BFL - 32. kapitola

Překlad: Dráža

A je to tu dámy ;) Už jen epilog, ten bude max do neděle.

Jack Mclachlan

Už je to tři týdny, co byl kroužek odstraněn, takže Laurelyn je třicet devět týdnů-sedm dní od data jejího termínu. Říct, že je zklamaná, že jsme neměli dítě je slabé slovo. Je na tom mizerně, hází a otáčí sebou celou noc, protože jí je to nepohodlné, a včera v noci tomu  nebylo jinak. Nakonec usnula vyčerpáním 

kolem třetí. Já jsem ji utahal. Ale teď je sotva pět a ona je zase neklidná. 

"Mmm ... ohh ..." Slyšel jsem její sténání, jak sebou hodila v posteli. To je nový zvuk. 

"Jsi v pořádku, L?" 

"Sss ..." Slyšel jsem ji jak nasála vzduch skrz zuby. "Ooh ..." 

Sedl jsem si a zapl lampičku a viděl jak leží na boku s pokrčenýma nohama, téměř v poloze plodu. "Co se děje, lásko? Bolí tě něco?" 

Zakryje si tvář rukou. "Mmm-hmm. Strašně." 

Srdce mi vzlétne do sprintu a můj žaludek závodí až do krku. "Jsou to porodní bolesti?" 

"Myslím, že ano." 

Do prdele. Připravoval jsem se na to několik měsíců, ale v žádném případě připravený nejsem. "Kdy to začlo?" 

"Asi před hodinou."

Hodina? Jak jsem mohl tak dlouho prospat její bolesti? "Proč jsi mě nevzbudila?" 

"Čekala jsem jestli to neodezní. Nechtěla jsem tě budit, kdyby to byl falešný poplach." 

Laurelynina nesobeckost jí jednou dostane do problémů. "Máš nekompetentní děložní čípek. Dr. Sommersby ti řekla, že nebude nečině čekat, až dokud si nebudeš myslet, že rodíš." 

"Dobře, nemyslím si, že je dobrý nápad nadále čekat, protože posledních pár kontrakcí byly opravdu špatné." 

Vstal jsem z postele a šel kní, abych jí pomohl nahoru. "Pomůžeš mi převléknout se do jóga 

kalhot a trička?" 

"Samozřejmě. Kde jsou?" 

"Druhá zásuvka, pravá strana prádelníku." 

Hledám v šuplíku. "Černé nebo šedé?" 

"Černé". Vrátím ostatní zpět, nezajímajíc se, jestli jsou čisté, nebo ne. 

"Jaký vršek?" 

"Krémový se stříbrnými proužky a véčkem u krku." 

Pomáhám jí se obléknout a pak jde do koupelny vyčistit si zuby a upravit vlasy. Když skončí, vystrčí hlavu ven. "Jdu na záchod a pak můžeme jít." 

Sedím na posteli s její taškou v ruce, když na mě volá. Otevřu 

dveře a ona sedí na komodě, nohy sevřené. "Cítila jsem tlak, jako kdybych potřebovala na záchod. Když jsem se posadila, cítila jsem něco prasknout." 

Svraští obočí, když slyšíme jak něco kape. Podívá se mezi své nohy. 

"To není moč-myslím, že mi praskla voda. Ať je to cokoli nepřestává to téct, a já to nemůžu

ovládat." Pak je nejvyšší čas jít do nemocnice. "Můžeš vzít ručník a dát mi ho mezi nohy? Asi to bude stříkat, když vstanu." 

Umístí si ho mezi nohy a postaví se. "EEW, je to pocit, jako kdybych se počůrala. Vem nějaké další ručníky do auta, protože mám pocit, že to bude stále pokračovat." 

Nestarám se o sedačky v autě. "Můžeme je vyměnit." 

"Je hloupé tím zničit kůži, když jí můžeme zachránit  ručníkama." 

Jdu do skříně a pár jich vezmu. "Dobře, prostě už pojďme." 

Dostáváme se do auta a všiml jsem si, že se napíná a zadržuje dech každé tři nebo čtyři minuty. "Jak velké máš bolesti?" 

"Cože? Máš na mysli nějakou stupnici bolesti?" Ptá se.

"Jistě. Od jedné do pěti." 

Zašklebí se a zasyčí skrz zuby. "Čtyři a půl." 

"Co by se klasifikovalo jako pět?" Asi ani nechci slyšet její odpověď. 

"Kdyby mi někdo odřízl nohu bez anestezie." Ne. Tohle jsem slyšet opravdu nepotřeboval. 

Do prdele. Než se se dostaneme do nemocnice bude už hodně rozšířená. To je to, před čím nás Dr. Sommersby varovala-náhlý porod. Když nám to řekla tak jsem si vyhledal co to znamená, a znamená to, že dítě se narodí do tří hodin od začátku porodu. Jsou to  skoro dvě hodiny co má bolestivé stahy. 

Neexistuje žádný způsob, jak by to moje rodina mohla v čas stihnout, takže na to budeme sami, když dítě narodí. "Měl bych zavolat mámě a říct jí, že asi nejspíš budeš rodit." 

"Já to vím docela jistě, protože mi praskla voda, takže to tak můžeš říct." 

Vytočím maminku a ona odpoví po druhém zazvonění. "Už je čas?" 

"Jsme na cestě do nemocnice. Bolesti začaly před pár hodinama a praskla jí voda." 

"Jsem na cestě." Slyšel jsem vzrušení v jejím hlase. "Řekni naší holce, že nesmí porodit dokud tam nebudu. Byla jsem přítomna pokaždé, když se každé z mých vnoučat narodilo a já nemám v úmyslu přijít o tohle." 

Nechci aby o to maminka přišla, ale jsem si docela jistý, že u tohodle bude chybět. "Řeknu jí, aby tiskla nohy k sobě, dokud nepřijedeš." 

"Řekni jí, že ji miluju, a že to dítě stojí za každý kousek bolesti, kterou cítí." 

"Řeknu. Miliju tě mami." 

Ukončím volání, protože vím, že není nutné volat zbytek mé rodiny, protože to za nás udělá ona. "Chceš, abych zavolal Addison ... nebo tvé rodiče?" 

Podívá se na hodiny. "Je opravdu brzo, takže nechci Addie a dítě rušit, když spí. Počkáme, až o něco později, protože ona bude závislá na Zacově mámě kdy dohlédne na Donavona, aby mohla přijít." 

Je to bolestivé téma, ale musím se zeptat. "A co tví  rodiče?" 

"Chci, aby to věděli Nanna a Pops, takže myslím, že jim  můžeš zavolat. Ale řekni jí, že s ní nemůžu mluvit, kdyby to náhodou chtěla." 

Vytočím L's mámu a jde to rovnou do hlasové schránky. "Ahoj, Jolie. Tady Jack Henry, volám abych ti dal vědět, že Laurelyn začíná rodit, a že jsme na cestě do nemocnice, takže mi prosím zavolej až dostaneš tuto zprávu." Zavěsím  a podívám se na Laurelyn. 

"Moji rodiče mají teď velmi malé místo v mém životě, a to je v pořádku. Jsem s tím v pohodě, 

protože McLachlanovi je vše, co potřebuji. Smířila jsem se s realitou už před nějakou dobou." 

"Teď už jsi navždy jedna z nás." Natáhnu se a rozšířím dlaň na jejím břiše. "A tahle taky." Břicho jí pod mou rukou ztvrdne a ona se 

chytne okraje své sedačky a lapá po dechu. "Whoa! To je  kontrakce?" 

Neodpoví, ale dýchá dovnitř a ven, dokud jí břicho změkčení. "Ano." 

"Wow, to bylo opravdu tvrdý." 

"Myslíš, že by jsi mi mohl říct něco, co nevím?" Ptá se.

"Myslím, že jsem jen překvapený. Myslel jsem, že budeš mít epidurál v době, kdy se to stane tak moc špatný." 

"To bych si přála. Právě teď cítím jako bych jela na plné obrátky."  

"Už jsme skoro tam, baby." 

Laurelyn je vzata do pozorovací místnosti, kde ji sestra přijde zkontrolovat. Je to 

stejná rutina, jako vždy-ruka s rukavicí, mizí pod přikrývku. "Řekla bych, že jste přes šest, téměř sedm centimetrů, takže vás musíme přesunout do porodní místnosti co nejdříve. Plánujete epidurál?" 

Tázavě se na mě podívá. "Nedívej se na mě. Já nejsem ten, kdo má bolesti." 

"Bylo by to jinak, kdybych byla jen jeden centimetr a měla být v tomto druhu bolesti celé hodiny, ale jsem skoro sedm. Zbývají je tři centimetry. Jen jsem přemýšlela jestli ho potřebuju, protože si myslím, že to zvládnu i bez něj." 

"Je to na vás, paní McLachlan, ale musím vás předem varovat, že až dítě přijde bude to velký tlak a pálení." 

"Přála bych si aby tu byla tvoje maminka. Nevím, co mám dělat." I já bych si přál aby tu moje maminka byla. 

“Nemůžeme vám dát epidural, dokud se hýbete a máte IV, takže o tom přemýšlejte, zatímco na tom budem pracovat.”

To zní rozumně. "Okej." 

Sestra slibí, že se brzy vrátí aby jí přesunula do jejího pokoje. Když je pryč, vidím, jak je rozpolcená. "Vím, že jsi tvrdá, a že to zvládneš bez epidurálu, ale nesnáším vidět tě v blestech, když bys nemusela." 

"Je to porod-přirozený proces, ženy to dělají bazillion let bez anestezie." Vím, ale ty ostatní ženy nejsou moje žena a mě zabíjí vidět 

jí v bolestech. "Je to dobrý druh bolesti-takový, který můžu zvládnout." 

Obávám se, že přijde do bodu, kdy si to rozmyslí a bude  epidurál chtít, ale už nebude cesty zpět. "Bolest je bolest." 

"Dokážu to." 

Zdá se být tak jistá. "Je to tvoje tělo a ty jsi ta, kdo je v bolestech, je to tvé rozhodnutí." 

Amy, sestra kterou jsme viděli, když byl odstraněn kroužek se vrací a L je přesunuta na 

pokoj, jako je ten, ve kterém týden byla, když jsme byli v nebezpečí, že ztratí Maggie 

James. Dělá administrativní práci, zatímco druhá sestra spustí IV a třetí připravuje pokoj. Amy přijde k části jak se L’s rozhodla, že bude rodit, a L oznámí své rozhodnutí. 

"Rozhodla jsem se rodit přirozeně." 

Vnitřně jsem zastémal, protože se nechci dívat, jak je moje dívka v bolestech. Doufám, že nezešílím, pokud začne křičet. Dívám se na čas a vidím, že moje maminka má před sebou ještě tři hodiny jízdy. Kéž bych jí zavolal, jakmile mi L řekla, že má bolesti. Opravdu ji tady potřebuju, aby mě uklidnila. "Chystám se jít ven a zavolat mámu. Bude chtít aktualizace." 

"Dobře." 

Zastavím se u stolu sester a zachytím Amynu pozornost. "Chtěl jsem, abyste věděla, že jsi jdu do čekárny zavolat, kdyby jste mě potřebovali." 

"Žádný problém. Přijdu pro vás, jestli se něco stane." 

Zavolám maminku a ona rychle odpoví. "Co se děje?" 

"Laurelyn je téměř sedm centimetrů." 

"Ach bože. To nestihnu."  

Jsem si jist, že nekompetentnost děložního čípku je důvod, proč se to vyvíjí tak rychle. "Její lékařka nás varovala, že by se to mohlo stát, ale já se bojím, protože ona se rozhodla rodit přirozeně." 

"A čeho se bojíš?" Ptá se. 

"Nechci aby měla bolesti." 

Slyším jak se mi maminka směje. "Taková novinka Jacku  Henry. Porod bolí. A jsem si jistá, že to Laurelyn ví,  když se rozhodla, že si nenechá dát epidurál. Ona ví co její tělo zvládne. Bude v pořádku, synu." O tom nebudu přesvědčen, dokud neuvidím dítě v jejím  náručí. "Jsem si jistá, že jsi se kůli tomuto hovoru vyplížil ven, takže si přesměruj svůj zadek zpátky za svou ženou, protože by neměla být sama. Předpokládám, že tam budu kolem desáté, ale zavolej kdyby se do té doby něco stalo." 

Když jsem zavěsil telefonát s mámou, nemám pocit úlevy ve který jsem doufal. Nemám nikoho s kým bych mohl mluvit ... snad s výjimkou mého bratra. Byl na mém místě už třikrát, takže jsem vytočil jeho číslo. Je brzy, ale měl by být vzhůru. 

Několikrát to zazvoní, než to vezme. "Co je!" 

Jak nezdvořilý péro můj bratr umí být. "Co to sakra je,  Evane? Proč jsi tak 

zatraceně hrubý?" 

"Protože jsi mi právě přerušil můj ranní zásun." Dobře. Pro tentokrát mu odpoštím. "Em mě zastavila, abych zvedl telefon, protože chce vědět, jestli voláš abys nám oznámil, že Laurelyn už rodí." 

"Rodí, ale musím s tebou o něčem mluvit." 

Slyším ho vrčet. "Co se děje?" 

"Ona nechce epidurál a já nějak vyšiluju z toho, že jí uvidím v bolestech." 

"Proboha, ona porodí. Bude to bolet. Em neměla epidural při posledních dvou porodech a byla v pořádku, takže přestat fňukat jak kundička, a vrať se zpět do pokoje ke svojí ženě. Neměla by být sama. Copak to nevíš?" 

Zřejmě ne, ale má pravdu. Nechal jsem svou ženu samotnou, abych si mohl zatelefonovat a dostat pro sebe nějaké ujištění, když ona je ta, kdo potřebuje uklidňovat. 

"Máš pravdu." 

L ztěžka dýchá, když jsem se vrátil do pokoje. "Kontrolovali mě a řekli mi, že jsem 

téměř devět centimetrů, takže to dítě přijde super rychle. Říkali, že budu pravděpodobně připravena 

tlačit brzy." 

"Pak bychom možná měli zvážit pojmenovat jí Maggie Swift*." (*rychlá, pohotová, svižná)

"Ta chvíle už je skoro tady. Budeme mít našeho syna nebo dceru. Jsem tak ráda, že jsme si to nenechali zjistit. Děkuji ti za to, že jsi v tom byl tak neústupný." Sáhne pro mou ruku a stiskne, zuby zaťaté. Dívám se na monitor jak čára reprezentující kontrakce stoupá. "Ach ... tohle bolí opravdu zle, McLachlan! Cítím to až úplně dole ... v mém zadku!" 

To nezní dobře. "Co to znamená?" 

"Dítě se pohybuje dolů." Přetočí se aby se chytla  zábradlí, takže nemůžu vidět její tvář. "Do prdele! 

Zavolej Amy. Cítím, jako bych ... potřebu tlačit." 

Zavrčí, jak jsem se natáhl a stiskl tlačítko volání. "Mohu vám nějak pomoci?" 

"Laurelyn říká, že cítí potřebu talčit." 

Amy vejde do místnosti a nasadí si rukavice aby jí zkontrolovala. "Vsadím se, že jste připravena, když už jste cítila nutkání." Její ruka vklouzne pod deku a Laurelyn pevně stiskne oči. 

"Páni, to bylo rychlé. Je deset, takže je čas začít tlačit. Dám vědět Dr. Sommersby, 

protože hlava je nízko. Nemyslím si, že to bude trvat dlouho, takže ona bude chtít být poblíž, 

zejména proto, že rodíte přirozeně. Jakmile je vidět  temeno  hlavičky dítěte, je to skoro

nemožné zastavit." 

Oh kurva. Tíže reality do mě narazí-já se stanu otcem. Přitáhnu si její ruku ke rtům abych jí políbil. "Za chvíli už budeš rodit." Přirozeně. 

Amy dostane L do správné polohy. "Dobře, Laurelyn. Pamatujete si to všechno z Addisonina porodu?" 

"Tak nějak ..." 

"Budete tlačit třikrát s každou kontrakcí. Zhluboka se nadechnete a vydechnete. Chytněte se rukama za stehna a vytáhnout dozadu a od sebe tak daleko, jak to půjde." 

L se přesune do polohy, nohy ohnuté a od sebe, ruce omotané zezadu kolem stehen. "Buduje se tlak. Ach bože, musím tlačit." 

"Takže to můžete procvičit. Hluboký nádech a výdech. Druhý hluboký nádech, držet, vytáhnout nohy dozadu, a spustit zadek." L dělá vše podle pokynů. 

"Tlačit, dva a tři a čtyři a pět ..." Amy se počítá do deseti, zatímco Laurelyn tlačí a 

pak znovu-celkem třikrát s každou kontrakcí. "Na poprvé to bylo opravdu dobré. Jste dobrý posunovač, takže můžu říct, že i když jste to nikdy přetím nedělala jste připravena." 

L je skvělá ve všem, co dělá. Nedivím se, že se jí daří dobře i toto.

"Můj Bože! Dalším se blíží." 

Amy opakuje proces, počítání do deseti třikrát při každé kontrakci, a poté mi pohybem naznačí abych se podíval tam dolů. 

Viděl jsem L's vaginu nesčetněkrát, takže nejsem při pohledu na ni nesmělý, ale právě teď je to něco jiného a já si nejsem jistý, jestli je to dobrý nápad abych se díval. "Nevím, jestli to chci vidět, nebo ne." Mám trochu strach, že už bych se nikdy necítil vůči ní stejně. 

"Je to na vás, ale toto je jediná šance, kdy to budete mít možnost vidět. Je to opravdu speciální."  

Můžu zavřít oči a ustoupit, jestli to bude příliš mnoho. "Okej." Jdu do nohou postele. "Začíná další kontrakce, takže pojďme mu ukázat temeno hlavičky dítěte." 

Laurelyn začne tlačit a dívám se jak hlavička našeho dítěte přichází, až vidím celé temeno a cítím něco tak velmi neskutečného. "Oh, wow, L. Ona má hlavu plnou tmavých vlasů." Nikdy jsem nic takového v životě neviděl. 

L tlačí třikrát a pak padá zpět a ztěžka dýchá. To je pro ni drsný tréning. "Dobrá věc, kterou má po tobě, protože já jsem byl plešatý." 

Amy vstane z postele a jde ke dveřím. Děje se něco? "Jsme připraveni, zavolám Dr. Sommersby aby přišla." 

Nakloním se dolů a políbím L, zatímco čekáme na její doktorku než přijde. "Tak moc tě miluju." 

"Taky tě miluju." Hladí roukou mou tvár. "Budeš v pořádku, když se ukáže, že je to on?" 

"Už jsem ti řekl, že budu ze syna nadšený. Byl jsem vytrvalý v tom, že je to dívka

protože mi to říkají moje střeva, ne proto, že nechci chlapce." 

"Já vím."

Dr. Sommersby přichází do místnosti a obléká si plášť, zatímco se sestry připravují na péči o 

naše dítě. "Toto malý stvoření se chystá přijít ve spěchu." Usadí se stoličce mezi L's 

nohama a podívá se na mě. "Takže jste stále přesvědčen o tom, že je to dívka?" 

Naprosto. "Na sto procent." 

"A vy, Laurelyn?" 

"Buď je to kluk nebo holka. To je jediná věc, kterou jsem si ohledně toho jistá." 

Doktorka se směje. "Souhlasím, že jedno z toho to bude. Začnete silně při kontrakci tlačit a my to zjistíme." 

L se zhluboka nadechne a vyfoukne před druhým nadechnutím které drží. Amy a já jsme jí pomohli vytáhnout nohy do zadu a obličej se jí obrací v červenou řepu, když vší silou tlačí. 

Zastaví se v polovině tlačení a uvolní nohy, když se sklání z postele. "Panebože, je tu

velký tlak ... a já shořím. Hořím." 

Podívá se na mě a není nic co můžu udělat, abych jí pomohl. To je to čeho jsem se bál. "Je mi to líto, L." 

Nohy se jí třesou a natuhuje se až mě chytí. Stáhne mě k dolů a tiskne mě kolem zadní části krku. "Pomoz mi. Pomoz mi. Pomoz mi." 

"Udělejte něco, aby ste jí pomohli!" Křičím. 

Amy jí tlačí nohy zpět, ale L je má semknuté a nehybné jako  kámen. "Musíte vytlačit dítě ven, Laurelyn. To je jediný způsob, jak vám můžeme pomoci." 

"Nemůžu. tak moc to bolí." 

"Podívejte se na mě." L pustí můj krk a slzy se jí valí po tvářích. Klesne 

hlavou na polštář a podívá se na Amy. "To zvládnete. Vy jste jediná, kdo může, takže vytáhnout nohy dozadu a vytlačte své dítě ven. Čím dříve to uděláte, tím dříve se vám uleví." L chytne její  čelo a drží se ho. "Udělejte to. Silně tlačit." 

"Pane Bože. Už je to tady. Mám tlak." Laurelyn vystrčí zadek a vytáhne nohy zpět. 

Amy prohmatává L’s břicho. "Tlačte tak silně, jak můžete ať to máme za sebou." 

L's oči jsou pevně zavřené, čelo vrásčitý. Slzy ji uniknout z očí a mě láme srdce, jak v tichosti trpí. "Ty to zvládneš." 

"Podívejte se sem pane McLachlan, budete mít možnost vidět jak vaše dítě přijde na 

svět." Nakloním se přes L’s nohu a sleduju jak hlava našeho dítěte vyjde z L’s těla ven. Dítě vyšlo ven tváří  dolů, ale pak ji Dr. Sommersby otočí, aby mohla vysát  ústa a nos. 

Poprvé vidím její tvář. 

"Hlava je venku, Laurelyn." 

Nikdy jsem nic úžasnějšího neviděl. "L, je krásná." 

"Pojďme si pro zbytek tohoto dítě ať vidíme, co máme." Amy tlačí L’s nohy a ukazuje mi abych udělal totéž. "Tlačte  Laurelyn, tlačte!" 

Vidím odhodlání na její tváři a vím, že další tlak bude poslední. A taky je. 

Slyším řinutí tekutiny a pak první uřvaný zvuk-našeho dítěte. "Ty jsi to dokázala, L." Políbím svou ženu na temeno hlavy. "Tak moc tě miluju." 

Dr. Sommersby drží naše dítě, a otírá kapalinu a sýrovou hmotu. "Chtece abych vám řekla, nebo ukázala, co máte?" 

S L se na sebe díváme navzájem a zároveň řeknem: "Ukázat." 

Dr. Sommersby zvedne naše dítě aby jsme ho viděli. Žádné  doodle. "Dostal jsem mojí Maggie James a je krásná, stejně jako její maminka." Vzpomínám si, že  jsem plakal jen párkrát od té doby co jsem dospělý, a vždy to bylo kůli Laurelyn, ale teď jsem to dělal nad mou dcerou. "Nikdy jsem neviděl krásnější dítě. Děkuji za to, že mi dala dceru." 

Maggie James se umístněna na matčině hrudi a Amy ji zastrčí pod L's róbu takže 

jsou kůže na kůži, než ji dá růžovou čepičku na hlavu. natáhnu ruku a hladím ji prstem po tváři a nevzpomínám si na nic co by bylo cítit tak hebce. "Už teď ji tolik miluju, L. Nevěděl jsem, že by to bylo možné." 

"Vím. Není to úžasné?" 

Leží tváří dolů proti L, kroutí se a klouže a Amy přijde aby si ji prohlédla. "To je docela úžasný proces, který se stane během následující hodiny. Jak na vás teď leží, začne uhánět sama, aby našla na vaše prsa. Nějaký děti to zvládnou rychle, zatímco u jiných to trvá delší dobu. Už začala dělat její cestu dolů tak bych se vsadila, že bude patřit mezi ty rychlé." 

"Pokud její narození je jakýkoliv druh indikátoru, pak  bude." 

L je očištěna a dána do pohodlnější polohy, zatímco Maggie James zůstává na prsou, zkoumání a hledání L’s prso. Je to úžasný proces dívat se-jak novorozenec pomalu migruje při hledání svého prvního jídla. 

Amy má pravdu. Trvá to asi hodinu a Maggie James nakonec sklouzne dostatečně nízko aby našla L’s prsa. Je to něco, vidět ji poprvé přisát se k její matce. "Dívej se na to." 

L září. "To je neuvěřitelné." 

"To je to-co jsem živě viděl, když jsem snil o naší budoucnosti. Bylo to vždycky ty, já, a 

ona, ale to je jen začátek. Je tu mnohem víc co příjde. Další společný život. 

Více štěstí. Další děti." 

L pomáhá MJ aby mohla lépe sát. "Kdysi jsi byla moje  krása z bolesti, před tím než si se stala mou krásou z kapitulace. Teď zapadáš do něčeho trochu jiného." 

"A co to je?" 

"Moje krása z lásky*-vy obě. Navždy." (*Beauty From Love)