SU - 3. kapitola

Překlad: Anet
Kor.: An

Podívala jsem se na budík. Bylo 12:39. Měla jsem neklidný spánek, takže jsem se ani nedivila, že jsem vstala tak pozdě. Vklouzla jsem do svého trička, mých kalhot na jógu a svázala si vlasy do culíku. Šla jsem dolů do kuchyně uvařit si kafe.

Vydechla jsem úlevou, když jsem zjistila, že dům je prázdný. Vzala jsem si kafe, sedla si ke kuchyňskému pultu a listovala novinami. Jak jsem si dala velký doušek, bohaté aroma zaplnilo můj nos a užívala jsem si chuť kávy.Za chvíli jsem uslyšela otevřít a zavřít vchodové dveře. Zhluboka jsem se nadechla. Moje tělo ztuhlo.

Logan vešel do kuchyně. První věc, které jsem si všimla, bylo jeho tělo. Neměl na sobě triko a jeho svalnatá postava byla pokryta potem. Nikdy jsem ho neviděla tak udýchaného. Musel být běhat.

Podívala jsem se nahoru na jeho obličej. Jeho blonďaté vlasy byli znovu po ramena dlouhé. Jeho pronikavé modré oči na mě upřeně zíraly. Myslela jsem si, že se čas na vteřinu zastavil.

"Willow" řekl Logan, přerušujíc napětí. Šel přímo k ledničce a vzal si láhev pití.

"Logane" odpověděla jsem mu třesoucím hlasem. Na sekundu jsme na sebe nepříjemně koukali. Logan měl na obličeji ten vážný pohled a zaťatou čelist. Podívala jsem se dolů na jeho tělo a snažila jsem se přečíst písmena, která se táhla na jeho levé straně hrudníku. "Marylin" přečetla jsem si pro sebe. Mé srdce kleslo. Kdo byla Marylin? Mohla jsem si jenom představit, že to byla jeho přítelkyně nebo nějaká holka, kterou miloval, když jí měl natrvalo na sobě.

"Vítej zpátky."řekla jsem mu trpce, otočila jsem se a šla nahoru. Už to byl sice rok, ale jakmile jsem ho znovu viděla, všechno se vrátilo zpátky. Každý pocit, který jsem vytěsnila, se vrátil zpátky.

Cítila jsem se špatně, že jsem odešla zrovna takhle. Problém byl v tom, že když jsem byla kolem Logana, nikdy jsem neměla své emoce pod kontrolou. Teď jsem byla zmatená víc než kdy jindy. Nechtěla jsem se rozpadnout, ne teď, ne teď před výškou. Tohle byla velká věc pro mě, protože v jednu dobu jsem si myslela, že nemůžu přežít tak dlouho a dostat se na kolej. Chyběl mi můj poslední ročník, protože jsem zrovna byla na léčení s mojí poruchou jídla. Musela jsem dokončit GED pomocí korespondence s vysokou školou. Nějak jsem prošla a dostala jsem se na docela slušnou školu - SOCU State. Chci studovat výživu a doufám, že jednoho dne budu moci pomáhat ostatním holkám, které mají problémy s jídlem, jako jsem měla já. Můj opravdový sen byl usadit se s myšlenkou na rodinu. Cítila jsem se divně, že jsem chtěla děti už tak dlouho, že jsem si ani nemohla vzpomenout od kdy a od 18 to bylo něco, o čem jsem pravidelně přemýšlela.

Rozhodla jsem se jít do posilovny a upustit trochu páry. Díkybohu jsem Logana při cestě ven už nepotkala.

Když mi skončila hodina boxu, byla jsem celá zpocená, ale konečně jsem měla mojí mysl vyčištěnou.

Zkontrolovala jsem si mobil. Měla jsem zprávu od mamky.

RODINNÁ VEČEŘE V MORELLI´S VE 20:00. BUĎ TAM PROSÍM.

Vím, že tu nebyla žádná šance, jak se vyhnout té večeři. Právě teď bylo 19:30. Osprchovala jsem se a převlékla se do jediného oblečení, které jsem si s sebou vzala do posilovny. Vzala jsem si sebou černé skinny džínsy, tričko s Led Zepplin a moje Conversky.

Naštěstí jsem se cítila klidně po mojí hodině. Svaly mě trochu bolely, ale s tím jsem se vypořádávala obvykle po náročném cvičení.

Před Morelli´s jsem přijela přesně ve 20:00. Byla to místní italská restaurace a moje rodina sem chodila tak dlouho, jak si jenom pamatuju. Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila z auta. Viděla jsem mamku a Chrise se svíčkou na jejich stolu skrz okno.

Zatím tu nebyli žádné stopy po Loganovi. Šla jsem k nim a sedla jsem si.

"Zlatíčko. Jsem tak ráda, že jsi to stihla" řekla mi mamka a usmívala se přitom.

"Samozřejmě"přikývla jsem. "Kde je Logan?"zeptala jsem se jich.

"Měl by tu být za chvíli" přizvukoval Chris.

Bavili jsme se o běžných věcech a já nervózně žvýkala kousek chleba.

Cítila jsem jeho přítomnost ještě dřív, než jsem ho viděla.

"Logane!" Zavolala na něho mamka a mávala přitom rukama ve vzduchu, ale bylo to úplně zbytečné. Byli jsme jedna ze tří skupinek, které byli v restauraci.

"Sandy" řekl mamce a sedl si vedle mě. "Tati, Willow" pokračoval ve vyjmenovávání nás všech.

Podívala jsem se na něho. Jeho blonďaté vlasy byly uhlazeny dozadu a na sobě měl bílou košili. Vypadal hezky.

"Vypadáš elegantně" vtipkoval Chris na Loganovo neobvyklé oblečení.

"Ehm, dobře…" odpověděl "Omlouvám se, přišel jsem pozdě. Trénoval jsem celý den. Myslel jsem, že vám udělám laskavost, když nejprve dojdu domů a osprchuju se" vtipkoval Logan.

"Vypadáš velmi pěkně" řekla mamka Loganovi "nevypadá hezky Willow?" Zeptala se mě mamka, hledajíc ve mně podporu.

Mohla jsem cítit, jak moje tváře rudnou.

"Mmhm" vydala jsem ze sebe konečně a koukala jsem na svůj prázdný talíř. Díkybohu, že se nikdo nezabýval pozorností, že jsem měla menší pauzu. Byli zaneprázdnění diskuzí s číšníkem, co si dají. Snažila jsem se najít klid, abych přežila tuhle večeři. Nevěděla jsem, co to bylo, ale mohla jsem fyzicky cítit, jak Loganova energie vyzařuje přímo na mě.

"Willow?"zeptala se mě mamka "Pizzu margaritu pro tebe, že jo?"

Podívala jsem se na ní " Ano, margaritu"

"Takže na co trénuješ, Logane?" zeptal se ho Chris.

"MMA" odpověděl mu Logan bez žádného dalšího detailu.

"MMA?" zeptat se ho znova Chris

"Mixed Martial Arts. Je to bojový sport." Odpověděl Logan.

"Logane!" Řekla mu mamka a věnovala mu odmítavý pohled. "Myslím, že by si neměl už víc bojovat."

"No tak Sandy. Je to sport. Ne žádné pouliční bojování." Řekl Chris mamce a otočil se zpátky na Logana. "Myslím, že je to dobrý nápad. Měl by si svou energii na něco soustředit."

Všichni víme, že když řekl "energii" myslel tím "vztek".

"Díky tati." Řekl Logan. "Mám ještě něco jiného, co bych vám všem chtěl říct."

Podívala jsem se na něho.

"Co je to zlato?" zeptala se ho mamka.

"Dobře. Rozhodl jsem se, že půjdu na kolej…vlastně jsem už byl přijat." řekl Logan. Pohlédl na mě na krátký moment předtím, než začali Chris s mamkou mluvit.

"To je úžasný Logane" řekla mu mamka.

"To je fantastický. Na kterou půjdeš?" zeptal se ho Chris.

"SOCU" řekl Logan.

Moje srdce se zastavilo. O čem to mluvil?

"SOCU State?" vyhrkla jsem na něho zmateně. Nepodíval se na mě zpátky, místo toho čelil mamce s Chrisem.

"Ano" řekl po chvíli "mají dobrý fyzioterapeutický program."

"Ohh. Jsem na tebe velmi pyšný, Logane" řekl mu Chris.

"To je jenom..wow. Ty a Willow aspoň na sebe budete moc dávat pozor." Řekla usmívající se mamka " nejsou to dobré zprávy Willow?"

Ne, to nebyly dobré zprávy. Tohle bylo něco překvapujícího a matoucího a něco, co jsem nechtěla.

"Nevím." Řekla jsem jim neomaleně. "Nechápu to."

Mamka se na mě podívala a očima mi naznačovala, abych to neničila.

"Ale cokoliv…Hádám" dodala jsem.

Na co si to kurva Logan hrál, když řekl, že chce jít na stejnou školu? Tohle byla moje předpokládaná šance se pohnout dál s mým životem.

"Vážně se na to doopravdy moc těším." řekl Logan, zatímco nám dávali naše jídlo. "Bude dobré mít Willow kolem sebe." dodal a krájel si dílek pizzy. "Vážně mi chybělo vyrážet si s tebou ven." Jakmile dořekl větu, trochu si ukousnul. Už se na mě nepodíval. "Mmm Morelli´s" vysvětlil. "Vážně mi tohle místo chybělo"

Najednou jsem ztratila chuť k jídlu.