AS - 3. kapitola

Překlad: Simča

"Naše zkoušení, naše trápení a náš zármutek nás rozvíjí."

-Orison Swett Marden

LIAM

"Rozumíte, pane Callahane?" Můj právník, Dillon DiMarco se mě zeptal.

Na chvíli jsem odtáhl pohled od mého syna. Žvýkal svou vlastní pěst, vůbec se nestarajíc o svět kolem sebe, když seděl Coraline na klíně. Nicméně, Olivie drželajednu jeho ruku. Snažil jsem se, aby mě to nerozrušilo. Rodina věděla, jak jsem se ohledně ní cítil, ale teď nebyl čas na moje preference. Měl jsem ho na očích a to bylo vše, na čem záleželo. Byl jako magnet pro moje oči, nemohl jsem od něj odvrátit zrak na více než pár sekund. Vypadal jako mini Mr. Clean v obleku; jeho pleš dokonce měla lesk.

"Pane Callahane? "Zeptal se DiMarco znovu a armáda právníků přestala dělat papírování a podívali se na mě. "Vím, že to může být docela skličující. Ale udělám vše, co je v mých silách, abych vás odsud dostal."

Všechno, co bylo v jeho silách. Kdyby jen věděl, jak bezcenná jeho síla pro mě byla.

"Neusmívat se nebo se nesmát, protože jinak siporota bude myslet, že neberu situaci vážně. Nebýt zas příliš vážný nebo chladný, protože pak si budou myslet, že jsem bezcitný. Nalézt rovnováhu a tak se i tvářit. Ano, rozumím."Nevěděl jsem, jak to bylo v lidských silách, ale rozuměl jsem.

Otočil jsem se k Ethanovi, Coraline vzala jednu z jeho baculatýchrukou a zamávala s ní na mě. Jeho zelené oči se dívaly přímo na mě a usmál se tak široce, že jsem si nemohl pomoci a usmál jsem se zpátky. Nebyl jsem si jistý, jestli ví, kdo jsem, nebo jestli byl jen šťastné dítě, ať tak či onak, vidět ho učinilo, že život stál za to žít. Coraline se zazubila stejně, pak se otočila čelem ke mně a zavrtěl jsem hlavou nad černým tričkem, které měla na soběs mým obličejem. Declan to musel milovat. Vypadala zdravěji, než když jsem ji viděl naposledy, ale pořád měla šátek na hlavě.

Declan na mě zakoulel očima dřív, než si rozepnul bundu a ukázal mi můj obličej na jeho triku. Ach bože. Naštěstí můj otec a Neal měli dost rozumu, aby si vzali obleky.

Ale když jsem se lépe podíval,všiml jsem si připnutých placek na jejich kapsách na saku. Zdálo se, že jediný člověk, který na sobě neměl nic s'Osvoboďte Liama'vymožeností, byla Olivie. Ve skutečnosti, ona i vypadala, jako by nechtěla tady být. Její blond vlasy měla stažené dozadu, takže její tvář vypadala ledověji, než bylo obvyklé. Zavrtěla na mě hlavou, než vrátila svoji pozornost na mého syna. Chtěl jsem zlomit jejíošklivý krk, ale znovu, to nebyl správný čas ani místo.

Moje matka ukázala na můj krk,abych si upravil kravatu. Ona a Coraline mi přinesly nový oblek spolu s tmavě zelenou kravatou, která údajně zvýrazňovala moje oči. Bylo zvláštní, jak i se vším oblečením, jsem se stále cítil nahý bez mého prstenu. Byl mi sebrán, když jsem byl zatčen a já neměl právo dostat své osobní věci zpět, dokud nebyl celý proces u konce. Upravil jsem si kravatu, jak nařídila a usmála se na mě,zvedajíc palec. Někdy jsme byli tak moc jako Brady Bunch až mi z toho bylo zle.

Celá rodina byla zde… všichni kromě jedné. Při pohledu směrem ke dveřím, jsem si poprvé všiml kamer zaměřené na mě. Muselo tu být nejméně dvanáct zpravodajských stanic, vysílajíc "Liam Callahan; Miliardář vrah. "

"Show time," řekl DiMarco, když si zapnul sako.

Podíval jsem se na něj se zvednutým obočím.

Podle tebe se jednalo o show?

"Prosím povstaňte, ctihodná soudkyně Kelly Westonová," soudní zřízenec zavolal, a my všichni vstali.

Kurva.

Byla to malá žena s jednoduchými rysy a tmavými vlasy. Lidé, kteří byli malí, vždy překompenzovávali jinými způsoby. S největší pravděpodobností to byla tvrďačka.

"Dobrý den, prosím, posaďte se," řekla a znělo to skoro znuděně. "Dobře, případ číslo 67F82C5 stát Illinois vs. Liam Callahan. Všechny strany jsou tady, je cokoliv jiného, co musíme sdělit, než přejdeme k porotě? "

DiMarco, který stále ještě stál, zavrtěl hlavou. "Ne v tomto okamžiku, ctihodnosti."

"Také jsme připraveni začít," řekl státní zástupce.

Vypadal jako tuková koule s jeho sčesanými vlasy a krokodýlími boty. Věděl jsem, že Coraline a moje matka musely na nějdělat nějaký obličeje a přál jsem si, abych se mohl podívat a vidět je.

"Dobře, přiveďte je," řekla soudkyně Westonová.

Nebyl jsem si jistý, kdo by si myslel, že tito lidé byli mý vrstevníci. Vypadalo to, jako by je někdo vybral na poslední chvíliv nějakém baru… nebo ve Wal-Martu ve tři hodiny ráno.

"Dobrý den dámy a pánové, doufám, že vám všem nevadí, že jste tu. Jen se potřebuji zeptat na jednu otázku. Četli jste nebo jste slyšeli o něčem, co setýká tohoto případu? "

"Ne." Všichni zavrtěli hlavami a všichni lhali… možná že po tom všem byli mými vrstevníky.

"Dobře tedy." Přikývla k státnímu zástupci, a DiMarco spolu s jeho právníky se všichni posadili.

"Opět dobrý den dámy a pánové." Stiskl tlačítko na svém notebooku a fotografie Mel v jejích svatebních šatech, usmívajíc se zářivě a vypadajíc šťastně, se objevila na obrazovce projektoru. Díky tomu jsem se chtěl začít smát, protože v té době, v našem vztahu, mě chtěla zabít. Ale fotografie ji zachytila v krásné lži.

"Chci, abyste se dobře podívali na pana Callahana, ten muž, který tam sedí, je jeden ze synů neslavné

miliardářské rodiny Callahanů a pamatujte, že on není jeden z vás. Víte, pan Callahan se ani jeden den v jeho životě nenadřel. Nikdy senemusel starat o účty nebo potraviny nebo dokonce bezpečí. Všechno mu bylo vždy jen předáno… ne, hozeno na něj. Ženy především.

"Vraťme se před pouhými dvěma a půl roky jeho života, bez jeho manželky Melody Giovanni. Večírek po večírku, dívka po dívce, všemohoucí svoboda. Liam Callahan dělal, co chtěl, kohokoliv chtěl. Žádná žena na jeho paži nevydržela déle než jeden měsíc,než ji zahodil pryč. Pak puuuf, je ženatý za krásnou paní Melody Giovanni a vy byste si mysleli, že to bude stačit. Člověk by si myslel, že by byl šťastný. Ale člověk jako on nikdy nemůže býtsvázán bez následků. Jeho bývalé přítelkyně jsou buď mrtvé, nebo jejich životy byly změněny tak, že nemohou fungovat jako předtím; zlomil je a pak je zahodil. "

Pro Kristovu lásku, někdo by potřeboval dát jednu mezi oči.

"Zní vám jako člověk, kterýje připraven se oženit? Muž připraven založit rodinu? Ne. Liam Callahan udělal to, co všichni Callahanovi muži; Ožení se mládí, tradice.

"Dnešní důkazy ukážou, žepan Callahan se chtěl vrátit do svého předchozího života. Chtěl večírky, dívky, zábavu a udělá cokoliv, aby to získal. Nemohl žít život, který chtěl s oddaně nábožensky založenou Melody. Když otěhotněla se svým prvním dítětem, Liam zpanikařil a pokusil se ho zbavit, protože se cítil v pasti. Melody byla hospitalizována s bodnou ranou do žaludku a tvrdila, že spadla ze schodů s nožem."

Do prdele s tebou. Jak se opovažuješ? Křičel jsem v mých myšlenkách.

Bolest ze ztráty našeho prvního dítěte ještě stále bodala. Ztratili jsme naše dítě…

Koutkem oka jsem si všiml, že Olivie vstala, vzala Ethana z Coraline náruče a přešla k východu.

"Bohužel pro pana Callahana, Melody nezemřela. Dítě bylo pryč, ale nezemřela. Avšak pravdou je, že to nebylo naposled, kdy Melody byla hospitalizována. Ve skutečnosti, byla postřelena do ramene.

Byla při autonehodě. Nebylo vysvětlení. Jak v autonehodě přišla ke střelné ráně? Shodou okolností, Melody byla opět těhotná. Tentokrát pan Callahan věděl, co má dělat. Způsob, jakým dostat jeho svobodu zpět, bylo se jí zbavit. Jen pár minut po porodu, Melody zmizela. Jediní lidé, kteří tam byli, bylijejí lékaři a sám pan Callahan."

Zaplatíš za to. Ujistím se, že celý svůj život budešlitovat tohohle dlouhýho, zkurvenýho úvodního prohlášení.

"Dámy a pánové, její krev byla nalezena na jeho oblečení a botách. Svědci budou svědčit jeho hněvu, nemocniční protokoly ukážou Melodynino utrpení. Nedopusťte, aby vás muž v drahémobleku zmátl. Liam Callahan zavraždil svou ženu. Nemáme tělo; přáli bychom si ho mít, aby její syn mohl mít alespoň to. Ale za peníze si můžete koupit spoustu věcí, zkroucených v tomto světě. Liam Callahan chtěl Melody pryč ze světa a myslel si, že by mu to mohlo projít. Nenechte ho se z toho dostat. Melody Nicci Giaovanni - Callahan potřebuje spravedlnost. Ethan Callahan potřebuje spravedlnost."Otočil se a šel ke svému místu vedle jeho hrdých vrstevníků.

Využívá mýho zasranýho syna?

Krev v žilách žhnula, až jsem měl pocit, že v každém okamžiku vybuchnu. Co bylo ještě horší, bylo, že porota ve skutečnosti vypadala, jako by věřili jeho kecům. Všichni se dívali na obrazovku, zírali na její fotografii smutně. Nechali ji tam viset po dobu několika sekund, než ji nakonec stáhli.

DiMarco vstal, šel dopředu, jeho holá hlava svítila, když si otřel koutky úst a zavrtěl hlavou. "Toto úvodní prohlášení, které jste právě slyšeli, je samotná podstata tohoto případu; žádné skutečnosti, všechny předpoklady vyrobený proti mému klientovi, Liamovi Callahanovi, a to ze dvou věcí: že je bohatý a má minulost. To je důvod, proč stát Illinois ho chce zavřít na celý život, za něco, co neudělal. Pan Callahan se nikdy nevyhýbal jeho minulosti. Ve skutečnosti, on a jeho žena o ní otevřeně žertovali v tisku. Rozdíl s Mel byl ten, že ji miluje.

"Pan Callahan mi řekl, abych jí neříkal Melody, protože to nesnáší. Obžaloba jí nezná. Pokud ano, už by věděla, že Mel byla hrdým majitelem zbraně a často chodívala na lov. Milovala operu,avšak zpívat neuměla, ale stejně zpívala jen proto, že ji to Liam Callahan řekl, miloval její hlas. Každý poslední člověk, který se nacházel v blízkosti Mel, stojí za mým klientem; oni věří, že je nevinen. Všechny důkazy, kterými se obžaloba bude snažit prezentovat,nejsou nic jiného než nahodilé.

"Neexistuje žádná zbraň. Neexistuje žádné místo činu. Je to jen další případ Chicagského policejního oddělení, kterým se nedaří chránit své občany a hledají obětního beránka. Ptám se vás všech; můžete důvěřovat policii v tomto městě? Po tom všem, v čem neuspěli?" Otočil se na obrazovku a kliknul a opět se objevila Mel fotka.

"Tato fotografie je zneklidňující, neumím si představit, co můj klient musí cítit, když ví, že jeho žena je stále tam venku, ale nelze jí hledat. Nemůže pomoci najít svou ženu, protože chicagská policie vzdala jejichvyšetřování a ukázala na něj prstem. To není spravedlivé. Jedná se o hon na čarodějnice a já

nenechám nevinnou oběť být upálenou pro stíhání a pro státní útvar, který získá své poplácání po zádech. Řekněte jim, aby dělali svou práci. Řekněte jim, ať hledají Mel, protože Liam Callahan nezabil svou ženu. Liam Callahan je nevinný. On a jeho rodina potřebujíspravedlnost. "

S jistotou se vrátil k naší straně, než si sedl vedle mě.

Zírající na její fotografii, knedlík v krku nemizel. Odvracejíc jsem se podíval na dveře. Někteří lidé přišli a někteří odešli. Ale nikdo nebyl ona.

Kde sakra jsi, Mel?

*****

"Prosím, uveďte své jméno," státní zástupce sdělil blonďaté ženě na lavici svědků.

"Dr. Amy Lewisová, "naklonila se do mikrofonu.

"Doktorko Lewisová, jste Melody Callahanovélékařka, že? "

"Ano. Byla jsem u jejího prvního těhotenství. "

"Můžete nám říci o události, které se staly poprvé, kdy jste se setkala s panem Callahanem před dvěma lety? "

Podívala se na mě a pak pohlédla na porotu. "Tu noc, jeho žena přišla s bodnou ránou do žaludku. Byla operována a pan Callahan byl naštvaný. Vzal mě za krk a praštil semnou oproti zdi. "

To mě poser.

DiMarco si poposedl na židli a trochu se narovnal na židli a listoval jeho papíry.

"Řekl pan Callahan něco?"

"Námitka!" Vstal DiMarco. "Důležitost?"

"Vaše Ctihodnosti, doktorka Lewisová je zde, aby svědčila o charakteru pana Callahana, věřím, že je to důležité."

Zamračil se.

"Souhlasím," řekla soudkyně a podívala se na DiMarca. "Zamítnuto."

"Omlouvám se, doktorko Lewisová, kde jsme to skončili, co pan Callahan řekl?"

Přikyvujíc si sáhla rukama na krk. "Říkal něco jako, "vyrvu ti hlavu z tvých ramen, ty primitivní, idiotská děvko."To, že vlastnil nemocnici a vlastniltoto město. "

Oh ta děvka.

Porota se ke mně obrátila s šokem a nechutív jejich očí.

Státní zástupce vzhlédl k porotě. "Takže vám vyhrožoval?"

"Ano."

"Věřila jste tomu, co řekl?"

"Ano."

"Děkuji vám, doktorko Lewisová. Svědek je váš," řekl státní zástupce DiMarcovi.

Vstávajíc zežidle si upravil sako. "To muselo být děsivé. Zavolala jste policii, doktorko Lewisová? "

Opřel jsem se a vše, co jsem mohl udělat, bylo se jí zahledět do očí. Vypadala v pasti, když se snažila co nejlépe ode mě odvrátit zrak.

"Ne, nezavolala."

"Ale vy jste právě řekla těmto lidem, že vámvyhrožoval, že jste opravdu věřila tomu, co řekl, pročjste nezavolala policii? "

"Já… já nevím."

"Vy nevíte? Proč neznáte samu sebe? Vypadá to jednoduše; Muž hrozí vašemu životu, zavoláte policii."

"Námitka! Naléhání (obtěžování) na svědka!" Státní zástupce vyskočil ze sedadla.

"Přetrvává. Pane DiMarco nechte svědka odpovědět na vaše dotazy,"řekla soudkyně a já bojoval s nutkáním zakoulet očima. Pokud by to bylo "obtěžování svědka," doktorka Lewisová by se stala věřícím a to rychle, protože poté, co bude po všem, jsem nepochyboval o tom, že se opět setkáme.

"Samozřejmě, Vaše Ctihodnosti," řekl DiMarco. "Doktorko Lewisová, zatímco paní Callahanová ztrácela své dítě, bojovala o život, snažila jste se nebo ne flirtovat s panem Callahanem? "

Její ústa se otevřela a oči jí málem vypadly z hlavy.

"Já… já… já…"

"Vím, že jste položila ruku na paži pana Callahana a nabídla mu, žeuděláte 'cokoliv'?" Přitvrdil.

Polkla, když zavrtěla hlavou. "Možná si to špatně vyložil, snažila jsem se ho uklidnit-"

"Místo toho, abyste pomohla jeho manželce," přerušil ji.

"Bylo tam dost zdravotníků, kteří se o ní starali."

"Byla jste přidělena do případu paní Callahanové?"

Hlasitě si povzdechla. "Ne, byla jsem v křídle, když přišel-"

"Takže jste ho oslovila?"

"Ano."

"Zdál se vám být rozrušený?"

"Ano, to je důvod, proč jsem k němu šla!" Rychle odsekla. "Vypadal, jako by se každou chvíli měl zhroutit. "

"Protože miloval svou ženu a měl strach?"

Na chvíli nepromluvila a přikývla. "Ano. Myslím, že ano. "

"Doktorko Lewisová, vyhrožoval pan Callahan v nemocnici ještě někomu jinému?"

Její hlava klesla, když se dívala na své ruce. "Ne."

"Jsou totorentgenové snímky paní Callahanovépořízené poté, co přišla o dítě, je to tak?" DiMarco klikl a na obrazovce se objevil rentgen Mel hrudníku, rukou a nohou.

Doktorka Lewisová vypadala trochu zmateně, když se naklonila, aby to viděla, než přikývla. "Ano, to jsou její."

"A jak to víte?"

"Stará zlomenina v její levé vřetenní kosti, pravé holeni a dlouhodobé zhojené proximální falangy."

"Proximální falangy?"

"To jsou kosti v jejích rukou."

"Ano, samozřejmě. A co její hrudní koš? "Zeptal se, když kliknul na jiný obrázek.

"Skoro to samé, zahojená kost podél pátého, šestého a sedmého žebra."

"Jak dávno to bylo?"

Pokrčila rameny. "Nejsem soudní antropoložka, ale řekla bych kdekoli před dvanácti až čtrnácti lety."

"V době, kdy pan Callahan nem-"

"Námitka! Nad rámec! "Zařval státní zástupce. "Neexistuje žádný způsob, jak doktorka Lewisová může toto dosvědčit. "

Dělá si ze mě kurva prdel? Říct může, že jsem ji vyděsil, ale nemůže kurva svědčit svým zasraným lékařským titulem?

"Vaše Ctihodnosti-"

"Přetrvává. Prosím, přejděte k faktům, pane DiMarco,"uvedla soudkyně a já jsem byl nahraně mezi

křičením a rozbitím její malé hlavy.Možná obojí.

"Proč by někdo měl tyto typy zlomenin, doktorko Lewisová? Mohlo by to být, protože bylabojovnice?"

"Námitka-"

"Žádné další otázky, Vaše Ctihodnosti," řekl DiMarco, když se vracel ke mně. Hodná doktorka rychle slezla z lavice svědků a pospíchala pryč, aby se mě nemusela podívat do očí.

"Vaše Ctihodnosti, obhajoba by chtěla zavolat na lavici svědků Fedela Morrise," uvedl DiMarco, jak četl jeho papíry.

Nebyl jsem si vědom, že by některý z našich mužů byli v místnosti, ale tam byl, oblečený v jeho nejlepším nedělním obleku. Bylo zvláštní, jak všichni vypadali stejně. Byl jsem pryč pět měsíců a pouze dva z nás vypadali jinak, Ethan a já sám.

DiMarco vystoupil opět vpřed. "Prosím, uveďte své jméno."

"Fedel Gino Morris."

"Děkuji, pane Morrisi. Jdeme na to, jak dlouho jste pracoval pro rodinu Giovanni? "

"Víc než deset let." Vypadal znuděně.

"Takže byste mohl vědět, proč byla tak těžce zraněná?"

"Ano, mohu potvrdit, že jsem důvodem pro alespoň jednu z jejích zlomených rukou," uchechtl se.

"Vy jste jí zlomil ruku?"

"Spíš si ji zlomila, když mě jednou uhodila do čelisti."

Nejspíš to udělala častěji.

"Byla násilná? Proč vás udeřila? "Zeptal se ho, než se podíval na porotu.

"Trénovali jsme spolu. Strávila roky učením se bránit. Její otec nechtěl, aby byla obětí z jakéhokoli důvodu. "

"A kdyby pan Callahan dal ruku na ni…"

"Tak by ona seděla právě teď na jeho místě."

"Máte velkou důvěru v ní."

"Námitka! Je to vůbec nějaká otázka? "

Ten zasraný statní zástupcetlačil na moje poslední nervy.

"Promiňte, Vaše Ctihodnosti, dovolte mi se zopakovat," odpověděl DiMarco. "Proč máte tolik důvěry v Mel? "

"Je to bojovník, vždy byla, vždy bude. Ona není nějaká slabá zneužívaná Stepfordská manželka, která by dovolovala svému muži ji zneužívat. A pokud by ji v nějaké kroucené skutečnosti pan Callahan ublížil, mohu říci, bez pochyb, že by tu dnes neseděl."

No to je uklidňující, a já si myslel jsem, že jsem udělal pokrok s jejími lidmi.

Slyšel jsem otevření dveří a cvakání podpatků po zemi, a naděje sebudovala ve mně, jak jsem bojoval sám se sebou, abych seneotočil. To nebyla ona. Nikdy to nebyla ona. Nebyl žádný důvod, proč se otočit.

"Žádné další otázky. Děkuji, pane Morrisi. "

Když se posadil, státní zástupce vstal. "Nemáme žádné dotazy na svědka, Ctihodnosti. Ale chtěli bychompřivolat důstojníka Anthonyho Scootera na lavici svědků."

Je to jako kdo každý nenávidí Liama.

Nepochyboval jsem, že by to bylo zábavné.

Seděl vzpřímeně a hrdě, jako kdyby očekával, že mu město dá zasranou medaili. Já chtěl useknout jeho hlavu a držet ji jako zasranou vlajku.

"Důstojníku Scootere, jste jeden ze zatýkajících důstojníků, je to tak?"

"Ano, byl jsem u toho. Také jsem byl zásadním mužem u případu. "

Pokračuj v mluvení, kreténe, pohřbíváš sám sebe šest stop hluboko a ani o tomnevíš.

"Proč jste podezíral pana Callahana?"

"Pan Callahana se vyhýbal mluvení s námi. Pak jsem našel spojení mezi jeho bývalými přítelkyněmi a bylo stále jasnější, že pan Callahan něco skrýval. Také se našla krev na jeho botě, která patřila paní Callahanové, spolu se třemi pistolemi v jeho ložnici. "

Co, že by našel jen tři? Declan musel všechno ostatní schovat.

"Určitě jste se ho vyptával na vaše zjištění, co řekl?"

"Nic. Jeho právnické eso přišlo a neřekl nikomu ani slovo. Vypadal jako omámený. "

"Omámený?"

"Jo, jako by byl zfetovaný nebo opilý-"

"Námitka! Spekulace." Vstal DiMarco.

"Žádné další otázky," odpověděl zástupce, šetříc nám čas.

"Důstojníku Scootere, je pravda, že tohle není první obvinění, kterým jste směřoval k mému klientovi a jeho rodině? "Zeptal se DiMarco.

"Nechápu otázku," odpověděl.

Skutečně všichni věřili tomuhle muži?

"Mstíte se Callahanům, důstojníku Scootere?" Vyštěkl DiMarco nutíc porotuse posunout na jejich místech.

"Ne. Jen jsem přesvědčen, že bohatým by vražda projít neměla. Oni nejsou nedotknutelní, bez ohledu na to, jak moc chtějí být, "zavrčel a podíval se mi do očí.

"Vím, že s bohatými máte nějaký problém."

"Já nemám problém s nikým. Uděláte zločin, zaplatíte. Jednoduché. "

"A vy jste jednoduše čekal na příležitost, kdy za to pan Callahan zaplatí. Vybral jste si hlídky v jejich blízkém okolí, byl jste vždy jedním z prvních lidí na scéně, když šlo o jejich rodinu, viďte? "

Přikývl. "Jo."

"V policejních termínech, jste stále nováček, je to tak?"

"Mám téměř dva roky praxe."

"A v těch dvou letech vaše oddělení bylo podezříváno z korupce a kriminalita vzrostla, správně? "

"Ano." Zkřížil paže, nechtěl ustoupit.

"Uděláte cokoliv, abyste vyčistit ulice a jste přesvědčen, že vše pochází od Callahanů?"

"Mají toto město pod jejich kontrolou, a kvůli tomu se lidé dívají na druhou stranu."

"Vy, policista, podíval byste se na opačnou stranu? Vaši lidé, podívali by se na opačnou stranu? "Žádná odpověď.

DiMarco se obrátil k porotě. "Tito muži nás mají chránit. Ale on říká, že se dívají jinam? Od čeho? Jak se vám,důstojníku Scootere, podaří dostat k obvinění a stíhání pana Callahana, když tolik jiných, moudřejších než vy, nenašli žádný důkaz, že můj klient někdy udělal něco špatného? "

"Mnoho lidí se snažilo. Ztratili jsme příliš mnoho dobrých mužů, mnozí z nich jsou unavení a jen chtějí dostat jejich plat a vrátit se domů ke svým rodinám v míru."

Kdyby byl chytrý, udělal by to samé.

"Dámy a pánové, slyšeli jste to," řekl porotě. "Policejní oddělení je unavené z dělání jejich práce. Přílišunavení na to najít paní Callahanovou."

"Námitka!"

Ale on se nezastavil. "Byli vyčerpaní, nemocní a unavení ze ztráty příliš mnoho lidí, a tak poukázali na nejsnadnější vých- "

"Námitka! -"

"Chtěli se vrátit ke koblihám a kávě. Koho zajímá, jestli nevinný člověk shnije ve vězení? Jsou unavení!"

"Vaše Ctihodnosti!"

"Pane DiMarco! "Soudkyně udeřila kladívkem. "Dámy a pánové poroty, prosím zachovejte si předchozí výpisy ze záznamů. Pane DiMarco, jdete po velmi tenkém ledě. "

"Omlouvám se, Vaše ctihodnosti, jsem jen trochu unavený," řekl, a kdybych mohl, musel bych se zasmát.

Soud se zklidnil.

"Dobře tedy, chcete hodinu a půl na oběd?" Soudkyněse zeptala poroty a všichni přikývli, což znamenalo, že jsem musel jít zpátky do soudní cely.

"Chci jít na lavici svědků," zašeptal jsem DiMarcovi jakstrážník a další strážný přišli ke mně zezadu a rychle mě připoutali.

Díval se na mě, jako bych byl opravdový blázen.

"Pane Callahane- "

"Jen vinný a slabý sedí. Nejsem ani jedno z těch věcí. Říkal jsem vám, že půjdu svědčit, neptal jsem se vás na schválení."On pracoval pro mě, a ne naopak.

"Je to váš soud," zamumlal, zavrtěl hlavou na mě.

Přikývl jsem, podíval jsem se zpátky ke dveřím a znovu lidé přicházeli a odcházeli, ale osoba, kterou jsem potřeboval, nebyla ještě nikde k nalezení. Chtěl jsem zase vidět Ethana ale po tom, co Olivieodešla, se nikdy nevrátila.

Otáčejíc mě, mě vedli ven ze soudní síně. Tyto prozatímní cely pod soudembyly jako hrob; tmavé, vlhké a pravděpodobně zamořené plísní. Byl tamjen jeden záchod, lavice zavrtaná do zdiv rohu, a nic jiného. Naštěstí, nikdo jiný tam nebyl.

"Někdo vám přinese dolů oběd," řekl strážný, jak mě zamkli.

Sedl jsem si na lavičku, protože nic jiného se dělat nedalo.

Ona nepřijde. Nechtěl jsem tomu věřit. Bolelo tomu věřit. Část mě chtěla, aby byla raněná, aby bylaunesena, jak říkal Declan, nejméně pak by měla dobrý důvod. Ale tohle… pět měsíců a ani slovo, jak nás mohla opustit? Pokud jí na mě nezáleželo, pak aspoň jsem si myslel, že by se vrátila kvůli Ethanovi.

Ale na druhou stranu, nikdy nechtěla děti.

Možná, že to byla její vstupenka ven. Měla peníze a majetky skryté po celém světě a mohla se skrývat po zbytek svého života bez obav.

"Myslím, že ještě víc a může ti prasknout žíla," Coraline se usmála, když stála před celou s pytlíkem hranolků a co vonělo jako hamburger.

"Jak ses dostala sem dolů?" Zeptal jsem se a zkontroloval stráže.

"Rakovina. Pokud by tolik nesrala, byla by skvělá. Může přimět lidi, aby udělali téměř cokoliv. Teď jez." Nacpe tašku a pití přes mříže.

"Díky, Coraline." Neměl jsem hlad, ale pochyboval jsem, že by mě nechala na pokoji.

Podívala se za sebe. "Opravdu musím jít, než se vrátí. Ale ať myslíš na cokoliv, přestaň."

"Coraline-"

"Pochybování je známkou toho, že jsi na cílové čáře. Bojuješ už měsíce a jsi u konce. Přestaňna to myslet, dostaneme se přes to a vyvázneme z toho v celku. Jako vždy." Znovu se usměje, než se protáhne zpátky. Ona, stejně jako zbytek mé rodiny, byli blázni, ale museli jste je milovat.