CYL - 4. kapitola

Překlad: Verča

Svatá matko hříchů!

Co tady sakra dělá?

Tato otázka se znovu a znovu přehrávala v mé hlavě. Musela jsem polknout, abych se zbavila náhlého knedlíku v krku. Nebylo to jen moje hrdlo, které se cítilo sevřené, ale i všechno ostatní, například můj žaludek, jako by vzpomínal na dobré časy, které jsme spolu zažili.

To bylo předtím, než jsem zjistila, že mě měl v úmyslu okrást o můj budoucí majetek.

„J-„ Otevřela sem ústa, ale zase je zavřela, neschopná vyslovit jeho jméno. Moje oči na něm ale zůstaly přilepené, jako můra ke světlu. Chtěla jsem utíkat; chtěla jsem křičet, a přesto jsem neudělala nic. Celá moje bytost mě příliš bolela, byla příliš omráčená jeho přítomností.

Nemůže tu být. Nemohl tady být, protože nevěděl, kde jsem. Nikdo to nevěděl. Zhluboka jsem se nadechla a uklidňovala se. Byla jsem v tom hluboko. Hodně, protože Jett byl nejméně dvakrát tak víc nádherný, než jsem si ho pamatovala, a třikrát víc nebezpečný mému srdci.

Tmavé vlasy se dotýkaly jeho límečku, oči měl jako hluboký a zelený hřích, měl bílou košili, která mu zdůrazňovala jeho široká ramena a tvarovanou hruď – ten chlap bych chodícím nebezpečím pro ženskou populaci. Pro mě určitě. I když rozdrtil mé srdce, nemohla jsem si pomoct pocitu drobných poletujících motýlků v mém žaludku. Možná to nebyl můj žaludek, ale něco jiného. Něco co prozkoumávaly jeho prsty a způsob jakým mě vyplňovaly, dělajíc mě znovu a znovu.

Obrátila jsem oči nad mou hloupostí. Dobře, měli jsme úžasnou sexuální chemii a on určitě ví, co dělá, ale neměla jsem v úmyslu ho poslouchat. Nebo se s ním vyspat. I když jsem tak chtěla. Hodně.

„Víš, co to se mnou dělá, když vidím jak se na tebe každý chlap dívá?“ Jettovo rty se otřely o můj lalůček a pomalu se stěhovaly do koutku úst. Jeho jižní přízvuk hladil každé mé nervové zakončení, chtěla jsem-

Sakra ne!

Vyskočila jsem na nohy, abych mezi námi udělala nějakou vzdálenost a při tom málem převrátila stůl. Mé oči se do něj zaklesly a hudba kolem nás zemřela. Celá místnost se začala točit a lidé se proměnili v rozostřené zkreslené tváře. Zavřela jsem oči a sevřela okraj stolu pro podporu a přinutila se zhluboka nadechnout, dokud se mi tep nezpomalil na snesitelnou úroveň. Když jsem otevřela oči, stále tam byl. Stále se týčící nade mnou. Stále nádherný. Místnost se začala znovu točit a můj odpor k němu začal proklouzávat mezi mými prsty, což mě rozzlobilo. Potřebovala jsem být naštvaná, protože byl špatný člověk.

„Sedni si.“ Uzavřel mezi námi vzdálenost, hluboká vráska mezi očima sotva odnášela dech beroucí dokonalost jeho obličeje.

Moje mysl křičela, abych od něj zůstala co nejdál, ale můj mozek nebyl schopný přijmout tento příkaz. Zvedla jsem ruku, abych ho zastavila. Jett ji ale ignoroval, sevřel mou paži a tlačil mě zpátky do sedačky. Sedl si vedle mě, tak blízko, že jsem mu klidně mohla sedět na klíně. Sledovala jsem ho, jak čichal k obsahu mé skleničky a podával mi jí, přesvědčen, že to nebyl alkohol.

„Napij se. Jsi dehydratovaná.“ Jeho tón nenechal žádný prostor k diskuzi. Nenáviděla jsem ho poslouchat, ale přistihla jsem se, jak piju jeden doušek za druhým, dokud nebyla sklenička prázdná. Vzal si ji ode mě a položil na stůl, pak se otočil, aby mě mohl pozorovat. Jeho zelený pohled byl ohromující, vpíjel se do mě, cítila jsem se nahá. I přesto, že byla světla ztlumená, viděla jsem jeho nervový tik pod pravým okem. S každým okamžikem se zdál víc naštvaný. Zkřížila jsem si ruce na prsou a přála si, abych na sobě měla víc než jen tenkou vrstvu ničeho, čemuž Sylvie říká šaty.

„Ještě si mi neopověděla na otázku, Brooke,“ řekl pomalu, s důrazem na moje jméno.

Vrátila jsem mu jeho ledový pohled a můj jazyk konečně zase získal schopnost mluvit. „Promiň, říkal jsi něco? Byla jsem příliš zaneprázdněná.“

Jettovo výraz potemněl. „Co to máš sakra na sobě?“

„Tohle?“ Podívala jsem se na svou vystavující hruď a zasmála se. Znělo to trochu napjatě a nervózně, ale rozhodně to nemohl poznat s hudbou v pozadí. Hudba se změnila na nějakou o dívce, která nenechá muže, aby jí podruhé podvedl. Odfrkla jsem si.

Jak trefné!

DJ mi poslal zprávu.

„Dobře, budu kousat,“ řekla jsem. „Co je na tom špatného?“

„Děláš tady každému chlapovi tvrdou erekci. Včetně mě.“ Jeho prsty přejížděly přes má vnitřní stehna až k lemu šatů, který byl pouhé centimetry od mých tang. Jeho dotek byl teplý, a teplo okamžitě cestovalo po břiše až mezi mé nohy. Přitiskla jsem stehna k sobě a snažila se odtlačit jeho ruku. Nepohnul s ní.

„Možná, že to byl plán,“ řekla jsem. „Protože jsem neměla v plánu vidět tě. Jak si mě našel?“

„Jakmile jsem se dozvěděl, že jsi v Itálii, nebylo to těžké. Znám tebe i Sylvii, a vzhledem k tomu, že toto je jediný klub v okolí-“ pokrčil rameny. Kdo si kurva myslí, že je?

„Vážně, ty jsi takový arogantní blbec,“ zasyčela jsem.

Jeho ledové civění kleslo o několik stupňů. Zúžila jsem oči v naději, že ucítí mou nechuť k němu.

„Neřekla jsem ti to v New Yorku dost jasně? Mezi námi je konec. Odejdi do prdele, Jette. Nechci tě vidět.“

Jako kdyby ho moje slova vůbec nezasáhla; nereagoval. Ani nemrknul. Na okamžik jsem si myslela, že mě neslyší. Otevřel jsem slova, abych to zopakovala, ale zvedl ruku a přerušil mě.

„Podívej, vím, co jsem udělal, byl to na hovno tah, ale můžu to vysvětlit. Snažil jsem se tě chránit.“

Zase kecy o ochraně. „Před čím mě chráníš? Chtěl bys raději dědictví pro sebe?“ Zvedla jsem oči v sloup. „Prosím, ušetři mě dalších rozpaků a nech mě na pokoji, protože nemám v plánu poslouchat tvoje lži.“

Jeho ruka uchopila moje paže tak rychle a tvrdě, že jsem sebou trhla. Přisunul se ke mně o trochu blíž, než jsem ucítila jeho dech na rtech. „Poslouchej mě. Nechci Lucazzoneho majetek. Bývaly doby, kdy ano, ale to se změnilo, poté co jsem tě potkal v tom baru a než jsme se navzájem poznali.“

Něco se zablesklo v jeho očích. Prosily, abych mu věřila. Plamen v nich mě nutil, abych se podívala do naší historie.

„Jdi do prdele, Jette.“

Byl tak blízko, sotva pár centimetrů ode mě; sotva jsem dýchala. Potřebovala jsem se od něj dostat, z celé téhle situace. A přesto jsem zůstala sedět, ani jsem mu nevytrhla ruku, i když mě jeho sevření začalo bolet.

Jako by vycítil moje nepohodlí, uvolnil sevření, ale nepustil mě. „Vím, že mi nevěříš a nedivím se ti. Asi bych si sám nedůvěřoval, ale tohle je vážné, Brooke. Nevíš, co se kolem tebe děje.“ Z jeho klidného tónu a ostrého pohledu mi přeběhl mráz po zádech. Někde v koutku duše jsem si uvědomila, že přesně tyto slova už mi řekl, a to poznání nebylo příjemné. Nemluvě o tom, že se mu podařilo zapálit mou zvědavost.

„Chránit před kým?“ Málem jsem se udusila svými slovy. Celá situace zněla jako z hollywoodského filmu. A přesto jsem se nesmála. Možná kvůli tomu smrtelně vážnému výrazu na jeho krásné tváři. Nebo kvůli tomu, jak se mi palcem otřel o mé stehno, což mě uklidňovalo a zároveň jsem měla kůži v ohni. Nebo kvůli jeho hlasu.

„Je to složité,“ řekl Jett. „Pojď se mnou a já ti řeknu všechno, co vím.“

Málem mě dostal.

Odfrkla jsem si nad mou blbostí. Znovu si hrál s mou myslí, byl to jen další trik, abych s ním byla o samotě, aby mě mohl svést, nebo získat všechno, co chtěl.

„V žádném případě.“

„Dobře. Žádné rande. Jen snídaně, kafe, nebo co chceš.“ Zvedl obočí a záblesk pobavení mu rozzářil oči. Zelené jako hřích – druh hříchu, kterého se nemůžete dočkat, až znečistí vaše tělo. V žádném případě s ním nemůžu být sama.

„Čeho se bojíte, slečno Stewartová? Že mi nebudete moci vzdorovat?“

Pane Bože.

Jak jsem mohla zapomenout na jeho přebujelé ego? Kousla jsem se tvrdě do rtu, abych se nesmála, ne proto, že to bylo zábavné, ale proto, že je špinavý – nemohla jsem mu odolat. Nejen že byl neuvěřitelně žhavý, ale věděl, že má na ženy velký účinek, a to nikdy není dobrá kombinace. Jett zvedl obočí ve výzvě.

„Nejsi boží dar ženské populace.“ Vypadal dobře, díky jeho genům. Nejsem si tak jista o jeho charakteru. „Dám ti pět minut nad kafem, jen mi to vysvětlíš, a to je vše. Pak mě necháš o samotě. Ujednáno?“

Zdálo se, že zvažuje můj návrh. Opět jsem cítila svůj srdeční tep; uháněl rychlostí. I když jsem se vztekala jako šílená a jizvy zrady, které ve mně nechal, se budou léčit roky, pokud se vůbec vyléčí, nemohla jsem pomoct rostoucí bublině štěstí v mé pošetilé hrudi.

„Udělám večeři.“

Zasmála jsem se jeho sebejistému projevu s pobaveným zábleskem v očích. Zřejmě si myslel, že se mu odevzdám. Ten chlap rozhodně potřeboval dostat lekci.

„Oběd, a to je moje poslední nabídka. Ber, nebo nech být.“

„Těžce vyjednáváte, slečno Stewartová.“

„Znám svoje vyjednávací schopnosti,“ řekla jsem hrdě.

„Pojď se napít, zatancuj si se mnou a máme dohodu.“ Pak si olízl rty, jeho jazyk zanechal vlhkou stopu. Dívala jsem se na něj o chvíli déle, než bych měla, nemohla jsem od něj odlepit pohled.

„Nebudu pít,“ řekla jsem.

Jeho noha se otřela o mé stehno. Bylo to několik centimetrů, ale dost mi to připomínalo, jak blízko jsme u sebe seděli. Můj dech se zadrhl a zdi se kolem mě začaly zavírat. Vzduch byl příliš horký.

„Zatancujeme si. A já vyberu píseň.“ usmál se.

V žádném případě jsem nechtěla, aby vybíral zatracenou píseň. Nejspíš by vybral něco pomalého a sexy. Něco, co by mohlo zvát k břišním tancům. To by bylo příliš osobní.

„Vyberu píseň,“ řekla jsem rozhodně.

„A co kdybychom šli do VIP prostoru a nikdo nemusel vybírat píseň?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Zůstaneme tady, na parketu, kde na nás může každý vidět.“

„Dobře pro mě, Brooke. Vždycky jsem pro veřejné vystoupení. Jsem rád, že mi to umožníš znovu ochutnat.“ Jeho hlas byl nízký a chraplavý, jeho pohled byl intenzivní, záblesk pobavení byl pryč.

Pane Bože.

Mé tváře plály, jak jsem si vzpomněla na dobu, kdy jsme měli sex na břehu jezera Como, kde nás mohl někdo vidět. Uvědomila jsem si, že právě řekl tu nejhloupější věc na světě a pravděpodobně se mu tak nafouklo jeho ego ještě víc. Brzy naroste do obludných rozměrů, a bude potřebovat buldozer, aby ho protlačil dveřmi.

„Pojďme tančit, než si to rozmyslím,“ řekla jsem. Alespoň nevybíral píseň.

Jett vstal a natáhl ruku, aby mi pomohl nahoru. Položila jsem ruku do jeho natažené dlaně a snažila se ignorovat elektrický proud tekoucí přes mé rameno.

Když se protlačil davem lidí, vytvořil pro mě prostor a následovala ho, skenovala jsem taneční parket i bar, když jsem si uvědomila, že Sylvie tu nebyla. Šla pryč s tím tetovaným chlápkem.

Neuvěřitelný!

Moje nálada klesla.

Taneční parket byl plný, ale ne tak, aby se vás cizí lidi dotýkali. Neonová světla nad našimi hlavami blikaly do rytmu. Nad námi jsem viděla schodiště vedoucí do potemnělého VIP prostoru. Jett se otočil čelem ke mně, ale ani se nepohnul. Zamračila jsem se a přemýšlela, na co sakra čeká.

Hudba byla hlasitější. Naklonila jsem se a zakřičela, aby to bylo přes ten hluk slyšet.“ Jedna píseň, Mayfielde, a to je vše. Ne dotýkající se, otírající se ani jiné zábavné pohyby. Nebo půjdu pryč.“

„Co? Myslíš si, že od tebe nedokážu držet ruce? To máš zatracenou pravdu, bejby.“

Jako by to chtěl dokázat, rukama se dotkl mého zadku a přitáhl si mě proti němu. Balancovala jsem na osmnácti centimetrových jehlových podpatcích, až jsem se dotkla jeho brady. Jeho ruka nadzvedla mou bradu a naše pohledy se střetly. Jeho rty se blížily k mým, spalovaly mou kůži jeho horkým dechem. Na chvíli jsem si myslela, že mě políbí, ale on se jen tak vznášel okolo, zanechávajíc mě tak toužící po jeho polibku.

„Co to děláš?“ Podařilo se mi říct přes trhaný dech.

„Čekám na tu správnou skladbu. Chystám se na můj nejlepší a jediný tanec.“

Hudba trochu zpomalila, protože DJ něco oznamoval v italštině. Rozhlédla jsem se, zmatená a přemýšlela, co se děje. Vzápětí polovina lidí na tanečním parketu zmizela a několik lidí se k nám přidalo. Většina z nich byly páry. Uvědomila jsem si, že se DJ chystal změnit hudbu, ale nikdo z nás o to nepožádal. Sakra! Byla jsem celkem spokojená s poslední rychle se rozvíjející písní.

„Co si říkal?“ Zeptala jsem se Jetta.

Jeho rty se zkroutily v jednom rohu. Písnička se změnila na jinou. Milostnou píseň. V duchu jsem zasténala.

Skvělé, prostě skvělé!

Jett musel mít šťastný den.

„To už je lepší,“ zašeptal, přitahující mě blíž k němu, tak blízko, že jsem cítila jeho tep.

Věděla jsem, že takovouhle píseň jsem si nepřála. Ženská zpěvačka začala zpívat něco o lásce, která nikdy neumírá, číhá na nás v nejhlubších štěrbinách, obchází nás a udeří na nás. Byla to jen píseň, ale hloupá. Rozhodla jsem se jí ignorovat.

Bylo to tak pomalé a sexy, jak se můj hrudník otíral o jeho. Způsob jakým se jeho tělo hýbalo proti mému, jeho boky, jeho dech lechtající moji tvář – moje srdce jelo na plné obrátky. Chtěla jsem utíkat, a přesto jsem se nemohla pohnout, jako by na mě působilo kouzlo a zmrazilo mě v jeho náručí navždy.

Naše těla se pohybovala společně s hudbou. Inhalovala jsem jeho vůni – směs mužné vody po holení a jeho samotného. Tiskla jsem se k němu tak blízko, že jsem mohla sotva dýchat. Cítila jsem se divoce a odvážně. Cítila jsem, jak se jeho tělo tlačí na moje, jak se naše těla pohybovala v horkém rytmu. Nevím, jak dlouho jsme tancovali. V době, kdy jsme se zastavili, jsem už dávno zapomněla, proč jsem na něj byla naštvaná. Vše co bylo důležité, bylo to, jak dobře jsem se cítila v jeho náručí.

„Voníš tak dobře. Stejně jako divoké růže za teplé letní noci,“ řekl mi Jett do ucha, když mě vedl davem zpět ke stolu.

S úsměvem jsem obrátila oči, aby neviděl, jak moc jeho slova ovlivnila mé srdce. Která žena by nechtěla slyšet, že voní jako růže?

Došli jsme ke stolu a Jett mě k sobě přitáhl, nutíc mě tak setkat se s jeho tajemným pohledem. „Brooke-“ odmlčel se, jako by váhal, co mi chce říct, ale nemohl se rozhodnout, zda pokračovat, či nikoliv. Mlčky jsme se na sebe dívali a vychutnávali si přítomnost toho druhého. Jeho opatrný výraz ve tváři mi prozradil, že to nebylo všechno.

„Omlouvám se.“

Jeho oči vypadaly tak vážně, až se mi z toho zadrhl dech v hrdle. Žádná slova toho nemohla sdělit víc, a přesto tak málo. Co jsem měla říct? Že mu věřím, a že je všechno v pořádku, i když nebylo? Byla by to lež, protože mu nevěřím. Nedůvěřuju mu.

Jett mi jemně stiskl ruku, ale v kombinaci s jeho slovy to bylo příliš. Žihadla zklamání a bolesti mě štípala. Vytáhla jsem svou ruku z jeho a ustoupila od něj dál. Ta hloupá písnička! Láska nemá ubližovat.

Jeho oči se nesly hlouběji do mé duše, prořezávajíc vrstvy bolesti a nedůvěry. Mohla jsem to cítit ve svém srdci a v každém vlákně mé bytosti.

„Vím, že mi nevěříš, Brooke, a jsem připravený dát ti tolik času, kolik budeš potřebovat, jen ode mě neodcházej. Dej mi šanci dokázat ti, že mluvím pravdu.“

Jeho pohled byl tak intenzivní, že jsem se přistihla, jak přikyvuju. Chtěla jsem, aby si získal mou důvěru, věděla jsem, že v hloubi duše to není špatný člověk.

„Tam v přední části klubu je autobusová zastávka. Sejdeme se tam zítra a já ti to vysvětlím,“ řekl.

„Dobře,“ řekla jsem neochotně, už teď litující svého rozhodnutí. „ A žádné lži, Jette.“

Zhluboka se nadechl a usmál se, tím oslňujícím, nahnutým úsměvem, který vždy zrychlil můj tep. „Slibuju ti pravdu a nic jiného než pravdu.“

„Teď jdi,“ řekla jsem. „Nechci, aby nás spolu viděla Sylvie, mohla by se rozhodnout, že ti ukousne hlavu.“ To by mi pak chyběla jeho krásná tvář. Jett ale nemusel vědět, jak moc mě stále ovlivňuje.

Jeho tvář se zachmuřila. „Nenechám tě-“

„Budu v pořádku, Jette. Nikdy mi nebylo líp. Teď jdi, nebo dohoda bude pryč.“ Vše jsem završila mým rozhodným tónem. Věděla jsem, že zněl i rázně a nepřátelsky, ale nechtěla jsem, aby získal špatný dojem. Jett může být tvrdohlavý, já ale taky. Nebudu trávit večer tím, že do této šlamastyky budu padat hlouběji, než mi řekne svou část příběhu.

Bezpočet emocí, sahající od zlosti až po tvrdohlavost mu přeběhly přes tvář. Je zřejmé, že to je chytrý chlap a věděl, kdy má ustoupit.

„Autobusová zastávka. Ve dvanáct hodin.“ Jeho prsty přejely přes mou paži a usadily se pod bradou. Na chvíli jsem si myslela, že mě chce políbit. Zatajila jsem dech, předvídající intimní dotek rtů, ale ten se nikdy nestal. „Prosím, buď opatrná. A Brooke-„

Pozvedla jsem obočí, sotva dýchajíc. „Jo?“

„Zapni si zatracený telefon. Nebudu ti to znovu připomínat.“ Jeho tón byl hrozivý, nesoucí náznak sexy ohrožení.

Otevřela jsem pusu, abych mu řekla, ať si jeho příkaz strčí někam, ale on se už otočil a šel pryč. Jako obvykle měl poslední slovo. Němá, jsem sledovala jeho široká ramena, která se vzdalovala, dokud nebyl pohlcen davem. Teprve poté, jsem si sedla zpátky na místo a uvědomila si, že zadržuju dech a moje srdce bilo jako splašené. Byl to náznak zklamání? Vydechla jsem a vytáhla svůj mobil z kabelky, nutkajíc neudělat, to co mi rozkázal. Co by mi udělal, kdybych se mu vzpírala? Srdce mi poskočilo nad nesčetnými možnostmi zaplavující mou mysl, a můj žaludek se zatřepal očekáváním u každé z nich.

Chtěla jsem vůbec zjistit, co má na mysli?

Sakra ne. Zapnula jsem si telefon.

O dvacet minut později, dost času abych se uklidnila, se ke mně připojila Sylvie. Měla rozzářené modré oči a zářící tváře. Položila přede mě další sklenici vody a zhroutila se do své sedačky.

„Díky.“ Ukázala jsem na skleničku, jak jsem si jí pečlivě prohlížela a snažila se udržet svůj výraz co nejvíce lhostejný.

„Dobrá partie! Jsem ráda, že ses setkala s někým novým,“ řekla Sylvie.

„Co myslíš?“ Podívala jsem se na ní skrz mou skleničku. Viděla Jetta? Pane Bože. Nebyla jsem připravená jí něco vysvětlovat, když jsem sama nevěděla co říct.

Ukázala na chlapa v blízkosti našeho stolu. Stál tam a na někoho čekal posledních deset minut.

„Ne, není to tak, jak si myslíš.“ Ušklíbla jsem se, neschopná zakrýt svou rozmrzelost.

„Ne?“ Pozvedla obočí.

Rozhodla jsem se jí ignorovat a změnila téma. „Bavila ses?“

„Mám jeho číslo.“ Mávla telefonem a zasmála se. A pak mi řekla všechno o tom chlapovi. I když jsem se jí snažila poslouchat, moje myšlenky se zatoulaly někam jinam – k zeleným očím.

„Hej,“ řekla jsem Sylvii. „Jsem opravdu unavená. Pojďme to ukončit.“

Nevím, jak zjistila, že se mnou není něco v pořádku, přes ten její alkoholový závoj, ale okamžitě zvážnila. „Jsi v pořádku?“

„Jo.“ Dala jsem jí polovičatý úsměv. „Jsem prostě unavená.“

„Dobře. Zavolám našeho řidiče, aby nás vyzvednul.“

Přikývla jsem, ústy naznačila „díky“ a následovala jí do hvězdné noci. Stála jsem před klubem, kde postávalo nespočet neznámých tváří, což mi nepřidalo na mém klidu. Nemohla jsem se dočkat, až se dostaneme domů.