CYL - 15. kapitola

Překlad: Verča

Všechno bylo tak jasné. Místnost, barvy, dokonce i moje šaty. Slyšela jsem, jak se směji a cítila Jettovo paže kolem mě, zatímco jsem se svíjela proti jeho tělu.

„Udělal bych pro tebe cokoliv. Víš, to že?“ zašeptal mi do ucha. „Pokud bys padala, držel bych tě. Pokud by ses bála, omotal bych kolem tebe ruce a odnesl tvoje obavy. Zemřel bych, abys byla v bezpečí. Udělám vše proto, abys byla po mém boku. Pro tebe udělám cokoliv a kdykoliv.“

Usmála jsem se proti jeho horké kůži a vdechovala svěží a čistou vůni jeho vlasů. Tak měkká. Cítila jsem se klidně, na svět kolem nás jsem zapomněla. Byli jsme jen my, on a já, a nikdo jiný.

Něco měkkého hladilo mé rty. Jeho rty? Jeho horký dech? Moje ruce na něj sahaly – ale dotkly se jen chladu.

Co-

Zmatená jsem otevřela oči a zamžourala proti nepřirozenému jasu. Mé oči si pomalu zvykaly na tolik světla a já si uvědomila, že jeho strana byla prázdná, bylo tam jen pomačkané prostěradlo.

Myslela jsem si, že se mnou byl v posteli, ale byl to jen sen. Ušklíbla jsem se a vyskočila z postele, prohledávající prostor. Až na bundu, kterou jsem včera hodila přes opěradlo židle, nic nenasvědčovalo tomu, co se včera dělo. Všude bylo ticho.

Kde sakra byl? Vyklouzl potom, když dostal to, co chtěl?

Popadla jsem jeho bundu. Voněla jako on: mužně, opojně. Přitiskla jsem si jí proti nahé hrudi, na chvíli jsem zavřela oči a užívala si obrazy nás, jak se líbáme a děláme jiné věci. Buď si ji zapomněl vzít, a nebo jí tu nechal úmyslně, což znamená, že se brzy vrátí. Vzrušení spěchalo skrze mě při pomyšlení, že ho uvidím po tom všem, co se mezi námi stalo.

Události posledních čtyřiadvaceti hodin byly opravdu ohromující. Strašlivé, ale přesto ohromující. Rande, automobilová honička, sex, fakt, že jsem se o něm něco dozvěděla. Nemám tušení, co všechno to pro nás bude znamenat; jestli budeme opět spolu. Ale nemohla jsem se dočkat, až to zjistím. Jediné co jsem věděla, bylo, že mé obavy byly nahrazeny pevným přesvědčením, že jsem se v něm mýlila. Byla jsem v bezpečí a snažil se mě ochránit před těmi, kteří nás pronásledovali.

Stála jsem před zrcadlem a pozorovala svůj odraz. Moje tmavé, vlnité vlasy byly v jednom velkém nepořádku. Můj make-up byl pryč a tmavé kruhy rámovaly moje kaštanové oči. Moje pleť vypadala žlutě. K mému naprostému zděšení jsem si uvědomila, že nemám čisté prádlo a oblečení, žádné malovátka a žádný hřeben na vlasy, dokonce ani zubní kartáček. Jediné prostředky, které jsem měla k dispozici, byly – hotelový šampon a mýdlo.

Alespoň moje tváře trochu svítily a měla jsem jiskru v očích. Byly tu známky: stále jsem zamilovaná – do Jetta.

Sylvie bude tak naštvaná.

Není pochyb o tom, že až se vrátím, pokusí se o zákrok.

Avšak to, co nevěděla, bylo, že jsem k němu cítila lásku, nesnažila jsem se o ni. Snažila jsem se udržet svůj citový odstup, rozhodnuta nenechat Jetta vstoupit do mého srdce. Přesto láska – nebo pocit, který způsobuje motýlky a zuřící bouři ve mně – mě pronásledovala a nakonec mě chytila, pevně se mě držela. Čím víc jsem s ní bojovala, tím víc rostla. Čím déle jsem skrývala své pocity, tím víc jsem do toho spadla.

Věděla jsem, že to Jettovi jednou budu muset říct, ale ještě jsme nedosáhli tohoto bodu. To nejlepší co jsem teď mohla dělat, bylo užít si to, dokud to jde.

Našla jsem zubní pasu a kartáček – vlhký - který jak jsem předpokládala, již použil Jett před odjezdem. Skočila jsem do sprchy a nechala teplou vodu stékat po mém těle, abych uvolnila mé svaly – pozůstalost Jettovo nenasytné chuti na sex.

Mé ruce byly plné pěnivého hotelového šamponu, když se otevřely dveře. Leknutím jsem uskočila.

„Brooke?“ Zeptal se Jett. Vystrčil hlavu skrz sprchový závěs.

Moje paže instinktivně zakryly mou hruď, ale už bylo pozdě. Přes jeho rty se šířil široký úsměv, zatímco si mě prohlížel. Jeho pohled zůstal příliš dlouho na mých zakrytých prsou.

„Dobré ráno, krásko.“ Jeho hlas byl jemný jako samet a temný jako čokoláda. Poznala bych tento tón i se zavázanýma očima. Právě teď jsem si přála, abych zamkla dveře. Už mě viděl nahou, ale nikdy ne takhle – za jasného dne, bez make-upu. Asi jsem vypadala jako hovno, nechtěla jsem aby mě takhle viděl. V rozpacích jsem ustoupila do nejvzdálenějšího místa ve sprše a střelila po něm zamračený pohled.

„Můžeš počkat venku? Budu za minutu.“

Měl odejít, ale nepohnul se ani o píď. Olízla jsem si rty a nervózní jsem stále držela ruce na svých prsou, zatímco horká voda nadále stékala přes mé tělo.

„Jsi tak žhavá.“ Jeho tón byl nízký. Spalující. Mohla bych o něm říct totéž. „Jsi ještě krásnější než v mých snech.“

Hledala jsem na jeho tváři jakékoliv známky toho, že si dělá legraci. Jeho úsměv zmizel, nahradila ho vážnost. Jeho oči byly plné vášně, zrcadlily můj chtíč. Pomalu – s mým pohledem na něm – si svlékal oblečení, dokud nebyl zcela nahý. Snažila jsem se odvrátit svůj pohled, ale nešlo to. Magnetismus z něj vyzařující mě pevně držel. Byl nádherný – mohla bych si ho prohlížet znovu a znovu, stejně jako nějakou nejkrásnější malbu.

Měl úžasnou hruď, tvarované svaly a bronzovou pleť. Švihla jsem jazykem pře mé rty, jak jsem se dívala na jeho hruď a na jeho břišní svaly – tři řady pevných svalů. Nakonec jsem zrakem spočinula na jeho silné erekci, která slibovala, že mě vezme do nebe.

„Co to děláš, Jette?“

Hloupá otázka.

Vstoupil do sprchového koutu a sevřel mě v náručí. Voda stříkala okolo nás a na chvíli jsem si myslela, že se snaží o něco víc. Mohla jsem jen doufat, že to nechce dělat ve sprše, protože jsem nechtěla uklouznout a zlomit si vaz.

Zmateně jsem na něj zírala, když se jen zazubil a sám se natáhl pro lahev. Sledovala jsem, jak namydlenou rukou přejíždí přes jeho trup až k měkkým chloupkům okolo jeho mužství.

„Chceš abych ti umyl záda?“ Zeptal se s úsměvem.

Zavrtěla jsem hlavou, nejistá, zda to myslel vážně. Choval se jako bychom byly starý pár. I když jsem se cítila příjemně v jeho přítomnosti, celá tato situace byla až příliš intimní.

„Pak jsi tedy připravena jít ven?“

Přikývla jsem.

Jett vyšel ze sprchy a zabalil si ručník kolem pasu a pak mi přehodil jeden přes má ramena. Nechala jsem ho vysušit mé vlasy. Vzal pramínek mých vlasů a obmotal si ho kolem prstu.

„Chci aby ses pro mě otevřela,“ zašeptal.

Jeho oči odrážely řadu emocí v jeho hlase. Na okamžik jsem si nebyla jistá, kam tento rozhovor povede.

Jettovo ruce přejížděly přes má prsa až k bokům, pak mě bez varování jedním rychlým pohybem zvedl. Mé tváře se zahřály z tohoto nového a intimního způsobu, jak se k sobě tiskla naše nahá těla. Omotala jsem ruce kolem jeho krku a nechala ho odnést do ložnice, kde mě položil na neustlanou postel.

„Co chceš, abych udělala?“ Zeptala jsem se hravě.

„Chci aby ses pro mě otevřela,“ znovu zašeptal. Stáhl mi ručník z těla a odstranil ruce z mých prsou. 

Jeho autoritativní tón vybudoval silný kontrast k jeho jemné akci. Palcem hladil mou tvář, jeho mokré vlasy si hovily na mé kůži. A přesto jeho polibek byl horký, spalující. Jeho ruce prozkoumávala moje prsa, boky a nohy.

„Chci tě,“ zamumlala jsem

„Nepotřebuješ mě?“ Zvedl obočí, jeho erekce se tlačila do mého břicha.

„Chci tě, potřebuji tě. Jaký je v tom rozdíl? Jsem otevřená všemu.“ Sundala jsem ručník z jeho boků, abych mohla cítit jeho erekci. Věděla jsem, že jsem už mokrá.

„To by ses divila.“ Tlačil mě dolů a rukama držel mé zápěstí. Jeho oči hleděly do mých, vtlačil se do mě, miloval se se mnou, dokud jsme oba nepodlehli orgasmu.

***

Později jsem ležela v jeho náručí, zhluboka dýchala a rukama mu přejížděla pře jeho trup nahoru a dolů. Obdivovala jsem hladkost jeho kůže a tvrdost svalů. Byl dokonalý.

„Doufám, že jsem důvodem tvého úsměvu,“ řekl Jett, hladící mě po tváři. Jeho prohlášení mě zaskočilo. Ani jsem si neuvědomila, že se usmívám.

„Hmm.“ Dala jsem mu měkký polibek na bradu a láskyplně si ho prohlížela.

Lidé se nesmáli po sexu? Byly to jen hormony nebo něco jiného?

Méně než tři dny předtím, jsem byla nešťastná. Ve skutečnosti nešťastná je slabé slovo. Cítila jsem se zrazená, ztracená, hluboce zraněná a se zlomeným srdcem. Jak zvláštní bylo, že jsem do toho spadla podruhé ve svém životě. Jeho slova a činy rozbily mou naději a rozdmýchaly ji. Zničil a roztříštil mojí lásku, jen aby ji znovu dobyl. Kdyby mě nepřestával dobývat, nikdy bych nevěděla, že mi neublížil úmyslně a nebyli bychom tam, kde jsme dnes – jeden druhému v náručí.

„Miluju, když se usmíváš,“ zašeptal. „Ale miluju ještě víc, když vidím tvůj úsměv a vím, že jsem ten, kdo ti ho způsobil.“

„Mít třikrát sex za sebou za méně než dvacet čtyři hodin... kdo by nebyl šťastný.“ Odpověděla jsem.

„Je to všechno kvůli vám, slečno Stewartová.“

„Mě?“ Naklonila jsem obočí. „Co ty? Ty jsi ten, kdo začal.“

„Následoval jsem jen své myšlenky. Kromě toho, jsem jen člověk. Nemůžu si pomoct, když jsi kolem mě. Nemůžeš vinit muže, že jsou slabí v okolí dračice.“

Díky jeho záblesku v očích jsem ho chtěla udělat znovu, i když moje tělo křičelo „už nic.“

„Já nic nedělám,“ podotkla jsem.

„Přesně. Ty nic neděláš.“ Jett do mě propaloval díru, dotkl se mé duše. „Nejsem perfektní. Bůh ví, že mám mnoho slabin, ale moje největší z nich jsi ty, Brooke.“

Jeho slova mě donutily k úsměvu. Každé Jettovo slovo jsem chtěla navždy opatrovat. Jestliže byl jeden člověk na světě, jehož slova byla zvláštní, byl to Jett.

***

Cítila jsem potřebu jít do koupelny, propletla jsem se kolem něj a všimla si zásob na stole. Stály tam dva hrnky kávy, dva talíře s croissanty a dva bagely s čerstvým sýrem. Můj pohled spočinul na malé fialové krabičce, která byla schovaná za kávou.

„Probudil jsem se brzy. Ještě jsi spala, tak jsem myslel, že nám obstarám snídani.“

Ukázal ke stolu a odkašlal si. „Vím, že posledně to nedopadlo moc dobře, ale řekl jsem si proč to nezkusit? Doufám, že se ti bude líbit.“

Zvedl malou krabičku a podal mi ji.

„Děkuji.“ Nohy se mi začaly třást, proto jsem si sedla a rukama přejížděla po dárkové krabičce.

Překvapivě to bylo těžké. Rozvázala jsem bílou stuhu a otevřela víko, poté jsem odstranila kryt. Ještě předtím, než jsem to viděla, věděla jsem, co to bylo, ale nepřiznala jsem si to, dokud jsem to neuviděla. Na elegantním černém sametu ležely elegantní stříbrné hodinky. Na jejich pásku byly drobné drahokamy, které se třpytily jako diamanty.

„Jsou krásné,“ zašeptala jsem.

A soudě podle toho jak vypadaly i drahé.

„Myslel jsem, že by to mohl být ideální dárek, takže nikdy znovu nezapomeneš na naše rande.“

Ušklíbla jsem se, nejistá jestli mám být uražená nebo se mám smát. Nakonec, vyhrál smích.

„Vážně?“ Vzhlédla jsem, kousajíc se do rtu.

„Jenom si dělám srandu. Mám je již nějakou dobu.“ Svezl se vedle mě. „Říkejme tomu intuice. No tak, vyndej je.“

Opatrně jsem vyndala hodinky z krabičky a rozepnula sponu, když jsem si všimla, že na zadní straně bylo něco vyryto.

„V průběhu života, tě vždycky budu hledat. Jak bude plynout čas, budeš vždy v mé mysli. Jett.“

Jett přikývl. „Je to způsob, jak se cítím.“

Na několik vteřin jsem byla naprosto a hluboce dojatá, nemohla jsem říct ani slovo. Moje oči zaplavila vlhkost. Přinutila jsem se pomalu nadechnout, abych uklidnila svoje emoce. Plavky byla jedna věc, drahý dárek, ale nic osobního. Ale hodinky, to bylo jiné. Osobní zpráva mi ukázala, jak mu na mně záleží, a nemohla jsem být šťastnější, že jsme se znovu shledali, ale více než cokoliv jiného jsem byla ráda, že jsme my.

Chtěla jsem, aby věděl, jak moc jsem ho milovala a přesto jsem mlčela, políbila jsem ho a můj mozek si do sebe vrýval každý malý detail o něm, navždy.

„Děkuji. Jsou… chci říct, krásné, ale to je slabé slovo.“

Jeho ruka se dotkla mé brady, blížil se ke mně, dokud jsme nebyli blízko u sebe.

„To nic není, Brooke. Jsou to jen hodinky. Slib mi, že si je necháš.“

Sklonil se ke mně a jemně přiložil jeho rty na mé. Vdechovala jsem nebeskou vůni a vychutnávala si jeho blízkost.

„Ano,“ zašeptala jsem s úsměvem na rtech. „Budu si jich navždy vážit.“

Dokonce, i když věci netrvaly věčně, chtěla jsem si je aspoň pamatovat, protože nakonec, to jediné co vám zbyde, jsou vzpomínky.