Unbearable - 16. kapitola

Překlad: Markéta

SLADE

"Slade," hlas Rose přichází z interkomu.

"Ano?" odpovím a dokončuju nějaké poznámky, které zítra potřebuju k soudu.

"Je tady pan Tate." Samozřejmě, že se ukáže o tři hodiny později.

"Pošli ho dál, prosím." Rychle dávám papíry do šuplíku, když se moje dveře otevírají. Propojím svoje prsty dohromady a položím je do klína, když se opřu do křesla.

Tate vstoupí do mé kanceláře a Rose za ním zavírá dveře. Jen tam stojí, zatímco se rozhlíží po mojí velké kanceláři. "prosím, posaď se." Ukážu na židli, která stojí před mým stolem.

"Hádám, že jsem tady nepřišel, abychom mluvili o vloupání."

"To můžeme, mimo jiné."

Dál tady jen tak stojí. "Co bylo tak důležitého, že jsi potřeboval, abych přišel do tvé kanceláře?" ptá se a konečně se na mě podívá.

"Musíme probrat pár věcí."

"Samantha," prohlásí.

Přikývnu hlavou a znovu mu ukážu na křeslo přede mnou. Několika kroky přejde kancelář a posadí se, opře se a napodobí mou polohu držení těla.

"Vypadá to, že toho o mě víš hodně, Tate. Přesto já o Tobě nevím nic," říkám rozhodně.

"Není to, že bych dělal předpoklady. Jen jsem shromáždil fakta a skutečnost je, že využíváš ženy."

"Jistě máš na mysli mou minulost. Ano. Šukal jsem všechno kolem, ale ujišťuju Tě, že to už dlouho není ten případ." Nikdy jsem nepopíral způsob, jakým jsem žil svůj život.

"Říkáš, že ses změnil?" Odtáhne své oči od mých a podívá se dolů na můj stůl na fotky Anděla a mě na první zápas Rams, kterého jsme se zúčastnili. Ona má svoje nohy omotané kolem mého pasu a ruce kolem mého krku, když jí nesu na zádech.

"Ano," odpovídám prostě.

"Je těžké tomu uvěřit," zafuní.

"To je legrační. Protože to stejné cítím k Tobě."

"Jak to?" ptá se.

Posadím se a položím předloktí na stůl. "Myslím, že máš další záměry, co se týče Anděla."

"Myslíš si, že jí chci?" ptá se zvedajíc obočí.

"Který muž by nechtěl?" Nejsem idiot. Vidím, jakým způsobem se na ní dívají ostatní muži, i když si jich nevšímá. Netušil jsem, že můžu tak žárlit. Nikdy jsem si nemyslel, že mě jedna žena donutí bojovat s každým mužem jen proto, že znám jejich myšlenky ohledně ní.

On se také nakloní a položí si lokty na kolena. "Každý chlap by byl šťastný, že jí má. A z nějakého důvodu si vybrala Tebe," říká zamračeně.

Vstanu a nakloním se na stůl. "Dovol mi ti něco vyjasnit. Miluju Anděla a zabiju každého, kdo se jí dotkne, včetně tebe," zavrčím.

Opře se zpátky do křesla s malým úsměvem na tváři. "Přísahám, že to všechno chápeš špatně."

"Pak mi to kurva vysvětli."

"Máš nějaké tajemství Slade?" Nakloní hlavu na stranu.

"Co to je za otázku?" vyštěknu podrážděně.

"Je to jednoduchá otázka. Máš tajemství?" Opře se a zvedne fotku Anděla a mě. "Říkala Ti Sam o mojí minulosti? O naší minulosti?"

Zavrtím hlavou, zmatený, pokud je mi známo, nemají minulost jinou, než že byli přátelé.

"Marie mě prakticky vychovala." Usměje se, když na ní vzpomíná. "Moje máma nebyla vždycky schopná se o mě postarat. To je důvod, proč jsem pomáhal Marii."

Skutečnost, že ukrýval některé věci před Andělem, mě nutí být na něj nasraný z nových důvodů. "Měl jsi to Andělovi říct." Bouchnu pěstí do stolu. "Víš, kolik bolesti si vytrpěla? Bolesti, která je stále v ní?" zavrčím. "Je mi jedno, co říká, přichytil jsem jí, jak se celou tu dobu dívá na krb, kde teď odpočívají oba její rodiče. Proč myslíš, že všechny věci její mámy jsou stále ještě v krabicích v garáži? Protože je pro ni hodně bolestivé se přes to dostat."

Vstane a založí si ruce na hrudi. "Tajemství za tajemství," je všechno, co řekne.

"Co to má kurva znamenat?" Kurva, tenhle chlap je jako hádanka. Stále mě dostává do sraček.

"Znamená to, že to dlužím Marii," vyplivne rozzlobeně. "Myslíš si, že bylo jednoduché lhát Sam? Nebylo." Jeho hlas se zvedne. "Víš vůbec, jak těžké bylo vidět jí na její promoci? Nebo vidět jí běhat po městě s tím kusem hovna Jaxem? Ne! Nevíš," zařve.

Zhluboka se nadechnu a podívám se na něj. "Co mi tady neříkáš? Jestli něco víš, musíš mi to říct."

Ustoupí o krok dozadu od mého stolu. "Ne všechno je tak, jak se zdá, Slade. Vše co chci říct, je že jsem Ti nikdy neřekl tajemství, ale vím, že bys nebyl schopen udržet to moje." Otočí se a jde ke dveřím, aby opustil mou kancelář.

Následuju ho a otočím ho.

Odtáhnu ruce a udeřím ho do obličeje, díky čemuž klopýtne zpátky. "Nechci s Tebou bojovat, Slade. Věř mi, rád bych." Stojí tady dívajíc se na mě a na několik sekund mám pocit, že budeme bojovat tady v mé kanceláři. "Ale ne kvůli Sam." Těžce vydechne. "Copak si toho nevytrpěla už dost?" podívá se na mě a jeho otázka mě nutí cítit se jako zkurvený blbec. "Ona na své straně teď potřebuje všechny. Někdo po tobě jde, nebo možná po ní." Rozhodí ruce do vzduchu. "Nejsem Tvůj nepřítel, Slade. Přísahám. Nechci jí tím způsobem, jakým si myslíš. Měli bychom pracovat společně, abychom jí ochránili."

Ustoupím o několik kroků, než padnu do jednoho z křesel, poražen. "To je sama o sobě práce na plný úvazek," zamumlám.

"Přesně tak!" říká, sedajíc si vedle mě.

Vzhlédnu k němu a vidím skutečné znepokojení na jeho tváři. "Ty jí miluješ," prohlašuji a znovu se snažím bojovat s nutkáním připravit ho o život.

Podívá se na mě. "Existují různé druhy lásky."

Jeho volba slov nepomůže zmírnit moji žárlivost. "Vím, že máš prsteny jejích rodičů," říká, měníc téma a to mě pekelně znervózní. "To je tvoje tajemství. Chceš jí požádat o ruku. Věř mi, když říkám, že to není ten typ lásky, který k ní cítím."

Uvolním se znova v křesle a zavřu oči. Z představy, že budu Anděla žádat o ruku, se mi potí dlaně.

"Pomůžu Ti udržet jí od toho, aby hledala ty prsteny," říká přitahujíc mojí pozornost, když vstane.

Taky se postavím. "Jaké je tvoje tajemství, Tate?"

"už jsem ti to řekl. Nevěřím Ti, že bys ho udržel." Pak se otočí a odchází z kanceláře, zavírajíc za sebou dveře. A teď, když vím, že něco skrývá, mám nepříjemný pocit. I když nechce Anděla, pořád před ní něco ukrývá. Jediný způsob, jak se k někomu přiblížit, je získat jejich důvěru a to je to, co udělám. Stanu se jeho nejlepším kamarádem a dozvím se, co potřebuju vědět, a pak až to zjistím, nebudu váhat, abych jí řekl, co před ní skrývá.

Otočím se a zvednu svůj telefon v kanceláři.

"Haló?" odpovídá Anděl sladkým hláskem.

"Ahoj, Anděli. Jak to jde v práci?" ptám se sedajíc si do svého křesla.

Dlouze vydechne. "Pomalu."

"To je mi líto. V kolik končíš?"

"Musím pracovat obě směny."

Zamračím se, když se podívám na hodiny na mém stole. Můj pracovní den je za mnou. Chtěl jsem jí dnes večer vzít na večeři. "Cože? Kdo to říká?"

"No, nikdo mi neřekl, že musím, ale Becky volala, že je nemocná. Přihlásila jsem se, abych to za ní vzala."

Položím se zpátky do křesla a snažím se přijít na to, proč bere tuhle práci barmanky tak kurevsky vážně. Nepotřebuje ten malý příjem, který si tam vydělá. "Zavolej někomu jinému, aby to za ní vzal. Nelíbí se mi, když pracuješ noční směny, Anděli." Nikdy jsem neměl rád, když tam pracovala tak jako tak, a jsem si jistý jak peklo, že nechci, aby pracovala v noci od té doby, co se nám někdo vloupal do domu.

"Nelíbí se mi, když mi říkáš, co můžu a nemůžu dělat, Slade," bojuje zpátky.

Povzdechnu si. "Já vím. Jen chci, abys pracovala pouze denní směny, než zjistíme, kdo se nám vloupal do domu a proč."

"Teď už je pozdě. Dnes v noci pracuju."

"Nejprve jsi mi měla zavolat," říkám, když svírám čelist.

"Proč?" vysmívá se. "Abych žádala o tvé svolení?"

"No, jo. Co když jsem měl plány pro nás nebo - "

"Sbohem Slade. Nečekej na mě." Zavěsí.

Třísknu se sluchátkem o stůl. Kurva, někdy mě může nasrat jen jediným slovem.

Věděla, že mě nasere to, že se dobrovolně přihlásí k dnešní noční směně. Ví, jak se cítím ohledně její práce v baru a napýřeným mužům, kteří tam chodí, aby s ní flirtovali. Plus, pokud vypukne boj, vždycky se zdá, že je první, kdo se ho snaží ukončit. Ta ženská je nebojácná, ale je taky občas velká osina v zadku.

Vrátí se ke mně Tateova slova. "Musíme pracovat společně, abychom jí udrželi v bezpečí."

To je jedna věc, ve které má pravdu a já to využiju ve svůj prospěch. Anděl mu věří a já chci, aby mě viděla, že se s Tatem sbližujeme.

Vytočím Joshovo číslo. "Ahoj, jaké má číslo Tate?" ptám se hned, jakmile odpoví.

"Slade, nevolej mu a nevyhrožuj mu," říká otráveně.

"To není důvod, proč chci jeho číslo," vyštěknu. "Anděl se nabídla, že dnes večer bude dělat dvojitou směnu a já mám v plánu tam jít a dohlížet na ní. Myslel jsem, že bych mohl pozvat Tatea na pár piv."

"Ani na vteřinu tomu nevěřím," řekne se smíchem.

"Věř si, čemu chceš. Vše, co se snažím dělat, je držet svou přítelkyni v bezpečí a ona pokračuje v tom, že mě chce nasrat."

"Jo, kdo věděl, že ženy nemají rády, když jim kolem šéfujou muži," odpoví sarkasticky.

"Jen mi dej to zatracené číslo, Joshi."

"Fajn." Napíšu si číslo, zatímco on nesouvisle mluví. "Courtney a já tam přijdeme taky."

"Myslíš, že potřebuju chůvu?" zaklapnu pero na stole.

"Něco takového."

Zavěsíme a pak vytočím policejní stanici, abych zjistil, jestli mají nějaké nové vodítka, než půjdu domů se osprchovat a převlíknout.

Samantha

Když čistím špinavý povrch baru, snažím se uklidnit. Dnešek byl pekelným dnem. Musela jsem zaučovat Jeremyho dvě dlouhé hodiny a pak se Slade naštval, protož jsem se nabídla, že budu pracovat za Becky. Vzala jsem telefon za barem, když volala a zněla hrozně. Její dcera křičela v pozadí a to na věci asi moc nepomohlo. Bylo mi jí líto, nehodlala jsem jí říct, že jí nemůžu zaskočit, protože by se můj přítel naštval.

Poté, co uklidím bar si dám hadr do zadní kapsy a otočím se, abych si umyla ruce v umyvadle, když uslyším Sladův hlas. Podívám se přes rameno, abych ho viděla akorát vcházet do baru s Tatem vedle něj, následované Courtney a Joshem.

Usměju se na Joshe a Courtney. "Co tady lidi děláte?" ptám se dívajíc se na Tatea.

"Mysleli jsme, že přijdeme a dáme si pár piv," říká Slade jasně, nevšímajíc si náznaku, že ho ignoruju.

Takže mu to usnadním. "Ignoruju tě," říkám a nakonec se podívám do jeho očí.

Tate se s Joshem smějí, když se na mě Slade ušklíbne. "Ach, jsem si jistý, že se to dalo očekávat."

Zúžím na něj oči. "Pak co tady k čertu děláš?"

"Vlastně to byl můj nápad," přizvukuje Tate, čímž si získává mou pozornost. "Chtěl jsem vyrazit ven dnes večer a Slade říkal, že pracuješ." Pokrčí rameny. "Které místo je lepší k vyražení než bar?"

Úšklebek na Joshově tváři mi říká, že to není tak úplně pravda. Podívám se na Tatea a všimnu si, že má na bradě malou modřinu. "Kde jsi přišel k té modřině na tváři?" ptám se naklánějíc hlavu.

Natáhne se a dotkne se jí. "Ach, dneska jsem pracoval v opravně a prohrál boj s klíčem." Usměje se.

Kluci se smějí a já mám pocit, že ztrácím pointu nebo něco takového. Setřesu to. "Co si všichni dáte?"

Začnu vytahovat drinky ven z přihrádky, když mi říkají, co chtějí. Odstraním vršky a položím je před ně, snažíc se ignorovat Slade zírajícího na mě s úšklebkem na tváři.

"Chcete si někdo zahrát kulečník?" ptá se Josh.

Všichni říkají 'ano' když vstávají a jdou dozadu ke kulečníkovým stolům.

Courtney se přesune na sedadlo, které je umístěno přímo přede mnou. Chystá se mluvit, když zvednu svou ruku. "Ani to nechci vědět."

"Jen jsem Ti chtěla říct, že v mé práci je volné místo," říká vzrušeně.

V žádném případě si Courtney nenašla práci. Josh velice dobře zná všechny obchody ve městě a získal pro ní práci v místní bance. Chtěla pokračovat v práci jako organizátorka akcí, ale nemohla dost rychle najít volnou pozici. Vzala tu práci v bance s myšlenkou, že jakmile nastane pravá chvíle, tak skončí.

"Díky, ale je mi tady dobře."¨

Podívá se kolem dokola a pak zpátky na mě, mračíc se. "Proč tak hrozně chceš pracovat tady?"

"Není to tak, že bych to chtěla dělat navždycky." Povzdechnu si dívajíc se dolů na bar. "Já nevím." Ramena mi klesnou. "Cítím se tady pohodlně, jako bych sem patřila," zašeptám.

"Co myslíš tím 'patřit sem' ?"

"Od vyššího ročníku byly věci dost depresivní. Vysoká stála za hovno. Nikdy jsem nešla ven. Pak když jsem se přestěhovala tady s Jaxem, on nechtěl, abych pracovala. Nebyl šťastný, když jsem tady vzala práci, ale pak jsem potkala Micaha a Holly." Usměju se. "Zdálo se, že se věci točí dokola. A pak, samozřejmě, přišel do mého života Slade." Podívám se na něj, když se napije piva, zatímco poslouchá Tatea mluvit o něčem. "Všechno bylo v pohodě. Všechno to začalo tady, tak proč bych chtěla odtud odejít?" Podívám se na ní. "Nevím, proč to Slade prostě nemůže nechat být."

"Bojí se o Tvou bezpečnost."

"Nebudu lhát, byla jsem vyděšená, když jsem objevila někoho v domě, ale to mě nebude držet dál od toho, abych žila svůj život."

Zakření se. "Pak to nedopusť."

"To mám v plánu," odpovídám vesele. Moje oči sklouznou zpátky ke Sladovi, který se teď směje, když se dívá z Tatea na Joshe. Je těžké zůstat nasraná na muže tak nádherného, jako je on. Musel jít po práci domů, protože má na sobě dětsky modré džíny, které mu visí nízko u pasu, a tmavě šedé tričko, které obepíná jeho svalnaté paže a široký hrudník. Vlasy má rozcuchané a ten úsměv na jeho nádherné tváři mě nutí zapomenout na náš dřívější rozhovor.

"To byl Sladův nápad." Courtney získává mou pozornost, zatímco zírám na Slada.

"Jaký?" Podívám se na ní.

"Přijít sem." Napije se piva.

Usměju se. Vím, že musel být. "Proč to mělo být tajemství?"

Court zavrtí hlavou. "Na to jsem doteď nepřišla."

Směju se, když si otevírám pro sebe láhev vody. Nevadilo mi pracovat dnešní noc místo Becky, ale nemůžu skrýt úsměv z toho, jak jsem šťastná, že mě chtěl Slade vidět.

******************************

Očistím poslední stůl a jdu za bar vyzvednout si kabelku, když Slade vychází z koupelny. "Raději bys to neměl zašpinit," snažím se říct pevně.

Dojde ke mně a vtáhne si mě do náručí. "Jediná věc, kterou ušpiním, jsi Ty." Zasune své ruce do zadních kapes mých džínů a trochu stiskne můj zadek.

"Pak proč nejdeme?" zamumlám se svými rty proti jeho. Snažila jsem se mu dát studenou sprchu. Bylo jednodušší s ním nemluvit, když hrál kulečník s klukama, ale to mě nezastavilo v zírání na něj.

"Protože nechci čekat," říká tlačíc mě dozadu.

"Hmmm. Budeme mít opakovačku toho, jak jsi mě naposledy šukal v koupelně?"

Zasténá. "Nemáš ponětí, jak moc mě ta slova vzrušují, když je používáš s odkazem na nás."

Zakřením se. "Takový špatný chlapec."

"Naprosto!"

Narazí svými ústy na moje, když se zastavíme. Zatímco naše rty pracují společně a jeho jazyk tančí s mým, cítím jeho ruce pracovat na zipu mých džínů.

Odtáhnu obličej od jeho. "Už jsi někdy přestal myslet na to, že nechci mít sex?" říkám příliš bez dechu.

Usměje se. "Skutečně si myslíš, že jsem Tě neviděl, jak jsi na mě zírala zpoza baru?"

"Nesnažila jsem se to skrývat." Směju se.

Natáhne se a pomalu uvolní můj copek. Jeho modré oči se dívají do mých, když vjede rukou do mých vlasů. "Pořád jsi na mě naštvaná?" ptá se s obavami v jeho nádherné tváři.

Natáhnu se a zabalím mu ruce okolo krku. "Budeš pokračovat v otravování mě, co se týče mé práce?"

Dívá se na mě, jako by vstřebával jak na tuto otázku odpovědět. Vím, že chce říct ano, ale nechce se mnou bojovat. Právě teď máme větší problémy v našem životě, než mou práci.

"Slíbíš mi, že už víc nebudeš pracovat v noci?"

Přikývnu. "Už žádné další noční."

"Pak Tě přestanu dohánět k šílenství ohledně toho," slibuje s malým úsměvem.

"Dost mluvení a trochu více šukání," říkám se lstivým úsměvem ve tváři.

"Miluju způsob, jakým přemýšlíš," odpoví zvedajíc mě, když kolem něj obalím nohy. Uděláme několik kroků vzad a já narazím do kulečníkových tág, srážejíc je k zemi.

Opřu si hlavu dozadu proti zdi a zvednu ruce nahoru, když on odhazuje mou košili.

Vjedu mu prsty do jeho vlasů, když narazím svými rty na jeho. Odtáhne mě od zdi a jde dozadu, dokud neucítím, že mě hodí na malý gauč v rohu.

Dopadnu dolů a on odtáhne své rty od mých, když mu strhávám tričko a hážu ho za sebe. Vylezu z něj a klesnu na podlahu, kde jsem před ním na kolenou. Podívám se nahoru do těch jeho modrých očí, zatímco mu rozepínám zip na jeho kalhotách.

"Zvedni boky."

Zvedne je dost na to, abych mu mohla stáhnout džíny společně s jeho boxerkami, zatímco si kopáním zouvá boty. Olíznu si rty, zatímco se moje oči dívají na to, jak tady přede mnou sedí nahý. Natáhne se a vjede mi rukama do vlasů a já zavírám oči z pocitu síly těchto rukou. Chce se mi rozpustit se.

Beze slova snižuje mou hlavu a já otevřu rty, přesně vědíc co po mě chce. Dává se mi teď po centimetru. Jeho ruce kontrolují mou hlavu, když se jeho boky setkají s mými ústy s každým tahem.

Slyším jeho zasténání, když se jeho prsty několikrát utáhnou a povolí v mých vlasech. Otevřu oči, abych se na něj podívala a jeho hlava odpočívá zakloněná na gauči a rty jsou pootevřené. Vsaju ho hlouběji, dokud není celý až na samotném konci mého krku. Otevře oči a podívá se dolů na mě. Ušklíbne se, když zatáhne za moje vlasy, odstraňujíc ho tak z mých úst.

"Co to děláš?" Ptám se s odpovídajícím úsměvem.

Zvedne mě na pohovku, položí mě na záda a v jednom okamžiku se nade mnou vznáší. Sundá moje džíny a usadí se mezi mýma nohama.

"Tebe, Anděli. Chystám se udělat Tebe." A s tím do mě vrazí, což mi vyrazí dech. Popadne moje zápěstí a drží ho po obou stranách mé hlavy.

"Slade," vzdychnu, když se pomalu vytahuje.

"Neboj se, Anděli, tohle nebude pomalé." A s tím do mě přiráží, až moje sténání a výkřiky extáze vyplní prázdný bar.

********************************

Když řídím domů, můj telefon zazvoní. Zvednu ho ze středové konzole, abych viděla znova blokované číslo. Zmáčknu ignorovat a pak čekám několik vteřin, než najdu Jessičino číslo v mém telefonu.

Jakmile ho najdu, zmáčknu volat.

"Haló?" odpovídá pomalu.

"Myslím, že jsem Ti říkala, že mi máš kurva přestat volat," říkám sladce.

"Jak jsi … uh…"

"Říkala jsem, že nebude těžké získat Tvoje číslo." Dívám se do zpětného zrcátka, abych viděla, že Slade je stále za mnou.

Ona se zasměje. "Bylo to pravděpodobně stejně snadné, jako když jsem získala Tvoje," říká a už si nedělá starosti s tím, že mám její číslo.

"Co chceš Jessico?" Proč mi volá tak pozdě? Kouknu na palubovku na hodiny a vidím, že je tři čtvrtě na tři.

"Chtěla jsem Ti dát vědět, že Slade byl s někým, zatímco jsi dneska v noci pracovala."

Cože? Jak ví o tom, že jsem byla v práci? Podívám se ze všech oken, abych viděla, jestli není blízko v autě nebo někde. Na dálnici není kromě mě a Slada nikdo jiný v tuhle hodinu. Počkat. Pokud ví, že jsem byla v práci, pak jaktože neví, že tam byl i Slade?

"To pochybuji," říkám nedbale. Ona nemá ponětí, o čem mluví.

"Můžu to dokázat."

Huh? "Co tím myslíš, že - " Zavěsí.

Hodím svůj telefon do kabelky, když sjíždím z dálnice. O čem to k sakru bylo? Neexistuje žádný způsob, že by byl dnes večer s někým jiným. Chci říct, myslím, že mohl být s někým hned poté, co odešel z práce, než přišel do baru. Ale mám ve Sladovi větší důvěru, než abych uvěřila, že je to možné. Ona se snaží mě podruhé napálit a to se nestane.

Zajedeme do garáže a já vystoupím z auta. "Jsi v pořádku?" ptá se Slade, když se na mě podívá.

"Ano." Usměju se. "Unavil jsi mě."

Drží mi otevřené dveře jednou rukou, zatímco druhou mě plácne po zadku, když kolem něj procházím.

Otočím se, abych mu čelila hned, jakmile jsme v domě. "Proč jsi dnes večer přišel a chtěl mě vidět?"

Zamračí se. "Chtěl jsem Tě vidět."

"Ale proč jsi zůstával tak dlouho? Musíš ráno do práce." Nenávidím, že mě Jessica nutí se ho vyptávat.

Projde kolem mě, míříc do ložnice a směje se. "To nás předtím nikdy nezastavilo, Anděli."

Zastavím, když ho vidím vstupovat do naší ložnice. V tom prohlášení byla pravda, ale neodpověděl na mou otázku. Courtney říkala, že má starost o moje bezpečí. Možná to je důvod, proč tam přišel. Už jsem mu řekla, že nebudu pracovat v noci, dokud všechno nezjistíme.

Vejdu do našeho pokoje, abych ho našla svlíkat se v šatně. "Ale proč? Musíš brzy ráno do práce."

"Chováš se, jako by to bylo poprvé, co jsem přišel za Tebou do práce, abych tě viděl," říká stahujíc si džíny z nohou.

Natáhnu se a vjedu si rukou do vlasů. "Jen zkrátka nevím, proč jsi tam přišel. Musíš být unavený. Tenhle víkend byl šílený."

Přijde a postaví se přede mě, teď už nahý. "Běž se svlíknout a pojď do postele." Skloní se, aby mě políbil na hlavu, a opouští šatnu.

Nechám to téma plavat a zamířím do koupelny připravit se do postele.