MMM - 7. kapitola

Překlad: Marta

Skylar

Strávila jsem celý pondělní den řešením otázek mé zaměstnanosti. Měla jsem setkání s přímým nadřízeným, který spěchal, aby mě ujistil, že moje práce nebyla v ohrožení, že moje situace byla projednávána v průběhu schůzky, ale jen do té míry, že všichni chtěli vědět, co by mohli udělat, aby mě podpořili v průběhu této transformace. Philip je takový odporný člověk. A co je horší, že jsem mu téměř uvěřila.

Nemohla bych být šťastnější, že tahle situace mě přinutila přetrhat s ním moje vazby,  zejména když jdu za roh a najdu ho u chladícího boxu na vodu, jak stojí příliš blízko k jiné stážistce. Vypadá trošku roztřeseně, když mě uvidí, a rychle odchází opačným směrem.

Phillip vyrazí ke mně, ale odmávnu ho pryč. „Ani o tom nepřemýšlej,“ varuji ho. Pokračuji v chůzi.

Následuje mě celou cestu k mému autu, aniž by řekl jediné slovo. Nepromluví, když mě sleduje zápolit s krabicí papírů a mým kufrem. Nenabídne mi pomoc. Ani jednou. Stál by tady Matt a sledoval mě, zatímco jsem bojovala s krabicí? Něco mi říká, že ne. I když opravdu bych nikoho neměla srovnávat s Mattem, protože ho opravdu neznám.

„Chystáš se tím projít, že?“ ptá se Phillip, zakládající si paže na hrudi.

„Projít si čím?“ zeptám se a odfouknu si vlasy z obličeje.

„Ty děti,“ vyplivne. „Necháš si je.“

Směju se. „Ony si ve skutečnosti nechají mne,“ říkám.

„Nikdy jsem tě neměl za hloupou.“

Odfrknu si. Jeho obličej zčervená. „Jediná hloupá věc, co jsem kdy udělala, bylo vybrat si tebe. Debile,“ říkám si pod fousy, když nastupuji do auta. Vyjedu, zatímco tam stojí a sleduje mě. Je to vše, co můžu dělat, abych nestáhla okýnko a nevystrčila na něj prostředníček. Ale jsem teď máma. Mámy pro sebe nedělají taková veřejná vystoupení, že? Pravděpodobně ne. Spokojím se s tím, že to udělám v hlavě. Taky to bude stačit, protože vypadá naštvaně.

Zapnu nahlas rádio, když jedu přes město. Měla bych mít špatný pocit z našeho rozchodu, ale nemám z toho těžké srdce. Vůbec ne. Ne tak, jak by mělo být. Vlastně se cítím volně. A musím přiznat, že se cítím trošku nadějně. Mám pocit, že s tím má co dočinění Matthew Reed.

Krucinál, právě jsem se rozešla s někým, o kom jsem si myslela, že jsem do něj zamilovaná. Neměla bych mít city k Mattovi. Plus, procházím si toho v životě teď příliš mnoho, abych k tomu ještě přidala přítele. Jaký muž se zdravým rozumem by chtěl mě a mé tři děti? Odfrknu si pro sebe, když jdu ke školce vyzvednout dívky. Jedna z dalších matek na mě nakrčí nos a rychle odvádí její dítě ode mě širokým obloukem. Hádám, že matky by neměly frkat nahlas.

Seth řekl Joey a Mellie, že bych je měla dneska vyzvednout ze školky, ale nejsem si zcela jistá, že vědí, co se děje, když vejdu do dveří. Joey se schovává za sukni učitelky a Mellie si strká prst do pusy. Podřepnu na jejich úroveň a říkám, „Ahoj, holčičky,“ tiše. Tichý hlas je nevyděsí, že? Blbost. Jsem příšerná v takovýchto maminkovských situacích.

„Paní Morganová?“ zeptá se učitelka. Telefonovala jsem jí minulý týden a mluvila s ní o naší situaci. Byla velmi milá a opravdu chápající.

Napřáhnu ruku. „Slečna,“ říkám, abych jí opravila. Rozhodně nejsem vdaná a nevypadá to, že bych teď někdy měla být.

Potřese mi rukou a ustoupí do strany, aby zpoza sebe dostala Joey. Obě dívky jsou pořád ve školce a kombinují učení s hraním. Dívky se sebe navzájem nejspíš drží jako klíšťata. Je tohle normální? Krucinál, normální je možná tak nastavení na sušičce, že? Nepoznala bych normálno, ani kdyby mě kouslo do zadku.

„Slečno Morganová, pokud můžu něco navrhnout…“ Učitelka udělá grimasu.

Vzhlédnu k ní. Joey a Mellie pořád nejdou ke mně. Žiju s nimi ve stejném domě. Joey zatahá učitelku za sukni a říká tiše, „Přijde mě maminka vyzvednout?“

Projede mnou bolest. Nevím, jak smrt vysvětlit té nejmenší. Seth zřejmě taky ne.

Učitelka podřepne dolů a říká, „Teď jsme o tom mluvili, že Josephine?“

Krucinál, dokonce jsem ani nevěděla, že skutečné jméno Joey je Josephine. Jaký druh matky jsem?

Joey na ní jen mrká.

„Maminka je pryč a nevrátí se,“ říká učitelka.

Oči Joey se plní slzami a stoupnu si před učitelku, abych jí zvedla. Jde ke mně, když jí zvedám, je ztěžklá a ochablá jako mokré oblečení. Položí mi hlavu na rameno a popotáhne. „Byla bych ráda, kdybyste s nimi nemluvila o jejich matce,“ vyštěknu. Jsem si jistá, že učitelka má dobré úmysly. Ale bože, podle mého názoru byla trochu chladná.

„Potřebují pochopit, že je pryč,“ říká učitelka.

Zvedám prst. „Shh,“ vydechnu v ostrém varování. Učitelka stiskne rty.

„Maminka by neodešla,“ říká Mellie. Přijde dopředu a vezme mě za ruku, prsty má vlhké od toho, jak byly zastrčené v puse, ale nestarám se. Dotýká se mě z vlastní vůle. Jsem to já a dívky proti celému světu.

„To je pravda,“ říkám jí. „Maminka by vás nikdy neopustila schválně.“

„Nedávejte jim naději, že se vrátí,“ varuje mě učitelka.

„Shh,“ odseknu znova.

Přestane mluvit.

„Maminka nemůže přijít zpátky,“ vysvětluji. „Maminka nechtěla odejít, ale neměla na výběr.“

„Maminka se vrátí,“ říká Mellie tiše.

„Maminka vás tak moc milovala,“ povídám jim.

„Obě dívky potřebují nové oblečení,“ poznamená učitelka.

Otáčím se zpátky obličejem k ní. „Cože?“

Seth se o ně po nějakou dobu staral, takže jsem nic neříkala, ale jejich oblečení začíná být příliš malé. Boty Mellie jsou příliš těsné a kalhoty Joey o několik centimetrů krátké. Děti rostou, slečno Morganová. Hodně.“

Kousnu se do jazyka, protože nemůžu vymyslet nic hezkého, co říct, a jsem právník dost dlouho na to, abych věděla, že žádná odpověď je pravděpodobně lepší, než říct co mám na mysli. Protože v mysli mám, že chci, aby se dlouze prošla po krátkém mole.

Kdy jsem se stala tak barbarskou?

„Děkuji, že jste mi dala vědět. Postarám se o ně,“ říkám místo toho. „Oceňuji to.“  Nakonec se sem musí zase zítra vrátit.

Podívám se dolů na dívky. „Kdo chce jít nakupovat?“ ptám se.

Mellie vzhlédne a usměje se. „Já,“ říká. A slyším jemné zašeptání, „Já,“ zprava vedle mého ucha.