W:VO - 6. kapitola

Překlad: Aileen
Kor.: Majuš

Zírám na číslo uložené ve svém mobilu. Je to už tak dávno, kdy mi někdo-nepočítaje Matta-skutečně odpovídal. A líbí se mi to.

Stisknu volat a dám si telefon k uchu. Musím se opravdu, kurva, nudit. Ta žena si pravděpodobně pořídí soudní zákaz proti mně.

"Haló?"

"Ahoj, Jakeova mámo."

"Opět vy?" Zasměje se. "Vám to včera nedošlo?" Je to mnou nebo zní potěšeně tím, že mě slyší?

"Nejsem známý tím, že poslouchám rady ostatních. Měla byste to vědět, pokud čtete noviny." Usměji se. "Dovolíte mi dnes mluvit s Jakem?"

"Ne."

"Dobře, pak tedy budu muset mluvit s vámi."

"A co když já s vámi mluvit nechci?" zeptá se.

"Ještě jste nezavěsila. Pokud byste se mnou opravdu nechtěla mluvit, tak byste to zavěsila v okamžiku, kdy jste si uvědomila, kdo jsem. Ale nestalo se tak."

"To je směšné," vysmívá se. "Mluvili jsme asi dvě vteřiny. Sotva jsem měla čas to všechno zpracovat."

"Což znamená, že nějaká vaše podvědomá část je ráda, že jsem znova zavolal."

"Ach můj bože, vy jste takový vůl," směje se. "Ráda bych si myslela, že žertujete, ale vím, jaký jste."

"To je pravda." Usměji se. "Zapomněl jsem. Jste žena, která věří všemu, co si přečte."

"Takže mi chcete říct, že to vše je lež? Ubohý Ryder Stevens, vždycky vymalován ve špatném světle. Nikdy to není vaše chyba, co?" škádlí mě.

Zasměji se a pročísnu si rukou vlasy. Od chvíle, co jsem se zranil, jsem se necítil šťastnější a to mluvím s cizincem. "Neříkám, že všechno. Jenom říkám, že media si ráda domýšlí věci, aby měli větší příběh."

"Takže jste nespadl z horké vířivky plné nahých žen a nezlomil jste si kostrč?" Povzdechnu si a ona se opět zasměje. "Hm. To je jediná odpověď, kterou jsem potřebovala."

"Tak jsem nemotorný," zaprotestuji. "To jim dává důvod k pronásledování mě?"

"Neobviňuji vás. Jste, kdo jste. Nemůžete si pomoct, když máte víc peněz než rozumu, nebo když nechcete brát tenis dost vážně. Myslím tím, pokud jste to udělal, nepařil byste noc před grandslamovým finále. Stejně tak já nemohu změnit fakt, že jsem svobodná matka, která pracuje na plný úvazek, studuje a stará se o sedmileté nemocné dítě."

"Páni," zamumlám. "Dobrý způsob, jak mě přimět cítit se blbě. Takže, co mu je?" zeptám se. "Ve svém dopise se zmínil, že je nemocný, ale nijak to nezkonkretizoval."

"Cystická fibróza," odpoví potichu. "Víte, co to je?"

"Vím, že je to problém s plícemi." Taky jsem věděl, že to vyžaduje transplantaci a někdy je následkem smrt, ale o tom jsem mlčel.

"Znamená to, že jeho plíce produkují až příliš mnoho hlenu, takže je pro něj obtížnější dýchat. To je důvod, proč vám napsal ten dopis. Rád by hrál tenis nebo fotbal s kamarády, ale nemůže. Rozzlobí se, když vidí lidi, jak plýtvají svými životy."

A právě teď je mi strašně trapně.

"Ach, omlouvám se," zamumlám.

"Nemusíte," odpoví. "Není to váš problém, ne?"

"Je mi líto, jestli jsem byl hrubý," řeknu. A myslím to vážně. "Minulý týden jsem strávil nic neděláním, ale neustále jsem přemýšlel nad dopisem, co mi váš syn poslal. Opravdu rád bych si s ním promluvil. Chtěl bych, aby věděl, že jsem nebyl povrchní, egoistický sukničkář, že jsem to předstíral-no, ne úplně."

Směje se a uniká jí zasténání. Dokážu si představit, jak tam sedí a vrtí hlavou.

"Rydere, kdy jste v poslední době udělal něco pro někoho jiného?"

"Co?" zeptám se zmateně. Jakou to má souvislost? Žil jsem sám a většinu času jsem strávil na cestě. V mém světě bylo všechno o mně.

"Odpovězte," pobízí mě. "Vsadím se, že si to ani nepamatujete. Mám pravdu?"

"Kdy naposledy jste vy udělala něco opravdu sobeckého? Zcela pro sebe?" střílím zpátky. "Vsadím se, že si to ani nepamatujete." Napodobuji její tón.

"Mám malého nemocné kluka." Směje se nevěřícně. "To nemůžete porovnávat."

"Proč ne? Co ho učíte, jak nemít čas sám na sebe?" Hádám se.

"Vy o mně nevíte ani jednu věc," vypálí zpět. "Klidně bych mohla být prostitutka ujíždějící na cracku."

"A jste?"

"No, ne."

"Tak mi odpovězte: Jak je to dlouho, co jste byla opravdu sobecká?"

Neodpověděla a já se usmíval, jelikož vím, že jsem ji dostal. "Poslouchejte, vy chytrá prdelko, já vám řeknu co: Během následujících tří dnů udělejte tři věci pro někoho jiného. Mluvím o naprosto nesobeckých činech. Potom vás nechám promluvit si s mým synem," řekne.

Cože? Jak to mám sakra udělat, když ležím na zadku? V tuto chvíli sotva zvládám udělat něco sám pro sebe.

"Fajn. Ale musíte udělat něco vy pro mě."

"Ne," protestuje. "Takhle to nefunguje. Nemůžete mít podmínku ohledně mé podmínky."

"Můžu si dělat, co chci. Jsem Ryder Stevens," oznámím samolibě. "Během následujících tří dnů udělejte jednu věc sama pro sebe. Taky bych řekl tři, ale nechtěl bych vás vystavit neúspěchu."

"Ach můj bože, jste neuvěřitelný." Směje se.

"Získám tím mnoho."

"Dobře. Cokoli. Musím jít vyzvednout Jakea ze školy."

"Počkejte," zakřičím, zadržujíc ji dřív, než zavěsí. "Mohu znát vaše jméno?"

Zasměje se. "Scarlett. Jmenuji se Scarlett."