"Pokud není boj,
neexistuje žádný pokrok. "
~ Frederick Douglass
CORALINE
Sledovala jsem ho skrz zrcadlo, jak jsme se oba
připravovali do kostela. Jako vždycky, Declan byl klidný, uspořádaný a v
hlubokém zamyšlení, jak se převlékal do šatů, které jsem pro něj vybrala. Zdálo
se, že je na autopilota. Po pravdě řečeno, myslím, že byl na autopilota po
dlouhou dobu.
"Miluju tě, Declane." Usmála jsem se na něj,
přiměje jej, aby se zastavit a podíval se na mě divně.
Přistoupil ke mně a políbil mě na tvář. "Já
taky."
Na vnějšku jsem se usmála, i když jsem chtěla křičet.
Neřekl to zpátky. Říkával: "Já tě miluju víc." Ale to vypadalo jako
před staletími. Část z toho byla moje vina, můj zvyk. Nicméně, on byl na vině také.
Přestal se mnou mluvit. Přestal ze mě dělat část svého života. Jen jsem stála
na okraji a čekala vždy, když byl opilý natolik, že chtěl mít sex.
Rozčesala jsem si vlasy a zadívala se na sebe, zhluboka se
nadechla, než jsem vstala.
"Jsi připravena?" Zeptal se a snažil se uvázat
kravatu. Dokonce i ve svých podpatcích, jsem se musela postavit na špičky,
abych mu pomohla.
"Jo." Znovu jsem se na něj usmála. Vždycky jsem
se na něj usmívala.
Přikývl, vzal mě za ruku a vedl mě ven. S každým okamžikem
se zdálo jasnější a jasnější, co jsem potřebovala, a to byla Melina pomoc.
DECLAN
Chystal jsem se do pekla. Ve chvíli, kdy jsem uviděl Melody
vejít, věděl jsem, že půjdu do pekla. Dělal jsem tolik hříchů najednou, a v
neděli o nic méně. Za prvé, toužil jsem po manželce svého bratrance. Za druhé,
žárlil jsem na druh vztahu, který měli. A za třetí, má sladká žena stála hned
vedle mě celou tu dobu, nevědoma si ničeho.
Hluboce mi na Coraline záleželo. Při pohledu na ni, jsem
nemohl zbavit cítit jako kompletní sráč. Byla tak loajální a krásná. Nicméně,
nebyla Coraline plná života, kterou si pamatuju. Byla tak silná, když jsem se s
ní poprvé setkal, smála se tak moc, až plakala. Teď… jsem nevěděl, co se kurva
dělo. Možná, že se mě bála. Možná, že už viděla příliš mnoho zakrvácených
košil. Ať tak či onak, přestala být mojí Coraline už dávno. Teď jsem se podíval
na Melody, prosíc Boha, abych mohl mít jednu noc, a za to jsem se
nenáviděl.
Liam si teprve nyní začínal uvědomovat, jaké má štěstí.
Melody byla vášnivá. Užívala si práci. Ona kurva chtěla být více zapojena do
práce. Liam tomu nerozuměl. Pokaždé, když jsem já a Neal se snažili přiznat
Coraline nebo Olivii naše hříchy, podívali se na nás, jako bychom byli monstra.
Byli jsme monstra. Věděli jsme to. Ale naše ženy by si to o nás neměli myslet.
Melody byla jiná. Během svatby, pogratulovala Nealovi, že prošel jejím testem.
Viděla, jak střelil kulku do zasrané ruské hlavy z
vrtulníku a přišla mu říct, že odvedl dobrou práci a myslela to vážně.
"Declane?"
S úsměvem, jsem vzal Coraline za ruku, šel jsem ke dveřím
auta, než jsem je pro ní otevřel. Podivně se na mě podívala, ale já jsem jí
políbil na tvář. Usmála se zpátky, jako vždycky, když jsme si sedli na svá
místa. Držela mě za ruku, když jsem se podíval z okna.
Neměl jsem v úmyslu podvádět Coraline. Já bych nikdy
nepodvedl Coraline… fyzicky. V mé mysli, už jsem podvedl. Dnes ráno ve sprše,
jak jsem onanoval, a i předtím. Všechno, na co jsem myslel, byla Melodina vlhká
–
"Declane!" Chichotala se Coraline, dívala se na mou
erekci v kalhotách.
"Kurva do prdele." Snažil jsem se upravit.
Ona mě zastavila a začala mě rozepínat, ale chytil jsem ji
za zápěstí.
"Nemusíš-"
"Chci," řekla, vytáhla mě z kalhot. Trhl jsem
sebou v jejích rukou.
"Coraline-"
"Pst, zlato," zašeptala, než si mě vzala do úst.
Instinktivně, moje hlava se zvrátila dozadu, a slyšel jsem
řidiče změnit hudbu na něco hlasitějšího. Věřil jsem Salovi. On by se neodvážil
promluvit ani slovo.
Zachvěl jsem se, když mě její jazyk olízl. Protože jsem byl
zasranej bastard, vše, co jsem viděl v mé mysli, byla Melody. V mé mysli,
to byla Melody líbajíc můj penis, a díky tomu jsem jí chtěl šukat ústa. V
okamžiku, kdy Coraline… Melody, mě vzala do úst, jsem ji chytil za hlavu.
Hluboko, rychleji a rychleji, jsem jí vrážel péro do pusy. Její krásné, hnědé
oči vzhlédly a viděl jsem je pokryté chtíčem.
Šukal jsem jí ústa, sténal šíleně, až jsem se udělal do její zadní části
krku.
Když mě Melody propustila, zašklebil jsem se jako idiot,
užívajíc si, jak vypadala, jak se olizovala, čistíc mě ze sebe.
"Lepší" zeptala se Coraline hlas, díky čemu jsem
znovu jasně viděl.
Chystal jsem se do
pekla. Sakra.
"Děkuji, miláčku." Políbil jsem ji na čelo, jak
jsem si rovnal péro zpátky do kalhot. Co to kurva se mnou bylo?
Melody nebyla moje žena. Coraline byla moje žena, a
Coraline byla skvělá. To mě poser, půjdu do pekla.
Držíc Coraline za ruku, jsem se na to snažil nemyslet.
Snažil jsem se opravdu tvrdě na ní nemyslet.
Chystal jsem se přijít na něco, abychom s Coraline byli lepší, protože si
zaslouží lepší než tohle. Já, jako její manžel, dlužil jsem jí něco lepšího.
Chtěl bych být lepší než tohle.
Vzal jsem ji za ruku a políbil ji.
"Připravena?" Zeptal jsem se jí. Přikývla a
vystoupili jsme z auta.
Chtěl bych být lepší… pro ni.
Díky za skvělý překlad a korekturu.
OdpovědětVymazat