BFL - 29. kapitola

Překlad: Dráža

Laurelyn McLachlan

Na cestě do nemocnice jsem nervózní, a to ani nejedu rodit já. "Nemůžu uvěřit, že Addison dnes vytlačí z jejího těla jinou lidskou bytost." 

"Nemůžu uvěřit, že se dnes před osmi hodinami vdala a teď je v nemocnici a bude mít dítě. Jsem si jistý, že ji prošukal až k porodu." Jen Jack Henry může říct něco takového. 

"Jestli provedl něco podobného jako jsi o svatební noci udělal ty, pak bych tomu mohla věřit." 

"Říkám ti L, nezáleží na tom, kolikrát jste byli spolu před svatební nocí, mít svou manželku poprvé, je jiný." Stiskne mi ruku. "A mít svou těhotnou manželku poprvé, je ještě lepší." 

Vím, jak to bylo jiné pro mě, ale já bych ráda slyšela  jeho pohled. "V čem to bylo jiné?" 

"Je to nárůst testosteronu, když si lidský muž vezme partnerku, a pak to 

kombinuje s mužským vnitřním pohonem, aby plodil." 

"Tomu říkám kecy." 

"Máš pravdu," říká se smíchem. "Úplně jsem si to vymyslel." 

"Byl jsi vystrašený jako peklo, když jsme spolu byli poprvé co jsme věděli, že jsem těhotná." Musela jsem se dostat na vrchol, protože se jen stěží pohnul. 

"To je pravda, ale to neznamená, že jsem si to pekelně neužil." 

Jako kdyby. "Když o tom mluvíš neměl bys ve stejný čas používat slovo pekelně." 

"Pravda."

Přijedem na parkoviště a Jack Henry mě vysadí u hlavního vchodu. "Chceš, abych na tebe čekal v hale?" 

"Ne, přijď nahoru. Budu v čekárně, kdyby si mě potřeboval." Nemám starost, že by nenašel cestu. On je velmi dobře obeznámen s tímto místem po našem vyděšení před pár měsíci. 

Na cestě k Addisoninu pokoji projdu čekárnou porodního oddělení. Její rodina je tady. I když je to dříve než má, načasování nemůže být lepší, protože její rodina tu byla  na svatbu-pokud by měla komplikace, protože dítě přichází brzy. Až do teď jsem si to neuvědomila. 

Celá Addisonina a Zacova rodina je tady, včetně Bena. Skvělý. To, že Jack Henry bude sedět v čekárně s ním nebude dobré, ale aspoň je tu Chloe aby zneškodnila svého bratra. 

"Kde je Jack?" Ptá se Chloe. "Raději by neměl zůstat doma, když jsi sem jela uprostřed noci." 

"Parkuje auto. Bude hned nahoře." Dělám malý rozhovor až do okamžiku jeho příchodu, protože mám pocit, jako by byl v poslední době nucen Bena hodně tolerovat a jeho trpělivost by mohla být ukončena. 

Vchází a já zjisťuji frustraci na jeho tváři, když vidí Bena. Nemůžu mu to říct jak bych chtěla, tak ho jen ústy prosím aby byl milý, než odejdu z čekárny. Kreslí si  imaginární svatozář nad hlavou. "Děkuji ti," řekla jsem  ústy. To je o jednu věc méně kůli které mám obavy.

Vejdu do Addisonina pokoje a ona sedí vzpřímeně na posteli, nohy od sebe jako žába, a aplikuje si make-up. Proboha. To vůbec není to, co jsem si představovala.  Myslela jsem, že bude jančit a zcela určitě křičet. "Proč si nanášíš make-up a nejednáš jako blázen?" 

Zastaví se a vzhlédne od zrcadla. "Chci vypadat dobře kůli fotkám." 

Co to sakra? "Myslela jsem, že rodíš." 

"Praskla mi voda, ale ještě nemám kontrakce." 

To nezní dobře. "Copak musíš mít kontrakce, abys porodila dítě?" 

"Zřejmě ano, protože jsem rozšířená, ale teprve mi zavedou kapačku, která bude stimulovat kontrakce." 

Kapačka je jedním z témat o kterém jsem četla na fóru o porodech který jsem sledovala a každý říkal, že to dělá kontrakce mnohem silnější. Vsadím se, že Addison nemá tušení, co se s ní bude dít. Ona do toho není zasvěcená  jako já. "Možná by jsis měla udělat nácvik jak budeš dýchat, když máš dostat kapačku s pitocinem."  

"Já zvládnu, Laurie." 

Devadesát minut po podání pitocinu v kapačce to Addison tak očividně nezvládá. 

Svíjejí se na posteli tak tvrdě, že má obrovské krysí hnízdo v zadní části vlasů. 

"Panebože, to je ta nejhorší věc, jakou jsem kdy v mém životě dělala. Nemyslela jsem si, že to bude bolet tak moc. Je to strašný, Laurie. Hrozný." 

Nevím, co na to říct, kromě toho, že ji připomenu, co jsem se naučila v mé porodní třídě. "Dýchej pomalými, hlubokými nádechy." 

Zac sedí v křesle u lůžka a sleduje plodový monitorig. "Přichází další." 

"Drž hubu, Zacu!" Mlátí rukama do matrace. "Myslíš si, že nevím, když jiný člověk přichází? Já jsem ta kdo, tohle hovno prožívá!" 

Dělám můj nejlepší pokus dát Zacovi pohled povzbuzení, i když si nejsem opravdu jistá jak to právě teď vypadá. Jedna věc, kterou vím? To že vám praskne plodová voda dřív než začnete rodit je něco, co nechcete aby se vám stalo. Často trvá déle než se dostanete k aktivnímu porodu-čtyři centimetry-což znamená, že musíte prožívat bolest déle, než můžete získat epidurál. Addison byla jeden centimetr při její poslední kontrole. To bude chvíli trvat. 

Modlím se aby se to nestalo mě. 

"Musím mít něco proti bolesti. Zavolej mojí sestru a řekni jí to." 

Amy, Addisonina zdravotní sestra, je sladká, mladá žena s vysokým copem. Vyzařuje spokojenost, což je skvělé, ale chci jí varovat, že její úsměv zrovna teď u tohoto pacienta není to nejlepší. Addison je vyloženě jedovatá. "Je čas, abych vás zkontrolovala, paní Kingston." 

Amy snižuje hlavu postele, aby jí zkontrolovala a její ruka mizí pod ložním prádlem. Addison se svíjí, a jsem si jistá, že to tím zdravotní sestře stěžuje, aby se mohla podívat jak moc je rozšířená. "Můj Bože. Zde přichází další." 

"Jste tentokrát mnohem tenčí. Budete se snažit vydržet kontrolu, abych vám při kontrakci protáhla váš děložní  čípkek?" Amy vypadá, že se snaží hledat vší silou při tom jak se Addison svíjí. "Vydržte, Addison. Téměř ... finišujete." 

"Do zkurvený prdele!" Popadne Amyno zápěstí a mohu vám říci, že ji  stiskla pořádně. "Musíte s tím přestat." 

Sestra vyndá ruku z pod deky a sundá rukavice. "Mám vás 

na čtyři centimetry. Cítíte se na to dostat epidurál?" Vrací se k lůžku po vyhození zakrvácené rukavice do koše a začne zvedat hlavu postele. 

"Ano!" křičí Addison. "Hned!" 

Amy se zachichotá dětským smíchem. "Dobře. Chystám se začít formou bolusu IV tekutin a dojdu pro anesteziologa." 

"Děkuji vám, Amy." 

"Ach, Není zač. Jsem ráda, že jsme vás mohli dostat do tohoto bodu," řekne, než opustí pokoj. 

To je hodně změn od její poslední kontroly. "To je fantastické, od jednoho na čtyři centimetry. Říkali, že se to rozšíří pouze o centimetr za hodinu, jakmile to začalo, takže možná to půjde rychleji." 

"Díky bohu. Protože při té kontrole jsem se cítila jako by mě trhala vejpůl, ale nemyslím si, že bych dostala  epidurál kdyby neroztáhla můj děložní čípek." 

"To je dobré. Znamená to, že máš zdravotní sestru, která  ví co dělá." Chci aby se Amy starala i o mě, když sem příjdu. 

Zac zůstává v určeném křesle, kde mu Addison řekla aby  zaparkoval jeho prdel. "Baby, nejsem si jistý, že zvládnu dívat se jak ti píchají dlouhou jehlu do zad. Začínám být trochu mdlý jen o tom přemýšlím." 

"Zacu Kingstone, nebudeš slaboch a neopustíš mě." 

"Já nechci, ale nemůžu si pomoct. Jsem slaboch, pokud jde o lékařské věci-speciálně o jehly. S tím nemůžu nic dělat." 

"To je špatné. Ty nikam nepůjdeš. Ty zůstaneš tady." 

Addison je na Zaca drsná. Doufám, že nebudu stejná na  Jacka Henryho, když přijde můj čas. "Zůstanu pro případ, že by toho na tebe bylo příliš mnoho a budeš muset odejít." Chci 

říct mojí nejlepší kamarádce, že se k jejímu novému manželovi chová celkem jako mrcha a on si to nezaslouží. Zac s ní prošel všechno od chvíle, kdy mu o dítěti řekla, tak bych jí opravdu ráda řekla aby ho z tohodle propustila. Nemám šanci, protože Amy přichází do do pokoje s anesteziologem. 

Muž s Amy má na sobě modré oblečení-a musí mít nejméně šedesát, protože jeho vlasy jsou šedé-takže jsem doufala, že to je znamení zkušenosti. "Slyšel jsem, že se tady někdo snaží dostat epidurál." 

"Ano, miláčku, přineste to sem. Kam mě chcete?" 

"Buď sedět se zkříženýma nohama, nebo s visícíma nohama. Obojí bude v pořádku. Jen se ujistěte, že obě nohy jsou ve stejné pozici, takže vaše záda nebudou zkroucená." 

Amy umístní Addison, takže drží polštář kolem jejího těhotenského břicha. 

"Vystrčte dolní část zad ven. Čím více se budete kroutit kolem polštáře, tím více otevřete prostory. Když jen sedíte, uzavírá to prostor, a tak se snažte kroutit páteř do C a držet pozici, dokud vám neřekne, že se můžete posadit." 

Addison získá pozici, a já se dívám přes celou místnost, uchvácena tím, co s ní dělají. 

"Necítím se moc dobře." Dívám se na Zaca-on má nemocný  odstín bílé. 

Amy mi dává pokyny od místa, kde ona stojí. "Můžete mu pomoci k pohovce a zvednout mu nohy." Addison se opírá  o sestru. "Nemůžu se pohnout z této pozice." 

Nasměruju ho k pohovce a hned mám strach, protože Zac je  velký chlap a já jsem ne-tak-velká holka. "Prosím tě, neomdli na mě, protože tě nemůžu chytit, když půjdeš  dolů." 

Ulevilo se mi, když se jeho zadek dotkl polštáře a on se otočil tak, aby si dal nohy nahoru na opěrku. 

"Co teď?" 

"Dejte mu nějaké polštáře pod nohy," odpovídá Amy.

"A pak vyfotit," zvolá Addison, stále zůstávající na svém místě. Zac se ani nesměje nebo nehádá. Opravdu se necítí dobře, ale možná se mu vrací trochu růřové do tváře. 

Jdu do koupelny a přinesu pro něj mokrou žínku. "Tady. Možná, že to pomůže." 

Vezme si to a otírá si tvář. "Díky. Myslím, že teď už budu v pořádku." Povzdechl si. "Nesnáším zasraný píchání jehlou." 

Dívám se na černou barvou na jeho bicepsu. "Obě tvé ruce jsou potetované." 

"To je něco jiného. To se jen klepe na povrch pokožky. Nic se nestrká do páteře." 

"Nestrkají jehlu do Addisoniny páteře." Ale tak nějak to vypadalo, že to dělali. 

"Myslím, že už můžu sedět." Posadí se a dá nohy na podlahu, zírá dolů tak, že nemůže zahlédnout Addie, nebo co s ní dělají. "Je tam s tebou vše v pořádku, blondýnko?" 

Addison neodpoví a oba jsme točili, aby jsme viděli, co se děje. Amy se usmívá a poukazuje na Addie. "Už spí." 

Je to normální? "Epidurál způsobil, že usnula?" 

"Epidurál to nezpůsobil. Je vyčerpaná, protože nějakou chvíli měla bolesti a je to docela brzy, takže je chudák opotřebovaná." A já jsem si jistá, že nebyla v posteli a spala, když to všechno začalo. Hádám, že měl Jack Henry pravdu. 

Využívám Addisonin odpočinek abych odešla z pokoje vidět po několila hodinách Jacka Henryho. 

Jsem překvapená, nebo spíš v šoku, když jsem ho našla v normálním rozhovoru s Benem. Myslím si, že diskutují o práci z toho mála co slyším-něco o vinicích a jejich vedení v závislosti na umístění. Chloe mě vidí dřív než oni a pokrčí rameny z čehož jsem zmatená. Chci odposlouchávat, jen proto, abych věděla o čem mluví, ale Jack Henry se rozhlédne a vidí mě. "Ahoj. Jak to tam jde?"

"Je to lepší, ale chvíli to bylo opravdu špatné. Už je na čtyři centimetry, takže dostala epidurál, a je v pohodě. odpočívá." 

"Bojíš se teď?" 

Sakra že jo. Já jsem vyděšená. "Bála jsem se dříve, ale to co jsem viděla, potvrdilo, že je k tomu důvod být, a to dosud ještě ani nerodila. Bude to drsný, McLachlan." 

"Jsi tvrdá jako hřebíky, L. věřím ti." 

Vetšinu dopoledne než se Addison dostla na deset centimetrů-třináct hodin od začátku-ale řekla nám, že je to o průměr. Dále přichází zábavná část: vytlačit to dítě z jejího těla. Je těhotná třicet šest týdnů, takže  technicky, je to pořád považováno za předčasný porod. Snad, nemůže být příliš velký, pokud je to skoro o měsíc dříve, nebo ne? 

"Deset centimetrů je moje narážka abych oděšla, Addie." 

"Ty mě opouštíš, protože jsi vyděšená a nechceš vidět, co se stane i tobě." 

Pravděpodobně. "Tento čas patří tobě a Zacovi." 

Skloním se, abych ji objala, než odejdu. 

"Bojím se, Laurie." 

"Žádný strach. To zvládneš." 

Připojuji se k rodině Addie a Jacku Henrymu v čekárně a čekáme nesnesitelných devadesát minut, než nám je   dovoleno se vrátit. 

Vstupujeme Addie do pokoje a nejkrásnější chlapeček na světě spočívá v jejím náručí. Je červený a vrásčitý, a křičí, protože je naštvaný-jak příhodné pro Addisonino  dítě. Zac se naklání a líbá Addisoninu tvář a říká jí, jak moc jí miluje, a já získám náhled o štěstí které budeme Jack Henry a já cítit, až James Henry nebo Maggie James přijde. Nemůžu se dočkat. 

Addison otočí jejího syna na nás aby jsme ho viděli a Zac oznamuje, "Donavon Zachary Kingston přišel v jedenáct čtyřicet jedna, vážící šest liber, dvě unce, měřící devatenáct palců." 

Ano. Addison dosáhla svého se jménem jejího syna, ale nikdy jsem nepochybovala, že by tomu tak nebylo.