hlavou a pokračuju v jídle. Odmítám se na ni podívat nebo na kohokoliv jiného.

Zajdu nám pro další pivo, zatímco ženské si spolu povídají o všem, přes módu až k filmům. Vypadá to, že spolu skvěle vychází a to pro mě moc znamená. Byl bych rád, kdyby si tu Aubrey udělala pár přátel, i když nečekám, že by ji Katelyn pozvala na nedělní zápas. Ale bylo by hezké, tu mít přátele.

Liam položí vidličku a odkašle si. Opře ruce o stůl a spojí je. Nevím, co se teď stane, ale mám pocit, že se mi to nebude líbit. Liam, kterého znám ze střední, nebyl rozumný a nemá důvod pro to být i teď.

Může mi vytrhnout srdce z těla a já s tím nebudu moct nic udělat.