H-SH - 36. kapitola

Překlad: Liv

Kate měla pocit, jako by jí srazil vítr k zemi. „Mě?“

Ian chmurně přikývl. „Uvědomil jsem si to, když jsi mě požádala, abych se podíval na tvůj počítač. Měla jsi vypnutý firewall, otevřené zadní vrátka a současně běželo několik skript. Nemohl jsem s tím nic dělat. Kdybych to udělal, věděli by, že jsem to zjistil.“

Kate cítila, jak jí v hlavě šrotuje, a cítila tlak na hrudi. V místnosti se najednou zdálo hrozné horko. „Vědí, kde bydlím? Kde pracuju?“

„Vědí všechno,“ řekl Ian.

„Jak?“ zeptala se Kate. „Jak tě našli?“

„Nejsme si jistí,“ řekl Ian. „Moje počítače jsou čisté. Kdyby to tak nebylo, věděl bych to okamžitě. Mám s Phillipem pár teorií, ale nic, co by se dalo dokázat. Ale pokud mě sledovali, viděli by nás spolu. Nezabralo by žádný čas, než by tě identifikovali a hackli.“

„Řekl jsi, že kdyby tě našli, přišli by výhružky,“ řekla Kate zvýšeným hlasem. „Znepokojivé výhružky.“

„Chtěli mě, Kate. Ne tebe. To, že neproběhly žádné výhružky, znamenalo, že měli pravděpodobně v úmyslu využít tebe, aby mě donutili nějakým způsobem zareagovat. A já bych to udělal. Udělal bych všechno, co by chtěli, jen aby tě z toho vynechali. Ale i tak bych tě za žádnou cenu nenechal bez ochrany. Tvůj nový soused, Don Murray, je agent FBI, který pracuje v Minneapolis. Stejně jako ten muž, který tě sleduje každý den, když jdeš z práce a do práce. A taky ti dva muži, kteří stojí naproti potravinářské spíži.“

Kate seděla v ohromném tichu. Jak se stalo, že v jednu chvíli vedla neziskovou organizaci a v tu druhou byla pod dohledem FBI? Nemohla si to představit, i když se snažila. Bylo to prostě absurdní.

„Museli jsme jednat rychle,“ pokračoval Ian, „abychom to udělali dřív, než by byli schopni zrealizovat své plány. Bylo štěstí, že jsme nemuseli čekat dlouho, než přišla další bouře.“

„Jak se ti povedlo přesvědčit policii a média?“

Odpověděl jí Phillip. „Ian nechal opuštěné auto na straně silnice. Díky stavu, ve kterém byly vozovky, byla ulice téměř prázdná, takže bylo lehké vytvořit autonehodu a vytlačit Shelby z mostu. Sami jsme zavolali 911 a nahlásili auto v řece. Nikdo by něco takového nepřežil, ne v autě bez airbagů a mrazivé vodě. Potom jsme do médií vypustili informaci, že se tělo našlo a bylo identifikováno. FBI si nárokovala pravomoc a sdílela jen informace, které jsme chtěli, aby se dostali na veřejnost.“

„Viděla jsem úmrtní oznámení,“ řekla Kate.

Ianův výraz zůstal prázdný, ale jeho rysy ztvrdly a Kate si všimla, že zatíná čelist. „Napsal jsem to já.“

„Když ses dozvěděla o Ianově smrti, googlovala jsi Iana Merricka přes svůj laptop?“ zeptal se Phillip.

„Ano. Hledala jsem všeobecně, ale potom víc specificky. Tak jsem našla to úmrtní oznámení.“

„A co Ian Bradshaw?“

„Ne přes notebook. Googlovala jsem ho jednou přes ten speciální telefon, když mi Ian řekl, že o něm nic nenajdu.“

Phillip přikývl a zdál se s její odpovědí spokojený.

„Co kdybych to udělala? Pokazilo by se tím úplně všechno? Proč byste nechali tak důležitou věc náhodě?“

„Nic by se tím nepokazilo, Kate,“ řekl Ian tiše. „Phillip chce jen vědět, na čem jsme, abychom mohli plánovat dopředu.“

„Hodinu po té nehodě jsme sami zveřejnili Ianovu identitu,“ řekl Phillip. „Ujistili jsme se, že jméno Ian Merrick a zprávy o jeho smrti byly po celém fóru. Dali jsme jasně najevo, že pracoval s FBI.“

„Skočili na to?“ zeptala se Kate. „Po tom všem, co jsi udělal, uvěřili tomu?“

„Kdykoliv umřel hacker, který je nějak proslulý, okamžitě se objeví podezření, že se jedná o podvod a povolají každého hackera v okruhu deset mil, aby ty informace ověřil,“ řekl Phillip. „Je to ten nejstarší trik a fungovat mohl jen tehdy, pokud byla tvá reakce upřímná.“

Kate nevěděla co říct. Začali realizovat svůj plán ještě předtím, než Kate zjistila, že je nějaký problém.

„Pořád mám zadní vrátka?“ zeptala se.

„Ano. Proto tě Ian kontaktoval tak, jak to udělal. A i tak to bylo dost riskantní. Chtěl jsem, aby ještě chvíli počkal, ale on řekl, že už nemůže dál čekat. Oslovil tě někdo, Kate? Ptal se tě někdo na něco, co by se mohlo zdát divné?“

Ne.“

„Vzpomeneš si, jestli jsi neviděla někoho zvláštního?“

„Když jsem šla k Ianovu bytu to ráno, co nepřišel domů, byl poblíž intercomu kluk. Mladý, pravděpodobně kolem pětadvaceti. Nevím to jistě, protože měl kapuci. Zdálo se mi, že mě pozoruje, ale myslela jsem, že je to kvůli toho, že vypadám rozrušeně. Snažila jsem se nebrečet, a nechtěla jsem, aby mě viděl, tak jsem se otočila. Když jsem potom šla do skladu, dozvěděla jsem se, že se někdo ptal, kdy si FBI přišla pro Escalade. Nějaký mladý muž v tmavé mikině.“

„Byla jsi ve skladu?“ zeptal se Philli

„Ano. Potom, co jsem dostala Ianovu zprávu na internetové seznamce, jsem znervózněla a chtěla si zjistit nějaké informace. Vědět, jestli se tam někdo ukázal a kladl otázky.“

Kate jim řekla, jak se jí podařilo získat informace ze zaměstnance skladu. „Ale to je všechno. Nevzpomínám si, že bych viděla někoho jiného.“

Susan vešla do místnosti a oznámila, že bude brzy hotová večeře. Kate neměla chuť k jídlu, ale Susan byla tak milá, že se Kate usmála a lehce přikývla.

„Tvoje stěhování z Minneapolis budeme teď muset provést trochu jinak, než jak měl Ian v plánu,“ řekl Phillip.

Kate odvrátila pohled. Předpokládali, že se pohne s jejich plánem dopředu, když jí sem dostali, ale ona mohla myslet jen na ne.

Protože teď, když se mírně zotavila z počátečního šoku, začaly se jí zhmotňovat myšlenky.

Emoce začaly bublat na povrch.

To, co Ian udělal, nebylo na stejné úrovni jako hacknutí její kreditní karty, počítače nebo přijít do koupelny, když byla ve vaně.

Nechal jí si myslet, že je mrtvý a to je nejhorší druh pekla, kterému jí mohl vystavit, a ona to ještě nezpracovala.

Phillip byl příliš soustředěný na to, jak bude všechno probírat dál, že si nevšiml reakce Kate. Ale Ian – člověk, který postřehne všechno – si samozřejmě všiml. Cítila na sobě jeho pohled, a když vzhlédla, viděla v jeho očích pochopení.

„Potřebuju s Kate být chvíli sám,“ řekl Ian.

„Samozřejmě,“ řekl Phillip. „Zavolám vás dolů, až bude hotová večeře.“

Na pozemku byl malý dům pro hosty. Ian nesel tašku Kate, když šli po dlážděné cestičce a ani jeden z nich nemluvil. Když byly uvnitř, nebylo pochyb o tom, že ten prostor obývá Ian. Hlavní místnost měla pohovku a konferenční stolek, na kterém byl notebook a prázdný hrnek od kávy. Jeho boty byly na podlaze a jeho oblíbená MIT mikina, která byla vybledle červená, měkká a Kate jí měla párkrát na sobě, byla položená přes opěradlo židle.

„Jak jsi mi mohl udělat něco takového?“ Řekla Kate, jakmile Ian zavřel dveře a otočil se k ní. Její tvář se zkroutila, když začala brečet. „Slíbil jsi mi, že neodejdeš, aniž bys mi to řekl, ale stejně jsi to udělal!“

„Nemohl jsem ti to říct. Kdyby viděli, že vypadáš, jako by skončil tvůj život, nechali by tě na pokoji. Ale kdyby viděli, že se procházíš po ulici, směješ se a usmíváš, jenom by je o přitáhlo blíž a já bych tě nemohl ochránit. Kdybych věděl, že to můžu udělat jinak, udělal bych to.“

„Tak jsi mě tam prostě nechal,“ řekla.

„Šla bys? Kdybych ti řekl, že musíme okamžitě odejít, žádné rozloučení, žádný čas na rezignaci v práci, žádná příprava, co bys dělala? Žila na útěku? Jak dlouho by asi trvalo, než by se někdo rozhodl sledovat tvou rodinu, Kate? Všechny ty zprávy, které jsem dostal, všechen ten čas, který jsem strávil u počítače ten den, když jsem zjistil, že tě hackli? Snažil jsem se přijít na jiný způsob, jak to vyřešit, ale nemohl jsem. Našli mojí slabinu a určili cenu. Zaplatil jsem jí, ale za vlastních podmínek.“

„Já jsem zaplatila taky,“ vykřikla. „a bylo by jednodušší to překonat, kdybych o tom věděla. Kvůli tebe jsem zažila tu nejhorší bolest v životě. Jak můžeme být tým, když jen jeden z nás ví, co se děje?“

Kate po tváři stékaly slzy. Ian jí vedl k pohovce a držel jí v náručí, zatímco plakala. Počkal, až přestala a zůstala bezvládně v jeho náručí.

Něžně hladil její hlavu a začal. „Nechat tě tam, byla jedna z nejtěžších věcí, které jsem musel kdy udělat, ale stejně jsem to udělal, protože to byl jediný způsob, jak ty věci vyřešit. Phillip mě donutil slíbit, že počkám až věci utichnout a až potom se s tebou zkontaktuju. Mezitím jsem donutil ty agenty, aby mi řekli o všem, co jsi dělala. Věděl jsem všechno o tvých slzách i zdrceném výrazu a zabíjelo mě to.“

Kate měla zmatené myšlenky. Bylo rozpolcená mezi komfortem, které poskytovalo jeho náručí a zmatkem, který způsobily jeho činy. Když zazvonil telefon, Kate zvedla hlavu.

„To bude Phillip,“ řekl Ian. „Je jediný, kromě tebe, kdo má tohle číslo.“ Natáhl ruku a setřel jí slzy. „Nemusíme tam jít, pokud se ti nechce.“

„Máš pořád ten stejný telefon?“

Přikývl.

„Nechala jsem ti na narozeniny vzkaz.“

„Vím. Poslouchal jsem to každý den, abych mohl slyšet tvůj hlas, a pokaždé jsem přemýšlel, jestli jsem neudělal tu největší chybu v životě. Vím, že jsi zaplatila a nežádal bych to od tebe, kdybych si nemyslel, že jsi dostatečně silná, abys to zvládla. Je mi to líto, Kate. Omlouvám se za tu bolest, kterou jsem ti způsobil. Omlouvám se za to, čím sis musela projít. Všechno mě to mrzí.“

Během večeře se každý snažil předstírat, že na těch okolnostech, které je čtyři dovedli k jednomu stolu, není nic neobvyklého. Susan si dělala starosti o ní a Iana, nabízela více lososa, více rýže a zeleniny, i když ještě nesnědli to, co měli na talířích. Poprvé si Kate všimla, jak je Ian hubený. Sama shodila aspoň pět kilo a vypadala seschle, jako by prodělala nemoc, ze které se ještě úplně nezotavila.

„Náš domov je pro tebe otevřen tak dlouho, jak budeš chtít,“ řekl Phillip.

„Ráda bych jela zítra domů, prosím,“ odpověděla Kate. I když nenáviděla pomyšlení na to, že bude znovu bez Iana, potřebovala čas na to, aby uvažovala o tom, jaká mezi nimi mohla být budoucnost.

Zvuk cinkajících příborů se zdál obzvlášť hlasitý v tichu, které následovalo a Ian ani Kate potom už moc nepředstírali, že jí. Když dojedli, Kate poděkovala Susan a Ian oznámil, že jdou spát.

„Jsem si jistá, že to byl dlouhý den,“ řekla Susan. „Prosím, dej mi vědět, pokud budeš něco potřebovat.“

„Děkuji,“ řekla Kate. „Jsem si jistá, že mi bude líp, až se pořádně vyspím.“

Když se vrátili do domu pro hosty, Ian dal Kate tričko na spaní a chystali se do postele. Museli se střídat, protože koupelna byla tak maličká, že tam bylo místo sotva pro jednoho. Při pohledu na Ianův kartáček na zuby v držáku a holící stroj zjistila, že byly identické jako ty, které byly v její koupelně. Malá ložnice obsahovala velkou postel a noční stolek. Ian se svlékl do spodního prádla, odtáhl přikrývku a lehl si vedle Kate.

„Vím, že jsi na mě naštvaná a máš na to právo, ale opravdu tě chci držet.“

„Taky tě chci držet,“ řekla. Bez ohledu na to, jak podvedeně se cítila, nemohla si pomoct a přemýšlela o těch temných dnech po Ianově smrti, kdy truchlila nad tou ztrátou. Jak brečela při pomyšlení na to, že už se ho nikdy nedotkne. Jak by dala všechno za to, aby jí znovu objal.

Ian byl tady.

Ne mrtvý, ale živý a držel jí v náručí.

V malé místnosti byla tma. Kate Iana neviděla, ale cítila ho – jeho silné ruce kolem ní, jeho nahá hruď pod ní; jeho nohy propletené s jejími. Políbil jí na temeno hlavy a rty nechal v jejich vlasech.

„Tady jsi byl pokaždé?“ zeptala se Kate.

„Ano. Kdykoliv jsem neměl kde jít, skončil jsem tady. Jsem jediný, kdo to tady používá, takže se z toho za ty roky stal můj druhý domov. Phillip a Susan jsou pro mě jako rodina.“ Kate byla šťastná, že Ian není na světě úplně sám, ale kromě jedné letmé poznámce o Phillipovi, Ian o Carcoranových nikdy nemluvil.

Začal jí hladit po vlasech a její tělo se začalo uvolňovat. „Tak strašně jsi mi chyběla,“ řekl. „Chyběl mi tvůj hlas. Chybělo mi chodit s tebou na večeři a poslouchat, jaký jsi měla den.“

„Po těch věcech se mi taky stýskalo,“ řekla a slzy zaplavily její oči.

„Kate,“ řekl, když jí začaly slzy stékat po tvářích a dopadat na jeho kůži. Změnil jejich pozici tak, aby oba leželi na boku čelem k sobě a otřel jí slzy. „Je mi to moc líto. Prosím, neplač.“ Políbil jí, jeho rty byly teplé a jemné.

Ale ona nemohla slzy zastavit, i kdyby chtěla. „Dneska u večeře jsem přemýšlela o tom, že ne každý získá zpátky někoho, koho ztratil. Když ti někdo umře, přeješ si jen to, aby se vrátil, ale nestane se to. Akorát, že teď se to stalo. Ty nikdy nepochopíš, jaký to je pocit, ale já to vím.“

„Já vím.“ Držel jí pevně, ale ona chtěla víc, chtěla, aby jí držel tak, jako v letadle. Chtěla vědět, že je to skutečnosti. Tentokrát to byla Kate, kdo přejel rty po těch jeho.

On odpověděl tím, že jí polibek oplatil, položil ruku na zadní část její hlavy, aby jí udržel na místě, a polibek prohloubil. Nechtěla, aby jí přestal líbat. Přestal by, kdyby mu to řekla, ale to neudělala.

Když spojili ústa, začali dýchat přerývaně. Přesunul svou ruku na její zadek, zmáčkl ho a přitahoval si jí blíž, až byla přitisknutá pevně na něm. Cítila, jak moc jí chtěl, a ona se musela rozhodnout, jak to bude pokračovat.

Nechtěla mluvit, brečet ani přemýšlet.

Chtěla cítit.

„Kate?“ jeho hlas se třásl potřebou.

„Ano.“

Stáhl jí tričko, vklouzl prsty za gumičku jejího spodního prádla a sunul ho dolů. Začal na jejím krku, jeho prsty pomalu sklouzávaly po její klíční kosti až k prsům, kde ruce zastavil, jako by se znovu učil obrys jejího těla. Když se dostaly jeho ústa kolem bradavky, zasténala.

Jeho ruka klouzala níž, přes její břicho, až se zastavila mezi jejíma nohama. Sundala jeho spodní prádlo a on jí rozevřel nohy natolik, aby do ní mohl vstoupit. Když to udělal, Kate kolem něj pevně obtočila nohy. Pohybovali se spolu, zběsile, zoufale a ona vykřikla jeho jméno, protože se cítila tak dobře.

Možná tohle neměla chtít. Možná mu měla říct ne. Musela udělat nějaké rozhodnutí a Kate přes sebou měla ještě dlouhé a těžké přemýšlení. Ale zoufale jí chyběl a zrovna teď ho potřebovala.

Zasténal a Kate věděla, že ani jeden už dlouho nevydrží. Cítila, jak narůstá pocit uspokojení a zrychlila. Za minutu nebo dvě se dostala k orgasmu a on taky, protože znovu zasténal, tentokrát hlasitěji a déle, třásl se a pulsoval uvnitř ní, když se udělal.

Potom jí pevně držel a zahříval Kate na místech, kde necítila teplo od doby, co ho ztratila.

„Miluju tě,“ řekl.

„Ublížil jsi mi,“ zašeptala.

„Nechtěl jsem.“

Tu noc spali čelem k sobě, Kate měla hlavu pod Ianovou bradou, ruce měli kolem sebe a nohy zapletené. Chvílí před východem slunce vstala a šla do koupelny, a když se vrátila zpátky do postele, přitáhl si jí zpátky do náručí a držel jí, jako by nemohl snést myšlenku, že by jí nechal jít.