RP - 29. kapitola

Překlad: Simča

"Rodina, která truchlí spolu

přežije navždy. "

~ J. J. McAvoy

SEDRIC

Bylo to déjà vu. Žádný otec nikdy nechce sledovat jeho syna trpět, tak jak trpěl. Naši synové a dcery se měli posunout kupředu. Provádět nové chyby. Upevňovat nové cesty a dobývat nové hory. Přesto Liam bojoval moji bitvu. Měl jsem zabít Vance před lety. Měl jsem všemu zabránit, ale selhal jsem.

Dovolujíc si kouřit, naplnilo mé plíce. Díval jsem se na oblohu.

"Sedricu." Poskočil jsem na manželčině hlasu, podíval jsem se jí do očí a sledovala jointa v mých rukou.

"Promiň," zašeptal jsem, chystal jsem se ho zahodit, když si ho prostě vzala z mých rukou a dlouze si potáhla.

Uculujíc se, mi ho podala zpátky. "Jen dnes večer. Po dnešku, by to mělo být povoleno. "

"To mi připomíná vysokou školu." Kouření na střeše po dlouhém, náročném dni plném sexu. Taky tam bylo někdy nějaké studování, ale přesto.

"Byla jsem těhotná, vzpomínáš? Nemohla jsem kouřit. "

"Jo, jasně." Zasmál jsem se, když mě praštila, ale držel jsem jí.

"Budou v pořádku? Mohou se přes to dostat? "Zašeptala.

"Nevím. Je to jen první den. "

CORALINE

Opravdu jsem nevěděla, jak jsem se dostala k porodnici. Prostě jsem šla dál a další věc, kterou jsem věděla, byla miminka tak daleko, jak oko dohlédlo. Všechna byla okouzlující a mírumilovná. Při pohledu na ně, jsem málem zapomněla, že svět někdy stál za houby.

"Jsou roztomilá, že?" Declan zašeptal vedle mě.

"Neměl bys hlídat Mel?"

Usmál se. "Neal, Fedel a Monte jsou na hlídce."

Neřekla jsem nic a on se podíval na miminka.

"Snažil jsem se přijít na to, jak bude vypadat naše. Liam byl tak šťastný. Po celou dobu byl jak zkouřený. "

Opět, neřekla jsem nic.

"Cora-"

"Co Declane?" Vyštěkla jsem. "Chceš, abych tě brala na vědomí, protože jsi seděl před mými dveřmi a hrál hudbu? Ale ty mě na vědomí nebereš, ani poté, co tě nechám mě šukat jakýmkoli způsobem, jakým si jen přeješ. "

Vzal mě za ruku a políbil ji, než o krok ustoupil, už nepromluvil. Když jsem se podívala přes sklo, několik miminek plakalo.

"Vidíš, co jsi udělala?"

DECLAN

Nemohl jsem si pomoci, ale usmál jsem se na ní. Dokonce i teď, když mě sjela, jak měla, usmál jsem se. Zabila někoho. Byla ve východním křídle, když bomby vybuchly a probojovala se k bunkru. Hodila nožem přímo do hajzlova krku. Kdybych nevěděl líp, řekl bych, že jsem se do ní znovuzamiloval. Ale pravda byla taková, že nikdy jsem jínepřestal milovat. Nikdy bych nemohl. Mohl bych ji přečkat. Mohl bych vzít každý úder tak dlouho, pokud bych jí ke konci dostal.

OLIVIA

Zírala jsem na svůj telefon a četla jsem Nealovu textovou zprávu znovu. To bylo všechno, co mě teď drželo pohromadě.

Miluji tě, a ve chvíli, kdy budu moci, budu po tvém boku. Je mi to tak líto, že jsem předtím nebyl.

Snažila jsem se dýchat. Snažila jsem se myslet. Ale vše, co jsem cítila, byly ruce těch mužů. Málem jsem spadla ze svého sedadla, jak si Adriana sedla vedle mě.

"Byla jsi znásilněna, že?" Zeptala se mě a já jsem ve skutečnosti přestala dýchat.

"Cože? Proč bys ří- "

"Neurážej mě lhaním." Smutně se usmála. "Vím, jak oběť znásilnění vypadá a také vím, jaký je to pocit, když vás Melody předtím zachrání. Sebere tě a udělá tě nezastavitelnou. Dává ti zpět svou sílu. Přivádí tě zpět k životu. Takže příště, když na tebe vztáhne nějaký chlap ruku, můžeš mu ukázat, jaký je to pocit naštvat samotného Boha. "

S tím mě opustila a zajímalo mě, kdo byl její Harvey a co s ním udělala.