´TD, VO - 27. kapitola

Překlad: Simča

NYNÍ

Katia

Můj telefon neustále zvoní, jak jedu na pracoviště mého otce. Moje mysl se točí a já upřímně nevím, co si mám myslet. Můj život se mi zdál jít správně a teď to vypadá, že se znovu vymyká kontrole. Je Marcus nebezpečný? Je špatný člověk? Pomáhá zlým lidem? Lže mi? Je to všechno moc.

Vystopovala jsem pracoviště svého otce tím, že jsem vygooglovala jeho jméno. Ukázalo se, že tu žije už nějakou chvíli. Bože, byl tak blízko. Zajímalo by mě, jestli moje matka všechno věděla celou tu dobu a prostě mi to neřekla? Nervy vyplňují moje břicho, když zaparkuju auto před masivní dvaceti - nebo tak - patrovou budovou. Můj otec je dobře zajištěn, jak tak vypadá.

Nápis na dveřích říká, že jsem v Penner Holdings. Dobře, škrtněte to, možná, že můj otec není ten bohatý, ale ať je ten Penner kdokoliv, zjevně nestrádá. Jak projdu předními dveřmi, jméno Penner je všude. Mačkajíc si obličej, přejdu k recepci s roztřesenýma nohama. Je tu hezká blondýnka, stojící za pultem recepce, chichotajíc se do telefonu.

Profesionálka.

Vzhlédne, když mě uvidí a vážně, dvakrát mě sjede seshora dolů. Jo, jo, já vím, moje oko je oteklé a vypadám jako hovno. Ježíš. Člověk by si myslel, že nikdy předtím neviděl někoho zoufalého. Ignoruju pohled, který mi dává, a zeptám se: "Je tady Pierre?"

Zamrká. Znovu.

Ježíš.

"Ehm, ano. Zavolám mu. Jak se jmenujete? "

"Katia."

Přikývne a zvedne telefon. "Ano, Pierre. Je tu na recepci dívka. Říká, že její jméno je Katia. "

Přikývne, pak zavěsí telefon.

"Přijde. Jen ukončí schůzku. Nebude to trvat dlouho. "

Polykám nervy, posadím se a čekám. Zatímco čekám, mladá skupinka mužů přijde k recepci. Jsou tři, a svatá matko, všichni jsou hezcí. Jeden z nich je vysoký, tmavý a… moje ústa padnou otevřená. Když se otočí, aby se na mě podíval, všechno v mém světě se zastaví.

Je jasnou Pierrovou kopií.

Jasnou.

Moje srdce skočí do krku a náhle se postavím. Jeho oči, černé jako mého otce, mě studují. Mírně je vykulí a já se snažím dýchat. Já… já… mám bratra? Začne ke mně kráčet a já to nemůžu zvládnout. Otočím se a spěchám ke dveřím, když slyším volat mé jméno.

"Katio."

Zastavím se, sevřu své zavřené oči. Pomalu se otočím a vidím Pierre stát hned vedle recepce. Jeho oči si mě prohlížejí a vypadají… téměř jemně. Sakra. Šlehnu svým pohledem zpátky ke třem mužům, dívají se na mě, a já si uvědomuju, že všichni jsou tmavovlasí a mají hnědé oči stejně jako on. Nemám jen jednoho bratra, mám tři.

"Aha," Pierre zamumlá, když vidí pohledy, které kolují mezi mnou a muži, "potkali jste svou sestru."

Teď mám tři sady očí na mě, a mé tváře hoří, jak se setkám s každým z nich. První muž, ten, kdo si mě všimnul jako první, se zdá být asi o tři nebo čtyři roky starší než já. Je robustní, je hezký jako peklo a vypadá nakrkaně. Jeho tmavé vlasy jsou dlouhé jako jeho táty, kroutící se kolem ramen. Jeho oči jsou tak hnědé, že jsou skoro černé. Z této vzdálenosti, tak přesně vypadají. Černě.

Muž vedle něj je asi v mém věku, případně jen o kousek mladší. Má dlouhé – myslím až pod ramena- dlouhé vlasy. Jsou o něco světlejší než jeho otce, ale jeho oči jsou stejně tak tmavé. Taky je moc dobře stavěný, ale vypadá jemněji s laskavější tváří. Poslednímu je asi devatenáct, řekla bych. Má tmavé vlasy ostříhané nakrátko a chaotické a jeho oči jsou více mléčně čokoládové, než tmavě hnědé. Uculuje se na mě.

"Co kurva?" Starší muž zabručí.

Myslím, že se mu nelíbí mít sestru. Je mi to jedno.

Dobře, to je lež.

"Katio," říká Pierre opatrně. "Seznam se s mými syny, Ford-" Poukazuje na nejstaršího, "-Landon-" poukazuje na prostředního, "-a Wyatt."

Polknu.

"Synové," říká k chlapcům. "Seznamte se s mou dcerou, Katiou. Pamatujte si, jak jsem vám o ní říkal?"

Vyprávěl jim o mně?

Zavřu oči, stisknu je. To je zasraně příliš.

"To je zasraně příliš," vydechnu, a pak zalapám po dechu, jak si uvědomím, že jsem to řekla nahlas.

Wyatt si odfrkne a otevřu oči, abych se setkala s jeho ještě větším úšklebkem. "Vždy jsem chtěl sestru. Máš nějaký sexy kamarádky? "

Civím na něj.

"Wyatte!" Pierre zavrčí. "Zklidni se."

"Vypadá, jako kdyby měla sebou švihnout, "říká Landon. "Dá někdo babku?"

Otočím se k němu, vysmívajíc se mu ubohým hlasem, "nešvihnu sebou."

Moje oči švihnou k Fordovi, který stále ještě neřekl zatracený slovo. Mračí se na mě, opravdu mračí. Pierre následuje můj pohled a zírá na jeho syna. "Forde," říká, nízce. "Pozdrav."

Ford oči švihnou k jeho otci a tichým, chraplavým hlasem zamumlá: "Jdi do prdele, píčo."

Oh, chlapče.

Pak vyletí ven.

Pierre zavře oči, jako by hledal trpělivost, než se otočí zpátky ke mně. "Katio, omlouvám se za něj. Proč jsi tady? "

"Já…" Polknu. "Potřebuju s tebou mluvit."

Přikývne, pak se otočí na zbývající dva chlapce. "Vraťte se do práce."

"Uvidíme tě někdy znovu?" Ptá se Wyatt, culíc se na mě.

"Chlapáku," zamumlám. "Jsme příbuzní, přestaň se na mě culit, jako bych byla bonbon, který jsi našel v kapse."

S tím následuju Pierra chodbou za zvuku Wyatta a Landona smíchu. Ten zvuk se mi tak trochu líbí.

~*~*~*~

"Chceš vědět o Marcusovi?" Ptá se Pierre.

"To, a proč máš tři syny, jednoho staršího, než jsem já," zamumlám.

Jeho oči se zablýskají. "Jeden příběh po jednom. Nejprve však, jsem rád, že jsi tady, Katio. "

"Nejsem tady kvůli tobě, Pierre. Jsem tu pro odpovědi. "

Vypadá trochu ublíženě a to mě naštve, ale nic neřeknu.

"Za prvé, Marcus," začíná. "Co chceš vědět?"

"Pere špinavé peníze a pere je pro špatné… týpky?"

Ucukne. "Prosím?"

"Nehraj si se semnou na hlupáka, Pierre. Nejsem hloupá holka; moje máma mě vychovala lépe. Vím, že jsi špatný člověk; taky mi o tom řekla. To, co chci vědět, jasně a přímě, je-li můj manžel taky špatný člověk."

Dívá se na mě dlouhou dobu, pak si povzdechne a zamumlá, "Marcus pomáhá prát špinavé peníze několik let. Je dobře známý. Je chytrý a je v tom dobrý. "

"Přesně nechápu… špinavé peníze?"

"Zločinci vydělávají peníze z drog, které prodávají, nebo zbraní, víš, jak to chodí. Marcus ty peníze bere, které se řadí jako špinavé a pere je přes jeho společnost, dělajíc vše tak, že vypadají jako čisté. Je to v podstatě způsob, jak dělat jejich činy nezjistitelné. "

" On podstatě pomáhá špatným lidem?"

"Jo, on má prsty v mnoha činech. Je to chytrý člověk a nemá rád lidi, kteří chodí a zahrávají si s jeho obchody. Zůstal čistý tak dlouho, a když lidé, jako já, nebo jiný muž jménem Lucas, přijde a začne dělat kolem chaos, nebere to dobře. "

Všechno v mém světě se zastaví a můj dech uvízne v mé hrudi, odmítajíc opustit mé tělo. Bolest vyzařuje skrze mne jako obří kop do žaludku.

"A ty?" Zaskřehotám.

"Jsem zapojen taky. Nemohu ti říct, jak a neřeknu to. Marcus a já spolu nevycházíme, protože oba věříme, že je to naše strana státu. Než se rozrušíš, Katio, pamatuj, že to co člověk dělá, ho ještě jím neděla. "

Zavrtím hlavou a upřeně se na něj podívám. "Co víš o tom být slušný člověk?"

Jeho oči změknou. "Nevěděl jsem o tobě, Katio. Myslíš si, že kdybych věděl, že bych jen tak ustoupil a nechal ji odejít? "

"Ona má jméno!" Křičím.

Ucukne, ale jeho oči zůstávají měkké.

"A co Ford, co?" Křičím. "Je starší než já, Pierre."

Zavře oči, hlasitě vydechne. "Potkal jsem se Fordovou, Landonovou a Wyattovou mámou ještě předtím, než jsem potkal tvou. Nezamiloval jsem se do ní stejným způsobem, ale byla dobrá žena. Otěhotněla s Fordem, než jsem potkal tvou mámu a nevěděl jsem o něm, dokud neměl dva roky a tvoje máma mě neopustila. Byl jsem osamělý a ztratil jsem ženu, kterou jsem miloval. Dozvěděl jsem se o Fordovi a vrátil se k Sherry. Měla Landona a Wyatta a naše manželství nebylo skvělé. Zemřela na rakovinu před třemi roky, opouštějíc chlapce samotné. "

Ach.

Zamrkám, za něj smutná. Oni ztratili mámu? Jak hrozné.

"Je mi to líto," řeknu tiše.

Přikývne.

"Nejsem bezcitný člověk, Katio. Miluji své děti a chci být ve tvém životě. "

"Nemůžu… Prostě nemůžu… Nemůžu to právě teď zpracovat. Dokážeš to akceptovat?"

Znovu přikývne. "Ano."

Vstanu. "Potřebuju na vzduch. Děkuji, že sis se mnou promluvil. "

"Jsem tady, Katio," zamumlá, sledujíc mě jít ke dveřím. "Vždycky."