Priest - 9. kapitola 1/2

Překlad: Lili

Ahoj holky, po velmi dlouhé době posílám další kapitolku. Velmi se omlouvám za prodlevu, ale s překladem to jde pomaleji, než jsem čekala. Užijte si první část nové kapitoly, v nejbližší době by měla přibýt druhá část. Děkuju moc všem, které mi zůstaly věrné! J

Ťuk.

Ťuk

Pauza.

Ťuk, ťuk, ťuk.

„Stop,“ zamumlám, převalím se z postele, spánek mě učinil pomalého a neschopného. „Už jdu, už jdu.“

Ťuk, ťuk, BOOM.

Ohlušující burácení a záblesk světla nepomohl mé zmírněné dezorientaci, narazil jsem do stolu a ostrý roh se mi zabodl do boku. Přísahám, že jsem slepě hledal tričko (byl jsem jenom v kalhotách od pyžama) a klopýtal jsem chodbou do obývacího pokoje, kde byly hlavní dveře. Byl jsem dost probuzený na to, abych si začínal uvědomovat, že někdo skutečně byl za mými dveřmi ve tři hodiny ráno a byl to buď policista, který mi přišel říct, že Ryan konečně naboural své auto do stromu, zatímco psal SMS, nebo to byl jeden z farníků, který potřeboval poslední pomazání. Každopádně, důvod proč přišli do farnosti, nemohl být dobrý, připravil jsem se na tragédii, jak jsem otevřel dveře, neobratně jsem se snažil natáhnout si přes hlavu tričko.

Byla to Poppy, promočená a lahví skotské v ruce.

Mrkal jsem jako idiot. Zaprvé, po tom co jsme měli rozpor dnešní ráno, poslední věc, kterou jsem očekával, byla Poppy před mými dveřmi uprostřed noci. Zadruhé, měla na sobě něco, co jsem předpokládal, že bylo její pyžamo – taneční kraťasy a upnuté tričko TheWalkingDead – a déšť oboje promočil. Neměla na sobě podprsenku a déšť udělal její upnuté tričko skoro průhledné, její tmavé bradavky byly tvrdé proti láce, a jakmile jsem si toho všimnul, bylo těžké myslet na něco jiného, než na její mokré prsa, pravděpodobně poseté husí kůží, a jaké by bylo cítit její studenou kůži proti mému horkému jazyku.

A pak jsem se vrátil k sobě, a na strašný moment, jsem byl rozpolcen mezi dvěma impulzy: vystrčit ji na déšť nebo ji donutit, aby si klekla na kolena a vzít si mého ptáka.

Utéct pokušení mládí, to jsme četli v Bibli, kterou jsme studovali dnes večer. Pokračování spravedlnosti. Měl jsem zavřít dveře a jít zpátky do postele. Ale pak se Poppy zatřásla a do mě zasáhla životnost respektu a zdvořilosti. Zjistil jsem, že jsem ustoupil a ukázal jí, ať jde dovnitř.

Pokračovat ve spravedlnosti, řekl autor Timothyho. Ale měla spravedlnost v ruce lahev Macallan 12? Protože Poppy měla.

„Nemohla jsem spát,“ řekla a vstoupila do obývacího pokoje a otočila se tváří ke mně.

Zavřel jsem dveře. „Všiml jsem si.“ Můj hlas byl poznamenaný spánkem a něčím méně nevinným. Můj pták začal mohutnět; i přes všechno, co se stalo, jsem ještě její prsa neviděl, a byly lákavější pod mokrým tričkem, než kdy jindy.

Kurva. Nemyslel jsem ještě. Myslel jsem nikdy. Nikdy neuvidím její prsa. Přijmi to, nakázal jsem své slabině, který odmítl zchladnout, a místo toho stále posílal tyto bolestivé živé smyslové vzpomínky zpět do mého mozku, jako jaké jsou Poppyiny prsa, když byla ohnutá pře kostelní piano.

Její oči spadly na mé boky, a já jsem věděl, že mé kalhoty neodvedly dobrou práci, ve skrývání mých myšlenek. Pročistil jsem si hrdlo a otočil jsem se od ní a šel do kuchyně. „Nevěděl jsem, že máš ráda TheWalkingDead,“ řekl jsem potichu a sklouznul prsty po zapínači. Světle žlutá záře se linula z lampy a vytvářela šikmé stíny do obývacího pokoje.

„Je to můj nejoblíbenější seriál,“ řekla Poppy. „Ale nevím, proč se chováte překvapeně, že jste to nevěděl. Neznáme se dlouho, a většina našich konverzací bylo o mých temných tajemstvích – ne to, co je na mých Netflix kanálech.“

Přišla ke mně a natáhla se po lahvi skotské, kterou jsem vzal, přesunula se do kuchyně a hledala skleničky, snažil jsem se dát dohromady odpověď – jakoukoli odpověď – ale nemohl jsem myslet na jedinou věc, kterou bych řekl.

„To je na usmířenou,“ řekla a kývla směrem k Macallanu. „Nemohla jsem spát a chtěl jsem se omluvit za tu hádku dneska ráno a myslela jsem si, že možná whisky…“ Zhluboka se nadechla a poprvé si můj stále rozespalý mozek uvědomil, že je nervózní. „Omlouvám se, že jsem tě probudila,“ řekla potichu. „Měla bych jít.“

„Nechoď,“ řekla jsem automaticky, moje pusa se pohybovala bez mého rozmyšlení. A jí se po tvářích rozlil ruměnec, a mě něco cvaklo na mysli, a teď jsem byl plně a naprosto probuzený. „Běž do obývacího pokoje,“ řekl jsem – neptal jsem se. „Zapni plynový krba sedni si k ohništi. Počkej na mě.“

Poslechla bez otázek a ten prostý fakt poslušnosti probudil mé staré já, to já, které bylo na univerzitě známé pro určitý typ zkušeností v ložnici. Nemohl jsem tomu pomoc, bylo to tak sakra dobré mít ženu, která je mnou ovlivněna, vidět ženu, tak chytrou a nezávislou, jak mě Poppy nechala se o ní postarat, věří mi ve vedení jí tím správným směrem. A pak jsem se cítil jako idiot. Sevřel jsem linku, vzpomněl jsem si na ženské studie na vysoké škole, feministická jeptiška na semináři, která nám nastínila všechny bolestivé misogynie v dějinách církve. Byl jsem prase, z více než jednoho důvodu. Potřeboval jsem získat zpátky svou kontrolu, jít tam a říct jí, že po tom, co se napijeme, měla by jít. Chtěl jsem být upřímný o mém boji a doufat, že tomu bude rozumět.

I když mě kvůli tomu bude nenávidět.

Protože jsem si zasloužil její nenávist.

Ale prvně, pití. Zatímco jsem si užíval skotskou, obvykle jsem pil sám nebo s bratry, takže jsem pro skotskou neměl správné skleničky. Vlastně, jsem neměl skleničky na žádné pití. Takže jsem nalil skotskou na skleniček na kávu.

Buď hodný, buď hodný, buď hodný, říkám si, jak jsem se k ní blížil. Neskoč jí na kost. Nepředstavuj si, jak šukáš její kozy. Buď hodný kněz.

Nabídl jsem jí skotskou. „Promiň za ten hrnek.“

Zašklebila se. „Ale jsou tak skleněné.“

Protočil jsem oči a posadil se do židle vedle ohně, což byl špatný nápad, protože to znamenalo, že mi prakticky seděla u nohou a to jen posílilo mé špatné myšlenky.

Teď nebo nikdy, Tylere, řekl jsem si. Musíš to udělat.

„Poppy-“ začal jsem, ale přerušila mě.

„Ne, já jsem ta, kdo se má omlouvat,“ řekla. „To proto jsem sem vlastně přišla.“ Zvedla hlavu a naše oči se setkaly a přes vlasy se jí přelil záblesk ohně, ukazujíc, že její lasy uschly v nezbedných vlnách. „Cítím se kvůli dnešnímu odpoledni strašně. Jsem tak nasraná z toho, co se stalo se Sterlingem a pro nějaká důvod, a když jsi mě odpoledne ochraňoval, zpanikařila jsem.“

To my oba.

„A budu upřímná – od té doby, co mluvím s knězem o všem. Je to komplikované, protože na tebe nemůžu přestat myslet, od té doby, co jsme spolu měli ten dobrý čas, a to mě zabíjí.“

Všechno ve mně je v plamenech, protože tyhle slova bylo to první a poslední, co jsem chtěl slyšet, a trhl jsem sebou.

Vrhla oči dolů tak zklamaně, že mě to bodlo do žeber. Myslela si, že jsem odmítnul její pozornost, že jsem odmítnul ji. Kurva, nic nebylo dál od pravdy, ale nebyl žádný způsob, jak to vysvětlit bez dělání více věcí, než už jsme udělali.

„Tak jako tak,“ pokračovala malým hlasem, „se omlouvám, za to, že jsem na vás odpoledne křičela. A také se omlouvám, za to, co se stalo v pondělí. Využila jsem tě. Mám všechny tyhle sračky ve svém životě a udělala jsem to, protože jsi tam byl a protože jsi byl milý.“

Nakloním se, snažím se vstřebat sílu toho, co muselo být řečeno. „Jsem rád, že si sem přišla a omluvila se – ne, že by ses měla omlouvat, protože vina toho, co se stalo při poslední zpovědi, je plně na mých ramenou. Ale jsem rád, protože to znamená, že chápeš, proč se to nemůže opakovat. Slíbil jsem obhajovat a ctít Boha tím, že budu ctít děti v jeho státu. Přišla jsi ke mně pro pomoc a já jsem místo toho-“ Zastavil jsem, neschopný pronést jediné slovo. Ale srdce mi začalo pumpovat žilami, jak slova z jednoho odpoledne prostřelily mou hlavou jako kulky do balistického gelu. Kunda. Klitoris. Kokot. Udělání se. Ani jsem se nemusel dívat, abych věděl, že moje tepláky nebezpečně ukazují tyhle myšlenky.

„- jsem tě využil,“ dokončím místo toho.

Stiskla rty k sobě. „Vy jste mě nevyužil. Ano, právě teď se mi v životě dějí nějaké sračky, ale mám vlastní vůli, dělám vlastní rozhodnutí. Nejsem pokažená, nevyrostla jsem nemilovaná. Nejsem nepopsaný list pro muže, kteří na něm vykonávají své jednání. Vybrala jsem si vyspat se se Sterlingem. Vybrala jsem si, abys mě udělal pusou. Chtěla jsem tyhle věci, a ty mi nebudeš říkat, že ne. Nebudeš mi říkat, že jsem nebyla nic jiného, než náhodný divák.“

Postavila se, červeň na jejích tvářích nebyla jen od ohně. „Neboj se. Nebudu tě zatěžovat znovu svým tělem. Respektuji tvůj slib a tvé zastaralé rytířství spojené s tím.“

To štípalo. Štípalo to jako peklo, vlastně, protože jsem se snažil sebrat všechny své postmoderní, feministické myšlenky, snažíc se zatlačit číst svého mozku, která s ní o jejím husí kůží pokrytém těle natažené na mé podlaze s hrníčkem na jejích zádech.

A kvůli tomu – si myslím – jsem popadl její ruce a umístil je mezi její nohy. Zalapala po dechu, ale neodtáhla se. byl jsem v perfektní výšce, abych se posadil a cucal jí bradavku přes její tričko, což jsem udělal. Její ruce se prohnaly skrz mé vlasy, jak zasténala.

„Myslela jsem si – že jsi právě řekl - “ Svíjela se, jak jsem ji jemně kousl a pak začal se sáním.

„Máš pravdu,“ říkám a odtáhnu se. „Neměl bych to dělat.“

Její tvář trochu povadla, ale přikývla, odtáhla se dál a já jí pak popadl za boky a stáhl si jo dolů, takže se musela držet mých stehen, její kunda začala hned téct proti mně v rozkošné potřebě.

„Neměl bych tě ohnout přes koleno a naplácat ji na zadek za to, že jsi byla malá děvka a přišla si sem bez podprsenky,“ zavrčím jí do ucha. „neměl bych omotat provaz okolo tvých zápěstí a kotníků, dokud by tvoje kunda nebyla vystavená a já bych pak do tebe bušil, dokud bys už nemohla chodit. Neměla bych tě ohnout a šukat tvůj zadek, dokud bys neměla slzy v očích. Neměl bych jet do strip klubu a šukat tě v zadní místnosti, takže by si zapomněla na Sterlinga a jediné jméno, které by sis pamatovala, by bylo moje.“ Znovu jemně skousnu její bradavku. „Nebo Boží.“

Strčil jsem dva za pás jejích šortek a stáhnul je, hned jsem dostal výhled na to, co už jsem očekával. Byla tam jemný vzestup její pubické kosti, její klitoris byl malý, měkké maso, které jen prosilo, abych se ho dotkl.

„Proč jsi sem dneska přišla Poppy?“ Ptám se, jak stisknu její prsa, jemně zavrčím při pocitu té váhy v mé ruce. Nechám druhou ruku tam, kde je, stále zírám na její nahou kundu. „Vážně ses přišla omluvit? Nebo jsi sem přišla, uprostřed noci, bez podprsenky a kalhotek, abys mě sváděla? To je hřích, víš to? Vědomě vést druhou osobu do špatné situace nebo myšlenek. Ne, teď se neodtahuj.“