SYL - 28. kapitola

Překlad: Verča

POSLEDNÍ VŮLE A ZÁVĚŤ

ALESSANDRA LUCAZZONE

Já, Alessandro Lucazzone, z Bellagia, publikuji a prohlašuji, že tato poslední vůle a závěť ruší všechny předchozí.

ČLÁNEK 1

IDENTIFIKACE RODINY

Prohlašuji, že jsem byl ženatý s Marií Arusovou, dále uváděná jako moje „manželka“. Neměli jsme žádné děti.

Všechen majetek (dále jen „pozůstatek“), nebo jiné výdaje mého majetku musí být udělené BROOKE MARY STEWARTOVÉ.

Ostře jsem se nadechla, když jsem viděla moje jméno. Moje mysl se točila. Někde vzadu v mé mysli jsem věděla, že jsem v šoku. Můj mozek byl otupělý.

„Chápete co to je, Brooke?“ Zeptal se mě Jake, nutíc mě vzhlédnout.

„Ano, to je poslední vůle pana Lucazzone. Ale… proč to odkazuje mě? Osobně ho neznám.“ Můj hlas zněl přidušeně, když jsem bojovala s významem těchto písmen. Teoreticky jsem četla o životě starého muže v Jettovo složkách. Ale celá tato situace byla těžko pochopitelná. Jestli by existoval nějaký důkaz o mimozemském životě, byla bych méně překvapená.

Zavrtěla jsem hlavou. Závěť, mé jméno, Alessandro – všechny tyto tři věci byly na jednom papíře? To bylo nemožné. Šílené.

„Musí to být trochu šok, ale,“ poklepal perem na papír, přesně tam, kde Alessandro napsal moje jméno: „Jste dědic.“

„To nemůže být pravda.“ Zavrtěla jsem hlavou v popření. „To musí být omyl.“

Maria Lucazzonová byla jeho příbuzná, i když podle Jettova spisu tam nikdo nebyl.

„Zpočátku se pan Lucazzone rozhodoval, že předá panství na různé charity,“ řekl Jake. „Nicméně, před několika týdny přišlo upozornění, že jeho zesnulá choť měla příbuzné ve Spojených Státech. Trvalo nám nějakou dobu, než jsme zjistili totožnost, totožnost vašeho otce. Nemá žádné sourozence a vy jste nejbližší příbuzný. V gestu dobré vůle, pan Lucazzone změnil závěť pod jednou podmínkou.“ Odmlčel se pro efekt a usmál se. Zírala jsem na něj s otevřenými ústy. „Můj klient je velmi nemocný muž. Chce se setkat s dědicem, ještě než zemře.“

Věděla jsem odpověď, ale musela jsem se zeptat. „Jak vám mohu pomoct?“

„Brooke, promarnil jsem dost času hledáním vašeho otce, a když jsme zjistili, že zemřel, chvíli nám trvalo, než jsme vás sehnali. Byli bychom rádi, kdybyste šla s námi, abyste se setkala s vaším pra-pra strýcem a podepsat potřebné papíry. Dovolil jsem si koupit pro vás dvě letenky, v případě, že chcete, jet s nějakou osobou, které důvěřujete.“

Nakoukla jsem do obálky, kterou ke mně přisunul, a všechna krev mi zmizela z obličeje. Nedělal si srandu. Zavrtěla jsem hlavou, nutila jsem se k dýchání dovnitř a ven.

„Já-“ unikla mi řeč. Cítila jsem se divně, stále jsem nemohla přijmout skutečnost, že jsem byla dědička panství. Tato slova mi vypalovala díru do hlavy.

Reality stojí miliony – miliony, které Jett nabízel Alessandrovi Lacazzoneovi.

Do mé mysli se vmísila myšlenka, že to možná všechno byl podvod. Možná, že Jett nalhal Alessandrovi, že jsem dědička, i když jsem nebyla. Starý muž nechtěl prodat svůj majetek za původní cenu, a tak se dědic hodí mnohem víc. A Jett mi říkal, že mi věří. Možná se nedostal tak blízko jak chtěl. Byla to možnost, které jsem se nemohla zbavit. Bezpočet otázek a teorie mi blesklo hlavou, ale nebyl čas přemýšlet nad nimi a všechny je projít.

„Máte zájem?“ Zeptal se Jake.

Sakra, jo. Měla jsem. Kdo by neměl?

„Ano,“ řekla jsem pomalu.

„Velmi dobře. Jsem rád, že jsem se s vámi seznámil.“ Jake se usmál a natáhl ke mně ruku a pak přede mě posunul ještě více papírů. Zahlédla jsem finanční zprávy a různé smlouvy. „Gratuluji, Brooke. Jste budoucí dědička Lucazzoneova panství. Firma Clarkson & Miles je velmi ráda, že vás zastupuje.“