NBA - 17. kapitola

Překlad: Sisi

Jacksonovo Ferrari zaburácelo pod sluncem Města Andělů, jak zpomalil na Ventura Boulevard v Angel Oaks, hledal cíl své cesty. Málokdy jel do Valley, nebyl si moc jistý touto cestou. Včerejší Sylvestrova návštěva stále rezonovala v Jacksonově mozku, jak jel po neznámé ulici a hledal neznámou adresu. Detektivův příběh ho pronásledoval i ve snech, když spal.

Toužil nějak pomoct s vyšetřováním. Sice nemohl pomoct jako jeden z Andělů, ale stále ještě svému druhu nějak pomoct mohl. To je to, co by měl dělat. Ale místo toho teď dělal tohle, mimo Centrum města. Chycený v myšlenkách Jacks minul zatáčku. Zabručel, když se vracel.

Nakonec to našel. Wau. Tohle ti vážně nemůže chybět, pomyslel si. Zatočil za roh budovy a zaparkoval tam. Hučení motoru ztichlo, jak otočil klíčkem v zapalování. Jacks si povzdechl, když se podíval z okna na jeho práci, kterou dělá přes den.

V přední části moderního, ze zakřiveného skla a oceli vyrobeného, obřího domu s velkou místností, v které byla vystavená auta, byly vystavené balónky. A k tomu tam bylo obřími písmeny napsáno NOVĚ OTEVŘENO. Jejich sortiment byl tvořen značkami Roveru a Porsche, všechno dohromady to nevypadalo moc dobře.

To bylo to, kvůli čemu sem přijel? Jack se snažil zůstat pozitivní. Přemýšlel o tom, jak dlouhou cestu měl ještě před sebou a snažil se zahnat myšlenky na minulý rok, kdy byly jeho fotky rozvěšené přes celé obří billboardy. Darcy ho přesvědčila, že tohle otevření auto-prodejny byl skvělý nápad, jako "blyštivá událost". A navíc jeho publicistka řekla, že by měl dělat, co se mu jen naskytne, aby se dostal zpátky "na cestu tam venku". Ale Jackson se stále zdráhal.

Vystoupil ze sportovního vozu a rozhlédl se na parkovišti, jestli neuvidí Darcy - kde byla? Vždycky byla všude brzo.

Najednou se Christina, Darcyina agentka, objevila po Jacksonově boku.

"Jsi tady, Jacksone, to je prostě skvělé." řekla Christina, jedním okem sledujíc svůj mobilní telefon. "A teď si pojďme promluvit s majitelem, panem Rahimim, je tak nadšený, že tě pozná před začátkem akce."

"Kde je Darcy?" zeptal se Jacks a rozhlédl se.

"Je s Maddy, samozřejmě." odpověděla Christina a klepla na svůj BlackBerry. "Ale jsem tady já na cokoliv, co budeš potřebovat."

"Aha." řekl Jacks. Teď s ním Darcy ani nejednala přímo?

"JACKSONE!!!" zahřměl hlasitý hlas. Opálený muž v obleku přistoupil k Jacksonovi, usmíval se. "Willi Rahimi, tak strašně rád tě vidím. Vítej, vítej! Dal by sis svačinku? Sklenku vína?"

"Ne, to je v pohodě, děkuju." řekl Jacks neklidně, jak mu obří muž potřásal rukou nahoru a dolů, příliš dlouho. Jackson si všiml, že na druhé straně pozemku, pod balónky, byl malý stůl připravený pro něj, aby mohl psát autogramy. Byla tam malá řada lidí, kteří trpělivě čekali. Nad stolkem byl nápis: SETKEJTE SE S JACKSONEM GODSPEEDEM.

Pan Rahimi se podíval na Jacksonovo auto. "Žádná Maddy?" řekl s nervózním smíchem. "Doufal jsem, že by ona, že byste přijeli spolu… heh."

Jackson se podíval na svoje auto - jeho potencionální útěkovou cestu. Darcyina asistentka to zachytila.

"Jackson je moc rád, že je dnes tady, pane Rahimi." řekla Christina. "Pojď Jacku, přesně tudy."

Se spolknutím své odvahy a pýchy přistoupil ke stolku s balónky, kde čekali někteří lidé.

Dívka kolem třinácti, možná čtrnácti let, byla se svým otcem na začátku řady. Měla narůžovělé zlomené zápěstí. Představila se jako Aimee. S úsměvem se nechala jejím tátou s Jackem vyfotit a nechala si podepsat fotku s věnováním.

"Děkuji vám." řekla dívka, pomalu se otáčela k odchodu, ale zasekla se. "Ještě jednu věc, než odejdu, teda…" řekla ostýchavě.

"Ano Aimee?" zeptal se Jacks s očekáváním.

"Můžeš ode mě vyřídit Maddy ahoj?" zeptala se s nadějí, dívala se na Jacka s řasami a zlomenou rukou.

"Aha, uh, samozřejmě." řekl Jack s nuceným úsměvem. "Je opravdu skvělá, co?"

Další člověk v řadě byl asi tupý, když si nechal podepsat fotku, na které měl ještě Jacks křídla. Mladý muž se prázdně zeptal: "Jaké to je chodit s Maddy?"

"Maddy bude jednou skvělou strážkyní." odpověděl Jackson skrz zaťaté zuby. Už to bylo docela dost osobní. "Další?"

Zbytek akce pokračoval ve stejném duchu, pan Rahimi stál za Jackem a potřásal si rukou s potencionálními zákazníky. A Jack byl stále tázán na podrobnosti o Maddy.

"Byl jsi skvělý." řekla Christina, když kráčela s Jackem směrem k jeho autu po domluvené hodině, kterou tam měl strávit.

Měl natažená ramena a krk, celé jeho tělo se cítilo špatně. Jacks udělal pevné rozhodnutí. "Znovu už nic takového neudělám."

"Ale…" začala Christina.

"Je mi jedno, co říká Darcy. Ne," řekl. "to není to, jak jsem pracoval celý můj život, …" nedokázal ani dokončit větu, mávl směrem k prodejně aut. "Ne." zopakoval, zabouchl za sebou dveře auta apotom už bylo už jen slyšet kvílení pneumatik.

***

Leštěné ocelové dveře výtahu v Maddyině ubytovací budově se otevřely sotva slyšitelně. Vyšla na chodbu, její vlasy a tváře ošlehané od větru a sluníčka po letovém výcviku. Potkala Jacka, který stál v hale před jejím bytem.

"Jdeš pozdě." Řekl Jacks.

Zkontrolovala na svém telefonu čas. Měl pravdu. "Aha. Je to jen deset minut, Jacku." řekla. "Měla jsem letovou hodinu a trvala déle, než jsem předpokládala."

Otevřela dveře a hodila tašku na zem.

"Jak to jde?" zeptal se Jacks a následoval ji dovnitř.

"Dobře. Myslím. Teda pilot mi ještě nedovolí létat. A další hodiny jsou taky Ok." Vzala si z lednice pomerančový džus a nalila si. "Až na to, že mi pořád ještě nejde ohýbání času."

Maddy šlehla pohledem k jejímu starému sešitu po otci, který byl na stole spolu s jejími dalšími knihami. Každou noc ho studovala. Sešit byl plný užitečných tipů a taktik ke zvládnutí předmětů. Ale čas se jí dařil ohýbat jen krátce, ne dost na to, aby něco stihla. Ani nemohla udělat nic tak složitého, jako když Jacks zastavil kulku před rokem v Kevinově restauraci.

"Nebudeš se to učit minimálně dalších pár let, je to moc pokročilý." řekl Jacks.

"No, stejně to chci zkoušet, Jacku." odpověděla a napila se ze skleničky s džusem.

Jackson neodpověděl, jen došel zapnout televizi.

"…čísla pro Lindena, jako prezidenta, i nadále stoupají každým dnem. Výhružky od Andělů mu jen zvyšují popularitu. Sám to nazval "bývalí fanoušci Andělů" se hrnou k charismatickému politikovi, který tvrdí, že vše uklidí. Cituji-"

Televize zčernala. Jacks se obrátil a zavrtěl hlavou.

"Někdy nevím, proč se na tyhle věci díváš." řekl Jacks.

"Co, na PBS? Mám ráda pořady o pánech, dámách a takových věcech." řekla Maddy defenzivně.

Telefon v Maddyině tašce zazvonil. V jedné ruce stále upíjela pomerančový džus a druhou rukou vytáhla telefon. Textovka od Darcy.

"To ne." řekla.

"Co je?" zeptal se Jacks.

"Úplně jsem zapomněla, musím jít kvůli Teen Vogue gala do muzea, dneska večer." řekla Maddy.

Jacks se na ni vyrovnaně podíval. "Říkal jsem ti, že chci něco udělat."

"Já vím, je mi to líto. Je to jen, že to přišlo a vypadalo to jako dobrý nápad. Nechceš jít se mnou?"

Došel k oknu, díval se ven. Jackson si povzdechl. "Já… já nevím. Já nevím, jestli se mi tam chce. Nemám z toho dobrý pocit."

"Proč ne?"

Jacks se otočil. "Myslím, že jsem si neuvědomil, jak důležitými se staly tyhle věci ve tvém životě."

Maddyina tvář hořela. "Není to událost, která by byla nějak důležitá, je to jen součást procesu. Je to součást toho, co musím udělat, abych si udržela tyhle lidi, ke kterým se připojuje můj svět. Vždyť to ty jsi mi tohle řekl, Jacku!" Maddy byla frustrovaná, v rozpacích a rozzlobená najednou. "Chtěl jsi to pro mě, Jacku. Abych se stala strážnou. A teď, když můžu, když jdu do toho… To je to, co se děje?"

Jacks se kousnul do rtu a obrátil zpátky k oknu. Bylo mezi nimi ticho. Vrtulník ACPD protínal oblohu na obzoru.

Konečně Jack promluvil. Hořkost a bolest ohraničovala jeho ironický hlas. "Nedostal jsem pozvánku."

"Cože? Samozřejmě, že jo." řekla Maddy a šla k němu blíž. "Chci tím říct, je to jenom pro zvané?"

"Ano. Všechno, kam jdeš. Darcy má pozvánku. Oni… mě nepozvali."

Maddy ustoupila a opřela se o pult.

Tak pojď, jako moje rande.

Jackova tvář potemněla. "Chápeš to, Maddy? Oni mě tam nechtějí. A to není všechno. I přes to, že Mark nikdy nepřišel a neřekl to, jsem si jistý, že se snaží čím dál víc, aby se moje křídla uzdravila, ale nezotavují se. Je to jako důkaz, že po tom všem už Andělé nejsou tak úžasní. A všechno nahrává tomu bláznovi Lindenovi a zákonu pro nesmrtelné. Vsadím se, že většina Archandělů by byla prostě ráda, kdybych zmizel."

"Jacku, nemluv takhle." řekla Maddy, cítila se mizerně. "Nepůjdu. Prostě zůstanu tady. Budeme dělat něco jiného." přistoupila k Jackovi a vzala obě jeho ruce do svých.

Pomalu zavrtěl hlavou. "Ne. Měla bys jít. Darcy bude naštvaná, když nepůjdeš."

"Je mi jedno, co si myslí Darcy. A je mi jedno, co si myslí Archandělé. Nebo co si myslí senátor Linden. Nebo co si myslí kdokoli, kromě tebe, Jacku."

Jacks zavrtěl hlavou. "Je mi to líto, Maddy. Měla bys jít, potřebuješ jít. Chystám se být naštvaný, pokud teď nepůjdeš. Všechny moje problémy si hodlám řešit sám."

"Ale…"

"Žádné ale." řekl Jacks důrazně. "Chci se dívat na ANN a vidět záběry" -zapnul Taru Reeves-"…nádherná Maddy Montgomery přichází zářit s ostatními hvězdami." Jack se usmál a trochu se pochechtával.

Maddy se na něj podívala. Cítila se rozrušeně a zmateně a nevěděla, jak správně odpovědět, jestli vůbec existovala správná odpověď. Byl Jack sobecký? Byla ona sobecká? Najednou se cítila vyčerpaná. "Jsi… jsi si jistý?"

Jack přikývl a přejel si rukou po tváři. "Chtěl jsem strávit nějaký čas s mámou tak jako tak, a dneska večer je doma. Není to velký problém." Jacks se víc usmál, polykal své zklamání stále hlouběji.

Tu noc na akci - hodně Andělů v gala na střeše Muzea - Maddy byla středem pozornosti, na sobě velkolepé šaty od Alexandry McQueen, všechno to měla s její stylistkou naplánované. Usmála se a nechala se vyfotit na červeném koberci. Udělala krátké rozhovory s ANN a A!, měli korespondenty, kteří se chystali vrhnout na nejžhavější Anděly.

Podzimní vzduch začal praskat energií s největší událostí roku, která byla jen měsíc daleko: Týden přidělení. Emily a Mitch se oba chystali stát strážnými a Maddy doufala, že tak do jednoho týdne už na ní nebude reflektor tak moc zaměřený. Nedokázala si představit, jak nervózní bude za pár let, až bude ona ta, kdo se má stát strážným. Už takhle na ní bylo tolik pozornosti.

Rozhlédla se kolem sebe, každý, kdo byl cokoli ve světě, tam byl, ale Maddy měla podivný pocit, že se všichni koukali jen na ní. Pod neustálým náporem pohledů se snažila na jejích vysokých podpatkách klopýtat, ale stále měla špatný pocit. Došla k okraji střechy, kde nebylo tolik lidí a vytáhla iPhone. Všimla si nové textovky od Gwen: "podívej se na tohle…" byl tam odkaz na blog, který vysílal obrázky od Teen Vogue.

"Maddy o krok pozadu." přečetla titulek.

Bylo tam video, jak Maddy přijíždí a vstupuje ve svých šatech na červený koberec před pouhými třiceti minutami. A potom tam byla fotka Emily z noci před tím ve stejných šatech.

Emily to už tweetla: Máte rádi kopírku? Pořiďte si vlastní styl!

Australský Anděl nějak zjistil, že si Maddy plánovala vzít na sebe šaty od McQueen na dnešní akci a vzala si je den před tím, aby vypadala špatně!

Při pohledu přes rameno na hlavní vchod na střeše viděla Emilyinu kamarádku Zoe se skupinou mladých Andělů, všechny se dívaly jejím směrem a smály se. Maddyiny tváře hořely. Cítila se jako brouk na špendlíku. Měla chodit po párty, nevědět, že si všichni mysleli, že kopíruje Emily.

S povzdechem se podívala na velká písmena Město Andělů, která byla sotva viditelná z té dálky. Slavnost se za ní třpytila. Přemýšlela o Jackovi, jeho hrdost mu nedovolila přijít za ní tento večer. Bez ohledu na to, jak špatně se cítila kvůli Jackovi, uvědomila si, že přesně tohle to bylo: hrdost.

Jako by byl Jack v její mysli. Znepokojující myšlenka jí náhle vznikla v hlavě, velice jasně.

Jak dlouho tohle vydrží?