Away - 3. kapitola

Překlad: Nemedi
Kor.: Týna

„JSI SI TÍM JISTÁ?“ Zaparkoval svůj náklaďák na parkovišti před starodávným motelem. Ne, nebyla jsem si tím jistá vůbec. Vypadal přesně tak děsně, jak si má mysl představovala, venkovní vchod, stará barva a cedulka obsazenosti byla osvětlená vepředu výrazem ‚volno‘. Zhluboka jsem polkla a otočila jsem se k němu. „Jo, jsem… jsem si jistá,“ řekla jsem, než jsem se natáhla po klice u dveří. Když jsem sevřela páčku, ucítila jsem ruku na svém rameni. Mrskla jsem sebou okolo a uviděla jsem Jasona, jak se na mě dívá starostlivýma očima a jeho čelist byla sevřená.

„Opravdu mi není příjemné, že bys tu měla zůstat sama,“ řekl.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se na něj usmát, ačkoli jsem byla k smrti vyděšená z toho, do čeho se to hodlám uvrtat. „Budu v pořádku,“ ujistím jo, když vystupuju z náklaďáku. Byl starý, zrezavělý a překvapivě pohodlný.

Dívala jsem se na Jasona, jak vystupuje a jde dozadu. Vytáhl něco přes stranu korby a já jsem okamžitě poznala černé zavazadlo. Vydechla jsem úlevou a potřásla jsem hlavou v nevíře, jak jsem k němu přistupovala.

„Vytáhli to ven, než odtáhli tvoje auto. Nechtěl jsem, abys byla bez svých věcí,“ řekl a dál svíral držadlo.

„Jasone, děkuju, opravdu,“ řekla jsem, celá natěšená, že mám své věci a zároveň připravená brečet jen proto, že vidím něco mého zpátky u sebe.

„Nemáš zač,“ odpověděl. „Dobře, takže jestli jsi připravená, tak pojďme,“ řekl a poukazoval hlavou směrem k recepci.

Nebyla jsem si jistá, ale taky jsem nebyla idiot. Zůstat s ním jsem neměla souzeno v kartách.

„Čau Jeffe,“ řekl Jason chlápkovi za pultem.

Jeff se postavil, aby potřásl Jasonovi rukou a divně se na něj podíval. „Čau chlape, co tu děláš?“

„Potřebuju pro ní pokoj na noc,“ řekl a ukázal mým směrem. „Potřebuju ale, abys mi udělal laskavost. Můžeš na ni dohlédnoutm, prosím?“ Podíval se pevně na Jeffa. Nebyla jsem si jistá, jak mám tohle ochranitelství brát, jestli to je tedy ochranitelství.

„Jo, jasně, chlape,“ Jeff vzal jeden ze stříbrně pozlacených klíčů zpoza něho a položil ho na stůl. „Takže jedna noc.“

Šla jsem k pultu. „Mohlo by to být víc než jedna noc. Čekám na opravu auta.“

„Máme to tu jen na jednu noc, takže přijď zase zítra a můžeme to znovu zabookovat,“ řekl.

Poté, co jsem zaplatila za jednu noc a vzala si klíč od pokoje číslo osm, vzal Jason mé zavazadlo a zamířil tam, kde mohla být zřejmě nejděsivější místnost, ve které jsem kdy zůstala.

„Je tohle jedno z těch malých měst, kde zná každý každého?“ zeptám se, když jdeme bok po boku.

„Asi by se to tak dalo říct. S Jeffem jsem vyrůstal. Maturovali jsme spolu na střední. Jeho rodiče vlastní tenhle motel a nutí ho v něm většinu času pracovat. Je to dobrý chlap.“ Odemknul dveře mým označeným klíčem. „A jsme tady,“ řekl, když pro mě otevřel dveře.

Když jsem zmáčkla vypínač světla, abych viděla, nad našimi hlavami přelétli moli a pak pryč otevřenými dveřmi. „Hnus.“ Otřásla jsem se, když jsem vešla dále. Puch starého motelu mě nutil k tomu, že jsem chtěla omdlít, ale říkala jsem si, že můžu nechat otevřené okno, abych nechala cirkulovat čerstvý vzduch. Postel po mé levé straně vypadala v pohodě, tedy alespoň navenek. Pomlácená komoda s malou televizí nahoře, ze které trčely králičí uši, stála vedle dveří. Pokračovala jsem do koupelny namačkané v zadním rohu, nakoukla jsem a utíkala jsem zpátky tam, kde stál Jason. „No, do prdele,“ řekla jsem plačivě.

„Jsi odvážnější, než jsem si myslel, Cassandro.“ Jason vešel do místnosti a položil kufr na podlahu. „Cítím se otřesně, že tě tu mám nechat.“

„Budu v pořádku,“ řeknu, rozhlížejíc se po místnosti, ale nevěřím ani slovu z toho, co jsem právě řekla. Tohle byla má jediná možnost, kromě toho, že bych zůstala s naprostým cizincem. To druhé se rozhodně nemohlo stát, i když byl přátelský a cítila jsem se s ním v bezpečí. Věděla jsem, co se stane, když nechám svou obranu spadnout. Nepotřebovala jsem ustupovat.

„Dobře.“ Zvedl obočí, když šel k nočnímu stolku a něco napsal do poznámkového bloku. „Tady je moje telefonní číslo, zavolej mi, kdybys něco potřebovala. Bydlím odsud jen asi deset minut. Vážně, kdybys něco potřebovala, tak jen použij telefon v motelu.“

Vzala jsem si utrhlý kousek papíru, který mi podal. „Díky.“ Věděla jsem, že ho potřebuju, abych se s ním mohla domluvit ohledně mého auta, ale to je tak všechno, k čemu ho použiju.

„Myslím to vážně, cokoliv,“ řekl, když šel ke dveřím a položil svou ruku na futra. „Můžu ti něco přinést, než odejdu? Večeři?“

„Ne, nemám vůbec hlad, ale díky za nabídku. Myslím, že jsem připravená tak akorát na to se vyspat,“ přiznám.

„Dám ti vědět ohledně toho auta,“ řekl.

„Díky,“ řeknu, vděčná, že ho znovu uvidím, ale mám smíšené pocity ohledně toho, že mu nevěřím. Šlo to se mnou z kopce.

„Dobrou noc, Cassandro,“ řekl tiše, než zavřel dveře a odešel pryč.

Jo, správně. Dobrou noc bude na tomto místě asi těžké prožít. Zamkla jsem dveře poté, co odešel a přešla jsem k posteli. Odtáhla jsem přikrývky a našla jsem přesně to, co jsem si představovala… Fleky. Hnus. Natáhla jsem přikrývky zpátky přes postel a rozhodla jsem se, že budu místo ní spát s ručníkem přes sebe. Vešla jsem do špinavé koupelny, rychle vzala ručník a utíkala zpátky do pokoje jako vyděšené dítě. Natáhla jsem si jogíny a tričko a byla jsem připravená si trochu odpočinout. Byl to neobvykle dlouhý den mezi tou dlouho jízdou, nehodou a nemocnicí. Příliš vyčerpaná na to, abych dál přemýšlela, jsem nechala svůj mozek odplout a položila jsem se dolů na tvrdou matraci. Když jsem natahovala ručník přes mé tělo, všimla jsem si, že mi nohy budou celou noc viset ven. Super.

Opatrně jsem položila svou bolavou hlavu dozadu na polštář a mrkla jsem několikrát očima. Měla jsem pravdu. Velice těžko na tomto místě přijdete ke sladkým snům, ale pokusila jsem se o to. Zavřela jsem oči a usnula jsem.

Na základě toho, jak jsem se další ráno cítila, jsem musela spát nanejvýš pár hodin. Mezi těmi zvuky, skřípotem a zápachem jsem nevěděla, co bylo horší. To byl zdaleka ten nejhorší spánek, jaký jsem kdy měla. Ranní slunce jasně svítilo skrz zažloutlé závěsy a tak jsem se rozhodla další snažení o spánek vzdát.

Strhla jsem ze sebe ručník a chystala jsem se položit nohu na podlahu, když to tam bylo. Zíralo to na mě, jako bych tomu narušovala jeho drn – byla tam přerostlá, hnusná, šedá krysa. „ACH MŮJ BOŽE!“ Zaječela jsem, když jsem vyskočila a stála na posteli, nejistá tím, co mám dělat, jestli začne lézt nahoru. Vypustila jsem další hlasitý výkřik, když se ta krysa zvedla a zírala se svýma korálkovitýma malýma očima a pak odcupitala pod postel. To bylo ještě horší; teď jsem nic nemohla vidět.

Seskočila jsem z postele a posbírala si své věci rychleji, než jsem si vůbec uvědomovala, že bych mohla. Hodila jsem na sebe bundu, než jsem šíleně přímočaře šla ke dveřím a zabouchla jsem je za sebou.

„Do prdele, to byl hnus,“ řekla jsem bez dechu. Dala jsem si okamžik, abych se sebrala a přemýšlela nad tím, co dělat dál. Do té místnosti se už nevrátím. To bylo jisté.

„Ještě hledáš místo, kde bys mohla zůstat?“ slyším jeho známý hlas opodál. Nakouknu přes zábradlí a tam stál on, se zkříženými pažemi, sexy úsměvem a ve vybledlých džínech a těsném bílém tričku.

„Nevím, jestli si mám myslet, že si úchyl, když si tady nebo ti děkovat za to, že jsi mým zachráncem a obejmout tě,“ zakřičím přes zábradlí.

„Beru to, že jsem zachránce a objetí,“ řekne se souhlasným úsměvem. „Jel jsem okolo, zpátky z kontroly tvého auta a říkal jsem si, že se podívám, jestli si konečně připravená to vzdát a zůstat u mě,“ zaječel zpátky. Tohohle muže bych mohla obejmout.

„Ano a ano. Jsem opravdu velmi připravená se odtud dostat pryč. Mám svůj kufr už za sebou,“ řeknu, připravená za ním sprintovat.

Rozložil ruce a zamířil mým směrem. „Zůstaň tam. Přijdu ti to vzít,“ zakřičel.

„Není třeba, chodím rychle. Jen odsud, prosím, zatraceně vypadněme,“ řeknu a prakticky k němu běžím.

Vzal mi můj kufr a otřel se rukou o vrch té mojí, než jsem ho pustila. „Snažil jsem se ti to říct,“ řekl.

„Jo. Příště budu poslouchat. Raději budu riskovat, že mě někdo zabije, než abych měla znova takový zážitek,“ řeknu a cítím se úlevně, že budu pryč z té pekelné díry.