Elite - 10. kapitola

Překlad: Mili

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat všem svým věrným (i nevěrným, chichi) čtenářkám, protože jste prostě skvělé, úžasné a nejlepší a co bych si bez vás a vašich komentářů - podporujících, děkovných, plných komplimentů a volajících po další kapitole - počala :) :*.

Původně jsem ji chtěla nechat až na zítra, ale rozhodla jsem se, že nebude na škodu, abyste UŽ DNES měly aspoň trochu rády Nixona, protože si to chlapec taky konečně zaslouží ;).

Přeji si, abych mohla říct, že další dny probíhaly lépe. Po tom incidentu s cereální tyčinkou bylo všechno v pohodě. Po zbytek týdne servírovali v červené jídelně pořád jenom tofu a jiná vegetariánská jídla. Následující pátek jsem si v duchu napsala poznámku, že jakmile skončí poslední hodina tohoto týdne, musím si zajít do potravin pro nějaké jídlo.

Naštěstí ta poznámka upadla v zapomnění.

Vlastně to úplně nebylo až tak naštěstí, protože to znamenalo, že jsem musela sníst cokoliv, co bylo přede mnou. Rozhodla jsem se, že tofu burger není tak špatný, když ho vykoupete v kečupu, což jsem dělala každý den. Dokonce jsem i zavřela oči v naději, že se Bůh smiluje nad mou situací a přetransformuje to tofu v obrovskou krávu.

Zrovna jsem dojídala svůj páteční burger, když někdo přistoupil k mému stolu. A ano, pořád jsem seděla sama.

"Můžu ti pomoct?" Zeptala jsem se sladce.

Holka se naklonila, že jí málem vypadla prsa z výstřihu bílého tílka. "Ano. Bylo mi řečeno, ať ti dám toto." Hodila mi do obličeje lístek a čekala, až si ho vezmu.

Prsty jsem sevřela malý bílý papírek. Opatrně jsem ho otevřela. Bylo na něm napsáno Sejdeme se venku.

Venku? Jako venku tam, kde všude roste tráva, nebo venku před jídelnou?

Zazvonil zvonek, který signalizoval, že tak jako tak musím jít. Hodila jsem lístek do koše a vzala si tašku, abych mohla vypadnout z místnosti.

Studenti se shromažďovali po chodbě. Divné.

Držela jsem hlavu dole a pokračovala v chůzi svírajíc batoh.

"Děvka, děvka, děvka," začali skandovat, jak jsem si klestila cestu chodbou. Skvělé. Zkoušet ignorovat své vrstevníky bylo asi tak jednoduché jako ignorovat svůj odraz v zrcadle. Nechcete, aby vás ta slova zasáhla, ale bylo to nemožné. Cítila jsem tíhu na hrudi, která mi znemožňovala dýchání.

A pak mi někdo hodil něco na hlavu.

Zavrávorala jsem a sáhla nahoru na to, co stékalo dolů po mé tváři.

Vajíčko.

Další zasáhlo mou tašku, což mě naštvalo víc, než když to skončilo na mých vlasech. Protože to byla ta nejdražší věc, kterou jsem vlastnila, vedle bot od Chase, které mi dal. A nepočítala jsem boty po babičce, protože ty jsem poslala pryč.

Pořád jsem měla pohled upnutý na konec chodby a pořád jsem pokračovala v chůzi.

Vajíčka mi lítala nad hlavou. Párkrát jsem musela zavřít oči, abych si z nich otřela sliz. Jakmile jsem došla na konec chodby, otočila jsem se doleva a vběhla rovnou do tří silných kluků. Každý z nich držel kbelík.

"Měla by ses raději očistit. Elite nemá rádo špinavé děvky." Zvedli kbelíky a vylili mi na tělo ledově studenou vodu.

Zničené. Všechno bylo zničené. Moje jediná uniforma. Moje taška, pravděpodobně můj telefon a skripta, které jsem s sebou měla a věděla jsem, že je budu muset všechna vyměnit.

Udusila jsem vzlyk a strčila jsem do kluků. Prošla jsem kolem mé třídy a šla čím dál rychleji, dokud jsem nezačala utíkat. Otočila jsem se, abych se ubezpečila, že mě nepronásledují.

Pronásledovali.

A všichni se smáli.

V momentě, kdy jsem se otočila, jsem zakopla a upadla, přičemž jsem si odřela kolena jako prvňáček.

Lidé se kolem mě shlukli, nazývali mě děvkou a kurvou, jako bych udělala něco, čím bych si to zasloužila.

"Nepatříš sem, ty jedna holko z farmy!" Zakřičel jeden kluk.

"Trávením tolika času na zádech dostaneš vředy!" Vyplivla jedna holka a hodila mi na hlavu kondom.

Byla jsem v bodě, když už jsem si nebyla jistá, jestli chci zavírat oči a čekat na to, až všichni odejdou, nebo prostě jenom brečet a ztrapnit se. Do háje, už jsem byla dávno ztrapněná. Nebyla jsem taková. Byla jsem panna, pro Kristovy rány! V celém svém životě jsem políbila jediného kluka! Nemilosrdní, byli nemilosrdní. Následovalo víc a víc kondomů, dokud jsem jimi nebyla vyloženě pokrytá a pak ke mně přišla jedna z dívek z červené jídelny a vytáhla mě za vlasy, až si mě přitáhla skoro na sebe.

"Jsi nicka. Rozumíš?" Řekla chladným hlasem. "Nepatříš sem. Řekni to."

Odmítla jsem to říct.

Přitáhla si mě silněji. Zaječela jsem a snažila se s ní bojovat. Sakra, byla silná. "Řekni to!"

"Já - "

Slzy mi znovu zamlžily vidění. Jak se mi toto mohlo dít?

Statečně jsem polkla a upřeně se na ni podívala, i když jsem věděla, že to bylo hloupé a zbytečné. "Já sem patřím!"

Lidé za ní se začali smát. Někteří zalapali po dechu, a ano, viděla jsem taky některé, jak odvracejí tvář. Takže ne každý byl nemilosrdný, ale to bylo stejně jedno. Neměla jsem nic, co by mě ochránilo, nic.

"Nech ji na pokoji," řekl tichý hlas zpoza davu.

Nevěděla jsem, že se třepu, dokud jsem se nesnažila si utřít oči, abych lépe viděla.

"A kdo ty si myslíš, že - " Slova jí odumřela na rtech. Prudce se ode mě odtrhla, jako bych měla nějakou nemoc, a pak začala vykoktávat slova. "Dělala jsem to kvůli tobě, Nixone, kvůli tobě! Nemůže tě takhle znevažovat. Nemůže - "

" - Přestaň mluvit." Nixon ji odstrčil do náruče čekajícího Chase. "Postarej se o tuhle, jo?"

Chase se ušklíbl a popadl holku a nějakým způsobem i zbytek davu.

"Jsi zraněná?" Nixon se sklonil a dotkl se mé tváře. Odrazila jsem jeho ruku pryč a pak jsem začala brečet jako malé dítě.

Zanadával a snažil se mě zvednout.

Schoulila jsem se.

"Do prdele." Vytáhl ze zadní kapsy kapesník. Nosí kluci ještě pořád kapesníky? "Toto se nemělo stát. Já jsem..." Kousl se do rtu, dokud nezbělal, pak natáhl ruku.

Můj mozek jel na plné obrátky. Nechtěla jsem ďáblovu ochranu, i když na druhou stranu, možná jsem ji chtěla. Protože neexistuje žádný způsob, jak bych mohla vydržet další takový den. To bych nedala. Která normální dívka by to dokázala? Myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu. Nedělal.

Neochotně jsem svou ruku vložila do jeho a v další chvíli použil veškerou sílu k tomu, aby si mě vytáhl do náruče a pak mě nesl chodbou  pryč.

Nebylo toto dotýkání? V čem bylo jiné, když se dotýkal on a ne já? Neměla jsem čas o takových věcech přemýšlet, protože lidé pomalu vystrkovali hlavy ze tříd. Viděla jsem taky dva profesory. Pokývali na Nixona a lokli si kafe, jako by takovou věc viděli běžně každý den.

Zavřela jsem oči a položila si mokrou hlavu na jeho hrudník.

Tak dobře voněl.

Usmála jsem se a volnou ruku jsem položila na jeho svalnatou hruď. Napjal se, nasál pusou vzduch, jako bych mu působila bolest. A pak se uvolnil a vcházeli jsme do jiné budovy.

Byla menší než ty tři velké budovy, ve kterých byly třídy, a byla umístěná mezi vědeckou budovou a tělocvičnou.

Poklepal svou kartou na ocelové dveře, ke kterým jsme přišli. Ty se rozjely - ano, rozjely se jako ve Star Treku.

Nixon vešel dovnitř a nepoložil mě dolů. Bojovala jsem v jeho náručí, ale sakra, ten kluk měl sílu. Očima jsem blýskla po místnosti. V rohu jsem zahlédla kulečníkový stůl. Přes celou stěnu byla plochá obrazovka, bylo tam několik kožených pohovek a bar. Wow, jako prezidentské apartmá nebo něco takového.

Pohlédla jsem mu do tváře. Bylo nemožné v ní něco přečíst. Kousl se do rtu, takže mu zmizel piercing a pak jsem to uviděla. Skoro jsem to vyhrkla nahlas. On by vážně mohl být dvojče Channinga Tatuma. Teda, pokud by Channing Tatum měl tmavé zkroucené vlasy a piercing ve rtu, ale i tak. Bylo to až neskutečné. Říkala jsem si, že bych měla přestat zírat, ale nemohla jsem si pomoct.

Podíval se na mě, pak se snížil k mým rtům. Potichu promluvil. "Potřebuješ se očistit."

"Protože jsem děvka?" Zadržovala jsem slzy.

Zasmál se, hajzlík. "Ne, myslím, že oba víme, že nejsi žádná děvka. Potřebuješ se očistit, protože smrdíš jak vajíčka a cukrová voda."

To proto mě všechno svědilo? Ugh, nenávidím vysokoškolské studenty.

"Ukaž." Svalil mě dolů na zem a začal mě vysvlékat tak rychle, že jsem ho ani nemohla zastavit.

"Co to k čertu, Nixone! Nemůžeš ze mě jen tak sundávat oblečení - "

" - Můžu a sundám, teď vystup ven z té sukně jako hodná holka."

Byla jsem příliš unavená, abych se hádala. Uši mi naplnil zvuk tekoucí vody. Kdy to stihl udělat? Ruce se mi zvedly nahoru, když ze mě sundával tílko, které jsem měla pod košilí, až jsem byla jen v podprsence, kalhotkách a podkolenkách.

Nixonova tvář zamrzla.

S trapným pocitem jsem se snažila zakrýt. Bylo toho na mě moc. Být nazývána děvkou, mít všude na sobě vajíčka. A být bez masa!

Zmáčkla jsem se do jeho hrudi a zavzlykla. "Chybí mi krávy!"

Nixon vyprskl smíchy. Dobrý bože, smích toho kluka byl jako hudba. Chtěla jsem si jím naplnit láhev a nechat si to všechno pro sebe. "Zlato, jsem si jistý, že ty jim chybíš taky. A teď, myslíš, že se o zbytek zvládneš postarat sama?"

"Zbytek?" Zopakovala jsem a lehce jsem se odtáhla od jeho hrudníku, do toho samého svalnatého hrudníku, do kterého jsem fňukala.

Zvedl ruce a vzal do nich mé tváře. Cítit jeho dotek bylo tak příjemné. Zavřela jsem oči. "Otevři oči, Trace."

Otevřela jsem je. A zírala jsem přímo na jeho perfektní rty.

"Potřebuješ, abych ti pomohl ze zbytku oblečení, nebo se zvládneš dostat až do vany bez toho, aniž by ses zabila?"

Cítila jsem se na nohách nejistá, ale bylo příliš trapné okolkovat tady jenom ve spodním prádle. "Ne, ehm, zvládnu to."

Dýchal mi u krku, očuchával mě? Nesmrděla jsem pořád po vajíčkách? "Jsi si jistá? Nerad bych, aby se ti něco stalo - "

Praštila jsem ho. Smál se a ustoupil o krok. "Ručníky jsou ve skříňce pod umyvadlem. Všechno, co bys mohla potřebovat je vedle vany. Jenom... se neutop, okej?"

"Proč bych se měla utopit?"

Těžce si povzdechl. "Jen..." Udeřil pěstí do pultu. Do háje, co jsem udělala? "Jen, neudělej nic, z čeho bych měl mít obavy, okej? Nesnáším, když mám obavy."

To asi všichni, ne? "Fajn." Zakývala jsem. "Budu se usilovně snažit o to, aby se ze mě nestala mořská víla, dobrý?"

Aniž by se na mě podíval, pokýval hlavou a zavřel za sebou dveře, když vyšel z koupelny.

Kriste, tomu klukovi kolísá nálada víc, než když měla babička menopauzu.

Rychle jsem ze sebe sundala zbytek oblečení a naklonila jsem se, abych se mohla rukou pomáchat ve vodě. Byla horká. Perfektní.

Bylo složité se postupně namáčet do té Jacuzzi vany. Konečně jsem byla, s výjimkou kolen, ponořená. Odřenina stále krvácela, a věděla jsem, že jakmile bych to strčila do vody, bolelo by to jak peklo.

Ale to jsem ještě pořád nevěděla jak moc hrozně.

"Ou, ou, ou! Sakra!" Foukala jsem si na kolena a mávala rukama ve vzduchu.

Dveře od koupelny se prudce otevřely. "Co se děje?"

Podívala jsem se na Nixona. Neměl na sobě košili. Plánoval jít za mnou do vany?

Jeho oči se uzamkly s mými a pak se podíval níž. Tentokrát jsem se nezakrývala. Asi jsem byla v šoku nebo tak. Teplo se šířilo celým mým tělem a nemělo to nic společného s teplou vodou, jeho oči potemněly.

Udělal krok směrem ke mně a pak další.

"Nixone! Jsi tady? Je v pořádku?" Byl to Chase.

S nadávkou vycouval z koupelny a zabouchl za sebou dveře. Srdce mi v hrudi divoce tlouklo. Co se to právě stalo?

Zmatená a vyčerpaná jsem se rozhodla, že se vykoupu co nejrychleji. Ponořila jsem hlavu pod vodu. Mír a klid. To bylo tak příjemné. Žaludek mi pod vodou zakručel. Jistě, že ano. Hubla jsem kvůli celé té věci s vegetariánstvím, hlavně proto, že jsem jedla Cheerios a cereální tyčinky, jako by měly vyjít z módy.

Po patnácti minutách jsem měla umyté vlasy a byla jsem naprosto čistá. Ale neměla jsem na sebe nic, do čeho bych se převlékla. Chodila jsem několik minut po koupelně a zkoušela se pořádně nadechnout. Nechtělo se mi vyvalit se z koupelny v celé své nahé slávě a žádat o šaty. Co když tam byli další lidé?

"Zvládneš to, Trace, jen se zeptej na nějaké oblečení." Povzbuzovala jsem se, jednou jsem pokývla hlavou a sáhla na dveře. V momentě, kdy jsem se dotkla kliky, dveře se prudce otevřely a vpadla jsem přímo do Nixonových nahých, svalnatých, potetovaných paží.

Oba dva jsme zamrzli. Jeho prsty se mi zaryly do ramen. Tváří jsem se naklonila k jeho hrudi. Těžce dýchal a snažila jsem si vzpomenout, že nesmím omdlít.

"Potřebuješ něco?" Zašeptal mi do ucha. Panečku, jak to, že i jeho šepot zněl tak sexy? Neměl by existovat nějaký zákon, který bude zakazovat klukům být tak hříšně sexy?

"Potřebuju..." Selhal mi hlas. "Ehm, potřebuju něco na sebe."

"Hmm..." Jemně mě od sebe odstrčil a podíval se na můj ručník. "Jsi si jistá?"

Vážně se mi začala klepat kolena. Proč musel být tak nádherný? A proč jeho dotek působil, že mám chuť zaprodat svou duši?

Olízla jsem si rty a přerušila oční kontakt.

Nixon mě pustil a okamžitě jsem se zachvěla zimou. "Něco ti najdu. Dej mi pár minut."

Odběhl pryč. Dal mi úžasný výhled na tetování na zádech. Bylo obrovské, pokrývalo skoro celá záda. Byl to obrázek kříže a pak tam bylo v nějakém cizím jazyce, asi v italštině, těžko říct, napsáno Familia a pár dalších věcí.

Očima jsem projela zbytek místnosti. V podstatě to vypadalo jako bejvák svobodného mládence. Nebo kvartýr. Pokoj byl velikánský a u každého křesla byla pověšena hrací konzole se jménem, a na opačné straně od televize šatna s uniformami se jmény na každé z nich.

Svaté nebe, byla jsem v jámě lvové. Toto bylo zázemí Vyvolených. Sakra. Zrovna jsem se čvachtala v jejich koupelně.

Nixon se objevil o pár minut později s nějakým oblečením. Mělo na sobě ještě visačky. "Takže..." Poškrábal se na hlavě. "Já, ehm, zkoušel jsem odhadnout velikost a upřímně bych tě nechtěl urazit, kdybych vzal moc velkou nebo moc malou, takže proto mi to trvalo asi pět let, než jsem něco vybral. Tak nevyšiluj, když to bude špatně, okej?"

Ze rtů mi unikl smích. "Okej, slibuju, že se nezblázním." Vzala jsem mu oblečení z ruky a šla do koupelny.

Džíny byly značkové. Jediný důvod, proč jsem to věděla, byl ten, že na sobě ještě měly visačku, na které bylo, že stály 390 dolarů. Polkla jsem a natáhla na sebe svetr. Byl z kašmíru a tak heboučký, že to byl přesně ten typ oblečení, který bych na sobě chtěla mít po tom strašném dni.

Byla tam i malá růžová krabička s nápisem Victoria's Secret. Cože? Mají na tomto místě zpropadený obchoďák? Na druhou stranu, byla to jáma lvová a bylo to Eagle Elite. Pokrčila jsem rameny a otevřela krabičku.

Obočí mi vyjelo nahoru. Tanga? Opravdu? Podprsenka stejné barvy nebyla tak špatná a světe div se, bylo to 34c, což byla moje velikost. Na druhou stranu, viděl mě nahoře bez... ach bože. Opřela jsem se o pult a párkrát se zhluboka nadechla.

Trvalo mi pár minut se obléct. Popadla jsem staré oblečení ze země a snažila jsem se prsty rozčesat zamotané vlasy.

Nixon čekal ve velkém pokoji, něco pil a díval se na televizi. "Lepší?" Usrkl si ze šálku a nespustil oči z televize.

"Dokonale čistá a s radostí oznamuji, že se nekonalo ani žádné utopení."

Uculil se a zakýval hlavou.

Dobře, takže toto byla část, kde jsem měla říct, že děkuju a místo toho jsem vyděšená jak koloušek?

Odkašlala jsem si. Stále se nepohnul.

Tak jo. "No, díky za... všechno. Tak já zase půjdu - "

" - Nejdeš nikam, dokud nejsou rozpuštěné třídy. Čili máš ještě dvě hodiny. Takže se chovej jako doma."

"Ale..." Držela jsem v ruce vlhké vajíčkové oblečení. "Potřebuju si toto vyčistit a..."

Nixon zaklel a zamířil si to z pohovky rovnou ke mně. Vytrhl mi z ruky uniformu i se spodním prádlem a hodil to do odpadkového koše. "Hotovo."

"Co? To máš kouzelný koš, který umí vyprat oblečení?"

"Ne. Nemůžeš si to dát znovu na sebe. Jsou zničené a jsou tady na to pravidla. Nemůžeš nosit zničenou uniformu."

"Nesnáším ta pitomá pravidla!" Dupla jsem a snažila se z koše vyndat moje věci. "Ta uniforma je všechno, co mám!"

Nixon mě vypáčil ze smrtelného sevření, kterým jsem držela své šaty a dotáhl mě ke gauči. "Sedni si."

"Ale - "

"Sedni." To nebyla otázka, to byl příkaz. Odumřel mi jazyk. Olízl si rty a usmál se. "Máš žízeň?"

Hluboké nádechy. "Ne."

"Hlad?"

Zakručelo mi v žaludku. Zrádce proradná!

"To jsem si mohl myslet."

Odmítla jsem se otočit, když jsem ho slyšela, jak kramaří v místnosti, co pravděpodobně byla kuchyň. Pár nadávek, následovalo bouchání hrnců a pánví, až se nakonec vrátil zpátky.

S krávou.

No dobře, ne s opravdovou krávou. S mrtvou, v podobě hamburgeru a k tomu hranolky. Zvlhlo mi v puse a slzy se mi draly do očí. "Děkuju ti."

Oficiálně jsem byla ztrhaná houmlesačka bez peněz a bez jídla, která brečela, když jí lidi nabídli maso. Povzdechla jsem.

"Potřebuješ víc jíst." Zaklel.

A v tom se otevřely dveře. Dovnitř vpadl Chase s pytlem, v jakém se nosí obleky, následovaný Monroe, Texem a Phoenixem. Vítejte všichni v místnosti ponížení!

"Jsi v pořádku?" Monroe se ke mně rozběhla a objala mě.

Měla jsem plnou pusu, takže jsem jen zakývala.

"Udělal jsem jí půlku krávy." Zasmál se Nixon. "Jsem si jistý, že se právě teď nachází v milostném masovém nebi."

"Ou, zabil jsi kvůli ní krávu?" Zazpívala šťastně Monroe.

"Dobrý bože, lidi, strčil zmražené maso do mikrovlnky a zmáčkl rozmrazování," zamumlal Chase. "Je tohle to, co jsi potřeboval, nebojácný vůdče?" Podal mu vak.

Nixon zakýval. "Velikost je správná?"

"Jop."

"Dobře." Odkýval Nixon. "Tak to polož tadyhle sem a vyřídíme to, až skončí vyučování."

Chasův obličej byl přísný a udělal to, co Nixon řekl, ale protáhl čelist, jako by chtěl něco říct, a pak si to rozmyslel.

Phoenix se na mě pořád legračně díval, jako kdybych se na něho chystala a chtěla z něho vymlátit denní světlo, což jsem tak trochu udělat chtěla, když zvážíme věci, co se staly, ale tak nějak jsem se vůči němu cítila bezmocná.

Tex si sedl mezi mě a Monroe a položil jí ruku kolem ramen. "Tak co budem dělat o víkendu?"

"My..." Monroe se sklonila před jeho paží a položila mu ji zpátky na koleno. "Nebudem dělat nic. Budu hodná kamarádka a strávím čas se svou spolubydlící, která byla brutálně napadena kreténskými kokoty, co chodí na naši školu."

Tex trucoval. "Nixone, nemůžeš prostě nařídit nějakou likvidaci těch, kteří to začali, abych mohl strávit nějaký čas s tvou sestrou?"

Zasmála jsem se. "Nařídit likvidaci? Mluvíte, jako by byl mafie nebo co."

Pokoj utichl a pak každý z nich propukl v smích.

Ale byl to ten typ nervózního smíchu, co přijde, když nikdo jiný neví, co dělat.

Podivné.

Dojedla jsem hamburger, zatímco se Monroe s Texem dohadovali o tom, co se mnou, abych se nedostala do potíží nebo aby mi nebyla způsobena újma na zdraví. Nakonec už jsem to nemohla dál strpět.

"Vy dva! Tak si někam vyrazte. Já mám stejně v plánu jít do obchodu."

"Ne!" Řekli všichni zaráz.

"Je obchod plný nebezpečí  nebo co?"

Monroe pokrčila rameny. "Ne, jenom to není chytré. Mám na mysli to, že nemůžeš jen tak opustit kampus. Kromě toho bys k tomu potřebovala auto. A ty nemáš auto."

Ne, ale mám schovaných pár peněz. "Vezmu si taxík."

Monroe vypadala vyděšeně. "Taxík?"

Tex vybuchl smíchy. "Ta věc ještě existuje?"

Nixon vypnul televizi a vynutil si tím pozornost ostatních.

"Tak teda..." Zeptal se Chase, když vrazil ruce do kapes. "Co bude, Nixone?"

Než odpověděl, tak mi věnoval krátký pohled. "Hádám, že se jede nakupovat."

"Ale - " Začala Monroe a Nixon jí věnoval varovný pohled.

"Vezmeme si ochranku." Pokrčil rameny.

"Ale minule - "

" - Řekl jsem..." Vztekl se Nixon. "Že si vezmeme ochranku."