H-SH - 32. kapitola

Překlad: Liv

Stuart se v potravinové spíži zastavil ten den, kdy by bylo Ianovi třiatřicet let. Kate se znova schovávala v zadní místnosti, tentokrát za záminkou inventury, potom, co zažila mimořádně intenzivní a náhlý záchvat pláče, který se mohl opakovat každou chvilkou. Byla zmatená, když vzhlédla od plechovek a viděla tam někoho stát.

„Ahoj,“ řekl. Stuart kdysi v potravinové spíži strávil značné množství času, když pomáhal vybalovat krabice, stavět police a nést stoly a kancelářské vybavení. Cokoliv Kate v prvních dnech potravinové spíže potřebovala, Stuart tam byl, aby jí podal pomocnou ruku.

„Ahoj.“

Pomalu k ní přistoupil, jako by byla raněné zvíře, které by na něj mohlo každou chvíli zaútočit, a objal jí. Stuart možná nebyl ten nejpodnětnější muž, kterého znala, ale jednu dobu pro ní jeho obětí znamenalo bezpečí a komfort, a cítila to i teď.

„Procházel jsem kolem a říkal jsem si, že se zastavím a podívám se, jestli jsi v pořádku. Narazil jsem na Paige a ta mi řekla, že jsi chodila s tím chlapem, který skončil v řece, akorát že řekla příjmení Smith a to nechápu. Každopádně jsem ti chtěl říct, že mě to mrzí. Pokud bys někdy chtěla zajít na skleničku nebo večeři, tak mi dej vědět, jo?“

„Díky, Stuarte. To je od tebe milé.“

Kate chtěla vzrušení. Chtěla dobrodružství.

Ale možná bylo bezpečí lepší.

Možná bezpečí nakonec vůbec nebylo nudné.

Byl skoro u dveří, když Kate promluvila. „Stuarte? Možná ti nakonec někdy zavolám.“

Usmál se a řekl, „To bych byl rád.“

Když Kate zamkla potravinovou spíž, šla na procházku. Dělala to v poslední době často, protože se jí byt zdál moc tichý a prázdný, teď když v něm byla sama. Vyrazila směrem k přechodu pro chodce ke kamennému mostu, který se klenul nad řekou Mississippi pod St. Anthony Falls.

Když došla k mostu, vytáhla telefon a znovu poslouchala Ianovu zprávu. „Ahoj, krásko. Zrovna jsem opustil byt. Myslím na tebe celý den. Brzo budu u tebe. Miluju tě.“

Věděla, že není zdravé jeho zprávu poslouchat tak často.

Věděla, že tím jen zabraňuje pořádnému procesu hojení.

Začala si myslet, že díku té závislosti začíná bláznit, a to jí trochu děsilo.

Místo aby tu zprávu přehrála znovu, vybrala jediný kontakt v celém telefonu a vytočila číslo. Spadla do hlasové schránky, přesně jak čekala. Jeho telefon byl buď na dně řeky, nebo ho unášel proud. I kdyby zůstal v jeho kapse, byl už nenávratně poškozený, hned od té chvíle, co se střetl s vodou.

Kate poslouchala zprávu, která už byla nahrána v telefonu a začala mluvit po pípnutí. „Dneska máš narozeniny a já to opravdu špatně snáším. Chybíš mi, Iane. Milovala jsem tě tak moc, že nevím, co teď dělat. Poslouchala jsem tvou hlasovou zprávu každý den, několikrát. Poslouchám jí večer, když ležím v posteli a pláču, protože tam nejsi. Našla jsem tvůj vzkaz, který jsi mi jednou nechal a nosím ho v kapse a nemůžu se ho přestat dotýkat.“

Brečela a slova vyslovovala přes vzlyky. Muž, který byl na procházce se psem, jí věnoval znepokojený pohled, ale ona ho ignorovala.

„Měla jsem s tebou strávit zbytek života. Jsem na tebe tak naštvaná, že jsi to auto vytahoval. Nikdy se z tou ztrátou nesmířím a všechno co mám, jsou ty věci, které jsi tady nechal. Někdy si obleču tvoje oblečení a vím, že je to divné, ale voní jako ty a když je mám na sobě, cítím tě tak blízko. Nikdy jsem nikoho nemilovala tak, jako tebe a nikdy tě milovat nepřestanu. Bolí mě srdce a snažím se být silná, ale je to těžké. Byl jsi ta nejlepší věc, která mě potkala, a není fér, že jste spolu nedostali víc času.“

Do ucha jí zaznělo pípnutí, když jí došel čas a nahrávání jí přerušilo. Položila hlavu na zábradlí mostu, a ramena se jí třásla, když plakala.

Když se vybrečela, vzhlédla a zaváhala jen okamžik, než zvedla telefon a hodila do řeky Mississippi.

Tu noc Kate sáhla do skříňky pro jednu ze sklenic, kterou dala Ianovi na Vánoce. Naplnila jí do poloviny bourbonem a sedla si do křesla u okna, kde čekala, až se Ian vrátí. Ale on už se nikdy nevrátí, bez ohledu na to, jak dlouho tam seděla.

Napila se a cukla sebou, když ucítila tu chuť. Nikdy nebyla holka, které by chutnala whisky, ale když tady nebyl Ian, aby oslavil své vlastní narozeniny, rozhodla se, že bude pít za něj. Druhý lok se polykal snadněji a alkohol jí zahřál, což uvítala, protože jí byla zima celou dobu.

Když byla sklenice prázdná, nalila další. Doma její slzy tekly proudem, protože se nemusela schovávat a nemusela předstírat, že je v pořádku. Pila a plakala a její touha po Ianovi byla stejně bezedná, jako její sklenička.

Dříve toho dne, chvíli potom, co odešel Stuart, přišla do potravinové spíže Samantha sama. Šla s Kate na stranu a zašeptala, „Dostala jsem nějaké peníze. Tohle je podruhé, co se to stalo. Banka dohledala, že to pochází z jedné charitativní stránky, kde můžeš požádat o pomoc a lidé ti anonymně darují peníze. Ale já jsem na tu stránku nikdy nešla a nikoho jsem o pomoc nepoprosila. Utratila jsem to, protože jsem to hrozně potřebovala. Myslíš, že bude v pořádku, když je utratím i teď?“

Kate Samanthu vystrašila, když jí vzala za ruku a začala brečet.

„Copak je?“ zeptala se Samantha. „Co je špatně, Kate?“

„Nic,“ řekla. „Jsem za tebe jenom tak šťastná. Rozhodně bys ty peníze měla utratit.“

„Pokud si myslíš, že je to v pořádku, tak to udělám.“

Kate dokončila druhou sklenici bourbonu, hlava se jí točila a po tváři jí stékaly slzy. Nevěděla, proč mají někteří všechno a druzí museli bojovat alespoň za trochu. Proč někteří žijí do sta a jiní neoslaví třiatřicetiny.

Jediné, co věděla jistě, bylo to, že Ian nedostal dost času na téhle zemi a ona by udělala všechno, aby ho dostala zpátky.