W:VO - 15. kapitola

Překlad: Aileen

Říct sbohem je těžké.

Zvlášť pro člověka jako jsem já, který má opravdové problémy se závazky, které dělají z Charlieho Sheena chlapa rodinného typu. Stojíme u mezinárodní odletové brány. Pokaždé, když se podívám na Scarlett, cítím, jak se mi knedlík v krku zvětšuje. Nemůžu uvěřit tomu, že to bude trvat šest týdnů.

Šest posraných týdnů.

„Zavoláš mi?“ zeptá se.

„V tom mi nezabráníš ani ty,“ odpovím. Vezmu ji za ruku, vědom si Jakeovi přítomnosti a toho, že ona mu nechce dát žádný důvod k tomu, aby si myslel, že se něco mezi námi děje. „Opravdu jsem rád, že jsme se seznámili.“

„Já taky.“ Sklopí oči a usměje se, ale je to ten smutný úsměv. „Opravdu mi budeš chybět.“

„Budeme spolu mluvit každý den.“

„A pak co? Kam tohle povede?“ Zasměje se a zatřese hlavou. „Bože, neodpovídej na to. Nemůžu ti dostatečně poděkovat za to, cos pro nás udělal, Rydere. Nemůžu…“ Zlomí se jí hlas.

Přivinu si ji k sobě a obejmu. Můžu vidět ten její boj a chci jí dát odpovědi, ale nevím, jak když je sám nemám. „Běž,“ řeknu jemně, mačkajíc jí ruku. „Vyřešíme to. Pošli mi esemesku, až budete doma, dobře?“

„Napíšu ti na Facebooku. Pořád ti musím připomínat, abys neutrácel za telefonáty a textovky.“ Protočí oči nad mým "kdo se stará o peníze" názorem, který jí dost frustruje.

Ušklíbnu se a čupnu si k Jakeovi, dávajíc pozor na svá záda. „Rád jsem tě poznal, Jakeu.“

„Já tebe taky, Rydere. Díky za toto,“ poukáže na svou herní konzoli.

Zasměji se a počechrám mu vlasy.

„A už nejsi blbec. Seš cool.“

Mávám jim, když procházejí kontrolou. Mávám jim, dokud je nemám z dohledu. Nemůžu si pomoct, ale usměji se, myslíc na to, co se tenhle týden stalo. Nejlepší na tom všem je, že ten kluk už ke mně dál necítí nenávist.

Teď jsem cool. Jsem rád, že mě tak Jake bere.

***

Jakmile dorazím domů, zhroutím se na postel a povzdechnu si. Domov. Žádný hotel, ani u mámy a táty… myslím svůj dům. Mamka bude chtít, abych s nimi dál zůstal, ale pro dobro našeho vztahu mi bylo jasné, že už musím pryč.

Podívám se po svém pokoji. Připadá mi to, jako věčnost od chvíle, kdy jsem tu byl naposled. Neuvědomil jsem si, jak moc mi scházela má postel a vlastní prostor, ale zároveň mi to ticho leze na nervy. Vím, co to znamená a to mě děsí. Chybí mi. Scarlett nebyla pryč ani hodinu a už se mi po ní stýská. Co to se mnou sakra je? Znovu - už znám odpověď.