NBA - 1. kapitola

Překlad: Sisi

Obrovský, krvavě-červený disk, slunce se potopil do oceánu těsně před letadlovou lodí USS Abraham Lincoln. Zdálo se, že se obloha vznítila a začala hořet jak zapadalo slunce za obzor, zdálo se to tak blízko, jako na dosah ruky.

Z obrovského tryskáče na jaderný pohon byl skvělý výhled na tmavnoucí vlny, hluboko uprostřed pacifiku. Jak slunce pokračovalo v cestě za obzor, silueta letounu vytvářela impozantní tvar proti planoucí obloze. Na letové palubě námořnictva měl personál velké bílé klapky na uši. Pilot manévroval se stíhačkou ze silného ocelového pláště s nastavením na rozlohu fotbalového hřiště. Pára pohání katapult, který hází paprsky v krátkých intervalech.

Znovu blednoucí světlo vyzařující mimo stříbrný povrch nadzvukové stíhačky s F/A-18E Super Hornet. Uvnitř nadporučík Troy "Showtime" Jenkins začal s obvyklou rutinou - kontrolou svých nástrojů a přístrojů, zajištění kormidla a uvádění ventrálních klapek do provozu. Všechno se zdálo, že prošlo kontrolou.

Za letadlem posádku zvedl široký tryskový výbuch odchylovače (deflektoru). Jakmile Jankins zjistil, že je v bezpečí, zapnul silný proudový pohon. Zvuk byl neskutečný, když stroj vystřelil dopředu jako by ožil. Pára stoupala okolo letové paluby v posledních sekundách přípravy ke startu.

Hlas v jeho rádiu zapraskal: "Nájezdník jedna-jedna-dva, tady Obří zabiják. Máte povolení ke startu. Připravte se, Showtime."

"Rozumím, Obří zabijáku, tady nájezdník jedna-jedna-dva. Vpadá to na krásný večer pro nedělní let." řekl Troy, sledoval západ slunce. Motor zakňučel, jakmile dosáhne plného výkonu, byl připravený na nápor v té chvíli.

Dává palec nahoru lidem u katapultu na letové palubě, zatáhl jednou rukou za držadlo spojky, jeho ruce bolely v pevném sevření. Pomodlil se.

Parní katapult aktivován - jako obrovská zbraň, vznesl se. Tlak, který byl vytvořený stíhačkou byl neuvěřitelný v rychlosti 165 mílí v hodině. (265km/h)

V jednu chvíli, F-18 seděl v pilotním prostoru, a v dalším Jankins i s tryskáčem letěl 265km/h nad tmou zdobící vlny pacifiku. Jen taktování(stopování?), další nudný den v práci, říkal si Jankins s úsměvem a jako bojovník křičel při letu kolem oceánu.

"Obří zabijáku, jsem odchozí u jedna-jedna-čtyři SE, výstup na jedna-nula deset tisíc stop. Čisté nebe kam dohlédnu, zase."

"Nájezdníku jedna-jedna-dva, souhlasí. Můžete pokračovat ve výstupu do deseti tisíc stop."

Zatáhl za centrální páku uprostřed paluby, začal stoupat vzhůru skrz mraky. Na radaru se objevil výkyv, někde velmi nízko. A stejně tak rychle zmizel.

"Obří zabijáku, viděl jste to na radaru?" zeptal se poručík Jankins.

"Potvrzeno, kontrolujeme jestli to nebyl nějaký letoun."

Pilot se koncentrovaně zaměřil na obrazovku. Nic. Chvíli tam sice byl malý výkyv, ale hned to zmizelo.

"Nezaznamenaly jsme žádnou aktivitu ve vaší lokaci, výkyv zmizel, pravděpodobně jen náhoda. Pokračujte ve výstupu, přepínám."

Poručík Jankins se podíval na nekonečný obzor, na místo výkyvu.

"Negativní, Obří zabijáku," řekl pilot "pokračuji."

Nakláněním páky řídil tryskáč zpět k zapadajícímu slunci. Výfuk na zadní straně stíhačky spálila ohnivá koule(pomeranč?).

"Pokračujte v původním letovém plánu. Nájezdníku jedna-jedna-dva, slyšíte mě?"

"Rogere, co vizuální kontakt s neidentifikovatelnym objektem?" poručík Jankins se usmál - jak se jim po něm bude střílet oheň teď, co? Byl jedním z mála kdo si věděl rady, nebo to alespoň uměl udělat dobře.

Snažil se neposlouchat nadávky, které slyšel ve vysílačce z kontrolní věže.

Opravdu rychle se neidentifikovatelný objekt blížil směrem k němu, ale ještě nemělo dojít k vizuálnímu kontaktu. Natáhl krk, snažil se vidět něco venku, něco jako mizející světlo. Neviděl nic, vůbec nic.

"Kde jsi? Kde se vynoříš?" zeptal se Jankins neznámého objektu.

Padal směrem k vlnám pacifiku, tryska zařvala nad úrovní válcování. Okolí měl naskenované, ale nic tam nebylo.

Najednou jeho radar zapípal. Bylo to před ním, ale neviděl to.

"Obří zabijáku, neidentifikovatelný předmět na mých dvanácti, v rozsahu, ale nevidím ho, je to děsivé, přepínám." tentokrát pilotův strach vplul i do jeho hlasu.

"Kde sakra jsou?" řekl si nahlas.

"Dostaňte se odtamtud, hned! To je přímý rozkaz!"

Pilotovi oči se rozšířili v hrůze a šoku. Viděl to. Těsně před ním se vynořil z vln, bylo to něco obrovského, příšerného, černý kouř sálal z toho objektu. Zdál se zabalený v ohni, a letěl přímo na něj.

"Jste na pozici srážky. Úhybné manévry. Teď, no tak dělejte, teď, teď..."

Kokpit vybuchl v alarmech, vše najednou přestalo fungovat. Se vší silou zatáhl Jankins za páčku, snažil se dostat nahoru, ale byl bezmocný. Nereagovalo to, kurz se nezměnil.

V největším teroru zahlédl obra, planoucí objekt se k němu otočil. Viděl oči. Červené - bez mrknutí oka.

"Pane Bože! Mayday! Mayday! Mayday!..."

Obr natáhl ruku k tryskáči a stáhl ho i s Jankinsem uvnitř k oceánu, tak lehce, jako když si dítě hraje s hračkou. Pod tím vlivem se letoun zhroutil. Okamžité zapálení tryskového paliva otočilo stíhačku do převalující se masy ohně, s částmi lidského těla a šrapnelu.(střelivo)

"Nájezdníku jedna-jedna-dva, slyšíte? Nájezdníku jedna-jedna-dva, slyšíte? Ježiší, tady centrála, odpovězte!" volali z věže, ale poručík Jankins nemohl slyšet. Už žádný poručík Jankins nebyl.

Z hořících ostatků tryskáče se vznášel černý kouř k tmavnoucí obloze.

Spokojený, hrozná věc pomalu opět ponořena pod temné vlny pacifiku, jako by se to nikdy nestalo. Pohyb pod vodou, pokračoval planoucí a hořký kouř, i když byl pod hladinou. Ohnivý tvor vzplál hrozbou, protože se pomalu snášel pod vodu, oheň hořící do hlubin oceánu.