Elite - 8. kapitola

Překlad: Mili

Holky moje nejmilejší, jste úžasné, jak mi krásně komentujete, mám vás ráda čím dál tím víc :) :*.

 Jako DÍKY jsem proto pro vás teď rychle přeložila další kapitolu, abyste se mohly co nejdřív dozvědět, co se stane na večírku ;). 

Poznámka pro sebe - jestli máte kvůli něčemu špatný pocit... Jestli se vám střeva kroutí při představě, že děláte něco na základě špatného rozhodnutí... Tak řekněte ne. Nebuďte osobou, která říká vždycky ano. Zavřela jsem oči, pak je zase otevřela. Možná, že když budu zavírat oči, budu neviditelná. Tak jsem to zkusila znovu. Ne. Takové štěstí nemám. Na prd.

"Monroe, měla bych jít," snažila jsem se překřičet hudbu.

"Ne! Zůstaň!" Tancovala s Texem. Myslím, že by se to mohlo nazývat tancem. Jeho ruce byly všude a upřímně jsem předpokládala, že se objeví Nixon, aby ho praštil do nosu za to, že si drží jeho sestru tak blízko u těla.

Ale Nixon nebyl nikde k nalezení.

Ne že bych ho hledala.

A i kdybych ho hledala, bylo by to jenom z pudu sebezáchovy a přežití. Jako na kanálu Discovery, když antilopa vidí lva. Taky zrovna nepostává kolem, aby mu dala šanci. Ne, zdrhá jak o život.

"Okej, tak ještě pět minut," zazpívala jsem směrem k Monroe, ale ta už byla příliš zaměstnaná tím, co dělala s Texem. Hmmm, nikdy jsem nepovažovala červené vlasy za atraktivní, ale byl v nich roztomilý. Když držel jazyk za zuby a nebyl úplně opilý a neobskakoval moji spolubydlící.

Takže v podstatě byl roztomilý dneska odpoledne. Teď večer? Ne už tak moc.

"Čau, Nová Holko," řekl mužský hlas za mnou.

Otočila jsem se.

Stál tam Phoenix se dvěma drinky v ruce. Jeho skvělý harwardovský vzhled ho může jednou dostat vysoko. Pískové blond vlasy měl sčesané na stranu, ale vypadal v tom úplně dobře, protože to zvýrazňovalo jeho husté černé řasy oproti čokoládovým očím.

"Drink?" Natáhl ruku s červeným plastovým kelímkem.

"Dal jsi do toho Rohypnol?" Zeptala jsem se mile.

"Kdyby jo, tak ti to neřeknu," řekl s kamenným výrazem.

A opět tady máme ten podivný pocit v mém břiše.

Srdečně se usmál a sklonil hlavu. "Vezmi si to pití, Trace. Přísahám, že jsem do toho nedal žádné drogy..." Uchopila jsem kelímek a zkusmo jsem se napila. "Pro tentokrát," dodal.

"Dobré vědět."

Položil volnou ruku kolem mých ramen a vedl mě ven. Až do teď jsem si neuvědomila, jaké dusno bylo v té malé místnosti. Byl to v kampusu jakýsi dům pro večírky. Jeden z těch, který byl doslova střežen ochrankou tak, aby si studenti mohli užívat bez toho, aby se starali o řízení auta nebo aby udělali něco hloupého.

Opravdu tady nebyla žádná pravidla?

"Pravidlo číslo šest..." Phoenix položil ruce na zábradlí balkonu a povzdechl si. "Nikdy nepřijímej drinky od cizího člověka."

"Považuješ se za cizího člověka?" Zeptala jsem se poté, co jsem si dala další lok.

"Ne. Jsme..." Vypadal, že o tom pár sekund přemýšlí. "Přátelé."

"Wow, muselo být těžké to říct nahlas."

"Měla bys být víc opatrná." Povzdechl si do dlaní. "Podívej, ani nevím, proč ti to říkám. Jestli to Nixon zjistí, nakope mi prdel, ale on se tě jenom snaží ochraňovat. Nevíš, co jsou tady ti lidi zač. Mám na mysli, jsi přece z farmy, pro kristovy rány."

"Zníš jako on." Pohrávala jsem si v rukách s plastovým kelímkem a pak ho položila na zábradlí. "Všichni tady jsou ještě pod hranicí jedenadvaceti let, že?"

Pokrčil rameny. "Někteří jsou, někteří ne."

"A oni jsou tak špatní, že vy lidi máte svoji vlastní mafii, abyste je měli pod kontrolou? Tomu nevěřím. Promiň, ale co celá ta ochranka, co dospělí, učitelé?"

Phoenix se podíval dolů na zem. "Dívají se opačným směrem."

Začínal vypadat, jako by měl dvě hlavy. Olízla jsem si rty. Najednou mi vyschlo v krku. Ještě víc jsem se napila z kelímku. Cítila jsem se vyprahlá. Dopila jsem, položila jsem kelímek zpátky na zábradlí a podívala se na Phoenixe.

"Já... mám takovou žízeň."

Ušklíbl se. "Opravdu? Chceš napít ode mě?"

Natáhla jsem se, abych popadla jeho kelímek, ale ten přepadl přes okraj zábradlí, načež dopadl někomu na hlavu. Ukázali mi prostředníky. Nebo aspoň jsem si to myslela. Viděla jsem tak asi nějakých dvacet prstů.

Něco bylo špatně. V puse jako bych měla vatu. "Ř-řekl jsi žádné drogy..." Proč jsem zněla tak vtipně?

Phoenix se nahlas zasmál. "Taky jsem řekl nové učitelce dějepisu, že jsem panic v nouzi a potřebuju starší ženu na zkušenou..." Přitáhl si mě k sobě a vzal mě za bradu. "A teď uvidíš, proč nás potřebuješ. Neboj, nenechám nikoho, aby ti ublížil. Dělám to kvůli Nixonovi, aby to viděl. Potřebuje to vidět. Nikdo s námi nebude vyjebávat a už vůbec ne nějaká holka z farmy, která bučí před celým studentským sborem."

Někdo mě nesl nebo mě tlačil. Nebyla jsem si jistá, co z toho. Ale najednou jsme byli uvnitř a byla jsem nesena dolů po schodech a ven před dům. Zkoušela jsem s ním bojovat, ale jako bych v těle neměla žádnou sílu. To bylo špatně. Tak moc špatně.

"P-pomoc." Byl to slabý žalostný výkřik. I když mým uším zněl nahlas, jako ostatně všechno kolem.

"Phoenixi... Proššším."

"Promiň, Trace. Fakt promiň. Ale je to pro tvé dobro."

Jak může být pro mé dobro to, že mě zdrogoval? Chtěla jsem to na něho zakřičet, ale když jsem otevřela pusu, nic z ní nevyšlo.

"Co to do hajzlu, Phoenixi!" Slyšela jsem jiný mužský hlas. Prosím, ať je to učitel nebo někdo, klidně i Tex!

"Je opilá. Beru ji k ní na pokoj."

"Hovno ji tam bereš! A koleje nejsou tím směrem. Co to děláš?"

Uviděla jsem Chasovu tvář. No, tři jeho tváře. Aspoň si myslím, že to byl Chase.

"Dělám jí laskavost, dělám nám laskavost. Odprejskni, už jsi na Nixonově posraným seznamu. Dělám dobrou věc, uvidíš."

Zvedla jsem ruku, abych dosáhla na Chase. Podíval se na mě v obavách, ale ne natolik, aby něco udělal. Chtělo se mi brečet, ale na druhou stranu jsem nechtěla ukázat slzy. A byla jsem tak dehydratovaná.

"Já ji vezmu," zamumlal Chase.

"Uděláš to? Fakt?"

"Jen mě to nech udělat." Chase natáhl ruce. Byla jsem přesídlená. To bylo dobře, ne? Mám na mysli, Chase mi přece dal boty!

Chase si něco zahudroval pro sebe a nesl mě do čekajícího auta. Jemně mě usadil na přední sedadlo a rozjel se. Snažila jsem se neodpadnout, ale bylo to těžké. A Chase si pro sebe pořád říkal něco jako, "... Nemůžu uvěřit, že ho donutila zajít tak daleko. Co si ten Nixon myslí?"

To byla poslední věc, kterou jsem si pamatovala, než všechno zčernalo.

***

Probudilo mě hlasité zazvonění. Zřejmě mě minulou noc přejel náklaďák. Pamatuju si večírek a potom si pamatuju, že jsem pila něco od Phoenixe. Vypadal minulou noc dost dobře, a potom Chase? Byl tam Chase?

Znovu to zvonění. Potřásla jsem hlavou a promnula oči. Kde jsem to byla? Cítila jsem se pohodlně, jako bych byla ve své posteli, ale to nebyla moje postel.

Ach ne.

S trhnutím jsem se narovnala a zjistila, že to byl chlapecký pokoj. Každopádně ne můj pokoj. Neudělala jsem nic, určitě. Oblečení jsem měla na sobě, tělo mi připadlo taky v pořádku. No, kromě bušení v hlavě. Rychle jsem popadla bundu a vyrazila ven z místnosti.

Chlapecká kolej. Samozřejmě. Aspoň nikdo nebyl svědkem mé hanby. Potom se na chodbě otvíraly jedny dveře za druhými a kluci z nich vystrkovali hlavy.

"Jo! Ojel další! Dobře, Time!" Zakřičel chlápek, načež mě pozdravila hora svalů vycházející z koupelny. Ten kluk byl Asiat se zabijácky zlatýma očima a ještě větším úsměvem. Polkla jsem.

"Tim ojel tu novou holku!" Zakřičel někdo.

Snažila jsem se obejít toho kluka, ale pořád mě blokoval.

"Co máš za problém?"

Ušklíbl se a naklonil tak blízko, až jsem ucítila jeho zubní pastu. "Co, kotě? Žádný polibek na dobré ráno od kluka, se kterým jsi strávila noc?"

Hněv a hanba mě zaplavily současně. To jsem neudělala. Nikdy bych to neudělala! Očima jsem těkala mezi všemi těmi kluky kolem mě. Plácali jeden druhému do dlaně, posílali smsky a samozřejmě si mě taky fotili. Skvělé.

"Jdi ode mě, sakra!" Zatlačila jsem do jeho svalnatého hrudníku. Ale on si mě naopak přitáhl blíž. Vypáčila jsem se z jeho sevření, hlavně protože mě nechal, a utíkala jsem dolů chodbou, kde už byly otevřené dveře do hlavní haly. A tam stál Phoenix. A Chase byl vedle něho.

Stejně jako dalších asi sto kluků z koleje.

Chystala jsem se jít na Phoenixe, ale Chase mi zablokoval cestu. "Nech to být, Trace."

"Ty zkurvysynu! Proč jsi mi to udělal?"

Phoenix se ušklíbl. "Možná bys příště neměla tolik pít."

Chase mě pustil. Jeho oči byly smutné, ale to mi bylo jedno. Vypadla jsem z haly za zvuku volajících kluků, co mě nazývali děvkou.

Mezitím, co jsem dorazila na koleje, už mi tekly slzy po tváři. Sáhla jsem do kapsy pro kartu.

Byla pryč.

No stejně už jsem jednou výtah použila. Vyběhla jsem schody nahoru, potící se, když jsem dosáhla třetího patra.

A k mému naprostému zděšení a ponížení jsem byla přivítaná zatleskáním od několika holek. "Jen tak dál, Nová Holko, rozdat si to se záložníkem fotbalového týmu. Dobrá práce!"

"To je děvka!" Zakřičela další holka. "Tim má přítelkyni! Kdo udělá něco takového?"

Dusila jsem se vzlyky, když jsem sahala na kliku od dveří, se zatlačením jsem je otevřela. Díky bohu nebylo zamčeno.

Monroe pořád spala.

Nevěděla jsem, jestli ji chci vzbudit. Nevěděla jsem, jestli jí to chci říct. Pětkrát jsem se prošla po pokoji, než jsem se konečně rozhodla.

"Monroe." Vzlykla jsem. "Prosím tě, probuď se! Prosím!"

S trhnutím se probrala a zaklela. "Kde jsi to k čertu byla?"

"No jo, víš, nechala jsem si vyšukat mozek z hlavy od záložníka fotbalového týmu." Ani jsem nezkoušela zadržovat slzy, když jsem se zhroutila na postel a řekla jí celý ten příběh nebo aspoň to, co jsem si pamatovala.

"Jsi si jistá?" Zeptala se, když jsem skončila.

"Co tím myslíš?"

"Jsi si jistá, že jsi jenom moc nepila a neodešla s Timem?"

"Ano!" Zakřičela jsem. "Proč mi nevěříš? Proč mi nikdo nevěří?"

"Hej, uklidni se." Monroe si stoupla a zívla. "Promluvím si s Nixonem, napraví to."

"Nenapraví." Žaludek se mi stáhne hrůzou, až to vypadá, že půjdu zvracet. "Řekl by mi, že s mým ochraňováním skončil."

"Cože to?"

"My jsme se tak nějak vsadili..."

Monroe hodila něco proti zdi. "Proč do háje uzavíráš smlouvu s ďáblem?"

"Vyprovokoval mě!" Zařvala jsem.

"Wow..." Monroe přede mnou začala chodit po pokoji. "No, tak aspoň jim nemusíš čelit během oběda, to by byla... katastrofa."

Do háje. Do háje. Do háje. "Tak nějak jsem ztratila vstupní kartu."

Monroe se zhroutila na podlahu. "Holka, nenávidím, že ti to musím říct, ale jsi totálně a kompletně v prdeli."

Zakývala jsem. Věděla jsem, že je to pravda. A nenáviděla jsem, že dneska budu muset čelit všem těm lidem.

"Jak se najím?"

"Něco vymyslím, okej?" Kousla se do rtu. "Jde jen o to, že jediný, kdo má povolení, je Nixon. Zeptám se Texe a uvidíme, co na to on."

Skvělý. Kdo mu do čerta dal klíče k celému světu?

"Podívej, teď se jdi připravit do školy a vyřešíme to dneska odpoledne, okej?" Monroe mi hodila cereální tyčinku a začínala se oblékat. Zvládnu to. Zvládnu čelit celé bandě mých vrstevníků. Co by mi mohli udělat? Propíchnout mě?