TG - 16. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Uplynula větší část března. Počasí šílené. Bylo zatracené mokro a nemožně pošmourno. Dělala jsem

vše, co bylo v mých silách, abych bojovala se sezónní depresí z počasí. Poté, co mi India odepsala,

že by byla ráda, kdyby mohla zveřejnit moje videa, jsem jich natočila více - o jarním vzhledu očí,

tutorial o BB krému, poradenství, jak holit oblasti nohou a třísel bez ostré břitvy - a byla jsem

potěšena, že je alespoň někdo sledoval. Většinou jsem měla sledovanost v řádech nízkých tisíců.

Dlužila jsem jí to.

Tím, že lidé vida skutečně sledovali, jsem byla jejich vyráběním ještě nadšenější. Právě jsem

pracovala na dalším videu ohledně nehtů, když mi zavolala Holli.

Byla jsem tím šokována i potěšena zároveň. Od jejího návratu do New Yorku se komunikace mezi

námi dvěma dala přinejlepším popsat jako odfláknutá. Časový posun a její nabitý program nám

udělal čáru přes rozpočet a to v ten nejhorší možný čas. Sice jsme si pravidelně posílaly e-maily, ale

to nebylo to samé.

Třetí cyklus chemoterapie byl pro Neila mnohem těžší než ty předchozí. Vypadalo to, že jediné co

zvládne, je spát a zvracet a tak stále dokola. Byla to pro něj hotová noční můra. Dokonce jsem v té

době ani nezvládla myslet na sebe a na to, jak jsem osamělá, protože jsem měla pocit, že zatímco

trpěl bolestí, hrozně rád si stěžoval. A já byla osamělá - když nás navštívila Emma, když přijela do

města, měla svůj vlastní život a své přátele. Nechtěla dohlížet na přítelkyni svého otce a já bych to

od ní ani nečekala. Holliino zavolání pro mě přišlo jak záchranné lano.

"Ahoj holka, co se děje?" Prakticky jsem zašuměla. Tak hrozně moc se mi ulevilo, mít možnost si

promluvit s někým jiným, než koho jsme zaměstnávali.

"Sophie… Mám úžasnou novinku!"

Vstala jsem a pro jistotu jsem zavřela dveře, aby se můj hlas schodištěm nedonesl až do pracovny,

ve které Neil na gauči usnul. Nechtěla jsem ho vyrušovat, protože i když byl až do morku kostí

unavený, měl potíže s klidným spánkem. "Ach můj bože, řekni mi to!"

"Dobře. Deja a já -"

Žaludek mi klesl.

"- budeme bydlet spolu!"

"To je..." musela jsem znít šťastně. Počkat, ne. Měla bych být šťastná. Tak proč šťastná nejsem?

Holli byla moje kamarádka. Chtěla jsem pro ni to nejlepší, ne? "To je fantastické!"

"Vím! Chci říct, že víš, že pronájem máme až do září. Ale i pak si ho budu moci dovolit platit."

Nepatrně se jí změnil tón hlasu a já si uvědomila, co mi říkala.

"Aha. Ach!" Zavrtěla jsem hlavou a přinutila se usmát, i když mě nemohla vidět. "Přesně tak.

Tuším, že pak se o to budeme muset postarat, že?"

"Myslíš si, že to budeš schopná do září udělat? Myslím, že to je dost času?"

Jak bych ji jen mohla zničit její nadšení. Ale já prostě nevěděla, co se stalo mezi tehdy a nyní. Holli

a Deja měli celý svůj život spolu před sebou a dalo se rozumně předpokládat, že budou chtít bydlet

spolu. Do září by se měl Neil buď z transplantace vzpamatovat, nebo ne. To docela velké "nebo ne"

jsem musela zvážit.

"To je dost času. Bude to v pořádku. Pokud se mi dokonce situace změní, prostě si jen najdu další

spolubydlící, která tě naprosto nahradí," odpověděla jsem s lehkým sarkasmem.

"V pohodě. Začnu v photoshoppu vymazávat tvůj obličej ze všech fotek." Trošku se zasmála, ale

pak řekla. "Jsi v pořádku, Sophie?"

"Jsem," zalhala jsem. "Je prostě jen hrozně těžké dívat se, jak Neil tím vším prochází. Celou dobu je

tak nemocný a já pro něj nemůžu udělat nic, aby se cítil lépe."

"No, pokud mě budeš potřebovat, jsem tady pro tebe. Vím, že jsem hodně zaneprázdněná, ale

můžeš mi kdykoli zavolat, ve dne v noci. Neměla bys na své trápení být sama. Nenechávej si to

všechno jen pro sebe."

Věděla jsem, že to myslí dobře, ale v žádném případě jsem tohle udělat nemohla. Musela jsem tím

projít sama, protože nikdo jiný není Neilovou přítelkyní, tou jsem já. Nikdo nemůže cítit stejné

pocity, které jsem cítila já, stejně tak jako jsem já nemohla začít chápat přesně to, čím Neil

procházel.

A nějak se mě ta nabídka pomoci trochu dotkla.

Nebyla to její chyba. Nebyla to ničí chyba.

"Jen se nestaň tím idiotem, který se stane jen "přítelkyní" a přestane se stýkat se svými přáteli, jo?"

pokračovala Holli. "Víš, jak to myslím."

"Jo, vím." Dobře, nevěděla jsem. Nikdy jsem neměla vážný vztah. Ale vzhledem k tomu, jak jsem

se sbalila a odjela za moře, mohla jsem si udělat kvalifikovaný odhad. "Ale je dobře, že jste s

Dejou, tam kde jste, Holli. Nemohly jsme spolu být navždy platonickými přítelkyněmi. Prostě se to

trochu změní. Na tom není nic špatného."

"Je to opravdu divné, že?" chichotala se Holli. "Tenkrát, loni jsem se cítila, jako bych konečně

vyrostla. Konečně jsem pochopila, jak na tom jsem. A pak se objevila Deja a je to jako… wau.

Neměla bych si tolik vymýšlet, jako jsem si vymýšlela."

"Myslím, že takhle to bude celý náš život." Aspoň tak mi připadalo, že by to mělo být. Přemýšlela

jsem, kolikrát se mi změnil život a jak jsem teď uvízla v tom podivném stavu, který bych nikdy

nepředpokládala. Mohlo by se to stát? Jen tak tam viset a čekat, co by se mohlo stát?

"Omlouvám se. Neměla bych být tak… šťastná. Vím, čím právě teď procházíš," omluvila se Holli.

"Ne. Je hezké slyšet, že existuje i život mimo tuhle bublinu rakoviny. Ty jsi jedna z mála lidí, se

kterýma můžu mluvit a říct, co skutečně cítím."

"Co Neil?" Zeptala se Holli opatrně. "Věci mezi vámi nejsou..."

"Upřímně? Nevím." Uvažovala jsem, než jsem odpověděla. "Nemám ten pocit, že by se mezi námi

něco změnilo. Chci říct, vím, že mě miluje a já miluji jeho, ale pokaždé, když se chci k němu dostat

blíž, je to problém. Ta rakovina. Buď je příliš unavený, než aby si povídal, nebo příliš nemocný, než

abychom se dotýkali a nic z toho, ale není jeho chyba. A dokonce, i když má dobrý den, pořád je

kolem něho ta ochranná bublina."

"Bublina rakoviny?" zeptala se Holli a použila ten termín, kterým jsem to dřív nazvala.

"Jo. Bublina rakoviny. Skoro jako by tam nebyl on. Jako by měl přestávku a můj život měl taky

přestávku a jenom jsme čekali, jestli nás někdo vrátí do hry nebo to všechno jen tak skončí." Hlas se

mi zachvěl a otřela jsem si oči. "Tohle všechno nechceš slyšet."

"To jsou kecy, že nechci. Bolí tě to, Sophie. Slyším ti to ve hlase." V hlasu se jí ozýval soucit a

bezmoc. "Už jsi uvažovala o návštěvě té podpůrné skupiny?"

"Skutečně si mě umíš představit v podpůrné skupině?" Holli mě znala lépe než kdokoli jiný.

Věděla, že bych se nikdy cizímu člověku neotevřela, natož pak celé skupině cizích lidí, kteří všichni

brečí do svých papírových kapesníků.

"Dobrá připomínka." Slyšela jsem, jak si Holli povzdechla. "Škoda, že na to není příručka nebo tak

něco."

"Našla jsem na netu spoustu informací, ale je to dost nespecifické. "Výsledky chemoterapie se liší

od pacienta k pacientovi. Vaši milovaní mohou projít bla bla bla.´" Frustrace z hlasu se mi vplížila i

do krčních svalů. Dneska večer mě bude nehorázně bolet hlava. "Jen prostě chci vidět, jak by někdo

napsal: "Ano, je to naprosto normální, že Neil Elwood bude během chemoterapie odtažitý a divný,

ale stále miluje Sophii Scaife a chce ji u sebe mít."

"Tím jsem si jistá." Hollin tón hlasu byl tak vážný, že bylo snadné jí uvěřit. "Skutečně nesnáším to,

že jsem od tebe právě teď tak daleko. Potom, co jsme se sešli v Paříži, jsem do té kavárny chodila

každý den. Tak trochu jsem doufala, že bych tě tam mohla uvidět, i když jsem věděla, že jsi v

Londýně." Její smutný smích mi lámal srdce. "Víš, co si myslím o izolaci, Sophie. Věř mi. Mám

pocit, že jsem konečně našla něco velkého, něco, v co jsem ani nikdy nedoufala. A na oplátku nikdy

nejsem doma, pořád jen pracuji a Deja je na mě naštvaná, že nikdy nejsem s ní… Je to samozřejmě

něco jiného, než v tvém případě. Ale vím, co říkám - nezůstaň sama. Ve své izolaci. Jsme spolu, bok

po boku, každá ve své skleněné bublině."

"Takhle ta izolace nefunguje," poukázala jsem a obě jsme se zasmály.

"Jdi do prdele, děvko. Snažím se tě tu rozveselit!" vykřikla Holli v předstíraném pobouření.

"Myslím to vážně, zítra ti zavolám. Miluji tě. Udělej něco, díky čemu budeš šťastná."

Když jsme se rozloučili, snažila jsem se vymyslet, co by mi udělalo radost. Kdyby Neil neměl

rakovinu. To by mi přineslo radost. Kdyby to Neil přežil. To by mi přineslo radost. Ale ani jedna z

těchto věcí nebyla zaručena a každým dnem na tom byl hůř a hůř.

Došla jsem ke dveřím do pracovny a nahlédla dovnitř. Stále ještě spal, hruď mu stoupala a klesala a

jeho normálně tiché chrápání znělo jako řev nákladního vlaku.

Ve třetím patře byla komora. Došla jsem do ní a vyndala tkanou bavlněnou deku. Donesla jsem ji do

Neilovi pracovny a opatrně ji kolem něj rozprostřela. Oči neotevřel, ale rukou mě popadl za mou.

Zamumlal něco, čemu jsem nerozuměla. Stiskla jsem mu prsty a sklonila se k němu a políbila ho na

čelo. Pak jsem z pokoje odešla a smutek na mě udeřil dvojnásobnou silou. Žaludek mě bolel

zadržovanými vzlyky a běžela jsem nahoru do ložnice, abych je mohla nechat volně skanout. Když

už jsem se pak rozbrečela, musela jsem je tlumit polštářem. Brečela jsem tak silně, že jsem

vydávala zvuky, které jsem nikdy předtím nevydávala. A i když kolem nikdo nebyl, cítila jsem se

strašně v rozpacích.

Za Holli jsem byla ráda. Můj smutek neměl nic společného s ní - ani s ničím kolem ní - jejím

štěstím nebo tím, jak jsem se cítila díky jejím obrovským novinkám. Ale byla jsem osamělá ve své

malé bublině smutku a bylo pro mě tak strašné vidět, jaké úžasné věci se dějí lidem kolem mě. Moje

kariéra se zastavila a Hollina vzkvétala. Já se přestěhovala do Anglie a ona byla zpátky v New

Yorku. Stýskalo se mi po domově a byla jsem nervózní a bála se o Neilovo zdraví. Nevěděla jsem,

jestli se tam někdy podíváme. Nevěděla jsem, co bude v září nebo jestli si budu muset hledat novou

spolubydlící a vymyslet, jak zaplatit účty. A nebylo nic, díky čemu by se to mohlo zlepšit. Musela

jsem čekat.

Jediné, co jsem si dokázala představit, byla budoucnost, ve které na mě moje nejlepší kamarádka

neměla čas, zatímco jsem se snažila vyžít co nejdéle se svými úsporami, které stály za hovno,

pracovala v obchodě a láska mého života byla zkurveně mrtvá. Všechno moje pozitivní myšlení

bylo vyčerpáno. Nevěřila jsem, že bych se kdy ještě dokázala usmát nebo, že bych byla zase

šťastná.

Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak ležela a brečela, ale v určitém okamžiku už jsem neměla energii

ani na pláč. Usnula jsem a probudila se ve tmě. V koupelně se svítilo a bylo slyšet, jak běží sprcha.

To mě nepřekvapilo - Neilovy občasné záchvaty nespavosti vedly k podivným věcem, jako byly

třeba noční sprchy. Byla jsem ráda, že byl vzhůru a tady. Vstala jsem a zamířila do koupelny

zkontrolovat ho.

Hlavní koupelna tu nebyla tak velkolepá jako ta v New Yorku. Tahle byla zařízená v barvě holubí

šedi, s černými pulty a broušenými ocelovými kohoutky. Ve sprše byly černé dlaždice s

prosklenými dveřmi a vana byla ultra-moderní, z bílého kamene, do které by se pohodlně vešli dva

lidé. Nemohla soupeřit s mojí vanou, která mi strašně moc chyběla.

"Neile?" Místo zaklepání jsem se ozvala. Podívala jsem se do zrcadla na svůj obličej a byla to

naprostá marnost. Oči jsem měla stále oteklé a červené. Omyla jsem si je studenou vodou a nasadila

falešný, co nejvíce se usmívající obličej a řekla: "Zlato, jsi tam v pořádku?"

"Ne."

Zatáhla jsem za otevřené dveře, které se skrývaly v mlhavém oparu. Seděl na šedé plastové židli do

sprchy, jejíž používání nenáviděl a hlavu měl skrytou v dlaních. Když zabořil prsty do vlhkých

vlasů, odpadávaly mu celé jejich shluky.

"Ach ne." Nestarala jsem se o to, zda Neil přijde o vlasy. Byla jsem trochu překvapená, že se to

nestalo už při prvním kole chemoterapie. Možná právě proto, že už prošel dvěma cykly, ho to teď

šokovalo.

"Je mi to tak líto," popotáhl. Nesnášela jsem, když brečel, protože jsem si přitom připadala tak

bezmocně. Teď už jsem chápala, proč mi tak často říkal, abych nebrečela. Ne proto, že bych ho

nezajímala já a moje hloupé emoce, ale proto, že se mu nelíbilo být přitom tak bezmocný. "Je to ode

mě hloupé, že jsem na to naštvaný, ze všeho právě -"

"Vůbec to není hloupé," prohlásila jsem pevně. "Všechny ty věci, o kterých četla na netu tvrdily, že

to lidi tvrdě zasáhne."

"Jen jsem si myslel..." zavrtěl hlavou a pak si palci přejel po hlavě.

Bolelo mě z něj srdce. "Myslel sis, že u tebe by to mohlo být jiné."

Nešťastně přikývl.

"Chceš pomoci?" zeptala jsem se.

V poslední době byl tak uzavřený a samotářský, že jsem byla překvapena, když řekl: "Ano. Nevím,

jestli mi můžeš pomoci, ale prostě tě… potřebuji."

Nevěděla jsem, jak bych mu mohla pomoci, ale musela jsem něco udělat. Po dlouhé době byla tohle

první příležitost, kdy jsem se mohla cítit aspoň vzdáleně užitečná. Přetáhla jsem si košili přes hlavu,

setřásla džíny a spodní prádlo a vešla do sprchy za ním. Jemně jsem mu prsty přejela po linii vlasů a

byla jsem ohromená, jak mi na mokrých prstech zůstávaly prameny vlasů, aniž bych přitom vyvíjela

jakýkoli tlak. "Myslím, že je to připraveno odejít," řekla jsem a snažila jsem se na celou tu věc

tvářit srdečně. "Tady."

Sáhla jsem po ručníku, který byl zavěšený mimo dosah vody. Navlhčila jsem jeho růžek a opatrně

jím přejela po jeho lebce. "Bolí tě to?"

"Ne," odfrkl si. "Celý den mě hlava svědila, takže je to vlastně trochu úleva."

"No, můžu říct, proč to tak svědí." Vlasy jsem otírala z bledé pokožky jeho hlavy tak lehce, jako

kdybych stírala nepořádek z kuchyňské linky. "Chceš, abych ti zbytek oholila?"

"Možná by s tím bylo lépe počkat na schválení lékaře. Ví, jak na tom hlava je. Mohla bys mě

říznout a já bych v pár sekundách vykrvácel k smrti." Lehce se zasmál a já byla ráda, že se mu opět

podařilo najít trochu humoru. Ani mi nezáleželo na tom, že byl pohřben pod horou sebelítosti. To

jediné, co bylo důležité, bylo to, že tam stále ještě byl. Stále tam byl ten muž, kterého jsem

milovala.

"Dobrý postřeh," chichotala jsem se a sklonila se, abych ho políbila na tvář. Znovu se před námi

objevil nevyhnutelný předěl, ale tentokrát to bylo méně bolestivé. Věděla jsem, co můžu očekávat a

byla jsem připravena hledat další způsoby, jak proti tomu bojovat a vyrovnat se s tím. "Možná by ti

mohl předepsat nějaké extra železo a vitamín K a zároveň bychom mohli nechat tvoje ucho

propíchnout. Vždycky jsem měla slabost pro Mr. Cleana."

Většina z jeho vlasů byla dole, zůstalo mu jen pár samostatných ostrůvků.

"Vsadím se, že Josh se o to dokáže postarat," řekla jsem a snažila se znít stále vesela. Ze sprchy

jsem odešla první, rychle se otřela a oblékla a pak mu pomohla. Když uviděl sám sebe v zrcadle,

zastavil se, jako by ho ten pohled proměnil v kámen.

Položila jsem mu ruku na paži, stiskla ji a snažila se ho tím uklidnit. "Není to tak špatné. A není to

navždy."

Zhluboka se nadechl a přikývl.

Pomohla jsem mu do postele a chtěla jsem mu donést nějaké pyžamo, ale mávl na mě, ať toho

nechám. "Jestli ti to nevadí, budu dnes v noci spát nahý."

"Och, nikdy." Vklouzla jsem pod peřinu a stočila se vedle něj do klubíčka. Zvedl ruku, aby mě objal

a já se přitiskla k jeho klíční kosti.

Otočil ke mně hlavu a pak se šokovaně zasmál.

"Co?" Vylekaně jsem se posadila.

"Moje hlava. Je to velice..." otočil hlavu na polštáři a chichotal se jako malé dítě. "Lechtá to."

"Vážně?" Vlastně to bylo…. "To je roztomilé."

"Ach? Jsem rád, že ti to tak připadá." Natáhl ruku a opatrně si položil dlaň mezi hlavu a polštář.

"Celou noc takhle spát nemůžu."

"Mám nápad. Sedni si." Za hlavou jsem sebrala polštář a sundala z něj povlak. "Věř mi, že to

udělám tak, aby ses v noci neudusil."

Díval se na mě trochu jako na blázna, když jsem mu ten povlak zezadu přetahovala po hlavě.

"Tady."

"To není -" Když si lehl, údivem se mu rozšířily oči. "Ach. To by mohlo fungovat. Vypadám jako

polštář, ale přijde mi to jako spravedlivý obchod."

"To jen pro dnešek. Zítra se podívám po nějaké čepici, ve které bys mohl spát." Políbila jsem ho na

čele, těsně pod světle modrý saténový pás zdobeného povlaku. "Vždycky jsem měla slabost pro

zahradní trpaslíky."

Chytil mě za ruku a než si ji zvedl k ústům, stiskl ji. "Jsi naprosto šílená, to víš, že?"

"Mhm." Nemohla jsem mu říct dneska v noci o Holli s Dejou nebo o tom, jak jsem se kvůli bytu

zhroutila. Tváří v tvář tomu, co řešil Neil, mi to přišlo naprosto bezvýznamné. "Ale kdybys nebyla,

nemilovala bys mě."

Chystala jsem se zhasnout, když se Neil otočil na bok a povlak se mu z hlavy sesmekl. Napůl se

zasmál a zamotal okraj tkaniny v ruce. "Vím, že jsem fyzicky slabý. A vím, že vypadám, jako

čerstvě vylíhlé ptáče… ale..."

Opřela jsem se o lokty a zamračila se. "Neile, je mi úplně jedno, jak vypadáš -"

"Ne, ne, tohle není duševní krize. Cítím se teď tak strašně nesexy. A vím, že i tak vypadám. Ale

my...tak dlouho. To je, doufal jsem, že… mohl bych se dívat, jak vyvrcholíš?"

Jeho stydlivá žádost mě zarazila. Když Neil v sexu něco chtěl, neměl žádné problémy si o to říct.

Ještě pořád mě šokovalo, jak jsem se pod jeho vedením stala nestydatou. Když byl plachým a

pohrával si s tou žádostí, bylo to jen proto, že si myslel, že bych ho mohla odmítnout. Srdce mě

bolelo. On žádal o povolení.

Takhle to nefunguje.

Mezi nohama jsem ucítila pulsování vzrušení. Věděla jsem, jak to udělat. Pomalu jsem se usmála,

sklonila se dolů a přitiskla své rty na jeho. V poslední době jsme se moc nelíbali, protože jsme se

snažili hlídat, aby neonemocněl. Ale on už byl zranitelný; nepotřebovala jsem si připomínat, jak

špatně na tom byl.

Neochotně jsem se odtáhla. "Zůstaň tady. Mám nápad."

Vyskočila jsem z postele a běžela do šatny. Když jsem si tu brala kameru, nechala jsem skříň s

hračkami odemčenou. Moje lenost mi tentokrát nahrávala. Vrátila jsem se k posteli a na sobě jsem

neměla nic jiného, než svůj obojek. Na konec postele jsem položila celou náruč hraček.

Posadil se a rozpačitě si přejel rukou přes hlavu. "Nejsem si jistý -"

"Nemusíš dělat fyzicky vůbec nic, ale pořád mě ještě můžeš ojet." Vytáhla jsem z hromady na

posteli láhev lubrikačního gelu. "Pro tebe."

Chytil ji ve vzduchu a zasmál se. "Dobře. Co je to za hru."

"Ojeď mě. Udělám všechnu tu práci, ty mi jen řekneš, co mám dělat." Podívala jsem se na židli z

tmavého dřeva s modrým čalouněním, která stála u krbu. Postavila jsem ji přímo před postel, tak,

aby Neilův výhled nebyl ničím blokovaný a posadila jsem se na ni. Ruce jsem si složila dolů na

stehna.

Neil si slyšitelně vydechl.

Sklonila jsem hlavu a skousla si nehet ukazováčku zuby. "Takže… co chceš?"

"Běž dolů a přines videokameru." V tom příkazu jsem zaslechla tón mého Pána a tělo mi pulzovalo.

Ze dveří skříně jsem popadla župan a tmavým hlavním schodištěm jsem spěchala dolů do druhého

patra. V okamžiku jsem byla zpátky. Srdce mi bušilo a nebylo to jen tím, že jsem právě proběhla

tmavým, lehce strašidelným domem. Jestli si mě Neil nahraje, tak bude existovat důkaz, jak se mu

naprosto podávám. Ne, že bych se styděla za něco z toho, co s ním dělám, ale bylo to tak intimní.

Věděla jsem, že by Neil nikdy nedovolil, aby se to video dostalo do špatných rukou. A ta myšlenka,

co by s ním mohl dělat…

Chtěla jsem být tou poslední zatracenou ženou na téhle videokameře.

"Tady." Přešla jsem k němu a podala mu ji. Pak jsem se vrátila ke svojí židli a pohrávala si se svým

obojkem. "Řekněte mi, co mám dělat, Pane."

Na přední straně kamery se rozsvítilo malé světlo a já se nadechla, ochrnutá vědomím, že zírám

přímo do ní.

Neil se uvelebil na polštářích, které si v mé nepřítomnosti urovnal a jeden si posunul tak, aby na ni

mohl položit ruku, ve které kameru držel. "Sedni si."

Udělala jsem přesně to, co mi řekl. Upjatě jsem se posadila na okraj židle, ruce jsem měla položené

na klíně, dlaněmi nahoru.

"Opři se a roztáhni nohy."

Nízké, vyřezávané područky mi zabránily roztáhnout nohy příliš doširoka.

"Když si dáš nohy přes područku, můžeš se pak dotýkat podlahy?"

Pomalu jsem jednu nohu zvedla, úmyslně jsem mu přitom poskytla dokonalý pohled na svoji

broskvičku. Velice pomalu jsem se posouvala do požadované pozice. Ale ani špičkami prsů jsem se

neotřela o koberec. "Ne, Pane. Koberce se nedotknu."

"Velice dobře."

Neilův pohled se mi vpaloval přímo do mozku. Cítila jsem, jak pomalu přejíždí kamerou od středu

mojí vystavené kočičky, nahoru přes prsa, které jsem si hladila prstem až nahoru k mému obojku.

Byl zpátky. Dominantní Neil se nevytratil, jen byl skrytý pod nánosem nemoci, únavy a problémy

jeho těla. Ta skutečnost, že tohle dokázal odstrčit kvůli takovým zdánlivě triviálním věcem, byl

alarmující důkaz toho, že pod jeho pečlivě kontrolovaným zevnějškem byl Neil Elwood jen lidský

bytost jako my ostatní.

Ale ne, když jsme byli takhle spolu. Když jsem byla pod jeho vedením, byl vším, jen ne něčím

obyčejným.

"Už jsi mokrá," poznamenal nenuceně. "Vidím to."

Zhluboka jsem se roztřeseně nadechla. Ještě mi ani nedal žádný příkaz. Seděla jsem před ním,

naprosto vystavena a videokamera nezaujatě dokumentovala každou dlouhou vteřinu, zatímco jsem

čekala a moje vzrušení s každým tepem srdce narůstalo.

"Přejeď si po těle konečky prstů pravé ruky. Začni na zápěstí levé ruce, pak pomalu nahoru, až se

dostaneš na rameno."

Jak jsem se lehce dotkal svojí druhé ruce, prsty se mi třásly. Pak, když jsem přejížděla po křivce

svého ramene, řekl: "Teď sleduj linii obojku podél krku. Až ke krční jamce, prosím."

Hrudník mi zrudl. Když jsem prsty dojela až ke krční jamce, zastavil mě. "Teď udělej to samé levou

rukou po své pravé ruce."

Bylo to pomalé, tak nesnesitelně pomalé. Jako ten nejlepší způsob mučení.

"Na co myslíš, Sophie?"

"Přemýšlím o tom, jak jsme spolu měli sex po Skypu," řekla jsem s mírným smíchem. "Přemýšlím,

jak jsem cítila tvůj pohled až v žaludku, jak jsi mě u toho sledoval."

"Můžeš si přejet hřbetem prstů po vnější křivce svých prsů. Nedotýkej se přitom svých bradavek."

Přísnou linii jeho úst změkčil slabý úsměv. "Líbí se ti takhle se mi ukazovat?"

"Ano, Pane." V hrdle jsem najednou měla vyprahlo, pravděpodobně díky tomu, že všechna vlhkost

z těla se mi přestěhovala mezi nohy.

"Líbí se ti to právě teď?"

"Ano, Pane." Ty lehké doteky byly mučivé. Cítila jsem, jak mám prsa plná a těžká a ten pocit

narůstal, čím blíž jsem rukama zabloudila k bradavkám.

"Sophie," varoval mě a já se rychle napravila a zajela prsty pryč.

"Víš, co s tímhle videem udělám?" zeptal se, zatímco jsem se dál hladila. Zavrtěla jsem hlavou, oči

jsem měla díky unešení, které jsem cítila, zavřené. Díky chladnému vzduchu, který narážel do mého

horkého vystaveného klitorisu, se mi chtělo kroutit se v židli. Vydechl nosem. "Budu se na to dívat a

onanovat u toho, samozřejmě, ale také se chystám přimět tě, aby ses na to podívala. Miluji, když tě

krotím, takže se nebudeš moci odvrátit a budu tě nutit znovu a znovu vyvrcholit, zatímco se budeš

dívat, jak tě dneska večer udělám."

"A co pak, Pane?" Chtěla jsem to vědět, ale i tak jsem se toho obávala.

Neodpověděl. Místo toho řekl. "Teď se můžeš dotknout spodní strany svých ňader."

Přejížděla jsem si po nich v citlivých vlnách a dech se mi zrychloval. Boky se mi otíraly o křeslo.

"Nepřestávej se dívat přímo před sebe." Sáhl pod přikrývku a já si uvědomila, že sám sebe hladí

levou rukou, línými pohyby, které nemůžu vidět.

Trochu jsem zatrucovala. "Víš, tohle není fér. Ty dostaneš tak dobrou show a já nic neuvidím."

"Nikdy jsem neřekl, že to bude spravedlivé." Nic dalšího už nedodal, jen se několik dlouhých minut

díval, jak si škádlím svá bolavá prsa. Právě, když už jsem si myslela, že začnu netrpělivostí křičet,

nařídil mi: "Teď dělej široké kroužky kolem svých bradavek." Udělala jsem to, co mi řekl a po

chvíli pokračoval. "Teď budu počítat odzadu od desíti a při každé číslovce ty kroužky zmenši.

Rozumíš?"

"Ano, Pane."

Pomalu odpočítával, zatímco já si konečky prstů přejížděla po kůži. Přejížděla jsem po svraštělé,

dělící čáře mezi bledou kůží na mých prsou a růžovými, jemnými dvorci bradavek. Při každém

zmenšení kruhu jsem měla bradavky čím dál tím těžší, tyčily se v tuhých hrotech, když konečně

Neil dopočítal k jedničce.

"Teď je sevři mezi palcem a ukazováčkem."

Udělala jsem co mi přikázal a hlava mi se zasténáním klesla dolů. Prohnula jsem záda a v tom

okamžiku blaženosti jsem zapomněla na to, že jsem pod jeho kontrolou, ne svojí. Nebyla jsem si

jistá, zda bych se měla pohnout či nikoli.

"Chceš se pohnout?" Zeptal se a moje zakňučení v něm vyvolalo smích.

"Jestli chceš, můžeš. Ačkoli je stále svírej."

Pohnula jsem boky, díky čemuž se mi trochu ulevilo, ale zároveň se zintenzivnila bolest v mojí

pánvi. Chtěla jsem ho. Tohle byla ta absolutně nejhorší část při získání mého duševního zdraví -

měla jsem zpět svoje libido a neměli jsme žádný sex.

"Mezi těmi hračkami, které jsi přinesla, je i vibrátor?" zeptal se Neil. Přikývla jsem. "Přestaň s tím,

co děláš, a vezmi si ho. A taky robertka.

Přehodila jsem nohy dolů a došla ke konci postele. Zvedla jsem rozeklaný vibrátor JimmyJane a

jeden z umělých penisů, který jsem přinesla - vypadal jako pravý, dlouhý asi sedm palců.

"Promiň, ale jestli se tě chystám ošukat, přiznej mi aspoň nějaké zásluhy," zasmál se a já zvedla

jiný, o něco větší. "Ne, žádný z nich. Vrať se zpátky do skříně. Najdeš tam jeden fialový, který by tě

mohl zaujmout."

"Hm. Dobře?" Se svraštěným čelem jsem se na něj usmála. Žádný fialový jsem tam neviděla, jen…

Jakmile jsem otevřela skříň, uviděla jsem to. To, co bych nazvala purpurovou, ne fialovou. Také to

bylo zhruba tak dlouhé, jako Neil a o něco silnější. Takže tu zatracenou věc jsem musela nést oběma

rukama.

"To si děláš srandu, že jo?" Zavolala jsem a celá se chichotala, když jsem vystrčila hlavu ze skříně.

Škodolibě se usmál jako Dom a pomalu zavrtěl hlavou. "Jako bych mohl."

Když jsem vzala ten vibrátor a spolu s umělým penisem jsem si ho donesla zpět ke svému křeslu, v

břiše mi poletovali motýlci. Věci jsem si položila mezi nohy, nebezpečně blízko ke kraji křesla a

vrátila se zpátky do své původní polohy.

"Polož si ho na hrudník, mezi prsa, tak aby si nemohl spadnout," instruoval mě Neil a já neměla

tušení, jak to udělat. Na konci byl znepokojivě do detailů vyvedený purpurový šourek, který byl

zakončený přísavkou. Takže se to samozřejmě dalo použít i ve sprše.

Páni, ty hračky si budu muset skutečně jednou podrobněji projít.

Udělala jsem přesně to, co mi Neil řekl, a na hrudi mě udivila překvapující hmotnost. Rozhodně to

bylo takové špinavé, jak jsem tam tak seděla s roztaženýma nohama a obrovským purpurovým

robertkem usazeným mezi prsy, který tam čekal na pozdější použití.

"Dráždi si svůj klitoris. Tak jak máš ráda, což znamená co nejvíce. Budeš potřebovat být naprosto

promočená, abys to zvládla."

"Do prdele, víš, že se tím nemůžu zabývat, když takhle mluvíš." Po klitorisu jsem projížděla svým

prostředníčkem, tam a zase zpátky a přitom zvyšovala svůj pohyb boků.

"Já vím." Na kameře něco upravil. Byla jsem si jistá, že se jednalo o přiblížení obrazu. "To je ten

důvod, proč, to říkám."

Sklonila jsem se, pomalu, zhluboka se nadechla a snažila se ovládnout své vzrušení. Tak jako tak mi

nikdy nedovolil, abych se udělala hned a já chtěla, abych chvíli vydržela. Povzdechla jsem a sténala

víc, než bych sténala, kdyby mě nesledoval. Ne, že by se jednalo o dosažení předstíraného orgasmu,

ale někdy je zábavné přehánět a znít, jako bych se udělala. Přiznám, že se ve skrytu duše ráda

předvádím.

"Teď už musíš být mokrá," zamumlal. "Ukaž se mi."

Vyklouzla jsem prostředníčkem ze svých bolavých záhybů a zároveň tak vytáhla vlhkost, která ze

mě prosakovala. Několikrát jsem zajela tam a zpátky a vyndala víc vláhy. Zvedla jsem ruku

lesknoucí se důkazem. "Vidíš?"

"Velice dobře. Teď ji po sobě rozprostři," přikázal.

Tentokrát jsem dovnitř vnořila špičky tří prstů, vytáhla ven víc vlhka a libovala si v dekadentních

pocitech. Upřímně jsem si myslela, že pod správným úhlem by se mi tam vešla celá pěst. Tím jsem

v myšlenkách zabloudila k Neilově velké ruce a zasténala.

Wow, to by mohla být ta nejšpinavější věc, kterou sis kdy představovala, Scaife.

Přišlo mi jen spravedlivé se s ním o tu představu podělit. "Právě jsem přemýšlela… o tom, jak

dobrý je to pocit. A pak jsem přemýšlela o tom, jak dobrý pocit by to byl, kdybys to udělal."

Zastrčila jsem prsty hlouběji a zasténala. "A nikdy jsem to nezkoušela pěstí."

"Dobrý bože." Zrudl. Často se mi Neila šokovat nepodařilo, takže když se mi to teď povedlo, byla

jsem na sebe nesmírně pyšná. Rozzářila jsem se na něj a on si odkašlal. "No, jestli jsi připravena na

pět, jsi schopná tady toho, že?"

"Toho?" Natáhla jsem se po robertkovi a on nesouhlasně pomlaskával nad mou netrpělivostí.

"Ještě ne. Nejdřív chci, abys použila vibrátor."

Zvedla jsem vibrátor, který měl na hrotu dvě špičky. Tvarem mi trochu připomínal Falcon

Milenium.

"Ach, ten tě potěší," řekl a já bych přísahal, že se mu obočí ďábelsky sevřelo.

Vklouzla jsem s vibrátorem dolů, klitoris jsem uvěznila v úzkém prostoru mezi dvěma výstupky a

na přední straně stiskla knoflík. To ho probudilo k životu, dvoje různé vibrace po obou stranách

mého klitorisu a já byla skoro okamžitě tam.

"Ještě nesmíš, Sophie," varoval mě a já odtáhla vibrátor pryč právě včas. "Chci, abys sama sebe

několikrát přivedla až těsně k okraji a okamžik předtím, než by ses udělala, couvla."

Vzpomněla jsem si na tohle nádherné mučení z Paříže. To bylo dost těžké udělat svými prsty.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se myslet na něco jiného, než jen bušení mojí potřeby v

klitorisu.

Když jsem pak byla schopná začít znovu, neměla jsem v sobě vibrátor ani třicet vteřin a znovu jsem

ho musela vytáhnout. "Správně. Skutečně, opravdu se mi tenhle líbí. Můžu ho používat celou

dobu?"

"Můžeš používat cokoli, co se ti líbí, jak víš, že." Šťastně si povzdechl a opřel se o polštáře.

"Kolikrát to mám udělat?" zeptala jsem se ho poté, co jsem vibrátor vytáhla potřetí.

"Och, tolikrát, kolikrát se ti to líbí," řekl s pokrčením ramen. Tomu jsem ani na okamžik neuvěřila.

To by mohl být chyták.

Zúžila jsem oči a podívala se na něj, zatímco jsem vibrátor znovu vrátila dovnitř. "Pak to udělám

pětkrát."

"Pět zní rozumně." Nechával mi příliš mnoho kontroly. Kdo má k čertu vědět, co má v plánu. "Až to

uděláš naposledy, dej vibrátor stranou a vezmi si umělý penis. Přejížděj si jeho špičkou nahoru a

dolů po své štěrbince. Ať je pěkná a mokrá."

"Moc mi teda nepomáháš," zakňučela jsem a boky se třela proti židli. Udělala jsem se ještě dvakrát

až k té mučivé hranici."

"Nenech ho spadnout na podlahu," varoval mě Neil. "Ještě to budeš potřebovat."

Odložila jsem si vibrátor mezi prsa, na místo, kde jsem doteď měla robertka. Falešný penis byl v

mých rukách neuvěřitelně těžký, a to že jsem se celá chvěla, tomu ani trochu nepomáhalo. Byla

jsem celá zpocená a silikon byl díky dotyku s hrudníkem mírně vlhký.

Udělala jsem přesně to, co po mě Neil chtěl - jeho masivní hlavičku jsem vložila mezi své stydké

pysky. I když jsem byla už celá mokrá, potřebovala jsem pomoc, abych do sebe dostala tu

zatracenou věc. Neil jemně vyslovil mé jméno, a když jsem se podívala na něj, hodil mi láhev

lubrikantu.

Chytila jsem ji a zasmála se. "To by bylo vážně trapné, kdybych ji nechytila a bylo by to

zaznamenané pro příští generace."

"Nikdo to nikdy neuvidí, jen ty a já," slíbil. "Teď. Hezky to celé pořádně namoč a pojďme zjistit,

zda ho pojmeš."

Předtím jsem si byla jistá svými schopnostmi, ale když jsem teď tu velikost cítila přímo dole… už

jsem si byla jistá daleko méně. Otevřela jsem hrdlo láhve, kápla si trochu do dlaní a přejížděla po

hlavičce i hřídeli hračky. Pak jsem si zbytek rozetřela na své už tak mokré broskvičce. "Možná bych

si pod sebe měla dát ručník."

"Skvrna by tu mohla zůstat na památku."

"Jsi dementní." Zadržela jsem dech a zatlačila špičkou robertka do mé štěrbinky. Zavrtěla jsem se a

vsunula si prst mezi stydké pysky a silikon, abych si umožnila lepší přístup.

"A ty jsi nádherná," odsekl, zatímco se zhluboka nadechl, když sledoval, jak ve mně mizí obrovský

penis.

Překvapeně jsem zasyčela - byl chladnější, než jsem čekala a mnohem méně pohodlný, než jsem

byla zvyklá. Byl to téměř bolestivý pocit a to měla jsem jediné dvě možnosti, jak tu bolest zmírnit -

buď ho vyndat, nebo zasunout hlouběji. Vybrala jsem si tu druhou možnost, nutila se uvolnit, aby

mě dlouhý tlustý penis naplnil.

"Řekni mi, jak ho cítíš, Sophie."

"Ještě to trochu bolí." Trhla jsem s sebou, jak jsem se snažila jemně uhnout. Bylo to jako bych měla

první sex - i když vlastně lepší než můj první sex - čím víc jsem se pohnula, tím to bylo snazší.

Našla jsem rytmus, umělý penis jsem držela oběma rukama za základnu a pomalu jím přirážela tam

a zpět. "Ale taky je to zatraceně úžasný."

"Myslíš, že by ses mohla udělat, sama sebe?" zeptal se.

Přikývla jsem, roztřesený výdech se mi vydral skrz rty. "Mohla bych. Ach bože, myslím, že bych

mohla."

"Dobře. To to udělá mnohem zajímavější." Trochu se narovnal a jednou rukou pečlivě stabilizoval

kameru. "Chci, abys dala dildo na židli a sedla si na něj. Rád bych, aby sis na židli sedla s nohama

na opěrkách. Buď ho pojmeš úplně do sebe, nebo se můžeš pohybovat nahoru a dolů se špičkami na

podlaze. Ale chci, aby to bylo vidět, Sophie. Chci, vidět, jak tě naplňuje."

Když jsem se přemísťovala, abych udělala, co mi nařídil, třásla jsem se. Na sedadlo židle jsem

opatrně umístila vibrátor. Říkal, že bych ho ještě mohla potřebovat. Přes opěrku křesla jsem

přehodila nohu a zalapala po dechu, když do mě hračka vklouzla hloub.

"Opatrně," zamumlal.

"Jako kdybych nebyla opatrná," vyhubovala jsem mu, zatímco jsem kňučela, jak se díky pohybu

setkal můj klitoris se špičkou robertka. "Nechci se nabodnout."

"Tohle nevypadá jako akce ženy, která se nechce nabodnout," prohlásil suše.

Rozhodla jsem se udělat to, co navrhl a experimentovala jsem s tím, že jsem se zvedala a spouštěla

na dildo. V životě už jsem si s hračkami užila spoustu legrace, ale nikdy jsem se nedostala k tak

propracovaným hrám, kdy jsem měla nohy rozkročené díky kusu starožitného nábytku. Skutečně

jsem si to nechala ujít. Jak jsem pocítila nastupující orgasmus, zasténala jsem úlevou a moje

odrážení se stalo o trochu víc nadšené.

Jak mě Neil sledoval, zasténal a velice pomalu se zhluboka nadechl nosem. "Už se nemůžu dočkat,

až se na to s tebou podívám. Chci, abych pochopila aspoň zlomek toho, co pro mě děláš."

"Jak to budeme sledovat, chci ti u toho sát penis." Tuhle slovní hru mohli hrát dva. Stávala jsem se

v tom mnohem lepší.

"Jsi blízko, Sophie?" zeptal se, a když jsem s pevně sevřenými rty mezi zuby přikývla, přikázal:

"Teď chci, aby sis vzala vibrátor a použila ho. A chci, abys vyvrcholila."

"Ano, Pane!" nadšeně jsem souhlasila. Sáhla jsem po vibrátoru. Téměř mi upadl na židli, ale

zachytila jsem ho, zapnula a zasunula do sebe k mému naprosto vděčnému klitorisu. Během

několika vteřin jsem zachraptěla: "Už budu! Už to přichází." Následoval přiškrcený výkřik.

"Nepřestávej," nařídil mi.

"Co?" Hlava se mi točila, vymkla jsem se jakékoli sebekontrole a dostala se přes hranu. Kolena se

mi třásla, nebyla mě schopná udržet. Plnou vahou jsem dopadla na obrovskou hračku a jak ten tupý,

tvrdý vrcholek narazil do mého děložního čípku, v šoku jsem vykřikla. Projelo mnou nemravné

vzrušení, jak mnou projela bolest z té studené špičky, což jen prodloužilo vlnu rozkoše, na které

jsem jela díky těm dvěma výstupkům na vibrátoru.

"Nepřestávej," zopakoval Neil. "Ten vibrátor tam nech."

Chtěla jsem se ho zbavit. Připadalo mi, jako by můj klitoris křičel: Jo! Jsme hotovi! Konec! Vypni

to! Ale udělala jsem to, co mi nařídil.

"Kolikrát ses předtím rozhodla skončit před vrcholem? Vzpomínáš si?" nenuceně se zeptal, jako

bych mohla zapomenout na pět dlouhých, bezvýsledných výstupů, které nedošli uvolnění, které

jsem dneska v noci zažila.

"Pětkrát," vydechla jsem, zatímco se mi celé tělo třáslo díky přetíženým smyslům.

"Pak si myslím, že si dáš pět orgasmů. Je to spravedlivá odplata." Znovu si nastavil kameru. "Chci

vidět tvoji broskvičku, jak se uděláš. Přísahám, že skoro můžu slyšet zvuky tvého vyvrcholení. Jsi

tak mokrá, že na ten umělý penis prakticky kapeš."

"Do prdele!" Prohnula jsem se na židli, na té impozantní délce, kterou jsem neměla celou uvnitř

sebe. Mírně jsem se ohnula, stále jsem svírala židli, ale cítila jsem, že to proklouzlo skrz mé vnitřní

svaly, které se kolem toho sevřely v dalším silném vyvrcholení. Prosty nohou jsem zabořila do

koberce a volnou rukou jsem ještě víc sevřela područku.

"Takže to byl druhý. Pokračuj."

Ani kdybych chtěla, tak bych ten třetí nedokázala zastavit a vibrátor, který těsně přiléhal na moji

přetíženou kostičku, mě dovedl do třetího kola. Nohy jsem měla tak napjaté. Po krku mi stékal

pramínek potu. A já byla tak blízko, že mi přišlo, že vibrace prochází nejen mnou, ale i celou

místností a už nikdy nedovolím, aby se mě dotkly. Rozkoš provázela bolest, tak silná, že ten čtvrtý

orgasmus mě přivedl na samou hranici mých limitů. Zavrtěla jsem se, brečela a vzpírala se tak silně,

že dildo vypadlo z mé zmučené broskvičky a dopadl na koberec, následovaný přívalem vlhkosti,

která se ze mě vyronila, zatímco jsem vyla a zoufale se vzpínala v křesle.

V okamžiku, kdy jsem dokázala sebrat jedinou souvislou myšlenku, jsem odhodila vibrátor stranou

a zakřičela: "Červená!" a pak jsem se v závrati zhroutila.

Neil stiskl tlačítko na kameře a pak začal pomalu tleskat. "To bylo neuvěřitelné."

Ukázala jsem mu prostředníček, ale byla jsem až moc unavená na to, abych ho udržela nahoře

dlouho. Místo toho jsem soustředila svoji energii na to, abych se sebrala a dostala se k němu do

postele.

"Měla bych všechny ty věci uklidit," zamumlala jsem do polštáře. Stále jsem cítila tíhu těch dalších

hraček, těch, u kterých jsem byla teď velice vděčná, že se je nerozhodl použít.

"Nech to. Pokud to někdo uvidí, maximálně to na něj může udělat dojem, jak dobře na tom jsem se

svojí sexuální touhou v průběhu chemoterapie," zasmál se.

Otevřela jsem jedno oko. "Neudělal ses."

"Nemohl jsem." Zavrtěl hlavou. "Nevím, kterým lékem to - jestli léky proti bolesti nebo

antiemetiky či těmi zatracenými steroidy. Díky něčemu z toho je pro mě těžké na téhle úrovni

fungovat."

"Aha." Pohnula jsem se, snažila jsem se probrat k vědomí. "Měla bych si napsat do svých -"

"Ne, nesešněruješ mě do svých zatracených grafů," řekl unaveně.

Tohle jsem neměla říkat.

Zavřela jsem oči a rozhodla se, že jestli o tomhle Neil nechce mluvit s doktorem Grantem, nebudu

ho do toho tlačit. "Jsem si jistá, že doktor Grant tohle celou dobu tušil. A ty to víš taky. Jestli se toho

nebojíš a netrápí tě to, pak se o to nemusím starat."

"Konečně! Symptom Sophie se o to nestará." Pak odstrčil svůj polštář a natáhl se ke mně. Schoulila

jsem se vedle něho a zabořila si hlavu do jeho ramena.

Když jsem zavěsila po hovoru s Holli, byla jsem tak sama. Teď, když jsem prostě jen tak byla s

Neilem, cítila jsem se daleko líp. A nebylo to sexem. Bylo to naší intimitou.

Svým způsobem bych za to měla poděkovat rakovině. Dělali jsme spolu věci, o kterých si nejsem

jistá, že bychom k tomu došli, nebýt těch nešťastných vedlejších účinků jeho léčby.

Neil si přejel dlaní po hlavě. Několik pramenů vlasů mu zůstalo v ruce. Ušklíbl se. "Na chvíli jsem

na to zapomněl."

Posunula jsem se o kousek dál, abych ho mohla políbit. "Právě proto jsem tu pro tebe."

Objal mě do náručí a držel tak pevně, jak jen to vyčerpaný člověk dokáže. "A já jsem tak velice rád,

že tu jsi."