SYL - 15. kapitola

Překlad: Verča

Lucazzoneho panství začínalo přesně za Jettovo obrovským majetkem. Nemohla jsem si pomoct, ale myslím si, že i když měl Jett  nejvíce nádherný výhled na přírodní scenérie, jaké jsem kdy viděla, nikdy si nemusel kupovat to letní sídlo, protože ho má na pohled. Myslela jsem, že být v blízkosti toho starého muže a sledovat každý jeho pohyb, by mohl být důvod proč “dovolenkuje“ tady na tomto místě. Byl to způsob, jakým se hrálo ve velké lize. Sledovali svůj trh a konkurenty, ale co je nejdůležitější, drželi jestřábí oko na věcech, které chtěli, dokud majitelé nebyli připraveni k prodeji; a oni byli, časem.

Seděla jsem na sedadle jeho Ferrari se střechou dole, teplý vánek hladil mou kůži; kousla jsem se do rtu tak tvrdě, abych se ho nezeptala na otázku, která pálí díru v mém mozku. Jettovo motivy nebyly mojí záležitostí, ale přesto jsem to musela vědět. Byly to dva dny, co jsme podepsali smlouvu a Jett ještě neudělal žádný pokus o dotknutí se mě. Zůstával tajemný. Myslela jsem, že když zjistím proč koupil své sídlo, mohla bych odhalit i více z jeho osobnosti.

„Kdy si koupil tvůj dům?“ Zvlhčila jsem si rty, zaměřujíc pohled na klikatou silnici, doufajíc, že se dozvím více o skutečném muži a dostanu z něj to, co schovává pod svou chladnou fasádou.

„Není to tak dávno.“

Nejasná odpověď, samozřejmě. Nečekala jsem od něj nic jiného. Proč musel být ve všem tak nejednoznačný?

Pomalu jsem přikývla. „Co tě přivedlo do Itálie, nebo konkrétně do této části?“

„Počasí?“ Vrhl na mě postranní pohled, a na chvíli se odráželo slunce v jeho ohromujících očích, které blýskaly jako milion zelených plošek. Oblečený v džínách a upnuté košili s krátkými rukávy, větrem rozcuchané vlasy, vypadal víc velkolepě než kdy jindy. Levou ruku měl položenou na volantu a pravou na opěrce, posunujíc jí dolů. Bojovala jsem s nutkáním spustit konečky prstů přes jeho svaly.

„Mohl bys být víc vágní (nejasný)?“ Zeptala jsem se.

Zasmál se, hluboký, krátký smích, vždy zachvěl mým žaludkem. „Jezdili jsme sem na dovolenou když jsem byl dítě. Chtěl jsem zachovat vzpomínky, tím že si tu koupím svůj dům. Bohužel, nemám tolik času, abych sem jezdil, tak jak bych chtěl.“

Žádné skryté motivy. Jen bohatý muž vracející se na jedno místo, které jako dítě zbožňoval. Založila jsem si ruce do klína a začala si hrát s lemem košile.

„Takže to nebylo kvůli Alessandovi Lucazzonemu,“ poznamenala jsem suše.

Jeho hlava se otočila prudce mým směrem, a na okamžik se naše oči spojily. Něco se objevilo v jeho pohledu- náznak odhodlanosti, možná i strachu; nemohla jsem opravdu říct, co to bylo, ale pak to zmizelo a jeho nádherné rty se schoulily do líného úsměvu.

„Chápu, proč by sis to mohla myslet, ale ujišťuju tě, že to tak není. Jen jsme před několika lety uznaly potenciál majetku. To bylo během mého prvního ročníku na vysoké škole.“ Zaváhal, jako by zvažoval, zda má odhalit více. Čekala jsem, až bude pokračovat, a když to neudělal, uvažovala jsem, jestli toho v tomto příběhu z prvního ročníku, nebylo více než dával najevo.

Jeli jsme mlčky minutu nebo dvě. Bylo pozdní středeční ráno. Kromě podivně projíždějícího auta kolem, ulice byly většinou opuštěné. Jett manévroval odborně, sotva zpomalil v ostřejších zatáčkách, což mě vedlo k přesvědčení, že věděl, co dělá. Buď to, nebo to byl nejvíce bezohledný řidič, kterého jsem kdy viděla. Několikrát mi poskočilo srdce do krku, a chytila jsem se opěrky pro podporu, jak se snažil udržet se na silnici, když jsme byli nebezpečně blízko strmé horské stěně.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Jett, smějící se.

„Řídíš jako šílenec,“ řekla jsem se zaťatými zuby.

„To není jediná věc, kterou dělám jako šílenec, Brooke.“ Jeho ruka se vzdálila od volantu a položil ji na mé stehno.

Teplo se mi plazilo po tvářích. Byla jsem vyděšená, ale ne z hanby či plachosti. Zamračil se a zvedl ruku z mého stehna a položil ji zpátky na volant, já jsem si zatím všimla jak teplou a mozolnatou ruku měl. Tyto hrboly nepochází z kanceláře.

„Jen drž pevně volant, ano?“ řekla jsem suše. „I když si myslím, že je Itálie krásná, nemám zájem, aby byl můj mozek roztříštěný všude kolem.“

„Ty jsi opatrná, že?“ Jeho otázka zněla spíš jako prohlášení.

Pokrčila jsem rameny. „Ne více opatrná, než většina lidí tam venku, ale rozhodně opatrnější než ty.“

Vůz poněkud zpomalil, ale ne dost. Zhluboka jsem si povzdechla a klesla hlouběji do kožené sedačky.

„Ty jsi nikdy nejela v rychlém pruhu?“ Jett se na mě tázavě podíval. Cítila jsem hlubší význam v jeho slovech.

„Jela?“

Jeho rty sebou škubly. „Jak můžeš vidět, já to mám rád rychlé a nebezpečné. Budu rád, když se něco naučíš o těchto dvou věcech, slečno Stewartová.“

Whoa, kdy se konverzace tak obrátila? Mé tváře plály, otočila jsem od něj hlavu, aby mě nenachytal, jak moc mě jeho slova ovlivnily. Oh, chtěla jsem, aby mě to naučil. Kdyby tak byla jeho hrozba reálná. Nebo to byl slib?

Vůz zpomalil a my jsme úplně zastavili. Navlhčila jsem si rty, nejistá, co bude následovat.

„Proč zastavujeme?“

Otočil se ke mně čelem. Jeho pohled na mě prodléval příliš dlouho, hladil mou tvář, moje prsa, moje tělo. Co to sakra dělal? A proč na to nemůžu přestat myslet?

„Proč?“ Neodvážila jsem se nadechnout pod pohledem jeho elektrizujících očí. Jeho pohled se zúžil na mých rtech a zůstal na nich přilepen. Krev mi proudila rychleji při pomyšlení na něj, jak mě líbá a dělá to uprostřed ničeho.

Naklonil se dopředu, něžně hladíc mou nohu a pak můj krk. Pak se jeho ruka přestěhovala do přihrádky.

„Vem si ho,“ řekl jemně. „Slunce je silné a my bychom nechtěli, aby tě bolela hlava.“ Byly to jen slova, ale jeho jemný tón, udělal mnohem víc. Teplo. Péče. Nevěděla jsem, co mám dělat nebo říkat. Nevěděla jsem jak ochránit své srdce.

„Děkuju,“ řekla jsem, kuckajíc. „A co ty?“

„Budu v pořádku.“ Stiskávajíc tvrdě akcelerátor. „Rychlejší je vždycky lepší, ale musíš mít na mysli křivky. Ty jsou zlý. Mohou zabít muže přímo v srdci.“ Blýskl po mě úsměvem, když auto rychle vystartovalo.

Naše oči se setkaly a uvědomila jsem si, že z nich vyčetl všechno: způsob jakým  moje prsty chtějí strhnout moji košili, jak moje oči stále těkali k němu, toužící nasáknout každý jeho pohyb, kolena tlačící k sobě - takže vůně mé vlhkosti přicházející z mých kalhotek, neprozradí, jak moc jsem chtěla aby se mě tam dotýkal.

„Červenání ti sluší. Měla by ses červenat častěji,“ řekl Jett chraplavě.

Ztěžka jsem polkla, a otočila hlavu, abych aspoň trochu skryla část mé hořící tváře, i když to bylo zbytečné. Nikdy jsem nebyla dobrá v předstírání, a to, se stalo mnohem horší kolem něj. Věděla jsem, že bych měla říct něco –cokoliv – ale má slova zůstala uvězněna v zadní části mého krku.

„To je ono,“ řekl a zatočil ostře doprava na hrbolatý terén. Ulička byla úzká s příkopy na obou stranách, sotva nějaké místo pro protijedoucí vozidla. Stromy s bohatými korunami se shromažďovaly v hustých klenbách, které ozařovaly paprsky slunce.

Sundala jsem si klobouk a natahovala krk, abych zjistila, kam nás cesta zavede. Chvíli jsem přemýšlela a pak mi to došlo.

„To je Luccazoneho panství, ne?“ zeptala jsem se.

„Ano.“

Z nějakého důvodu, jsem čekala, že sídlo bude mít dlážděné cesty, stříhané živé ploty, možná i skleník, a lovecký domek – a rozhodně spoustu květin. Vypadalo to spíš jako zalesněný dvůr strašidelného a zanedbávaného sídla. Nebylo to méně krásné, ale ne to, co jsem čekala.

„Jaká byla tvoje největší nabídka?“ zeptala jsem se Jetta.

„Dvacet milionů.“ Ani nad tím číslem nemrknul. Málem jsem se zadusila.

„Amerických dolarů?“

„Eur.“

„Aha.“ To byly velké peníze za trochu půdy a několika zdí. Rychle jsem zamrkala, když můj mozek začal počítat. Dvacet milionů eur děleno deseti domy, to činilo dva miliony na každý dům. Vzhledem k nákladům na právníka a papírování, mzdovým nákladům k zrušení lesa na přípravu parcel ke stavbě letních domů by Mayfieldovo nemovitosti musely investovat dalších dvacet milionů. Takže skutečná požadovaná prodejní cena by se musela překročit o čtyři miliony a ještě více aby byl nějaký zisk.

Sálající peklo, kdo se zdravým rozumem by to ve skutečnosti zaplatil?

Ulice se rozšířila, když jsme se dostali na rozcestí. Jett vzdal další ostrou zatáčku doprava a zaparkoval jen pár kroků od značky psané v italštině. Nerozuměla jsem slovům, ale červená natažená dlaň nepotřebovala moc výkladu. Byl to soukromý majetek a neměli jsme tu být.

Podívala jsem se na Jetta, který otevřel dveře a vystoupil, pak obešel auto, aby mi pomohl ven.

„Díky,“ zašeptala jsem, popadajíc ho za ruku. V okamžiku kdy se naše ruce spojily, přeběhl skrz mě elektrický náraz. Zadívala jsem se do jeho mechově zelených očí, abych zachytila jeho reakci, ale stejně jako před tím nedal nic znát. „Co tady děláme? Máme schůzku?“ To byla hloupá otázka. Nikdo s pozváním by nezaparkoval auto na polní cestě, a plížil se k majiteli.

„Chci, abys viděla toto místo, jaké má kouzlo,“ řekl Jett věcně.

„Říká se tomu přestupek.“

„Lucazzoneovi to nevadí.“

„Jak to víš?“ Překřížila jsem si ruce na hrudi a dívala se na něj. Naprosto mě ignoroval pozvánkou dovnitř.

„No tak, paní Spravedlivá. Nejsi placená pro postávání kolem a vyptávání se.“ Zamrkal a otočil se ke mně zády. Jakou jinou možnost jsem měla, než ho následovat?

***

Bylo takové horko, že jsem si připadala, jakoby moje oblečení tálo a nebylo to jenom kvůli horku. Nechala jsem Jetta, aby mě vedl cestou mezi stromy a hustými keři. I přesto, že mě Jett vedl, tlačil silné větve z cesty, takže jsem mohla procházet bez úhony, jsem byla ráda, že jsem se rozhodla pro boty než pro obvyklé kočičí podpatky. V neposlední řadě proto, že můj pohled stále putoval na Jettovo záda a jeho vlnící se svaly pod jeho tenkou košilí. Korálky potu se shromažďovali v týlu jeho tmavých vlasů, a mně se sbíhaly sliny při pomyšlení, že by se mohl potit na mě. Jeho kalhoty se napínaly při každém kroku a zdůrazňovaly pevné svaly na stehnech. Připadala jsem si jako teenager, který nemohl přestat snít o žhavém fotbalovém kapitánovi.

Nakonec jsme dosáhli nejvyššího bodu svahu. Hned za stromy a hustým křovím bylo táhnoucí se obrovské údolí. Při pohledu dál, jsem mohla rozeznat krásný břeh jezera. Blue Water zachytávalo paprsky slunce a třpytilo se. Za ním, na druhé straně jezera, bylo malebné pozadí hor, uprostřed stromů a keřů. V přední části domu bylo něco, co vypadalo jako široká cesta vedoucí ke břehu jezera. Hledala jsem jakýkoliv náznak lodi, ale nic jsem neviděla.

 „Je to Lucazzoneho sídlo?“

„Vila,“ opravil mě Jett. „Není to tak velké.“

„Ale kde jsou uličky?“

„Nejsou. Luccazoneho rodina měla ráda soukromí, takže postavili dům na odlehlém místě a chtěli, aby bylo nepřístupné,“ řekl Jett.

Slovo „odlehlém“…. Jak tito lidé chodili nakupovat? Měli elektřinu nebo internet?

„Pěstovali si své plodiny?“

Jettovo rty se zachvěly. „To možná před pár stoletími, ale v současné době objevili doručovací služby. Vidíš ten velký dub?“ Ukázal přes rameno k silnému stromu s nízko visícími větvemi. Přikývla jsem a přimhouřila oči, abych získala lepší pohled, ale nedokázala jsem rozeznat více než kontury kvůli oslepujícím paprskům slunce. „Je tam skrytá loď. Byla tam po celá léta, ale jednou za měsíc starý muž vesloval jezerem, setkal se s čekajícím majitelem obchodu s potravinami, přebral svou dodávku a pak se vrátil do vily. Jako děti, můj bratr a já jsme se tady skrývali a čekali až se objeví starý pán v jeho černém plášti. Obvykle to bylo za svítání. Způsobem jakým se loď prodírala ranní mlhou, která lpěla na vodní hladině, to vypadalo jako scéna z upírského filmu. Na chvíli jsme já a můj bratr byli přesvědčení, že starý pán byl upír.“

Jeho oči se zaměřily na bod za obzorem a věděla jsem, že nevidí klidné zobrazení přírody před našima očima, ale sladké vzpomínky na dětství, které budou vždy žít v jeho mysli a srdci. Přistihla jsem, jak se s ním směju, vidíc minulost skrze jeho slova, a nachvíli jsem se cítila jako bych tam byla s ním, a viděla starce prostřednictvím očima nevinného chlapce.

„Musíš to tady mít rád,“ řekla jsem, jemně mu tisknouc ruku. Jeho úžasné oči se ke mně otočily a zářivý úsměv mu rozzářil obličej, posílajíc mi ránu do srdce.

„Jo. Bylo to dobré před-“ Jeho výraz potemněl, a nádherný úsměv zmizel z jeho rtů. Něco se stalo. Místo toho, aby to se mnou sdílel, se zpět uzavřel. Nebylo divu, vzhledem k tomu, že jsme se sotva znali, ale nemohla jsem si pomoct náhlému zklamání. Je zvláštní, jak to znělo, chtěla jsem o něm a o jeho životě vědět všechno.

„Pojď.“ Jett mi sevřel ruku trochu drsněji, než předtím a vedl mě odborně dolů po kluzkém svahu směrem k pobřeží. Ploché podrážky mých balerín klouzaly po měkké zemi, ale pokračovala jsem dál v naději, že se rozhodne pokračovat v našem rozhovoru a prozradí, co chtěl říct.

Nakonec jsme dorazili na břeh a zastavili se pár metrů od vody. Jett mě stáhl vedle něj a opřel si ruku o mé záda. Tmavé vlasy mu poletovaly v lehkém vánku. Zavřela jsem oči, opřela se o něj a slunila si svůj obličej. Chvíli jsme mlčky stáli. Otevřela jsem oči, když jsem cítila jeho pohled.

Jettovo oči byly přivřené, plné čehosi temného a nebezpečného. Jeho krásné rty se leskly jako by si je nedávno navlhčil a nestihly uschnout. Představovala jsem si, že špička jeho jazyka přejíždí přes moje rty, pak přes každou píď mé kůže, až by se zamotal s mým jazykem. Mohl by shledávat zastrašujícím, pokud bych ho políbila? Vyžaduje naše dohoda pouze to, že se mě může dotýkat jen on kdykoliv se mu zachce, nebo bych mohla zahájit sexuální kontakt i já, i během pracovní doby? Jako například teď?

Zatracená smlouva a její rozmazané řádky! Nikdy jsem tuto hru nehrála, takže jsem si měla dávat pozor na drobná písmena. S nesmělým úsměvem jsem ignorovala náhlou potřebu, která se pomalu ale jistě shromažďovala dole na jihu.

„Musí to tu být osamělé,“ řekla jsem ve slabém pokusu o zakrytí své nervozity.

„Pravděpodobně ano, ale také vidím výhody toho, být tu daleko od civilizace, stresu a potíži a vychovávat tu děti v klidu přírody.“ Zmlkla jsem, když Jettův pohled neopustil můj. Vzduch byl nabitý napětím. Kousla jsem se do rtu a přerušila s ním oční kontakt, jen abych o chvíli později přesměrovala opět svůj pohled na něj.

Stál tak blízko, že jsem mohla sotva dýchat.

„Pověz mi něco o svém životě,“ řekl nakonec Jett.

Zasmála jsem se. „Co?“ Byl to tak divný požadavek. Muži se obvykle nezajímají o můj život v minulosti, myšlenky a tak dále.

Jett se zazubil, tím nahnutým úsměvem a moje srdce přestalo bít. „Neměli jsme čas k obvyklému dotazovacímu procesu, takže je na čase abychom to dohnali.“

„No, opravdu jsme neměli tradiční nábor.“

Pokrčil rameny,  jeho úsměv zintenzivněl. „Máš pravdu. Nemusíme to dělat, pokud ti to tolik vadí. Nebo-“ obrátil se na stranu a řekl –„ mohla by si mi odpovědět na mou otázku.“ Nebyla to výzva, ale poptávka.

Navlhčila jsem si rty, jak jsem se snažila vzpomenout na roky vzpomínek v naději, že bych mohla najít něco, co by mu stačilo a tím uspokojit jeho zvědavost.

„Můj táta zemřel, když jsem byla teenager. Vyrůstala jsem se svou matkou, která se snažila plnit úlohu obou rodičů. Po ukončení střední školy, jsem přišla do New Yorku studovat, a začala jsem pracovat v oblasti nemovitostí.“ To byly nudné útržky mého života. Obvykle to chlapovi stačilo, což znamenalo, že už nic vědět nepotřebuje. Hledala jsem na Jettovi jakékoliv známky nezájmu, ale to, co jsem našla, byla pozornost, a ta mě vyděsila. Zdálo se, že mě opravdu poslouchá. Na tom není nic špatného, skutečnost, že tento chlap, který mě zaměstnal, měl zájem vědět něco o mě a o mém životě, mě ale opravdu vyděsilo.

„Vždycky si chtěla pracovat v oblasti nemovitostí?“ Jeho otázka se zdála zdvořilá a neškodná.

„Líbí se mi domy. A co ty?“

Usmál se. „Je to zvláštní volba povolání pro absolventa vysoké školy. Buď si do toho byla vtlačená, aby si vydělala velké peníze. Nebo jsi měla vážný zájem o budovách na trhu. Která to je?“ Hrdlo jsem měla vyschlé. Ten chlap ví, o čem mluví. Přemýšlela jsem, zda to byla jeho obvyklá otázka na pohovorech, nebo to vytáhl jen na někoho, jako jsem já.

„Nemusíš odpovídat, pokud nechceš,“ pokračoval Jett pomalu.

„Je to docela jednoduché. Cítila jsem, že to byl správný krok.“ Pokrčila jsem rameny, protože to bylo všechno, proč jsem to dělala. Práce v oblasti nemovitostí byl správný krok  - v této době.

Jettovo oči se pobaveně zaleskly, pociťujíc, že ho moje vysvětlení potěšilo. „Takže z vlastního zájmu, tedy.“

V duchu jsem zasténala. Nehodlal změnit téma. Přinutila jsem se, k tomu říct „Ano.“

„Víš hodně o domech? Jsi jimi i lidmi žijícími uvnitř nich fascinovaná?“

Něco věděl.

Nevím proč, ale ta myšlenka mě praštila ve chvíli, kdy si mě chladně posuzoval – jeho oči se zachmuřily, jako by skrývaly  myšlenky a emoce. Moje srdce bušilo tvrdě proti mému hrudníku, a hrozilo, že vybuchne. Mé dlaně byly lepkavé a tenký pramínek potu mi stékal po zádech.

Zůstaň v klidu, Stewartová.

Věděla jsem, že zodpovězením na jeho otázku by vedlo k dalším otázkám, dokud bych neměla žádné tajemství. Nikdy jsem to nikomu neřekla, a jsem si jistá, že jsem nebyla připravená sdílet temné stránky své minulosti právě Jettovi. Strach procházel mým hrdlem. Pohřbila jsem prsty do měkké trávy a vytrhla jí ven.

Nebyla jsem připravena říct mu celou pravdu, a tak se musel spokojit jen s tím, co mu dám.

„Několikrát jsme se stěhovali.“ Odkašlala jsem si, nutíc se zbavit toho třesu. „Vždycky jsem měla ráda myšlenku mít stabilní rodinný dům. Myslela jsem, že když budu prodávat lidem krásné domy, pomůžu jim najít stabilitu v jejich životě. Byl to hloupý sen. O týden později jsem si uvědomila, že celá záležitost byla jen o penězích.

Jeho dlouhé prsty mi zastrčily zbloudilý pramen vlasů za ucho. Bylo to tak přirozené, jakoby mi to dělal už stokrát předtím. „A pořád máš ráda svou práci.“

Přikývla jsem a usmála se. „Jo.“

„Protože chceš změnit svět,“ zašeptal, když se přiblížil a sevřel můj obličej v rukou a nutil mě podívat se na něj. „Nebyl to hloupý sen. Nemůžeš změnit svět, Brooke. Ale můžeš změnit lidi vstupujících do jejich nových životů.“

Jeho ukazováček sledoval kontury mého obličeje, zanechávajíc za sebou brnění. Vzduch byl plný vůně dřeva a trávy, ale vše na co jsem se mohla soustředit, byl Jett. Seděl u mě tak blízko, že jsem mohla cítit jeho mužnou vůni a vidět každý detail jeho obličeje a těla. Sotva viditelné vrásky od smíchu kolem jeho ohromujících očí, vyblednou jizvu na bradě, tvrdé svaly na pažích. To byly všechno věci, které ho dělaly skutečným. Krásným. Perfektním. Chtěla jsem se ho zeptat na jeho vzpomínky, když jsem mu řekla svoje.

„Hej, hrál si někdy fotbal na střední škole?“ zeptala jsem se ho drze a lehce zadýchaně když se můj pohled přehnal přes jeho široká ramena.

„Cože?“ Tázavě se na mě podíval. A pak hluboký smích zaduněl v jeho hrdle, pravděpodobně zachytávajíc mou jemnou narážku. „Ve skutečnosti ano. Jsem rád, že sis toho všimla.“

Obrátila jsem oči v náhlém nástupu tepla do mé tváře.

Výborně – nafoukla si jeho už tak příliš velké ego, Stewartová.

„Vsadím se, že si byla šprtka, která chodila ven se svištěma,“ řekl Jett.

„Proč si myslíš, že jsem nebyla roztleskávačský typ?“ Moje obočí vystřelilo vzhůru. Uhádl to a to mě nepotěšilo. Z nějakého důvodu jsem chtěla, aby si myslel, že jsem žhavá a žádoucí. Chtěla jsem, aby si myslel, že by mohl mít konkurenci.

„Ne, ty by nebyly tak nudné.“ Jeho paže se přesunuly kolem pasu, aby mě přitáhl blíž k jeho zelenému, vyhřívajícímu pohledu, který sestoupil z mých očí až do mého srdce, infiltroval mě až do morku kostí. Způsob jakým se na mě díval, cítila jsem, že všechno kolem sláblo. Jediná věc, která existovala, byl moment, který jsme sdíleli.

Jett snížil rty, téměř se mě dotýkal. „Byla jsi chytrá a ohromující, přesto jsi to nevěděla.“

„Jak to víš?“ Vydechla jsem.

„To není těžké uhodnout. Dívky jako ty si držely kluky na délku paže. Myslím si, že poměrně málo kluků se o tebe snažilo, ale žádný to neuskutečnil, protože si neuvědomil, jak nádherná jsi.“

Ten chlap to se slovy uměl. Rychle jsem zamrkala, omámena vůní jeho kůže. Byl cítit po drahé vodě po holení a ještě něčím. Něčím mužným. Něčím-

Jeho.

Mé rty prosily, aby je přestal mučit tím, že je tak blízko. Prosily ho, aby mě políbil.

A on to udělal, ale nikdy ne tak jemně. Stejně jako když malí motýlci poletují na tvé kůži s jejich měkkými křídly. V duchu jsem zasténala v naprostém mučení. Bože, chtěla jsem ho tak, že to strašně bolelo.

„Někteří chlapy nejsou na roztleskávačky a předvádějící se krásky. Vždycky jsem měl rád výzvu, a ty jsi ten typ dívky, kterou jsem chtěl, ale nikdy nemohl mít,“ zašeptal.

Mávl jazykem přes můj spodní ret, chvíli předtím než si podmanil moje ústa v dlouhém vyhřívaném polibku. Kroužil mým jazykem, sál ho hluboko a jeho ruce cestovaly po mém těle. Otřásla jsem se v jeho objetí, moje hlava spadla dozadu, jak jsem zasténala bouří rostoucí v mém břiše. Jeho ruka zatahala za mou košili a strhl ji jedním rychlým pohybem. Měkký tlak jeho mozolnatých prstů ve mně zažehl oheň se slibem, co mi s nimi udělá.

Co to sakra dělám?

To místo nebylo na samotě. Každý, kdo stál nad námi, nebo na druhé straně jezera na nás mohl vidět. Měla bych odejít, nenechat ho mít mě na veřejném místě, kde by nás všichni mohli vidět. Nebyla jsem exhibicionista, a dělat to na trávníku s bůh-ví.-co by mi lezlo po kůži – to nebyla moje věc. Ale mé fyzické potřeby byly stále silnější, volaly po propuštění. Opravdu jsem to chtěla.

V nečekané chvíli jasnozřivosti, jsem mu strčila prstem do hrudi a snažila se ho odtlačit ho pryč, ale můj pokus byl chabý.

„Tady ne,“ zamumlala jsem.

„Proč ne? Nikdo tu není,“ zašeptal, neustupujíc zpět. Tlak jeho úst na moje zintenzivněl. Jeho prsty směřovaly dolů od krku k mé nyní odhalené podprsence, kroužící kolem růžového poupěte. Prohnula jsem záda proti jeho hrubé ruce, a uzavřela mezeru mezi námi, nejasně si vědomá, že pokud by pokračoval v jeho  vynikajícím mučení byla bych ztracená.

„Chci vědět, jak chutnáš,“ zašeptal, s neklidnými prsty u spony mé podprsenky.

„Dovol mi-“

S pohybem ruky, jsem rozepnula podprsenku a sundala ji dolů z rukou na zelenou trávu, kam jsem si i lehla.

Moje světla prsa se volně vyvalila do jeho čekajících dlaní.

„Jsi krásná,“ řekl Jett chraplavě, přilepený očima k mé hrudi. Vypustil uznalé zavrčení a máchl svým jazykem přes jednu pevnou bradavku a pak přes druhou, sál je a olizoval. Posílal mě do víru vášně, který jsem nikdy dřív neviděla. Zalehla jsem víc do trávy, moje ruce se pohybovaly okolo jeho zátylku, tahajíc ho k sobě, aby se nezastavil. Ale Jetta jsem nemusela přesvědčovat.

Jeho jazyk je ještě několikrát obkroužil, pak je tvrdě vsál, tak, že mi to poslalo tvrdý záchvěv bolesti, následovaný vlnou rozkoší, která cestovala přímo do mého pohlaví. A pak zastavil.

„Ne,“ zašeptala jsem, prosíc ho pohledem, aby pokračoval.

Zpod přivřených očí jsem ho sledovala, jak umisťuje na moje břicho motýlí polibky a jeho ruka zápasila se zipem mých kalhot.

Nezměnil názor. Chystal se přejít k dalšímu kroku. Někde v mém mozku, jsem slyšela malý, ale nepříjemný hlas, ptajíc se mě, co jsem sakra dělala. Nebyla jsem jistá, jestli jsem zahanbená, že mě úplně svléknul na veřejnosti, nebo vzrušená při výhledu na jeho pohyby horkými ústy.

Stejně s tím už nic neudělám. Než jsem se nadála, moje kalhoty byly pryč a Jett už sunul ruku mezi mé roztažené nohy, tahajíc mi kalhotky na stranu.

Sakra.

Byla jsem už pro něj vlhká, čekajíc na dotknutí.

„Nepřestávej,“ řekla jsem.

„To ani nechci.“

Ještě v džínách si třel jeho kopí proti mému oteklému klitorisu, a já zvedala boky v touze pozvat ho dovnitř. Můj dech se zkracoval.  Otevřel mi nohy do široka a přejel dvěma prsty přes můj klitoris, pak jimi zajel do měkkého masa. Hluboké hřmění se vlnilo skrze mě, tlačíc mě přes okraj, a pak jako by to vycítil, je ze mě vytáhl.

„Ještě ne,“ zamumlal.

„Ne! Nepřestávej.“ Zvedla jsem se na lokty a navázala oční kontakt. Vypadal sexy jako peklo s jeho rozcuchanými vlasy a s tím zlobivým úsměvem. Můj klitoris pulzoval při pohledu na jeho jazyk kmitající přes jeho rty.

„Když se se mnou uděláš, budeš vzdychat moje jméno a prosit o propuštění,“ zašeptal Jett.

Nepravděpodobně, ale nechtěla jsem, abych rozbila jeho iluzi. Ostatní muži ze mě nikdy nebyli schopni dostat konkrétní odpovědi. Jett může být žhavý jako peklo, s tělem nad kterým slintám, a může dávat polibky, že taje Arktida, ale pochybovala jsem, že jeho penis dokáže zázraky.

Tlačil mě dolů do trávy a sklonil jeho tvář mezi moje stehna, nadzvedávající můj zadek, aby mohl nasát mou ženskou vůni. Začínala jsem se červenat. Zvedl ke mně zrak a nechal svůj jazyk vířit mezi mými záhyby, zaměřujíc se na mé jádro. Třesy se začaly tvořit někde hluboko uvnitř mě a šířily se celým tělem, shomažďující se v mé vagíně. Zasténala jsem, prohýbající zády, čímž byl můj klitoris blíž k jeho kouzelným ústům. Jestli do mě hned nevstoupí, ztrapním se tím, že ho budu prosit.

„Jette.“ Můj hlas kapal touhou. Krátce se zasmál a pak pokračoval v jeho mučením, vířením a lízáním. Chvějící se, zanechávajíc mě sténající jsem ho drápala do ramen. „Potřebuju tě uvnitř.“ Můj hlas zněl chraplavě a nedočkavě.

„Ještě ne, zlato.“

Svatá matko perel, byl tak dobrý.

Strčila jsem si prsty do vlasů. Zasténala jsem hlasitěji, jak vlekl špičku jazyka skrze mou citlivou štěrbinou, hltajíc každou kapku vlhkosti.

„Prosím,“ řekla jsem mu, kolébajíc se klitorisem proti němu.

Jeho jazyk pokračoval v mučení, znovu a znovu, pohybující se od mého klitorisu, až k lízání kolem něho, což způsobuje, že vydávám přiškrcený výkřik potěšení, tvoříc se někde v zadní části mého krku.

„Chceš mě uvnitř?“ Řekl Jett, náhle si sedajíc. Zakňučela jsem, jak lehký vánek zasáhl moje pohlaví. Přikývla jsem, a zkažený úsměv se objevil na jeho tváři. Pomalu do mě tlačil prst, pak další, sledujíc mě, když vytáhl prsty zase je strčil dovnitř. Potom do mě vstoupil hlouběji a rychleji, strkajíc je dovnitř a ven. Zasténala jsem, když opakoval tento proces pohybující se postupně ještě hlouběji a rychleji, dokud jeho prsty nebyly zcela ve mně a nerozpínaly mě, dráždily a mučily.

„Ach bože.“ Moje záda se prohnula. Můj klitoris se zved,l setkávajíc se s jeho prsty. Nešlo to podle plánu. Neměla bych cítit tolik potěšení, a přesto jeho prsty mě tlačily přes všechno, co jsem kdy předtím zažila.

„Ještě kousek,“ zašeptal Jett. Jeho oči zůstaly přilepené a mě, jak jsem se nořila zpět dolů. Udržoval jeho prsty ve mě, jeho jazyk švihl přes můj klitoris, jednou, dvakrát, posílajíc mě do víru rozkošee. Žár se hromadil mezi mýma nohama, hrdlem mi uniklo hluboké zasténání a pak další, zatímco moje srdce začalo závodit. Vzepřela jsem se proti němu, aby do mě zajížděl hlouběji. Spalovalo mě více žáru, přivádějíc mě k šílenství. Moje vidění se stalo rozmazaným, jak se mé tělo napjalo.

„Dovol mi vidět tě, jak se uděláš,“ řekl Jett. Jeho hluboký, sexy hlas byl to poslední pohlazení, které jsem potřebovala. Můj klitoris vybouchl tvrdým pulzováním, zbavujíc mě všeho tepla. S potlačujícími vzlyky, můj klitoris prudce vyrazil proti němu, přicházejíc k Jettovo horkým ústům. Svět se rozptýlil a já jsem explodovala v milionech pocitů, které mě najednou zaplavily.