NBA - 18. kapitola

Překlad: Sisi

Druhého dne ráno se Maddy podívala z okna vrtulníku na sídliště Auborn pod ní a nemohla si pomoci od té ironie: používají vrtulník, aby doletěli někam, kde se bude létat učit. Musela se tomu zasmát. Andělská účinnost v celé své kráse. V uších se jí ozval řev zlopatek od vrtulníku, jak se někdo chystal promluvit.

"Už tam budeme." promluvil hlas v jejích sluchátkách. Pod sebou viděla zřejmě nikdy nekončící vývoj Města Andělů, které se sráželo s horami a pak ustupovalo vyprahlé poušti, která se táhla tak daleko, že se na její konec nedalo dohlédnout. Bylo to pro ní neuvěřitelné. Viděla to jen jednou, když tudy jela se strýcem Kevinem směrem k příbuzným v Nevadě, ale teď nad ní visel stín celé té krásy.

Andělé měli super-tajné zkušební dráhy, tady poblíž nějakých vojenských základen. Ani armáda ovšem neměla povolení k využívání "andělské plochy". Brzy si Maddy všimla kovové konstrukce, vypadalo to jako stříbrné oplocení ve tvaru kruhu (v or. cyklonovém).

"Pták přistává." řekl pilot a posadil vrtulník na přistávací plošinu pro vrtulníky vedle budovy. Písek a další nečistoty se při tom přistání rozvířily všude kolem, Maddy si ksobě pevně přitáhla kapuci a vyskočila z vrtulníku za jejím instruktorem, bývalým agentem ADC Trueway. V programu byla pokročilejší rychlost Maddyina letu.

Měla by to zvládnout bez umění manipulace s časem - někteří Andělé v tom taky moc nevynikali - není možné, aby Anděl, obzvláště strážný, nezvládal létání, ale manipulaci s časem ano. Bylo to o čase, Maddy to věděla.

Maddy a Trueway se setkali s vysokým, svalnatým Andělem v uniformě ADC, pokud již není strážný, tak agenti odvedli skvělou práci s taktikou a letovým výcvikem v této poušti. Junior ADC agenti stáli na stráži před objektem. Maddy proběhlo mírné chvění od shora dolů po páteři, když si všimla černé uniformy, ale snažila se jí vytěsnit z mysli. Pohled jí padl na plot kolem areálu - byl asi šest metrů vysoký a na něm se točil ostnatý drát, jak jinak, než plný elektřiny.

Vedli je do černého kamionu, který je dovezl přes ten kousek až na dlažděnou plochu. Uprostřed plochy byl kovový stožár, který také měřil okolo šesti metrů od země, nebyl jediný; stožáry pokračovali po vzdálenosti velkého fotbalového hřiště, pokaždé jeden. Po nějaké té dálce to vypadalo, jako že začínají kličkovat.

"Připravena?" řekl Trueway Maddy, když stáli na dlážděném povrchu. Maddy se po něm ohlédla a přikývla na znamení souhlasu. Vyndala si mikinu, kterou před tím měla na sobě jen na tréninku létání - tu s otvory na křídla. Nebylo to divné, ale přesto to v Maddy vyvolávalo rozpačitost vzhledem k jejím atletickým dovednostem. Vystoupila z auta a zahleděla se do dálky.

"Maddy, když sem přivedeme nastávající Strážné, je to jen o tom zdokonalit Bohem danou schopnost létat. Trénujeme, abychom zvýšili rychlost, a abychom zdokonalili hrubé nedostatky. V podstatě se snažíme vypustit tak nejlepší letce, jak je to jen možné." zkoumal Maddy přes sluneční brýle. "Ale teď s tebou je to trochu... jiné."

Maddy ucítila, jak zrudla, když si vzpomněla na její minulé nesnáze při tréninku. Její neschopnost zvládat základní techniky k elegantnímu a hladkému letu. A celou tu dobu ostatní Andělé tohle zvládali už v podstatě u maminek v břiše. Bylo to jako učit se chodit, zatímco všichni okolo byli vrcholní běžci.

"Mým cílem s tebou je získání základních schopností, osobně doufám, že příroda ze značné části pomůže, když bude spolupracovat s následujícím doplňkovým školením. OK?"

Přikývla, i když to nebylo to, co chtěla slyšet. Maddy chtěla slyšet, že se bude učit jako všichni ostatní Strážci. Dnes, ne zítra, teď. Byla unavená z pocitu, že se tolik liší od ostatních. Dokonce ani poučování od Toma jí nedávalo tak velký pocit odlišnosti, i když ještě nedošli k fázi, kdy by řídila letadlo.

Vždyť to ani nebyla její chyba, že nemůže létat, jako všichni ostatní Andělé. A to nebylo fér, aby se ukázal někdo jako Emily, která měla tolik výhod, byla Andělem celý život. A Maddy byla nikdo, neměla tušení o tomhle světě, jak v tom chodit.

Trueway ukázal k tyčím, které pokračovaly k nedohlednu. "Každá ukazuje stanici po časové cestě. Musíš proletět alespoň třimetry daleko od nich, aby tě zaregistrovaly. Tímhle můžeme zjistit rychlost a jak zlepšit výkon Anděla." její instruktor jí podal malé sluchátko do ucha. "Můžu s tebou přes to komunikovat. Normálně bychom začli rychlostí, ale když seš, um... nová, tak začneme od začátku. Nějaké otázky?"

Zavrtěla hlavou.

Maddyin instruktor zvedl přístroj podobající se telefonu. "Na tomhle tě budeme zaznamenávat, totiž, tvé výkony."

"OK."

"Kdykoli budeš připravená šlápni na značku." Trueway ukázal na dokonalý červený kruh namalovaný na betoně. "Čas se spustí automaticky, jakmile se odlepíš od země." Maddy si stoupla ke značce.

Vítr foukal přes poušť, a třásl suchými křovinami. Slunce se zamračilo, jak se Maddy začala chystat. Mohla by to zvládnout, mohla by. Začala se těžce soustředit na to, co udělá. To, co jí Jacks řekl? Jen létat? Bylo snadné to říci, když se narodil s instinktem létat.

"Pamatuj si, že máš balancovat na bříškách chodidel." řekl Trueway.

Maddy se naklonila dopředu, tak aby byla co nejlehčí.

WHOOSH.

Křídla jí náhle vyletěla štěrbinami za jejími zády ven, téměř neslyšně díky nějakému zařízení. Maddy zasténala bolestí a klesla na koleno, bylo to už lepší, ale stejně vysunout svá křídla stále neuvěřitelně bolelo. Byla to další mezera mezi ní a plnohodnotnými Anděly.

Anděl zjejich skupiny se pohnul dopředu, aby jí pomohl, ale Trueway natáhl ruku na znamení, že to bude v pořádku.

Maddy se vytáhla nahoru a oprášila si kolena, naklonila se dopředu a znovu balancovala na špičkách nohou.

"Dobře, dobře," řekl Trueway. "A teď se spusť."

Naklonila se dopředu, jedna, dvě a vyskočila. Křídla se jí náhle dala do pohybu v před a byla úplně mimo značky na začátku, její trenéři se zvedali z asfaltu. Záda ji bolela úsilím. Čtyřmi výkonnými záběry se zvedla do výše šesti metrů a pak nastavila křídla způsobem, který jí měl dodat větší rychlost. Poušť uháněla pod ní na opačnou stranu. Její dech začal být ostrý a trhaný. Letěla vratce, jak se snažila dostat k prvnímu stožáru před ní. Maddy se snažila upomenout, jak to dělal Jacks.

"No tak." řekla si polohlasně. Stále se snažila udržet přímý směr, jakkoliv. Soustředila se, jak jen mohla, ale stále to bylo nepřirozené. Za druhým stožárem se ukázala zelená a stožáry začaly být mírně rozmístěné cik cak, jako slalom brankami v poušti.

Se zaťatými zuby se Maddy blížila ke třetímu stožáru, křídla se zoufale mávala, jak se snažila, aby se pevnou zatáčkou dostala k dalšímu. Proletěla kolem značky a neohrabaně se snažila otočit ke čtvrtému, světlo zezelenalo, ale Maddy myslela na to, že se pravděpodobně jedná o rekord v nejpomalejším letu vůbec. S odhodláním ze sebe vydala co nejvyšší rychlost, aby se dostala k pátému stožáru.

Stožár se blížil, ale Maddy se náhle zakymácela a vyletěla mimo trasu nalevo, podívala se na stožár - svítilo červené světlo. Selhala.

"Pojď zpátky," zazněl jí v uších Truewayův hlas ze sluchátek. "Zkusíme to znovu."

Maddy to vzala okolo zpátky na vojenskou základnu, přemýšlela, kde se stala chyba. Trueway sledoval její postup dalekohledem. Přistála, napila se vody a po tom, co se vzpamatovala ještě zkontrolovala, jestli její culík stále drží, jak má.

"Připravena?" zeptal se jí její instruktor, oči skryté za slunečními brýlemi.

Přikývla a opět si stoupla na značku.

"Tentokrát s tím zkus... trochu víc plachtit. Odkloň pravé křídlo a nakloň se, abys plynule proletěla kolem stožáru.

Maddy kývla, jako že to chápe - a ona to chápala, fyzika; teorie, jak by to mělo fungovat - , ale nebyla si jistá, jestli to cítí. Třeba to tentokrát vyjde. Sklonila hlavu a postavila se v předklonu na špičky.

"Kdykoliv budeš ---"

Než Trueway stihl dokončit větu, Maddy byla pryč. Podívala se dolů na poušť a křoví, protože se k ní blížily, ale tentokrát vlastně získala i nějakou tu rychlost. Usmála se, když se dostala k prvnímu stožáru, rychle proletěla, a pak kolem druhého. Obě světla zezelenaly. Maddy se dostala před třetí, ale tentokrát neztratila kontrolu a byla schopná proletět a hned mířit a získávat rychlost pro čtvrtý. Pokazilo se to jako minule - udělala prudkou zatáčku směr pátý stožár. A zase minula.

Usmála se. Začínala tomu přicházet na kloub. Díky využití teorie ložiska (pozn. př. -https://cs.wikipedia.org/wiki/Lo%C5%BEisko) začala nabírat rychlost, jak jen to šlo. Na čele se jí objevily korálky potu, culík jí bičoval záda, znovu se to blížilo - pátý stožár -. Už to bude... kov se zaleskl na přímém slunci, když se přiblížila.

Myslela na to, jak se má naklonit, a jak dát křídlo. Tak, jak to řekl Trueway.

Najednou se Maddy ve vzduchu začala točit, její křídlo bylo příliš nakloněné, letěla přímo na kovově zářící kouli sedící na stožáru, který jí prudce poslal do spirály.

Padala s pocitem žádného prostoru, v závratné rychlostí volného pádu, Maddy vykřikla, jak se k ní poušť blížila, aby se setkaly.

Ztěžka přistála na pouštních keřích, vyrazilo jí to dech, její žaludek se motal a hrudník měla v bolestech.

"Maddy! Jsi v pořadku?" Trueway se ozval ve sluchátku.

Maddy se posadila a nešťastně ze sebe sundavala kousky kaktusu. Podívala se na stožár nad sebou. Ten, zdá se, ani nezpozoroval její přítomnost.

"Jsem v pohodě." zaskřehotala, sotva byla schopná mluvit, stále lapala podechu.

"Možná bychom měli zkusit něco lehčího." ozval se jí v uchu. "Pošleme za tebou kamion (v or. truck)."

"Jasně." řekla Maddy, poražená.

***

Maddy to odpoledne, při cestě vrtulníkem zpátky do Města Andělů, mlčela. Byla špinavá a zaprášená z toho dne ponižující zkušební dráhy. Ani nevím, kde začít. Instruktor Trueway trval na tom, že jsem udělala pokroky, ale stejně jsem se cítila jako batole, co se snaží chodit.

Jediné, co Maddy věděla bylo, že to musí zvládnout. A to raději dříve než později, jestli se chce stát strážnou.

Když dorazila, podívala se na telefon, jestli jí někdo nescháněl. Našla textovku od Jacksona z dnešního rána. To bylo u něj nezvyklé, i když věděla, že měl dlouhý den s lékaři. Kevin zavolal a nechal hlasovku - velmi Kevinovské, pro něj žádné textovky - asi se ptal, kdy dojde na večeři.

Po osprchování, zbavení se pouštních kamínků, se Maddy opatrně posadila na pohovku. Z toho celého fiaska během dne s létáním jí stále nebylo úplně dobře. Popadla laptop z pohovky a otevřela ho, při tom si volnou rukou masírovala krk. Stále měla otevřený prohlížeč ze včerejška, kdy jí někdo studoval -Johny Vuittonův blog o Andělech, četla tam připomínku o tom debaklu s šaty.

Maddy otevřela pusu dokořán. A tak zůstala.

Vnější pozorovatel by si myslel, že zamrzla na místě, klidná jako socha. Ale od toho měla daleko, adrenalin se jí rozproudil žilami a krev jí řvala v uších. Byla tak šokovaná, že se prostě nemohla ani pohnout.

Titulek na blogu zněl:

Maddy si v tréninku vede tak dobře, že půjde před komisi již letos! To je bomba oznámení pro Amerického miláčka!

Vymámila se ze svého kouzla a rychle šla otevřít jiný blog. A pak další tři. A pak domovskou stránku ANN. Všichni měli stejný příběh.

Maddy začal zvonit telefon.

A zvonil.

Zvonil...

***

Během dvaceti minut byla v domě Godspeedových. Byla ráda, že vidí venku zaparkované Markovo Porshe. Zůstala stát ve dveřích.

Slyšela řvát televizi o jejím brzkém "uvedení do provozu". Mark, měl lehce povolenou kravatu a sako přehozené přes okraj pohovky. Stál tam a sledoval události ANN. Na tváři měl podivný výraz, když se otočil k Maddy.

"Jacks tady není, Madison. Měli jste se tu sejít? Vyzkoušeli jste už jeho dům?" pokynul k televizoru. "Předpokládám, že jsi už slyšela o svém historickém uvedení do provozu?"

"Jsme tady, abych si o tom s vámi promluvila, Marku. Co se to děje?"

Televize hrála seznam Maddyiných fotografií někoho, kdo je nechal ukázat Maddy během jejích školních let. Snažila se to ignorovat.

Marek se na ni podíval. "NAS se domnívá, že vzhledem k tvému celkovému postupu není lepší čas než nyní, aby jsi se stala strážnou."

Maddyna ruka se nevědomky dotkla modřiny na ruce z dnešního dne - z letového výcviku.

"Pokrok, Marku? Víš, co se mi povedlo na poušti, na zkušební dráze? Nemohla jsem se dostat za čtvrtý stožár, sotva létám."

Markovy oči těkali k modřinám a k Maddyně tváři. V jeho ocelových očích vyčetla konflikt.

"O co doopravdy jde, Marku?"

Archanděl si povzdechl a ztišil hlas, naklonil se v úzké místnosti k Maddy.

"Je to silně podmíněno - velice silně - mezi Archanděli, kteří si myslí, že aby na tebe komise čekala je jen ztráta času a hybnosti. Vzhledem k tvému speciálnímu... postavení."

"Myslíš mou popularitu?" řekla Maddy, jak jí to začalo docházet. Nebyl čas být taktní. Okolo ní se dělo něco velkého.

Mark přimhouřil oči. "Být Andělem je o dosti věcech, Maddy. A ano, rozhodování šetří velkou část z toho. Ale potěšit veřejnost je taky jedna z těch věcí. Bez veřejné podpory budeme mít těžké udržet Lindona s jeho rasistickými kumpány na uzdě."

"Takže jsem v podstatě velký PR-plán." (PR= https://cs.wikipedia.org/wiki/Public_relations)

Mark položil ruku Maddy na rameno. "Musíme lidem připomenout důvod, proč propadli lásce v Anděly, to je na prvním místě. A proč nás stále potřebují. Znovu oživit tuto romantiku. Zachytit vzrušení. Příležitost. To ztělesňuje všechno, Maddy. Ať se ti to líbí nebo ne. Je to větší než ty, teď. Za dva týdny budeš strážná."

Maddy si dlouze povzdechla. "Ale co když ne? Co když nejsem dost dobrá?" její hlas byl tišší. Podívala se na Archanděla. "Co když nejsem připravená?"

"No, budeš muset být."