Unbearable - EPILOG

Překlad: Markéta

SLADE

Vyjdu z naší hotelové koupelny, přejíždím si rukama po mokrých vlasech, když uslyším zvonit Andělův telefon. Zvednu ho, přemýšlejíc, kdo k sakru může volat v tuhle dobu uprostřed noci.

"Haló?"

Na druhém konci linky se zasměje muž. "Netrvalo dlouho mě nahradit, hm?"

Stojím tady, dívajíc se na Anděla jak spí v naší hotelové posteli, když se ten chlap zasměje znovu.

Jax!

Zatnu pěst a otočím se k Andělovi zády, přesně vím, kdo ten zkurvysyn je. "Co si kurva myslíš, že děláš, když voláš Andělovi?" dožaduju se.

Několik vteřin je ticho, než promluví. "Roztomilé," říká suše.

Popadnu klíč a vyjdu z hotelového pokoje, když slyším, že se probouzí.

"Poslouchej, ty hajzle, rozkopu Tě, jestli se k ní jenom přiblížíš."

"Ach, jako jsi to udělal naposledy?" Nakonec si uvědomím, že je to nadávka v jeho hlase.

Skvělé! Je kurva opilý.

"To byl levný panák a ty to víš," protestuje rozzlobeně.

"O čem to mluvíš?" vyštěknu.

"Myslíš si, že jen proto, že máš tetování jsi nějaký velký zlý vlk, který se mnou může vyjebat. No, tentokrát se to nestane." Zavěsí a já si odtáhnu Andělův telefon od ucha a jen na něj zírám. Nikdy jsem se Jaxe nedotkl, ale věřte mi, pokud je boj to co chce, tak ho k čertu dostane.

Vyjdu k našemu pokoji, když uvidím Tatea opírat se o zeď v chodbě.

"Problémy?" Ptá se nenuceně.

"Ještě ne." Pokud se Jax přiblíží blízko ní, pak myslím, že to bude zasraná bouře.

Všimnu si, že Tate neudělá žádný pokus, aby se odlepil od zdi. "Proč jsi trval na tom, že podnikneš tenhle výlet?" Jsem unavený z přemýšlení.

Ušklíbne se. "Pořád si myslíš, že se ti snažím ukrást dívku, Slade?"

"Já vím, že ji miluješ."

Odtlačí se od zdi a jde ke mně. "Miluju ji." Přikývne hlavou. "A dřív, než se začneš rozmachovat, dovol mi ti něco vysvětlit."

Dám si ruce za záda, z nějakého důvodu chci slyšet, co má na srdci.

"Nehodlám si jí od tebe vzít, ale pokud se ukáže Jax, můžeš ho mít poté, co se o něj postarám já."

Zamračím se. "Proč se staráš o Jaxe?"

"Máme spolu nějaké nevyřízené účty."

Myslíš si, že jen proto, že máš tetování, tak jsi nějaký velký zlý vlk.

"Ty jsi ten, se kterým si myslel, že mluví?"

Přikývne. "Držel jsem ho. Pak hajzl utekl jako zbabělec, než jsem to dotáhl až do konce."

Vjedu si rukou do vlasů celý zmatený. "Já tomu nerozumím."

Otočí se a jde cestou ke svému pokoji, což mě nasere.

Jdu za ním a přirazím ho ke zdi. "Řekni mi, proč jsi tady. Co chce po Andělovi?" Zavrčím.

"Nechceš to vědět," říká napodobujíc můj tón.

"Tate," varuju ho, zatínajíc ruce do pěstí u mých boků. Snažím se, co můžu, abych ho nepraštil.

"Nemůžu jí ztratit," říká Tate. "Měl bys vědět, co za druh strachu to je. Proč to nemůžeš nechat být?"

"Co myslíš tím ztratit jí? Ona není tvoje," vyštěknu.

Opře si hlavu proti zdi a povzdechne. "Sledoval jsem ji, jak tě od sebe odehnala poprvé, když jsi ji potkal." Usměje se, jako by byl rád při té myšlence. "Chtěla Tě, ale bojovala s tím." Zvedne hlavu a podívá se na mě, ústa nyní v tvrdé lince. "Pokaždé, když jí řekneš něco, co nechce slyšet, uteče. To je to, jaká Sam vždycky byla. Vždycky se cítila lépe na vlastní pěst. Nemusí věřit někomu jinému, o kom ví, že jí nakonec ublíží. Strávil jsem už dost let bez ní. Nebudu jí říkat své tajemství jen proto, aby ode mě nakonec utekla."

"Neříkám ti, abys jí to řekl. Říkám ti, abys to řekl mě, než se kurevsky zblázním."

Dlouze vydechne. "Chápu, proč Marie držela některé věci v tajnosti," říká tiše, jako by si mluvil sám pro sebe. Pořád tu stojím a nechávám ho mluvit, ačkoli nemám ponětí, co s tím má Marie společné. "Vždycky jsem už od mládí držel v tajnosti věci o mé minulosti. Jsou tu některé věci, které jiní lidé nepotřebují vědět."

Pak se na mě na několik sekund podívá.

Tře si zátylek a pak si povzdechne. "Ale už víc nechci, aby sis dělal starosti ohledně mých záměrů." Dívá se na podlahu. "Já jsem nevlastní bratr Samanthy."

Ustoupím od něj o krok. "Cože? To nemůžeš. Ne." Zavrtím hlavou.

"Jack byl můj otec," přiznává tiše, jako by ho bolelo to vyslovit.

"Jak je to možné?"

"Nepotřebuješ znát detaily. Jen věz, že v tomhle bych ti nelhal."

Otočím se a začnu přecházet tam a zpět po hotelové chodbě. "Proč bys před ní skrýval tohle tajemství?"

"Jak bych jí to řekl? 'Ahoj Sam, staral jsem se o tvou nemocnou matku, zatímco jsem tě špehoval. A ano, jsem tvůj bratr.' " zavrtí hlavou, když se na mě podívá. "Vážil jsem si svých možností. Musela vědět, jak se její matka ohledně ní cítí. Nechtěl jsem, aby myslela na cokoli jiného, kromě toho."

"Jo, ale….ale akceptovala smrt své matky poté, cos jí to všechno vysvětlil. Proč jsi jí to neřekl minulý měsíc, nebo dokonce dneska, kurva?"

"Nechtěl jsem zničit žádost o ruku," říká tiše. "A nechci, aby mě od sebe odehnala," odpoví smutně. "My oba víme, jak utíká od věcí, kterým nerozumí."

Přikývnu. "To dělá." Povzdechnu si. "Jak dlouho máš v plánu skrývat před ní tohle tajemství?" cítím se trošku ztracený, neměl jsem se nikdy ptát. Nikdy se o tom neměl zmiňovat.

Kurva!

"Myslím, že bych jí to měl říct, protože se vy dva budete brát." Usměje se. "Teď už chápeš, proč jsem chtěl tolik jet? Nemohl jsem to vidět na den Díkůvzdání, ale když jsem zjistil, že mám další šanci být toho svědkem, musel jsem být tady."

Otočím se a začnu znova přecházet po chodbě. "Nemůžu tomu kurva věřit!"

"Jak si myslíš, že jsem se cítil já, když jsem to zjistil?" říká, čímž si získá mou pozornost.

Zastavím se a podívám se na něj. "Kolik ti bylo, když jsi to zjistil?"

Zavrtí hlavou. "Na tom nezáleží."

Zavřu oči a povzdechnu si. Nebudu na něj tlačit. Nedokážu si představit, čím vším si prošel, nebo čím si on a Anděl projdou, jakmile ona zjistí tyhle novinky.

Namířím si to ke svému pokoji. Najednou mám potřebu držet Anděla. Moje ruka se zastaví na klice. Do prdele! Budu tak moc hluboko v prdeli, jakmile tohle tajemství vyjde najevo.

"Hej, Slade."

Podívám se do chodby, kde Tate strká klíč do jeho dveří, než se na mě podívá. "Neměj obavy. Tenhle rozhovor se nikdy nestal," ujišťuje mě a pak vchází do svého pokoje.

Díky tomu tvrzení se necítím o moc líp.

Cítím Andělův mobil v kapse tepláků a připomenu si, proč jsem byl na prvním místě v chodbě. Projdu telefon a odstraním poslední přijatý hovor. Zítra musím zavolat a nechat i toto číslo zablokovat.

Chtěl jsem začít tento rok s čistým štítem. Neuběhly ani čtyři hodiny nového roku a já už musím udržet dvě tajemství, které by mohly mít vliv na náš vztah.

Vejdu do naší ložnice, podívám se na ni, jak spí, a povzdechnu si. Udělám cokoli, abych jí ochránil, ale zdá se, že budu ten, který jí nejvíc zraní. A to mě nutí si myslet, že ten nový rok by nemusel jít tak dobře, jak jsem doufal.

KONEC