CYL - PROLOG

Překlad: Verča

JETT

Mayfieldovo nemovitosti se nachází v šedesátem patře mrakodrapu Trump Tower v rychle se rozvíjející obchodní čtvrti v New York City. Krátce po osmé hodině seděl Jett Mayfield ve své kanceláři s výhledem na rušnou ulici. Lidé a žluté taxíky vypadali jako mravenci v neustálém pohybu: vždy spěchali, pořád napjatí. Stejně jako město, Jett kdysi bzučel životem – nebo jeho dřívější interpretace: žit tvrdě, pracovat ještě tvrději. Dokud se s ní nesetkal. V Brooke Stewartové něco bylo, změnila něco uvnitř něj. Její krásné kaštanové oči, způsob, jakým se pohybovala – sebevědomý a vyhrazený. Mluvila s ním na hlubší úrovni, dotkla se něčeho, o čem si myslel, že je nedotknutelné. Jeho počáteční záměr se ale lišil. Jeho úkolem bylo, aby mu propadla, ale ne skrze slova, ne skrze akce a sex, hlavně spoustu toho druhého, protože chtěl něco, co měla. Ne pro sebe, ale pro muže a pro společnost, které dlužil všechno. Ale objevilo se před ním pár zatáček, které neočekával.

Když plán selhal, zmizela.

Stín patřící do minulosti: odešel, ale není zapomenut.

Za poslední hodinu se pořád díval na telefon, byl frustrovaný, zuřil.

Jak hloupé je jít za ní, když by ho neposlouchala.

Jak hloupé bylo, že si vypnula její telefon, aby jí nemohl dostihnout. Měla by ho vyslechnout, co jí chtěl říct. Nebylo to o jeho pocitech. Na ty sere. Bylo tam něco jiného, co jí potřeboval říct. Měl o ni strach, o ně, o všechno v co věřil. A pokud je jeho podezření pravda, potřebovali se navzájem. Jako potřebují vzduch k dýchání.

„Pane Mayfielde – Jette?“ Emmina hlava se objevila ve dveřích. Vytrhla ho z jeho myšlenek. On ji za to odměnil zamračením. Tato dívka – recepční, byla dočasně povýšena na jeho osobní asistentku, než najde někoho vhodnějšího.

Mrkala jako jelen osvětlený reflektory. Netrpělivě si povzdechl. „Co je?“

Emma si uvědomila, že musí znovu promluvit, ale její široké oči nadále zrcadlily její nejistotu. Jetta měla ráda jako zaměstnavatele. I kdybyste si mysleli, že to je skutečná svině, pracovali byste tvrději, abyste ho potěšili.

„Někdo vás chce vidět. Řekla jsem mu, že jste zaneprázdněn a ať si s vámi domluví schůzku, ale nechce jít pryč. Už je to půl hodiny.“ Z Emmy slova pršela jako z vodopádu. Jediné, co zachytil, bylo cosi o chlapovi, který ho chce vidět, i když byl indisponovaný.

„Řekněte mu, že nemám čas.“

„Říkal, že je to důležité.“

To dělali všichni. „Tak mu řekněte, ať za mnou přijde a já osobně mu řeknu, že nemám čas.“

Emma vytřeštila oči o trochu víc, tedy jestli je to vůbec ještě možné. Její zoufalý pohled se přeměnil do vystrašeného pohledu. Měl dvě možnosti: poslat dívku pryč a riskovat, že se vrátí, přerušujíc ho tak v myšlenkách, kde se objevuje Brooke, nebo jednat s návštěvou. Nakonec se rozhodl, pro tu možnost, která je lepší.

„Pusťte ho dovnitř.“

Emmin výraz se okamžitě uvolnil a hned vyrazila z jeho kanceláře pryč. Jett se opřel v křesle a začal si masírovat spánky. Chtěl se zbavit zvyšujícího se pulzování. Kdyby věděl, kde je Brooke..Ale jak se mají věci, musel si udržovat fasádu normálnosti.

„Jette, člověče.“ Důvěrně známý hlas přicházel ze dveří. To Jetta vrátilo zpět do reality. Jeho pozornost dostal jeho celoživotní přítel. Jako obvykle, Kennymu se podařilo obléknout se, jako kdyby se chystal jít do baru, nebo vězení, než do kanceláře realitního podniku. Měl roztrhané džíny, černé tílko, potetované paže a propíchnuté obočí. Byl to i  Jettův styl, teda minus piercing. Stále měl tetování a vybledlé jizvy.

Jett zavřel dveře, krátce zaregistroval zvědavé pohledy od jeho zaměstnanců, kteří na něj i Kennyho zírali. Pravděpodobně přemýšleli nad tím, co člověk jako Kenny dělal v jedné z nejúspěšnějších firem v oblasti nemovitostí. Jeho zaměstnanci neznali skutečného Jetta. Nikdo. Pokud ano, utekli. Ale Brooke ne. Vycítila jeho temnou stránku, ale zamilovala se do něj.

„Říkal jsi, že se mnou chceš mluvit a že je to důležité,“ Začal Kenny, když Jett zatáhl rolety, zabraňujíc tak v pohledech zvědavých lidí.

„Nikdy jsem to takhle neřekl.“

Kenny pokrčil rameny a zhroutil se do Jettova křesla, opřel si nohy o leštěný dubový stůl a ignoroval hnědé kožené pohovky u dveří, které tu byly kvůli takovýmhle příležitostem. Jett přimhouřil oči, ale nevyjadřoval se. „Předpokládal jsem, že mě potřebuješ,“ řek Kenny. „Měl jsi specifikovat místo. Není moje chyba, že jsi nebyl opatrný, brácho.“

Srát na to. Měl pravdu, samozřejmě, ale nezastavilo to Jetta v mračení. Chtěl skrýt své podráždění, nalil tedy dvě sklenky dvojité whisky z karafy na konferenčním stolku a jednu strčil Kennymu.

„Je sotva ráno,“ poznamenal Kenny, svírající sklenici.

„Koho to kurva zajímá?“

„Přijato.“

Whisky chutnala jako drahý med. Trochu příliš sladká, s kouřovými a zemitými tóny. Nenáviděl to, ale byl to drink, který pili jeho nejlepší klienti, a měl jich vždycky dostatek ve své kanceláři. Během pěti let v této firmě se toho do dnešního dne nedotkl.

„Musím někoho najít, protože můj soukromý detektiv dělá hovno práci, a ty jsi jediný člověk, kterému důvěřuji,“ řekl Jett.

„Jak je to naléhavé?“

„Hodně.“

„Nemůžeš najít její číslo?“ Kenny se zazubil. Neměl tušení, jak blízko byl pravdě.

„Něco takového,“ poznamenal suše Jett, když vytáhl hnědou obálku z jeho šuplíku a hodil ji Kennovi. „Tady je vše, co o ní potřebuješ vědět. A je tu ještě něco, co potřebuješ.“

Kennyho obočí vystřelilo vzhůru, když listoval papíry s podrobnostmi o Brooke. Jeho pohled zůstal přilepený ke spící Brooke, která měla vlhké vlasy. Obraz Jett vyfotil jeho telefonem v jeho luxusním bytě na Manhattanu, v poslední den, který spolu strávili. Jett seděl na židli naproti postele s nebesy. Ona mu řekla vše z její bolestné minulosti, a proč nedělá vztahy. Cítil, že jí dluží pravdu, ale nakonec se rozhodl, že nebude kazit tento okamžik. Byla to velká chyba, protože další věc, kterou Jett věděl, bylo to, že se pohádali a ona byla pryč.

Zmizela beze stop. A nikdy neměl příležitost jí to vysvětlit.

„Hej, jsi tu pořád se mnou?“ Řekl Kenny, pozorujíc Jetta. „Proč odešla?“

„Nevím. Zeptej se mě na něco jiného!“ Jett se zašklebil a dolil si sklenici. Zhltnul zlatou kapalinu jedním lokem, zatímco Kenny zíral na svoje pití, které bylo nedotčené. Whisky mu hořela v krku pravděpodobně míříc i do mozku. Krása zapomnění. Pokud ji nemohl najít, byla to cesta, kterou se chtěl vydat.

Kenny jen zavrtěl hlavou a ukázal na již zavřenou obálku. „Je krásná.“ Vždycky byl dobrý v tom, že říkal, co si myslí. To byl důvod, proč neměl problémy – na rozdíl od Jetta.

„Jo.“

„Kdy jsi ji naposled viděl?“

„Před dvaceti čtyřmi hodinami.“

Kenny předstíral zamračení, aby stěží zakryl sarkastický úsměv. „To je opravdu dlouhá doba.“

Jett, věděl, jak to znělo. Zoufale. Ale na tom nezáleželo.

„Myslím to vážně.“ Jeho hlas byl chladný. Dokonce hrozivý. Neměl rád, když si z něj lidé dělali legraci. „Musím jí najít. Máš s tím nějaký problém?“

„Ježíši. Co se ti stalo, chlape?“

„Zkurveně jsem to pokazil. Posral jsem to. Nevolal bych ti, kdyby to nebylo důležité.“

Kenny se opřel. Nezdálo se, že by ho nějak zasáhl Jettovo výbuch, zůstali přáteli skrz větší hovna, než bylo toto.

„Máš nějakou představu, kde by mohla být? Přátelé? Rodina? Ex nebo tajný přítel?“ Zeptal se Kenny.

Kdybych to věděl, neztrácel bych s tebou čas, ne?

„Byl jsem její tajný přítel.“ Jettova ruka projela jeho tmavými vlasy, jak se snažil uklidnit.

„Snažil jsem se volat její matce, která si o ni nijak nedělala starosti, ale řekla mi, že netuší, kde je,“ řekla Jett. „Spolubydlící je s ní pryč, takže mohu předpokládat, že jsou spolu někde na výletě. Detektiv a jeho tým obvolali každý hotel v New Yorku.“ Jett se zamračil při té vzpomínce. Nebyl žádný profesionál, ale i on věděl, že by se žádná žena a její nejlepší kamarádka neodstěhovaly z útulného bytu, do hotelu pro nic za nic. Bylo to plýtvání časem. „Mohu jen předpokládat, že bydlí u rodiny své přítelkyně.“

„Zkontroloval tvůj chlap kreditky?“

Jett přikývl. „Naposledy ji použila v nějakém obchodě naproti jejího bytu.“

„Co mi můžeš říct o její kamarádce?“

Jett nasupeně zavrtěl hlavou, signalizujíc, že to byla slepá ulička. „Nevím o ní nic. Jen to, že její telefon je taky vypnutý.“

Kenny přikývl a na okamžik ztichl. Jettovo srdce začalo být rychlostí několika mil za hodinu, ať už to bylo z množství alkoholu v jeho krvi nebo z vážnosti situace. Nemohl to říct.

“Možná, že opustila zem.“ Pokračoval Kenny v konverzaci.

Jett o tom přemýšlel ale rychle tuto možnost zamítl. „Jak by to mohla zaplatit, když nepoužila svojí kreditní kartu? Potřebuju abys kopal hlouběji.“ Podíval se na Kennyho, který mlčel. Jeho nespokojenost byla jasně viditelná v zamračené lince na čele.

„Jsem z toho venku, Jette. Víš to.“

„Neptal bych se tě, kdyby to nebylo důležité,“ zašeptal Jett.

„Jsi můj nejlepší přítel a udělal bych pro tebe cokoliv, brácho. Ale v poslední době jsem se stěží dostal pryč. Přísahal jsem si, že se budu vyhýbat problémům.“

Kennyho váhání se odráželo v jeho tmavých očích, a na okamžik si byl Jett jistý, že ho jeho přítel nenechá na holičkách. A pak se jeho pohled setkal s Jettovým a ten věděl, že vyhrál.

„Máš jí rád viď?“ Zeptal se Kenny.

„Víc než si myslíš.“ Byla to pravda.

„Pak to udělám. Jen slib mýmu zadku, že mi špatní lidé nezaklepou na dveře.“

Jett se usmál, a poprvé od hádky s Brooke se málem cítil nadšený. Nadějně. Vzhledem k tomu, že Kenny vždycky věděl, co má dělat. Nebyl jedním z nejobávanějších hackerů bez jakéhokoliv důvodu.

„Díky chlape. Vážím si toho,“ řekl Jett.

„Zavolám, pokud budu mít nějakou stopu.“ Kenny se postavil a Jett ho doprovodil ke dveřím.

***

V 11:45 se obrazovka jeho mobilu probudila k životu s číslem neznámého volajícího. Jett uvízl na dvouhodinovém jednání, sotva věnující pozornost svému otci, který nestále mluvil o nových akvizicích a zisku společnosti. Jett se omluvil a vystřelil z místnosti, dávajíc si mobil k uchu, ale nepromluvil dokud se nedostal na pánské záchody. Slabá vůně růží se vznášela v místnosti. Jett nakoukl do každé kabiny, aby se ujistil, že záchody byly prázdné.

„Nastoupila do letadla do Evropy,“ řekl Kenny úvodem.

„Počkej až uslyšíš další část,“ řekl. „Jsi si jistý, že nejsi jediný tajemný přítel? Protože to vypadá, že za ní zaplatil letenky někdo jiný.“

Brooke taková nebyla.

„Kdo?“ Jettovo hlas byl tvrdý jako vrstva ledu.

„Ken Clarkson. Je to právník z Londýna. Vlastní úspěšnou firmu. Není ženatý.“

Proč mi sakra řekl tu poslední větu? Při pomyšlení, že je Brooke s nějakým chlapem mu bylo špatně.  Mohl to být její ex?

„Jette?“ Kennyho tón byl něčím zabarven. Určitě ne starostmi. Spíš humorem.

„Dej mi chvilku.“

Tlak za jeho očima zesílil při pomyšlení, že je Brooke v náručí jiného muže. Brooke měla být jeho. Navlhčil si ruce pod studenou vodou a přejel si s nimi přes šíji. Chlad mu poskytl odklon. Pomohl mu shromáždit myšlenky. Najednou si začal dávat dvě a dvě dohromady. Právník. Zaplacené letenky. Evropa.

„Kde přesně je v Evropě?“

„Počkej, zkontroluju to.“ Chvíli hledal, než řekl: „Nějaké místo zvané Bellagio. Nikdy jsem o tom neslyšel.“

Našel ji-

Bellagio – Itálie.

Do prdele!

To nebylo dobré. Na stupnici od jedné do deseti, to bylo sto. Katastrofa.

„Kdy?“

„Včera v noci,“ řekl Kenny. „Přistála dnes ráno.“

Jettovo srdce začalo znovu silně bušit. Kdyby skočil teď na letadlo, byl by tam v osm hodin. Čekala na něj práce, ale o tu se nebál. To co mu dělalo starosti bylo to, že mohlo být pozdě. Musel se k ní dostat, a rychle.

„Mám najít něco víc o tom právníkovi?“ Zeptal se Kenny.

„Potřebuju něco jiného.“ Jett se zarazil, a ještě jednou se ujistil, že ho nikdo neuslyší. Toalety byly stále prázdné, ale stejně ztišil hlas.

„Najdi mi prodejce zbraní v Bellagiu.“

Nastala pauza a pak promluvil „Nechceš ji zabít, že ne? Nebo toho právníka?“ Cítil Kennyho pochybnosti.

Co to kurva?

Jett udělal mnoho hloupých věcí v životě, ale nikdy by neublížil ženě. Zhluboka se nadechl, aby uklidnil vlny hněvu, které se přes něj řítily. „Jen mi najdi správného chlápka, Kenny.“

„Byl jsem jen-“

„Nedělej to,“ řekl Jett, přerušujíc ho. Neměl čas na otázky. Bylo už pozdě a musel se hned dostat ze společnosti. „Prostě udělej to, co jsem ti řekl.“

Jett se vrátil zpátky do konferenční místnosti, kde jeho otec stále pokračoval ve výkladu. Nechtěl ztrácet čas, ale jako generální ředitel nemohl schůzku jen tak opustit; bez nějakého povšimnutí. To by nedělalo dobře jeho pověsti. Jett vklouzl zpátky do sedačky. Robert Mayfiled si sedl a jeho obočí vystřelilo vzhůru. Starý muž si nechtěl připustit, že něco jiného může být důležitější než tato schůzka. Jett načmáral „obchodní jednání v Evropě – kritické“ na jeden z poznámkových bloků nesoucí logo společnosti a posunul ho otci po stole. Jett Emmu instruoval, aby mu posbírala jeho věci, zamluvila mu letadlo a zrušila všechny jeho schůzky pro tento týden. Jel domů, převlékl se, vzal si pas a pak jel rovnou na letiště, kde na něj čekalo soukromé letadlo společnosti, které ho vezme na místo, které nedávno navštívil. S ní.