SYL - 16. kapitola

Překlad: Verča

Kousla jsem se tvrdě do rtu, když jsem se podívala koutkem oka na Jetta. Skoro jsme se spolu vyspali na břehu Lucazzoneho pozemku. Pak mi jen upravil kalhotky zpět na místo a posadil se, odvrátil se ode mě, jako by mi chtěl dát dostatek soukromí k znovu získání svého klidu. Moje ruce se přesunuly na jeho silná záda a masírovaly jeho štíhlé svaly, doufajíc, že mu tím signalizuju, jak moc jsem tohle chtěla.

„Nedělej to,“ řekl Jett, držíc se ode mě. Moje ruce ucukly, jako bych si je popálila, ale jeho slova mě pálila víc než oheň. Žádný muž, se kterým jsem kdy spala, se ke mně takhle nechoval. Kdyby mi udělali to, co Jett, požadovali by, ať jim vrátím laskavost. Proč ne Jett? Proč nemůžeme dokončit to, co jsme začali právě tady a teď?

Nemohla jsem se zbavit náhlého pocitu nedostatečnosti, že jsem pochybovala sama o sobě. Udělala jsem něco špatně? Možná to byl způsob, jak jsem reagovala na jeho dotek.

I když jsem to nechtěla, moje pohlaví sebou stále škubalo při pohledu na něj. Nebylo to přirozené a rozhodně to ale není něco, co jsem nikdy nezažila. Tento temný, dusný, zemí-otřásající chtíč jsem musela zastavit. Nemohla jsem jednat, udělat něco okolo něj – bez dotknutí se ho – to je nesnesitelné. Byl tak blízko, a přece tak daleko. Přitažlivost byla hmatatelná, a přesto jsem necítila tolik sebevědomí, abych jednala. Byla jsem v této zóně, ve které nebyly věci černé a bílé, ale rozmazané v mezi stínu, kde nic nedávalo smysl.

Jett neřekl ani slovo, když jsem se oblékla zpátky do svého oblečení a následovala ho na cestě zpět k jeho zaparkovanému autu. Byli jsme zticha, pomohl mi do auta, a připoutal mě, uvedl auto do pohybu a jeli jsme domů.

Do jeho domu, připomněla jsem si, do krásného domu u jezera, a mohli jsme dál předstírat normálnost pracovního vztahu, který ale jen pracovní nebyl. Ignorovala jsem pálení v mých očích, vyhlížejíc z okna na rozmazanou přírodu, už se nebojíc Jettovo nebezpečné jízdy. Zdálo se to jako věčnost, než jsme se konečně dostali do domu. V okamžiku, kdy se pneumatiky se skřípěním zastavily, vyskočila jsem z auta a zastavila jsem, jen abych za sebou zavřela dveře a obrátila se zády k Jettovi a čekala jsem, než mě dožene.

Odemkl dveře a nechal mě vstoupit jako první, a pak za sebou zavřel. Vyhnula jsem se jeho pohledu a zaváhala jsem, nejistá, co mám říct. Nakonec, všechno co se mi podařilo říct, bylo slabé „díky.“

Jeho obočí vystřelilo a záblesk podráždění se objevil v jeho očích. „Za co? Jízdu? Moji vysoce oceněnou společnost?“ Zahlédla jsem nervové škubnutí v jeho pravém spánku.

Byl naštvaný a já neměla tušení proč. Moje ústa zůstala uzavřená. Co to s ním sakra bylo? Jak se mohl změnit ze smyslného a vášnivého v chladného a vypočítavého v mrknutí oka?

„Co máš na mysli?“ Krok za krokem se ke mně nebezpečně blížil. Prsty mi sevřel bradu a přinutil jí tak zvednout. Jeho výška mě zastrašila. Pod jeho tyčícím se tělem a jeho planoucíma očima jsem se cítila drobná a bezmocná. Jen on věděl co se děje v jeho mysli, a určitě se nesnažil ji sdílet se mnou.

„Děkuješ za co, Brooke?“ Jeho paže se omotaly kolem mého pasu a otočil se kolem mě, tlačíc mě ke zdi, a rozdělujíc mi nohy od sebe. Dlaněmi přejel přes mou košili a zuby dráždil můj ušní lalůček.

„Za dohodu – chtěla bych ti to oplatit,“ zašeptala jsem. „Nenechal si mě.“ Nevím proč je to takový problém, ale z nějakého důvodu, byl. Musel cítit tu intenzivní rozkoš, kterou jsem nikdy předtím necítila, a chtěla jsem vidět, jestli bych dovedla, aby se cítil tak, jako já.

Chtěla jsem být pro něj speciální jako je on pro mě. Chtěla jsem, aby se mi vzdal.

A kde by to bylo, Stewartová.

Pravděpodobně nikde.

„Ach, dohoda. Myslíš, že je to dávání a přijímání ve stejné míře.“ Netrpělivě si povzdechl. Jeho horký dech na mém krku mě donutil otřást se. „Hraju svými vlastními pravidly, Brooke. Jak se říká: Někdy je to všechno o tobě, někdy je to všechno o mně.“

Pomalu jsem přikývla, přemýšlejíc, kam tím směřuje. Ještě chvíli mi přejížděl palcem přes tvář, než ode mě odešel.

„Jdi se osprchovat, a sejdeme se v mé kanceláři. Potřebuju tě na nějaké papírování.“

Co to sakra?

Hrál nějakou hru s myslí, nebo jak mám pochopit jeho neustálé změny? Můj dech se stal trhaným, když jsem spěchala kolem něj a po schodech do mého pokoje, abych mu unikla, i když jen na krátkou dobu.

***

Sprcha vyčistila trochu mou hlavu. Bohužel, nevyčistila zmatek ohledně Jetta. Říkala jsem si, že ho znám jen pár dní, což ani zdaleka neznamenalo, že jsem ho ale nechtěla uškrtit. Moje matka mě učila, že muži jsou složití, ale jakmile se dostaneme k jádru, nejsou od nás tak odlišní. Byl to můj šéf, a ne nějaký chlápek, takže jsem to nemusela pochopit. Záleželo, jestli dělám svou práci dobře.

Zjišťujíc, že jsem promarnila dost času, svázala jsem si své dlouhé hnědé vlasy do vysokého culíku, vzala si čisté prádlo, novou košili a kalhoty a zamířila do Jettovo kanceláře, nevědíc, co mě čeká.

Našla jsem ho, jak sedí u svého stolu, ponořený do většinou jednoslabičného telefonního rozhovoru, kde převažovaly slova jako “ne“ a “blbost“ a “ hmm“. Pokynul mi, abych se posadila na polstrovanou židli naproti němu, on se otočil zpět k poznámkám a na jeho čele se objevily vrásky ze zamračení. Bože, být vážný k němu sedí. Zbavila jsem se náhlých vzpomínek jeho sexy úst mezi mýma nohama, a přinutila jsem svou mysl vrátit se zpátky do reality. Ani se na mě neobtěžoval podívat, když pokračoval ve svém hovoru. Seděla jsem tam minutu nebo dvě, tvrdě se snažíc zaměřit se na něco jiného, ale Jettův hněv byl tak hmatatelný, že to bylo nemožné.

„Příště to tak nenech. Buď to podepíšou, nebo ne. Vyjádřil jsem se jasně?“ Řekl Jett, moment předtím než praštil telefonem.

Zatraceně, ví jak ukončit konverzaci. Doufám, že se nikdy neocitnu na konci druhé linky.

„Všechno v pořádku?“ zeptala jsem se.

„Další zkurvený obchod,“ odpověděl Jett, masírujíc si spánky. „Přísahám, občas přemýšlím, že bych mohl dělat všechno jen já, jestli chci, aby se tahle společnost udržela nad vodou. Je těžké najít spolehlivé lidi.“ Vzhlédl a usmál se, a já věděla, že se chystá změnit téma.

„Potřebuju, abys prošla mou korespondenci a zrušila všechny moje schůzky, fyzické i jiné, na tento týden,“ řek Jett. „Poté zruš svůj rozvrh.“

„Jasně.“ Zamračila jsem se, ale věděla jsem, že je lepší neklást otázky.

„Dobře.“ Strčil mi tlustou složku přes stůl. „Věřím, že sis teď zvykla na Lucazzoneho panství?“

Náhlé teplo se mi šířilo přes tvář. Oh, zvykla jsem si v pohodě na Lucazzoneho panství, i když ne tak, jak jsem si zpočátku myslela. Jettovo rty se stočily do kalhotky-padajícího úsměvu.

„Myslel jsem si to. Každopádně chci, aby ses o to postarala. Podívej se na každou a každou poznámku a najdi nějakou mezeru, abychom získali to panství.“

„Ale-„ Málem jsem se zadusila. Jednalo se o multi-milionový obchod.

Jett odsunul židli a obešel stůl. Zastavil se před mnou a naklonil se, takže jsem mohla cítit jeho horký dech na mé kůži. „James říkal, že jsi nejlepší. Lhal?“

Bože, byl krásný. Jeho oči…jeho tvář…jeho rty. Odtáhla jsem se, jako by mě ta malá vzdálenost ochránila před jeho magnetismem. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Ale je to obrovské a já“ nemám zkušenosti, chtěla jsem dodat, když mě Jett odříznul.

 „Věřím v tebe,“ řekl pomalu. „Nesmíš mě zklamat.“

Jett Mayfield byl obrovský a věřil v mé schopnosti. Na okamžik jsem na něj jen zírala, neschopná vyslovit ta dvě slova, která jsem zoufale chtěla říct.

Děkuju.

Vzduch mezi námi byl nabitý. Můj pohled se snížil k jeho otevřeným ústům, tak blízko k mým, vlhkost se mi shromažďovala mezi nohama, namáčejíc tak materiál kalhotek. Odkašlal si, vstal a vrátil se na své místo, ale ne dost rychle aby zakryl svůj dech a chtíč v jeho očích. Nebyl tak neovlivněn, jak předstíral. Pocit hrdosti a vítězství mě chytl za srdce. Pobavená, jsem si překřížila ruce na hrudi.

„Oběd by měl být za chvíli v kuchyni,“ řekl chladně, vyhýbajíc se mému pohledu. „Budu v Malpense po zbytek dne.“

„Proč?“ To slovo mi vyklouzla dřív, než jsem to mohla zastavit. Jeho pohled vystřelil ke mně.

„Schůzka s klientem.“

„Nemáš nic v rozvrhu.“

Opřel se v křesle a prohlížel si mě pár vteřin. „Ne všechno, mám uvedeno v mém rozvrhu, Brooke. Stejně jako naši malou procházku dnes ráno. Myslíš si, že Lucazzoneho lidé měli příjemný výhled?“ Ďábelský úsměv mu rozzářil obličej, zatímco mě tím poslal do dalšího červenajícího šílenství.

„Cože? Tys řekl-“ zadusila jsem se svými slovy, neschopna dokončit větu.

„Ne. Řekl jsem, že tam nikdo nežije… na pobřeží. Neřekl jsem, že nikdo nežije v tom domě.“ Jeho úsměv se rozšířil. Mé tváře hořely další vlnou naprostého ponížení.

Zatraceně, míč byl zase na jeho straně.

Právě jsem ztratila další bitvu.

„Myslíš, že nás někdo viděl?“ zašeptala jsem.

Pokrčil rameny. „Záleží na tom?“

Záleží, protože jsem nebyla typ, který měl sex na veřejném místě, kde na mě mohl kdokoliv zírat.

„Uklidni se, Brooke.“ řekl tiše Jett. „Ten dům je měsíce prázdný.“ Jeho prst se otřel o mou planoucí tvář. „ Ale líbilo se ti to nebezpečí, že tě někdo uvidí, viď?“

Přikývla jsem.

„To je dobře, protože je ještě mnoho věcí, které mám v plánu s tebou udělat,“ zašeptal hlubokým sexy hlasem.

Dech se mi zadrhl. Oh, rozhodně jsem se nemohla dočkat.

Zazvonil telefon a přerušil tak naši chvíli. Jett zaúpěl a obrátil se k telefonu, dívající se na ID volajícího.

„Do prdele!“ Pustil mě, popadl telefon a stiskl tlačítko pro ztlumení. Jeho zatemněné oči se upíraly na mě, takže nebylo na pochybách, že jeho slova byla určena výhradně pro mé uši. „Chci tě tak moc, ale bohužel, musím pracovat.“ Jeho ústa se přesunula ke mně v rychlém, ale žhavém polibku, pak se vrátil do své práce.

„Mayfield,“ řekl do svého telefonu. Jeho hlas byl tvrdý a odhodlaný.

Narovnala jsem záda, sebrala všechnu svou vyrovnanost a přinutila jsem se odejít pomalu z místnosti, hlídající každý krok, tak abych nezakopla o své vlastní nohy.