CM - 24. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

YULIA

               

                Srdce mi buší, zadržuju dech, abych slyšela Lucasovi kroky. Řekl, že se vrátí brzy. Znamená to, že se šel osprchovat, nebo někam odešel? Nezáleží na tom, jak moc se snažím, neslyším otevírání vchodových dveří, ale to nic neznamená. Ložnice je nejspíš od vchodu příliš daleko.

                Po pár dalších minutách ticha se na dece posunu k lepší poloze, abych uvolnila ramena. S přivázanýma rukama a nohama k posteli se nemůžu pohnout víc než o pár centimetrů jakýmkoliv směrem a tahle poloha je jen o něco málo lepší než když jsem seděla přivázaná k židli. Se vzrůstající frustrací otestuju, jak jsem svázaná. Jak jsem čekala, nejde se z pout dostat a postel je příliš těžká na to, abych ji nadzvedla. S každým pohybem se mi provaz víc a víc zařezává do kůže, takže se přestanu snažit.

                Pomalu dýchám, snažím se uvolnit, ale jsem neklidná.

                Kde je Lucas? Proč mě tu takhle nechal? Když vytáhl provaz a přikázal mi, abych si lehla na deku, byla jsem si jistá, že mě bude nutit – přítelkyně, nepřítelkyně. Viděla jsem, jak má těsné šortky, cítila touhu, když se mě dotkl, a věděla jsem, že to bude horší, když budu bojovat proti jeho rozkazům.

                Kdybych udělala, co řekl, doufala bych, že nebude moc hrubý.

                Až na to, že se mě nedotkl. Jen mě přivázal k posteli a nechal mě tu ležet. Dokonce mi dal polštář, jako by mu záleželo na mém pohodlí. Jako bych nebyla někdo, koho plánuje zabít.

                Po dalších pár minutách bez známek po Lucasovi se dovtípím, že odešel z domu. Muselo to být kvůli zprávě, kterou dostal. Bylo to pracovní nebo osobní? Mělo to co dělat s jeho tajemnou přítelkyní? Ví, že jsem tady? Viděla mě sedět nahou v obýváku. Mohla volat Lucasovi proto, že si myslela, že mezi námi něco je? Protože nechce, aby si její přítel takhle hrál se svým zajatcem? Z téhle myšlenky se mi udělá zle. Nevím, proč mi záleží na tom, jestli má Lucas přítelkyni. Nejsme spolu, alespoň ne v tom romantickém smyslu. Přivedl mě sem, aby mě mohl mučit, abych zaplatila za to, co jsem udělala. Jestli na něj má mít někdo právo, tak je to ona, ne já.

                Jsem ta druhá – ta, kterou možná chce, ale kterou nebude nikdy milovat.

                Zavřu oči a znovu se pokusím uvolnit. Jsem vyčerpaná, ale z nějakého důvodu spánek ne a ne přijít. Klimatizace mě na nahém těle studí a ramena mě bolí z toho, jak je mám natažené. I když je to k smíchu, přála bych si, aby tu Lucas byl – abych mu mohla ležet v jeho pevném objetí.

                Ta představa je tak lákavá, že ji přijmu, jako jsem to dělala ve vězení. V mém snu není nic z tohohle pravdivé. Lucas ke mně necítí nenávist. Nedošlo k pádu letadla a nestojíme proti sobě. Jen mě drží, líbá… a miluje se semnou. V mých snech je můj a já jsem jeho – a nikdo nás nerozdělí.