NLTL - 28. kapitola

Překlad: Raduš
Kor.: Yanica

~ Anna ~

V šest hodin, jsem si šla dát rychlou sprchu. Fofrem jsem se osušila, vyžehlila si vlasy a použila trochu make-upu. Pak začal dlouhý proces výběru něčeho, co si vzít na sebe na tohle rande. Neformální a teplé, řekl. Žvýkala jsem si spodní ret, když jsem si natahovala džíny a oblékala černou košili, ladíc se do tmavého.

Jakmile jsem byla spokojena se svým výběrem, vešla jsem do salonku, kde už na mě čekal. „Wow, vypadáš neuvěřitelné,“ zapředl, pomalu si mě prohlížejíc. Usmála jsem se a začervenala pod jeho intenzivním pohledem. „Budeš potřebovat i svetr, může být zima.“

Zmateně jsem se zamračila; kam bychom mohli jít, kde by to vyžadovalo teplé oblečení. „Kam jdeme, Ashtone?“ Zavolala jsem, když jsem kráčela zpátky do ložnice a našla mikinu s kapucí.

„Je to překvapení, přestaň se ptát.“

Zvedla jsem oči a navlékla si svetr, a pochodovala zpátky do společenské místnosti znovu. „Zase jsem to neuhodla, že?“ Zeptala jsem se sarkasticky, točíc se na místě.

Usmál se a přikývl. „Otravuji tě s tím pokaždé, ale věř mi, chci, abys byla v pohodlí, takže…“ Odmlčel se, znovu mě vzal za ruku a vedl mě do kuchyně. Na pultu tam ležel tucet bílých růží; nedal mi žádnou kytku už dva týdny, naposledy ten poslední večer, když jsme byli v LA. Podal mi je s úsměvem.

Vděčně jsem se usmála, vdechujíc jejich sladkou vůni. „Jsi tak romantický, Ashtone. Děkuji ti,“ rozplývala jsem se, běžíc prstem přes měkké lístky. Otevřel jednu ze zásuvek a vytáhl obdélníkovou stříbrnou plechovku. „Co to je?“ Zeptala jsem se zvědavě.

„Otevři to a uvidíš,“ nařídil, opíraje se o pult vedle mě.

Otevřela jsem ji a uviděla zbrusu novou sadu barev, profesionální velmi drahou sadu, která by byla ideální pro můj školní projekt. Překvapeně jsem zalapala po dechu. „Můj bože, to je perfektní!“ Zvolala jsem vzrušeně. „Děkuji ti!“ Hodil jsem mu své ruce kolem krku, pevně ho objímajíc.

„Rádo se stalo, holčičko,“ odpověděl. Vytáhl se mi z náručí a zvedl kytici květin, dal je do vázy a naplnil ji vodou. „Naaranžuješ je později. Tak pojď, jdeme, než tě to napětí zabije,“ dobíral si mě.

Cesta na tajné místo našeho rande trvala asi čtyřicet minut, a dokonce zašel tak daleko, že jsem si posledních pár minut musela rukama zakrýt oči. „Ale no tak, zacházíš trochu daleko,“ stěžovala jsem si.

„Přestaneš fňukat? Ježíši,“ zanadával, ale smál se. Rozzlobila jsem se a seděla mlčky. Vadilo mi to, ve skutečnosti jsem teď nechtěla švindlovat, jako bych to udělala za normálních okolností, ale byl tak nadšený, že jsem mu to nechtěla zničit. Auto zastavilo, a jeho dveře se otevřely a zavřely. O pár vteřin později, se otevřely taky moje dveře. „Měj oči zavřené,“ nařídil, když mě uchopil za loket a pomohl mi vylézt z auta.

Zvuky křiku a smíchu mi naplnily uši, a v pozadí hrála tichá hudba. Vzduch sladce voněl, jako popcorn. Usmála jsem se, ale neměla jsem ponětí, kde jsme byli. Nevědomost mě zabíjela. „Ashtone, půjdeme už, prosím?“ Kňourala jsem se, poskakujíc na místě.

Zlomyslně se zasmál. „Dobře v pořádku.“ Sevřel mi rukama ramena, otáčejíc mě na druhou stranu. „Otevři oči.“

Sundala jsem si ruce z obličeje, párkrát jsem zamrkala, jak mě oslnila jasná světla a barvy. Vydechla jsem, když to všechno začalo dávat smysl. Výstaviště. Viděla jsem ruské kolo, jehož světla při každém otočení udělala mihotavou smyčku. Byly tam kluci oblečení jako klauni, chodící na chůdách, horská dráha, stánky, kde se daly vyhrát ceny, stánky s občerstvením. Vzrušeně jsem se zasmála a s úsměvem se obrátila k Ashtonovi, konečně jsem pochopila důvod pro teplé oblečení vhodné pro volný čas.

„Ashtone, to je úžasné,“ zašvitořila jsem, popadla ho za ruku a přizpůsobila se jeho kroku.

„Líbí se ti pouťové atrakce?“ Zeptal se, když mě vedl k pokladně, platíc za dva náramky.

„Já je miluji,“ přiznala jsem. „Za předpokladu, že mě budeš držet za ruku,“ dodala jsem rychle.

Usmál se, když mi ovinul modrý plastový pásek kolem zápěstí, předtím než mě pevně chytil za ruku. „Teď už mě máš ráda, že,“ koketoval a táhl mě do parku. Oba jsme ignorovali Deana a Petera, kteří hned za námi zaplatili za vstup a následovali nás do parku.

Chvilku jsem se rozhodovala, kterou z děsivých jízd absolvovat jako první, Ashton a já jsme se nejdříve párkrát svezli na horské dráze, kde jsem, samozřejmě, křičela jako malá holka. Moje blízká stráž považovala moje pištění ve vysokých tónech za velmi zábavné. Nakonec jsem zamířila k horkým hot dogům.

„Máš hlad?“ zeptal se.

„Jo, pokud tady mají Dennyho hot dogy s chilli a sýrem?“ Zažertovala jsem, vklouzla jsem mu rukou kolem pasu.

Jen se zasmál a políbil mě na temeno hlavy. „Dal bych si.“

Odnesli jsme si naše jídlo do jednoho z velkých stanů, jedli jsme a povídali si zároveň, žertovali a flirtovali. Kapela seděla v koutě, hrála staromódní melodie a lidé tančili na trávníku. Nemohla jsem vymazat úsměv ze své tváře. Každý den večer se mi zdálo, že je to lepší a lepší. Ashton překonal sám sebe ve vymýšlení každotýdenních romantických setkání. Věděla jsem, že stále dělá svou práci dokonale, ale i tak se mu vždycky podařilo, abych se cítila, jako bych byla ta nejdůležitější dívka na planetě.

Když jsme dojedli, vzal mě za ruku a táhl mě směrem k provizornímu tanečnímu parketu. Tančili jsme pár písniček, blbli a smáli se celou dobu, než jsem se zastavila a kývla mu přes rameno směrem k východu.

„Pojďme teď dělat něco jiného. Chci se ujistit, že jsme před odjezdem vyzkoušeli všechno.“

Když jsme vyšli ze stanu, můj pohled se zastavil na ruském kole, a tak jsem ho k němu zavlekla. Sedět s ním na ruském kole bylo velmi romantické. Bílá světla blikala, hvězdy svítily a po okolí se stále rozléhala hudba. Spokojeně jsem si povzdechla a zhroutila se proti němu. Usmál se na mě před tím, než tiše umístil své rty na moje. Zakňučela jsem a políbila ho zpátky, přitahujíc si ho a zamotávajíc svou ruku do jeho vlasů. Neměla jsem ho takhle líbat, protože už jsme nebyli v LA; tyhle projevy jsme ve škole už trochu zmírnili, protože lidé už věděli, že jsme spolu, takže teď už jsme nemuseli nic dokazovat. Když jemně okusoval můj spodní ret, s radostí jsem prohloubila polibek. Naše jazyky tančili v dokonalém souzvuku, a já zasténala do jeho úst. Chyběl mi víc, než jsem si uvědomila.

V tomhle okamžiku to bylo perfektní, a já jsem vlastně ani nechtěla, aby to skončilo. Když se kolo zastavilo, podívala jsem se na obsluhu a našpulila rty. „Můžeme jet znovu?“

Ten Chlap se zasmál a stiskl vypínač, aby znovu spustil jízdu. Ashton zasténal v zadní části krku a okamžitě narazil svými rty zpátky na moje. Po dalších dvou jízdách jsme konečně vylezli ven, a Ashton mi koupil růžovou cukrovou vatu. Když jsem se do ní zakousla, podíval se přes rameno a zasmál se, a popadl mě za ruku a tahal mě ke střelnici. Zlý úsměv se mu natáhl přes obličej, když podával chlapovi pět babek a zvedl pistoli.

Starý muž, kterému stánek patřil, se usmál, dotýkajíc se okraje své čepice. „Pět ran. Za tři trefy získáte malou cenu, pokud pět krát zasáhnete cíl, dostanete jednu z těch velkých. Už jsi to předtím někdy dělal, synu?“ Zeptal se Ashtona.

„Ne,“ zalhal s úsměvem.

„To je podvod,“ zašeptala jsem, chichotajíc se.

Zasmál se. „Hmm,“ vychytrale na mě mrkl, než se podíval na cíl a vystřelil svých pět ran. – Jen jeden zásah. „Sakra,“ zamumlal s úsměvem.

Ten chlapík se zasmál. „Ale, to nevadí, synu. Jsem si jistý, že tvoje přítelkyně není moc zklamaná, že ne, miláčku?“ Vysmíval se mu a na mě žertem mrkl.

Usmála jsem se. „Nevadí, krasavče, nemůžeš být dobrý ve všem,“ škádlila jsem ho.

Ashton se zasmál a posunul dalších pět babek přes pult. „Pojďme ti vyhrát jednu z těch zatracených věcí,“ prohlásil, když znovu zvedl pistoli a střelil všech pět ran přímo do středu terče. Tomu chlápkovi poklesla čelist, jeho oči se rozšířily. Ashton jen nevinně pokrčil rameny. „Začátečnické štěstí?“

Já se rozesmála a ten chlapík zavrtěl hlavou, vypadal trochu zmateně. „Co to bude, miláčku?“ Zeptal se mě s laskavým úsměvem.

Podívala jsem se na ceny, které visely po stranách stánku, uvažovala jsem, co bych chtěla a ukázala na zelenou opici. Ten chlap ji stáhl dolů a podal Ashtonovi, který mi ji ihned předal.

Vděčně jsem se usmála; přitiskla si ji k hrudi a vychutnala si pocit, jak mě měkká srst lechtá na kůži. „Díky.“

Ashton se podíval na hodinky a zamračil se. „Už je dost pozdě. Máme nejvyšší čas na poslední jízdu, než budeme muset odjet, pokud chceš“ nabídl, strkajíc mi zbloudilý pramen za ucho.

Rozhlédla jsem se, abych zjistila, jestli jsme něco nevynechali. „Ještě jsme nebyli ve vlaku duchů nebo na labutích člunech, takže si vyber.“

„Hmm, dobře, oboje se mi líbí,“ odpověděl, objal mě kolem pasu a jako první mě vedl na vlak duchů. Po vlaku duchů jsme šli na labutí čluny. Byla to pomalá, líná jízda. V podstatě stačilo plout s proudem v mělkém kanálu. Ashtonovy paže byly zabaleny kolem mě, a tak jsem se otočila na svém sedadle, přehodila mu nohy přes klín, spokojeně stulená u něj. Po minutě nebo tak, jsme se začali pohybovat směrem k provizorní plastové jeskyni. Zahihňala jsem se, když jsem si přečetla nápis nad vjezdem.

„Tunel lásky?“ Zahihňala jsem se znovu.

„Nevěděl jsem, že to tady je, přísahám,“ odpověděl nevinně, zvedl ruce v obranném gestu, vypadajíc trochu nesvůj.

Usmívala jsem se, jak naše loďka plula dál. Byla tma, a jediné světlo přicházelo ze světel umístěných pod vodou. Hrála tichá hudba. Povzdechla jsem si a přitáhla si ho za košili blíž ke mně. Mohli jsme vjet do tunelu lásky, nestarat se, jistě.

„No, to je romantika, po tom všem,“ zamumlala jsem, když jsem si ho přitáhla k polibku.

Hladově jsem ho políbila. Nebylo to sladké jako na ruském kole, myslím, že to byla ta tma; která to dělala pekelně žhavé. Když mě políbil zpátky, bylo to téměř šílené a zoufalé. Povzbudilo mě, když mi zasténal do úst. Nadzvedla jsem se a posadila se mu na klín, rozkročila jsem se nad ním a políbila ho na krk. Když jeho ruce sklouzly vzadu pod košili, zasténala jsem a přitiskla se k němu blíž. Pod sebou jsem cítila, jak se nadšeně probouzí, a ten pocit z toho mě doháněl do stavu divokého zoufalství. Tělo mě bolelo kvůli úlevě, o níž jsem věděla, že nepřijde.

„Doufám, že tady nemají kamery,“ vydechla jsem, když mě jemně kousl do krku. Cítil jsem, že se usmívá proti mé kůži, natáhl mi na hlavu kapuci svetru, aby stínil mou tvář. Zachichotala jsem se, přitiskla ústa na jeho; znovu si mě přitáhnul na klín, a políbil mě, jako kdyby mohl pohltit mou duši.

Tunel byl teď stále světlejší, protože jsme se blížili k výjezdu. Povzdechla jsem si a zamračila se, protože jízda skončila, a tak bylo naše příjemné posezení pryč. Sklouzl jednou rukou a pohladil mě po tváři, díval se na mě, předklonil se a znovu mě tiše líbal. V pološeru mu zářily v pološeru a mně bušilo srdce v hrudi. To, jak se na mě někdy díval, ve mně vyvolávalo pocit, jako bych se vznášela. Bylo to neuvěřitelné, jak jsem se při jediném jeho pohledu cítila tak svobodná a volná. Neměla jsem ponětí, že lidé jako on vůbec na světě existují.

Když jsme vystoupili z lodi, popadl ze sedadla mou vycpanou opici a podal mi ji. „Myslím, že viděla víc, než očekávala,“ zažertoval s úsměvem. „Asi bychom měli jít. Je po půlnoci.“

„Ještě jednu cukrovou vatu?“ Našpulila jsem se, když jsme šli kolem malého stánku. Usmál se a jednu koupil, podal mi ji a obrátil oči v sloup. Štěstí ve mně bublalo a já prakticky doskákala k autu, houpajíc ruce mezi námi.

Musela jsem usnout cestou domů, protože jsem se probudila, když mě zvedal z auta. „Hej,“ zamumlala jsem ospale.

„Ahoj,“ zašeptal, zvedl mě jako nevěstu a nesl mě, jako bych vůbec nic nevážila. Zabalila jsem své paže kolem jeho krku a znovu zavřela oči, odplouvajíc zpět do spánku. Matně jsem slyšela klapnout dveře a pak jsem byla položena na něco měkkého. Zatáhl za moje džíny, svlékajíc je ze mě, než mě zakryl peřinou až pod bradu. Pak se svlékl, vklouzl do postele vedle mě, pevně mě objal, přitahujíc mě k sobě.

Na rty se mi vplížil ospalý úsměv, když jsem pohřbila svůj obličej do jeho hrudi. „Děkuji vám za dnešní večer. To byl nejlepší den vůbec. Vím, že to říkám každý týden, ale tohle porazilo všechno ostatní“ zívla jsem si.

„Jo, souhlasím,“ zašeptal, když se natáhl, aby mě políbil.

Zbytek vášně z jízdy tunelem lásky se vařil uvnitř mě, jak jsem se tiskla proti jeho tělu. Kousla jsem se do rtu, bojujíc sama se sebou, abych ho neprosila o sex. Týden od Los Angeles byl dlouhý, a hrozně se mi stýskalo po jeho těle a fyzické intimitě.

„Můžeme se na výstaviště vrátit jindy?“ Zeptala jsem se a doufala, že rozptýlím své tělo, které se nemohlo dočkat, až postoupíme dále.

„Jistě, holčičko, cokoli chceš.“

Zavřela jsem oči a usmála se. Vlastně jsem se cítila šťastnější, než jsem se kdy cítila v celém mém životě. Věděla jsem, že to všechno bylo kvůli němu. Byl to opravdu úžasný chlap, asi nejhezčí a nejsladší člověk na světě, a byla jsem nesmírně šťastná, že ho mám. Přímo na tomhle místě jsem se rozhodla, že si co nejvíce užiju každou jednotlivou sekundu s ním, protože každou minutou jsme se blížili k tomu, že mě opustí.

Následující tři týdny byly extrémně bohaté na události a čas se mi zdál jako rozostřený. Nebylo to něco, co by se dělo přímo v mém životě, avšak bylo to něco, co mělo souvislost s mým otcem. Den voleb. Událost, na kterou se připravoval prakticky celý svůj život, konečně nastala. Stále vedl, viděla jsem ho všude, kam jsem šla – v novinách, v televizi, na plakátech na zdech, v časopisech. Nemohla jsem tomu uniknout. Ale to všechno se nakonec vyplatilo. Volby vyhrál s drtivou převahou, jak to většina lidí předpovídala. Můj otec se během několika málo týdnů stal prezidentem Spencerem.

Pýcha bylo něco, co jsem nečekala, že ucítím. Opravdu jsem se rozplakala, když mi od něj z kanceláře zavolali jen pár okamžiků poté, co byly vyhlášeny výsledky. Po celá léta, on a moje matka neúnavně pracovali na tomto svém cíli, a teď se jim to splnilo.

To však také znamenalo, že přijde leden, kdy bude slavnostně inaugurován, a já se oficiálně stanu první dcerou. No nebyla jsem z toho nadšená, ale nechtěla jsem tátovi ničit jeho vize a tak jsem nasadila falešný úsměv a řekla mu, že mě to těší.

Týden po volbách byly narozeniny mého otce, takže uspořádali poměrně velký večírek na oslavu, která také sloužila jako oslava vítězství jeho strany, pro něj a jeho zaměstnance. Ashton a já jsme museli držet jednotnou frontu a absolvovat to také, takže jsme tam letěli na víkend. Osobně jsem se té párty děsila. Není pochyb o tom, že se teď všechno změnilo. Zdálo se, že se můj život opět vymkne kontrole.