SYL - 22. kapitola

Překlad: Verča

S Jettem jsme strávili další hodinu v posteli, zamotaní v objetí a zároveň jsme udržovali konverzaci, především jsme se zaměřili na jeho společnost. Byla jsem z toho všeho vyčerpaná a na to můj žaludek zakručel. Jett spálil všechnu moji energii a teď moje tělo vyžadovalo jídlo.

„Proč se neoblečeš a já zatím zjistím, jestli je připravený oběd?“ Přistál na mě pohledem a já jsem cítila jeho váhání, při opouštění naší svatyně.

Usmála jsem se, vstala z postele a zvedla jsem své šaty z podlahy. Jeho vyhřívaný pohled spočinul na mém nahém zadku a poslal mi mráz potěšení po zádech.

„Sakra.“ Jett zavrtěl hlavou, jak mu na tváři zářil úsměv. Pokud jsem se něco dozvěděla o mém šéfovi, bylo to to, že byl muž jednoslabičných výrazů.

Obrátila jsem oči v sloup. „Přestaň. Už si mě měl.“ Zvedla jsem dva prsty. „Dvakrát.“

„Myslela jsem, že bysme dnes večer mohli prozkoumat terén.“ Jeho úsměv se rozšířil. Po pravdě řečeno, jsem nepotřebovala jeho komplimenty. Byla jsem připravena pro něj shodit kalhotky, jen když se na mě usměje, což znamená, že kalhotky-padající úsměv není mýtus. Konečně jsem dělala to, co Sylvie dělala ode dne, co jsme se setkaly. Škoda, že jsem o tom nemohla říct Sylvii.

Můj mozek zaregistroval, že jsem jí nezavolala ani nenapsala za minulou noc, i když jsem jí to slíbila. Stejně jako jsem milovala výdej energie v noci s Jettem v posteli, musela jsem také žít mimo zdi ložnice. A zapomenout na nejlepší kamarádku byl velký průšvih.

Pokrčila jsem rameny, abych se dostala do svých šatů a Jett se šel osprchovat. Ignorovala jsem jeho prosbu o připojení se k němu. Kdybych přijala jeho nabídku, věděla jsem, že skončím vyhladovělá a v mém případě, budu pravděpodobně pozadu v mém pracovním rozvrhu. Zatímco jsem zapínala svůj laptop, podívala jsem se na mobil. Měla jsem pět zmeškaných hovorů, dvě hlasové zprávy a tři sms, vše od jedné osoby. I když to může znít jako hodně, v tomto případě tomu tak nebylo. Sylvie byla závislá na jejím telefonu, takže pod dvacet hovorů a zpráv nebylo naléhavé.

Vydala jsem podrážděný povzdech, napsala jsem jí připomínku, že nemůžu konverzovat v pracovní době a slíbila jí, že jí všechno napíšu v e-mailu a pak jsem šla zkontrolovat obchodní korespondenci Jetta, když mi zazvonil mobil.

Věděla jsem, že je to Sylvie ještě předtím, než jsem se podívala na obrazovku. Sedla jsem si na postel a stiskla tlačítko pro přijmutí.

„Co to je kruci, Brooke,“ pozdravil mě její hlas. „Itálie je jen přes velký rybník, ale způsobem jakým mě ignoruješ, bych si myslela, že jsi na Měsíci a nemáš žádný příjem.“ Slyšela jsem trucování v jejím hlase. Nespokojená Sylvie, to nikdy nebylo dobré. Může mlít dál a dál po celé hodiny.

„Je mi to líto. Tahle práce je extrémně náročná a je-„ Vytratila jsem slova a nechala jí vyplnit si mezery. Byla to neškodná lež; Jett přišel s prácí a požadoval ode mě hodně času a energie. Ne, že bych si stěžovala.

„Pracuješ pro Mayfielda celý den?“ Její tón přetékal sarkasmem. „Vážně, Brooke, nikdy jsem nevěděla nic lépe. Vsadím svůj designerský šatník, že pícháš se svým šéfem.“

Nervózně jsem se zasmála. „Jsi legrační.“ Můj tón vyzněl úplně špatně, protože o chvíli později Sylvie zalapala po dechu a linka ztichla. Zadržela jsem dech, když jsem se snažila přijít s něčím, co by odvedlo pozornost od jejích domněnek. Jakmile jí bylo něco podezřelé, byla jako lovecký pes, který nepustí horkou stopu. Jak jsem tak přemýšlela, byla horší.

„Dobře, byla to asi nejvíc směšná věc, kterou jsem kdy řekla.“ Můj jazyk klopýtl o sebe v ujištění, že Sylvie nic neví. Bohužel, Sylvie ale měla zázračnou schopnost číst mezi řádky.

„Jak vypadá?“

„Kdo?“ Věděla jsem, že hrát hloupou rozhodně nepomáhá.

„Mayfield.“

„Staře.“

Sylvie cvakala svým jazykem. Ten zvuk se rozléhal přímo do mého ucha, nutíc mě krčit se. „Prosím tě! Věk nikdy nikoho nezastavil. Chlapi jsou jako zralé víno: čím jsou starší, tím dostanou více pozornosti.“

Přinutila jsem se ze sebe dostat smích. Pravdou bylo, že jsem mohla spočítat na prstech jedné ruky, s kolika muži jsem spala a oni rozhodně nebyli typ sladkého tatínka.

„Takže,“ pokračovala Sylvie. „Děláš špinavé věci se šéfem, a nelíbí se mi to.“

„Cože? Ne.“

„Brooke. Znám tě lépe, než znáš tvé ruce.“

Neudělala to, nebo jsem tomu chtěla věřit. Povzdechla jsem si. Pokud jí nemůžu přesvědčit, nejlepší cesta ven je ta, že zkrátím hovor. „Je mi líto, že ti nevolám nebo nepíšu. Jsem jen unavená.“ To je pravda. „ A tato práce je těžká.“ Také pravda. „Užijeme si, až se příští týden dostanu domů.“ Bez pochyby jsem věděla, že mě bude dál šikanovat, pokud jí dobře nezalžu. „Prosím, můžeme to tak udělat?“

„Ne.“

„Řekla jsem, že si užijeme.“

„Jo, ale jsi tisíce mil daleko, kde nemůžu toho chlapa kopnout do zadku, pokud se ti pokusí ublížit.“

Usmála jsem se nad obrázkem Sylviiných slov, který se mi vynořil před očima. Jako pilates bohyně se svaly z ocele by určitě mohla udělat velké škody. Škoda, že všechnu energii nepoužila na Ryana.

„Podívej,“ pokračovala Sylvie, „bojím se o tebe, když vím, že jsi sama v jiné zemi s nějakým chlapem, kterého neznáš.“

„Proč?“

„Protože-“ vyfoukla dech, „ nejsi jako já. Máš pocity a standardy a ty si zasloužíš víc než to. Slib mi, že budeš v bezpečí a řekneš mi všechno, až se vrátíš?“

Přikývla jsem. „Hmm.“

„Jedna poslední věc, s chlapy jako je on a Ryan jsou jen potíže. Dobrý vzhled a úspěšná kariéra jsou nebezpečnou kombinací.“

Zamračila jsem se. „Díky.“

„Dobře.“ Nezněla moc špatně, ale pro mě to vypadalo dobře. Vzduch byl čistý. Podařilo se mi vyhnout kulce a koupit si ještě pár dní, než jí budu vyslýchána. „Zjistila si, kdo poslal ten dopis?“ Zeptala jsem se a změnila tak téma. „Opravdu se bojím spát s tou věcí uvnitř domu. Vypadá to, že je to něco jako ze Zákona a pořádku.“

Zakoulela jsem očima, vděčná, že to nemůže vidět. „ Je to jen dopis, nebreč. Stačí to jen otevřít.“

„Nemůžeš ho poslat někomu jinému, třeba tvé matce? Nebo-“Odmlčela se a mohla jsem slyšet, jak se jí točí kolečka v jejím mozku. „Myslím, že bych mohla požádat Ryana. Vzhledem k tomu, že chodí s dvojitou DDs (doktorka zubní medicíny), je pro mě stejně mrtvý.“ Nechtěla jsem se zmínit, že chlapi jako on jsou směšně bohatí a manipulativní a vždy mohou jít na plastiku..

„Vrátím se příští týden,“ řekla jsem. „Do té doby, to nech na mém stole a zapomeň na to. Vsadím se, že to ani není důležité.“

„Vypadá to důležitě.“

„Nech to v mém pokoji a já se o to postarám, až se vrátím domů.“

„A co ten cizí chlap? Nechce se mi věřit, že ti z něho nenaskakuje husí kůže.“

„Vrátím se příští týden,“ opakovala jsem pomalu, s důrazem na poslední dvě slova.

Přišla rozmrzelá pauza a pak, „Fajn. Je to tu bez tebe opravdu nudný. Slib mi, že se nikdy neuvážeš a nebudeš mít děti. Nebo pokud ano, budeme žít vedle sebe, takže tě budu kdykoliv moci navštívit.“

„To zní skvěle.“ Žít vedle sebe byl vždycky náš sen. Nicméně, pokud bysme se vdaly, pochybovala jsem o tom, že by můj manžel vystál mojí nejlepší kamarádku v neustálé přítomnosti, kdy by mu dýchala na krk.

„Budu o tom přemýšlet.“ Povídaly jsme si ještě pár minut, většinou jsme se bavily o Sylviiných nočních eskapádách, než jsem zavěsila se slibem, že jí zavolám, jakmile to půjde.

Sevřela jsem mobil k hrudi, jak jsem si uvědomovala, jak je neskutečné, že sedím v cizím pokoji tisíce mil daleko od domova a mám tajemství před svou nejlepší kamarádkou. Se Sylvií jsme si říkaly vždycky všechno, i když to bylo někdy bolestivé. Smlouva jasně říká, že nemůžu nikomu nic říct, ale Jett mě ujistil, že jí můžu změnit. Tak proč se ho nezeptám? Vzhledem k tomu, že se ho bojím.

Spadnu do toho s mým vlastním Ryanem? Opakovala bych tu samou chybu jako Sylvie? Byla to jen myšlenka, která mě napadla, a přesto jsem nad ní musela přemýšlet. Zamítla jsem to. Jett nebyl lhář jako Ryan. Nikdy nepředstíral, že nechce nic víc než jen fyzický vztah, se kterým jsem souhlasila. Ale moje mysl nějak nechtěla pochopit hlavní rozdíl mezi Jettem a Ryanem.

Povzdechla jsem si a přinutila se zapomenout na své myšlenky. Sylvie se stejně dozví o mé smlouvě a dostanu od ní metaforický kopanec do zadku. Právě teď jsem si ale užívala přítomnost, dělala si, co chci dělat, aniž by mi moje nejlepší kamarádka řekla, jak jsem hloupá, že jsem skočila do postele se svým šéfem. Nebyla to snad ona, kdo mi říkal, že se mám na prvním místě bavit? Měla jsem odvahu to udělat, ale ztratím všechny svoje zábrany? Pravděpodobně ne, ale byla jsem ráda, že jsem jí jednou poslouchala. Za tento týden s Jettem jsem se cítila více živá, než za celé věky. Nicméně, nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že to bude trvat věčně. Byl to jen sex a trocha legrace. Dříve nebo později se jeden z nás bude nudit a bude chtít jít dál. Bez ohledu na to co se stane, jsem věděla, že se vrátím do svých starých kolejích a půjdu dál. Chtěla bych být zase konvenční. Ale ne v téhle době. Byla jsem vděčná jak Sylvii tak i Jettovi.

„Brooke, přijdeš? Chybíš mi.“ Jettovo sexy hlas mě vrátil zpět do reality.

„Dej mi pět minut.“ Usmála jsem se jeho výběru slov. Milovala jsem, jak říkal mé jméno, dávalo mi to zvláštní potěšení. Samozřejmě jeho slova neznamenala nic, protože jsem mu pravděpodobně nemohla chybět už po dvaceti minutách. Zbavila jsem se šatů, skočila do sprchy. Mojí mysl zaplňovaly stovky myšlenek na všechny ty věci, které jsem s ním chtěla udělat do té doby, než bude tenhle týden u konce.

***

Po obědě, který se skládal z grilovaného kuřecího filetu se salátem, Jett zamířil do své soukromé kanceláře a doháněl, to co zameškal. Dostala jsem od něj instrukce, abych ho neobtěžovala s žádnými hovory, jen pokud by šlo o jeho bratra nebo otce. Jeho hlas nesl naléhavost, která nezůstala bez povšimnutí, a mě napadlo, jestli má potíže o kterých jsem nevěděla; možná že má nemocného nějakého příbuzného nebo řeší nějaké rodinné drama. Nakonec jsem se ho ale nezeptala. Myslela jsem si, že když jsem mu řekla většinu mých tajemství, mohl by udělat to samé, ale nic neukazovalo na to, že by se mi chtěl svěřit. Možná jen potřeboval více času.

Rty mi stále brněly z jeho vyhřívaného polibku na rozloučenou. Vrátila jsem se do pokoje, zapnula laptop a posadila se ke stolku. I přesto, že Jett pročistil rozvrh na tento týden, bezpočet zpráv zaplňovaly e-mailovou a hlasovou schránku. Prošla jsem každou z nich, zapsala si jména a dotazy. Na ty naléhavé jsem odpověděla ihned s tím, že se jim Jett ozve co nejdříve, jak bude moct. O dvě hodiny později jsem vyřešila obchodní korespondenci a začala jsem si zvykat na finanční zprávy společnosti a na významné majetkové účty.

Mayfieldovo nemovitosti byla obrovská společnost se stovkami milionů obratů a jako taková měla tucet výkonných ředitelů, které si dělili spravedlivý podíl na zisku. Na vrcholu žebříčku byli Robert a Jonathan Mayfield, otec a syn, následoval je Jett, který byl v jedenatřiceti letech nejmladším členem představenstva a pravděpodobně jediná osoba, která byla zapojená do přímého prodeje a nabytí majetku. Myslela jsem si, že byl na tomto místě kvůli svému otci, ale když jsem zahlédla jaké tržby a zisky udělal jen v loňském roce..

Svatá krávo.

Ten chlap věděl jak vydělat peníze, a to hodně. Málem jsem se udusila, když jsem spočítala všechny nuly v tabulce: sto milionů v hodnotě nemovitostí, většina z nich byla po celých Spojených státech, některé byly po Evropě. Jeho klienti byly výhradně obchodní magnáti a celebrity, které k němu přišli na základě doporučení. Jedině Jett věděl, jaké mají konkrétní představy o tom, co chtěli. Našel tu správnou nemovitost, poslal majitele na al-inclusive zájezd do nejluxusnějších míst, které jsem znala jen z bulvárních plátků a televizních dokumentárních filmů o životě bohatých a slavných a pak je nějakým zázračným způsobem přesvědčil, aby to prodal za cenu vhodnou pro jeho klienty. Moc se mi to nezamlouvalo, ale Jett se v tom, co dělal, zdál velmi dobrý a to s velmi málo vysokoškolským vzděláním. Byla jsem ohromena, nemluvě o tom, kolik známých jmen na mě vyskočilo v jeho souborech.

Ten chlap byl slavný. Jednou by mohl mít po boku taky takovou ženu. Pravděpodobně nějaká vysoká a krásná žena jako je Sylvie, s nebesky dlouhýma nohama a s nějakým exoticky-luxusním jménem, což bylo v pořádku, protože jsem nechtěla být s Jettem.

Nebo chtěla?

Nemohla jsem si pomoci náhlému bodnutí žárlivosti, které mi projelo přímo do mého srdce. Jaké by to bylo, být součástí jeho života, kde bych byla jeho přítelkyně, nikoli jeho osobní asistentka/ tajná milenka, která s ním podepsala smlouvu? Chtěla bych cestovat po světě a dělat si plány do budoucnosti?

Budoucnosti s Jettem.

Spát s bohatým mužem byla jedna věc, chtít randit byla další. Zakroutila jsem očima, jak jsem se snažila odtlačit pryč tyto myšlenky do zadní části mé mysli. Nenáviděla jsem se za to, jak jsem mohla zapomenout na pojmy ze smlouvy: žádný vztah, žádné závazky, jen zábava na tak dlouho jak to bude trvat. Byla jsem s tím v pořádku. Kruci, dokonce jsem přizvukovala tomu, že když budu chtít odejít, tak odejdu, ale nechci. Kdy se to změnilo?

V okamžiku, kdy ses mu svěřila s tvojí minulostí.

Byl to výraz v jeho očích – malá jiskřička intimity prolínající se s rostoucím pocitem důvěry a proražením bariéry; to mi pomohlo vidět ho v jiném světle. Nechala jsem ho dostat se mi pod kůži, a teď zabírá každou mou myšlenku. Byl to jen způsob, jak se mě dotkl, jako by to, co máme mezi sebou, bylo zvláštní. Byl to také způsob, jakým se se mnou miloval. Cítila jsem, že mě někdo chce, jako nikdy předtím. Chtěla jsem o něm vědět všechno, což je to, co právě teď dělám; zkoumám jeho život pod záminkou dozvědět se více o jeho podnikání, ale ve skutečnosti jsem hledala na Googlu a „drbna“ stránkách různé bulvární plátky, které by mi pomohly nakouknout do jeho soukromého života. Také jsem hledala něco o údajných přítelkyních. Ve svých myšlenkách jsem se jí stala já. Mé srdce začalo bušit, když mě zasáhlo náhlé uvědomění.

Sotva jsem ho znala, a přesto jsem se do něj začala zamilovávat.