SU - 8. kapitola

Překlad: Anet
Kor.: An

Další dva týdny utíkaly bolestně pomalu. Měla jsem malou interakci s Loganem od našeho posledního incidentu. Caleb se mi neozval vůbec. Všechnu svoji energii jsem dala do příprav na kolej. Už jsem měla všechno sbalené. Zítra jsme měli jet přes celý stát - jenom já a Logan. Koupil si nové auto, moje auto bylo staré a pravděpodobně by ani nepřežilo náš výlet, takže jsem ho musela nechat doma. Zajímalo by mě, kde vzal peníze na auto, ale jelikož jsme spolu nemluvili, tak jsem se ho neptala.

"Jak jde balení?" ptala se mě mamka. Seděla jsem v obývacím pokoji a sledovala ji, jak si plete.

"Všechno mám sbaleno." řekla jsem jí.

"Musíš být nadšená, zlato." řekla mi, zatímco se soustředila na šálu, kterou pletla.
"Snažím se moc nemyslet na to, že moje dítě jde na vysokou… aw Willow" snažila se zadržet slzy. Typická mamka, vždycky přeháněla a já se teď cítila docela špatně, za to, že odcházím a ji tu nechávám, když vidím, jak reaguje.

"Mami!" řekla jsem a sedla si k ní na gauč. "Budu ti volat každý den, a budu se snažit jezdit co nejčastěji, jak jen to půjde. Není to zase tak daleko." Snažila jsem se jí uklidnit.

"Já vím, zlatíčko. Omlouvám se. Jen je pro mě těžké vidět, jak moje dítě vyrostlo." Řekla a položila si pletení. " Alespoň bude Logan poblíž. To mě ujišťuje, že budeš v pořádku, když tvůj velký bratr bude kolem."
V duchu jsem se zasmála, jak řekla "velký bratr". To mě donutilo cítit se trochu špinavě s ohledem na to, jaké jsem měla fantazie o mém "velkém bratrovi".

"Tvůj táta by byl na tebe tak pyšný, Willow." řekla mi a pevně mě objala. Můj otec zemřel na rakovinu, když mi bylo šest. Věděla jsem, že jsem nějak utrpěla kvůli jeho ztrátě, i když jsem byla velmi malá, když odešel. Stále mi strašně chybí.

"Děkuji, mami. Tohle pro mě strašně moc znamená." Řekla jsem jí a dala jí pusu na tvář. "Dobrou, mami."

"Dobrou Willow."

Šla jsem do svého pokoje. Najednou jsem se cítila smutně - tohle byla moje poslední noc v tomhle pokoji. Nikdy jsem nežila jinde než v Altrii, a proto se teď cítím smutně, že opouštím tohle malé město, kde jsem vyrostla. Cítila jsem se špatně, že opouštím mamku a Chrise - stejně jako mi mamka lezla na nervy, pořád to byla moje mamka a já jí vždycky budu milovat víc, než cokoliv jiného.

***

Čekali jsme, ale nikde nebylo žádné stopy po Loganovi.

"Typické!" ušklíbla jsem se.

"Uklidni se Willow, brzo tu bude, jsem si jistá." řekla mi mamka, ale její pohled mě přesvědčil, že si sama není jistá, jestli se Logan vůbec ukáže.

Z venku se ozval skřípot pneumatik.

"Logan přijel!" křičel na nás Chris z obýváku. Skoro jsem doufala v to, že se Logan neukáže a já se nebudu muset smířit s dvanácti hodinami v autě.

"Ahoj. Omlouvám se, že jdu pozdě, ale musel jsem se postarat o pár věcí." řekl, když přišel dovnitř.

"Měli bychom jet." řekla jsem neomaleně. Bylo skoro 13:00, a jestliže bychom teď neodjeli, nedorazili bychom na SOCU před půlnocí.

Mamka mě objala.

"Buď prosím opatrná, zlatíčko." řekla a stírala si přitom slzy.

"Budu mami" řekla jsem jí.

"Logane, dohlídni na ni prosím." řekla mamka Loganovi.

"Samozřejmě." přikyvoval Logan mamce.

Ha. Jakmile nastoupíme do tohohle auta, už nebudu mít s Loganem nikdy víc nic společného.

Když jsme se dostali do Loganova auta, zamávali jsme naposledy na rozloučenou. Bylo to černé sportovní auto, které bylo pořád cítit novotou. Stále jsem byla zvědavá, jak si Logan mohl dovolit takové auto, když neměl ani jeden jediný dolar, který by mu patřil.

Jak se za námi zavřely dveře, byla jsem si najednou vědoma napětí mezi mnou a Loganem. I když jsme byli v autě, nebyl tu žádný způsob, jak jsem mohla zamaskovat to, že když jsem vedle něj, cítím se, jako bych se vznášela.

"Vyrazíme" řekl Logan a zapnul motor. Vyjeli jsme a Logan zatroubil na mamku a Chrise.

"Sbohem Altrio" zašeptala jsem si.

Jeli jsme asi dvě hodiny bez jediného slova. Poslouchali jsme jednu ze 40 stanic, u kterých jsem věděla, že je s Loganem nemáme rádi. Nemyslím si, že ani jeden z nás chtěl změnit stanici, protože bychom tím na sebe zbytečně upozornili. Nakonec jsem to už déle nevydržela a změnila stanici na klasický rock. Logan se zasmál. Rozhodla jsem se, že prolomím ticho.

"Takže, jak sis mohl dovolit tohle auto?" zeptala jsem se.

"Úspory." odpověděl Logan rychle, jakoby očekával tuhle otázku.

"Úspory z čeho?" zeptala jsem se ho znova. Chtěla jsem vědět co nejvíc.

"Úspory z práce." řekl Logan bez obalu. Mohla jsem říct, že Logan o tom nechtěl mluvit. Chtěla jsem vědět víc.

"Z jaké práce?" tlačila jsem na něho. Dobře jsem věděla, že Logan nikdy nepracoval.

"Prostě z práce. Proč mě tak vyslýcháš, Willow?" řekl Logan trochu otráveně.

"To nic. Já jen chtěla…Neřeš to" rozhodla jsem se to nechat plavat. Možná měl nějaké úspory nebo dědictví. Nikdy jsme to doma neřešili.

"Takže, co se děje mezi tebou a Calebem?" zeptal se mě Logan. Bylo to, jakoby mě posadil do horkého křesla.

"Jestli to vážně musíš vědět, tak jsme se rozešli." řekla jsem mu.

"Opravdu? To je škoda." řekl Logan hlasem, který postrádal sympatie.

"Ano. Víš, že jsi ho nikdy neměl rád, takže to nemusíš hrát." Řekla jsem mu a koukala okénkem ven, na hezkou přírodu, kterou jsme právě projížděli.

"Dobře, takže jako tvůj starší bratr mám problém s každým klukem, který šuká moji sestru." Řekl Logan normálním hlasem.

Otočila jsem se na něho. Myslel si, že už dávno nejsem panna? Dobře, nechám ho v to věřit. Nechtěla jsem mu odpovídat na jeho větu, takže jsme zase zůstali sedět v tichu. Za chvíli Logan promluvil znovu.

"Opravdu Willow, je mi líto, že si se rozešla s Calebem, vím, že ti na něm záleželo." řekl Logan a podíval se na mě. Jeho tvář změkla, když se stal skutečným. Konečně to byl ten Logan, kterého jsem znala. Logan, se kterým jsem vyrostla, a kterého jsem milovala.

"Záleželo…" zastavila jsem se. Nevěděla jsem, co říct. Měla jsem Loganovi říct pravdu? Chtěl to vědět? "Záleželo mi na něm, ale nemilovala jsem ho." povzdechla jsem si, když jsem to přiznala. Byl to dobrý pocit, říct to nahlas.

Podívala jsem se na Logana, který se soustředil na klikatou silnici. Malý úsměv se objevil na jeho perfektních rtech. Představila jsem si, jaký by to byl pocit, políbit ho.

"A jaký je tvůj milostný život?" Vyhrkla jsem, aniž bych o tom přemýšlela. Poslední věc, o které bych chtěla slyšet, byl Loganův vztah s nějakou holkou, obzvlášť s tou, jejíž jméno má vytetovaný na hrudníku.

"Co chceš slyšet?" zasmál se. "Není co říct, Willow. Jsem sám, vždycky jsem byl."

Byla to pravda, aspoň když žil v Altrii. Věděla jsem, že nebyl panic, docela dost dívek se chlubilo, ale vždy říkaly, že jim nikdy nezavolal. Stejně jsem žárlila na to, že chodil s nejhezčími holkami ze školy.

Oddychla jsem si, když jsem zjistila, že nikoho nemá. Byla to odpověď, kterou jsem doufala, že uslyším. Stále jsem chtěla vědět o tetování, která má, ale nechtěla jsem, aby věděl, jak moc mě to zajímá. Rozhodla jsem se, že se ho teď radši ptát nebudu.