SYL - 17. kapitola

Překlad: Verča

Jak Jett oznámil, v kuchyni na mě čekal oběd. Zvedla jsem víko servírovací mísy a vdechla vůni nějakých italských těstovin a masa. Vonělo to po bylinkách a čerstvých rajčatech. Můj žaludek zakručel v odpověď, a připomněl mi, že už bylo dávno poledne a já jsem nejedla nic od včerejšího večera. Se složkou, kterou jsem stále svírala na hrudi, jsem popadla talíř a posadila se ke drahému mahagonovému stolu s výhledem na jezero. Tady jsem měla velký výhled na celou východní stranu. Na rozdíl ode dne, kdy jsme dorazili, se zdálo, že jezero přilákalo návštěvníky. Nemohla jsem vidět, jak daleko od pobřeží, jsou barevné stožáry dvou soukromých plachetnic. Podle Jetta, byla většina jezera v soukromém vlastnictví, což mě přesvědčilo, že se majitelé rozhodli jet na jarní výlet.

Strčila jsem si lahodné sousto těstovin do pusy, přemýšlejíc jaké to musí být, být bohatý jako tito lidé, a nemuset se starat jak zaplatí účty nebo co budou mít za jídlo na stole. Dokonce i když moje matka ztratila mého otce, musela vyjít s penězi, což byla minimální mzda; nikdy jsem se necítila, že bych něco postrádala. Ale být s Jettem ve vile, která pravděpodobně stála víc, než bych si vydělala za celý svůj život…nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem se tu dobře.

Pracovala jsem pro něj, ale nebyla jsem součástí jeho života. Nedělala jsem si žádné falešné naděje, že bych někdy mohla být.

Nechceš ho, Stewartová. Tak “co kdyby“ si ho dostala z tvého zatraceného systému.

„Sakra,“ zamumlala jsem otevírajíc složky. K mému překvapení to nebyly ty samé, které mi Jett nechal na stole. Dokončila jsem rychle oběd, abych mohla ovládnout Mayfieldovo podivnou pracovní morálku. V době kdy jsem se opřela ve svém křesle, jsem si nemohla pomoct, ale obdivovala jsem jeho oddanost.

Jett Mayfield věděl, co chce a nebál si to vzít, bez ohledu na to, jak špinavě musel hrát.

***

Soukromý detektiv sledující rodinu Lucazzonů po dobu deseti let, probíral rodokmeny, tragédie, tajné bankovní ústy a návštěvy se skrytými motivy. Jak se ukázalo v průběhu generací Lucazzoneho mužů brali potěšení kdekoli a od koho mohli. U Alessandra Lucazzoneho tomu nebylo jinak, kromě toho, že hrál za jiný tým. Měl se oženit se svou bohatou manželkou, jen kvůli tomu, že potřeboval její peníze, což vysvětlovalo, proč nikdy nezplodil dědice. V určitém bodě, se k nim nastěhoval jeho milenec, a začali se chlubit románkem, dokud mu jeho manželka nezačala vyhrožovat, že se s ním rozvede.

Přemýšlela jsem, proč nikdy neuskutečnila svojí hrozbu. Každá žena se zdravým rozumem by to udělala, a přesto Henrietta Lucazzone zůstala u Alessandra až do svého posledního dechu, kdy její tělo bylo zničeno záhadnou chorobou, zatímco byli na dovolené v Indii. Možná, že to byla její katolická výchova, a větší hodnotu měl její slib než její svoboda nebo život s někým, kdo by ji skutečně miloval. Nebo možná, že měl Alessandro na ní železnou přilnavost a nutil ji k poslušnosti. Byl dobře známý pro jeho šarm a dobrý vzhled, a to říkalo, že by mohl dokonce přesvědčit kobru, aby držela zpátky svůj jed při pohledu na něj.

Samozřejmě, jsem tomu nevěřila ani slovo. Příběhy datuje do svého mládí, kde následky druhé světové války udělili lidi chudými a ti začali důvěřovat vysoké společnosti, která jim nabídla bezplatné jídlo a darovala dětem oblečení. Možná, že si Henrietta myslela, že Alessandro Lucazzone byl vrah.

Podle Jettova spisu, byla první neděla v prosinci 1953. Henrietta Lucazzone se právě vracela z další nákupní horečky, odkud se vracela šťastná a našla manžela v posteli s mužem. I když k tomu došlo již dřív, tentokrát byl milenec vedle Alessandra mrtvý. Jeho trup byl doširoka otevřen od krku až na břicho. Podle deníku, Henrietta nikdy nezavolala policii a tělo bylo později nalezeno pohřbeno v lese za domem; jen nahé torzo roztrhaného těla.

Nikdo se nikdy neptal na otázky, nikdo neukazoval prsty. Přibližně ve stejné době kdy bylo nalezeno tělo, daroval Alessandro peníze na charitu a byl chválen za jeho velkorysost. Muž byl identifikován jako bývalý voják ve druhé světové válce. Mayfieldovo soukromý detektiv se zarazil u Lucazzoneho tajemství, když mu nebyl dovolen vstup do jeho domu, ale narazil na Henriettin deník v kapli za zahradou, skrývající se pod podložkou u oltáře.

Ačkoliv deník nikdy nebyl poslán na policii, skutečnost, že tělo bylo nalezeno u vily, byl  dostatečný důkaz, že někdo v domě byl vrah. A přesto, dobrá pověst a majetek rodiny chránily kohokoliv, kdo se angažoval ve zločinu. Ve své korespondenci s detektivem, Mayfield tvrdil, že muž byl starý a nemocný. Přemýšlela jsem proč Jett nepředal deník místním úřadům. Pokud by byl Alessandro shledán vinným, italská vláda by dražila panství a prodala ho tomu s nejvyšší nabídkou, v tomto případě pochybuji, že by někdo nabízel víc než dvacet milionů. Bylo to tak jednoduché a přesto Jett chce, abych něco vyšťourala.

Zavřela jsem složku, položila prázdný talíř do myčky a zamířila nahoru do soukromí mé kanceláře. Bez Jetta byl dům nezvykle tichý. Když jsem zapínala můj MacBook, zjistila jsem, že se pomalu uvolňuji do režimu práce. Podívala jsem do souborů, dvakrát, aniž bych našla něco, co by mi mohlo pomoci. Daňové evidence byly v pořádku. Měl finanční potíže, ale nebyly natolik závažné, aby dohnaly Lucazzoneho k prodeji. Neměla jsem tušení, co mám hledat, a chystala jsem se zavřít složku, když můj pohled zachytil nepatrné číslo vytištěné v dolní části každé stránky. Poslední stránka byla očíslovaná 147. ze 148, což znamenalo, že jedna stránka chyběla.

Dostala jsem to celé? Nemohla jsem si vzpomenout, jestli ano. Prohledala jsem složku dvakrát, pak můj stůl a nakonec kuchyň, ale bez úspěchu. Nakonec jsem se rozhodla požádat o to Jetta, a zahájila jsem své administrativní úkoly. V době, kdy jsem dokončila odpovědi na své hlavní obchodní korespondence a odložila každé a každé zasedání dle přání Jetta, byl podvečer, a křupavý zvuk oblázků pod pneumatikami mi řekl, že se Jett vrátil.

***

Obchodní jednání Jettovi nešlo moc dobře. Poznala jsem to podle toho, jak zabouchl dveře, posílajíc tak ozvěnu zemětřesení skrz podlahu a stěny. Neměla jsem tušení, co si o tom mám myslet, tak jsem zůstala přilepená na místě, posunujíc se pryč od oblečení visícího v mém šatníku, přemýšlejíc co si dnes večer vezmu na sebe. Až doposud to byl jeden oblek za druhým, střídajíc to občas s džínami. Dnes večer jsem cítila potřebu změny, možná něco víc riskantnějšího, jako je sukně nebo šaty. Něco na nalákání muže, který se mě nedotkl od našeho výletu na pláži. Proč? Protože jsem to s ním chtěla dokončit.

Očekávání nebo trpělivost nikdy nebyly moje přednosti. Nemám ráda toto vyčkávání, trávení několika hodin denně v jeho přítomnosti s jeho vášnivýma očima na mě. Pokaždé, když se na mě podíval, měla jsem pocit, jako by mě jeho pohled zahříval a svlékal. To odesílalo lahodné chvění do dolní části mého těla. Od chvíle, kdy se mě tam dotkl, nemohla jsem myslet na nic jiného než na jeho rty, které se dotýkaly mé kůže, škádlily mě, sály až mě přenesly přes okraj. Chtěla jsem zažít tuto elektrizující kaskádu emocí znovu, ale také jsem mu to tentokrát chtěla oplatit. Brnění z mého vzrušení spěchalo přes mé břicho, klesajíc do dolních partií.

Teď na to není čas.

Tlačíc Jetta do zadní části mé mysli, jsem se oblékla do úzké sukně, která končila těsně pod koleny a měkkého kašmírového svetru s výstřihem do V. Udělala jsem si lehký make-up – trochu řasenky, tvářenky, nanesla trochu rtěnky a rozpustila svůj cop. Moje vlasy kaskádovitě padaly přes má ramena v mnoha měkkých prstýncích. Prohlédla jsem se v zrcadle.

Není to tak zlé, Stewartová.

Dobře, přiznávám se, že nejsem materiál na modelku, ale měla jsem několik věcí – jako mé světélkující, hnědé oči, moje kulaté boky a můj štíhlý pas. Kromě toho, Jett se nijak netajil, že mě chce, tak nevadilo, že moje nohy nebyly dostatečně dlouhé a moje prsa využívala podporu push-up podprsenky.

Nervózně jsem se kousla do rtu, střílejíc poslední pohled do zrcadla než jsem šla hledat svého šéfa.

Našla jsem Jetta v obývacím pokoji, kde stál u otevřených balkónových dveří s jeho mobilem u ucha. Vítr mu čechral vlasy. Záda měl obrácená ke mně, takže jsem měla několik krátkých okamžiků, abych si ho prohlédla, než si všimne mé přítomnosti.

Byl oblečený v džínách, obepínající jeho silná stehna, a černém tílku, které zvýrazňovalo jeho bicepsy, vlhkost ve vlasech se mu třpytila ze světla od lustru. Chtěla jsem přes něj přejíždět prsty, abych vyzkoušela, jak měkký a šťavnatý byl. Vypadal tak dobře, že jsem mohla umřít na místě a jít rovnou do nebe. Zasténala jsem proti náhlé potřebě shromažďující se mezi nohama.

Vážně? Nemusel říct ani slovo a já už jsem zvažovala, že ho budu prosit, aby se mě dotkl. Nemohla jsme být více zřejmá.

Zaklepala jsem lehce na otevřené dveře, vstoupila jsem do obýváku, oči upírajíc na nic jiného než na Jetta. A pak se otočil a jeho rty se stočily do toho kalhotky-padajícího úsměvu. Můj pohled k němu byl magnetický, všechno šlo okolo mě.

Byl tak žhavý, že to bylo až neskutečné.

Ne, byl to bůh sexu.

Můj dech se zadrhl v krku již poněkolikáté, a to jen z pohledu na něj.

„Ahoj. Měla si dobrý den?“ Zeptal se tichým, hrdelním hlasem, sexy jako peklo.

Ztěžka jsem polkla, zapomínajíc svůj hlas. Kráčel ke mně, sklonil se a umístil mi měkký polibek na tvář a jeho ruka se přestěhovala na dolní část mých zad.

Příliš elektrizující.

Nemohla jsem dýchat. Byl tak sebejistý.

Se statečným úsměvem, jsem udělala dva kroky dozadu, nutíc se abych uháněla k co nejbližšímu východu.

„Bylo to dobré. A co ty?“ Můj hlas si sotva našel cestu ven z krku.

„Je to čím dál tím lepší, když jsem teď s tebou.“ Jettovo oči se zaklesly do mých, odesílajíc tím tak chvění. Palcem přejížděl přes můj spodní ret a tvářil se zamračeně, jako by se nemohl rozhodnout, jestli mě má políbit. Chtěla jsem, aby pro něj bylo toto rozhodnutí snadné, tak jsem mu na palec jemně přitiskla mé rty, zatímco moje oči byly stále spojené s jeho. Jeho dech se zadrhl, když jsem začala sát jeho palec a strkat ho dovnitř a ven.

„Hraješ si s ohněm, Brooke,“ řekl chraptivě. „Nechci, aby ses spálila.“

„Slíbil si mi oheň. Nevadí mi trochu bolesti,“ zašeptala jsem proti jeho ruce. To byla jasná pozvánka. Mé srdce začalo divoce bít proti mým žebrům, připomínajíc tak křehkého ptáka v zoufalém způsobu, když se chce dostat ven z klece. A nějakým způsobem jsem byla pták a on byl klec. I když jsem nikdy nenechala Jetta nebo jakéhokoli jiného muže uvnitř, myslela jsem, že bych mohla jít bezpečně ven, v naději, že bych mohla zapomenout na moji minulost. Být někým jiným, na chvíli.

Několik okamžiků jsme sotva dýchali… a pak mu zazvonil telefon a ukončil náš okamžik zírání na sebe.

Urhg.

Zrovna někdo musel zavolat v nejnešťastnější dobu.

Jett se zadíval na ID volajícího a stisknul tlačítko, zamumlal něco jako “Vydržte.“ Jednou rukou zakryl mikrofon a rty rozdrtil moje v polibku. „Promiň, musím to vzít.“

Pokrčila jsem rameny. Jeho pohled potemněl, nemohla jsem říct, jestli je to touhou nebo nelibostí.

„Doufám, že máš ráda barbecue,“ řekl.

„Kdo nemá?“

„Sejdeme se v deset v kuchyni?“

Přikývla jsem, i když mě nemohl vidět, protože se ke mně obrátil zády, s telefonem přilepeným k uchu.

***

Když jsem vstoupila do kuchyně, gril byl už rozpálený a zakrytý víkem z oceli. Jett odhalil dvě porce žeber o velikosti Alabamy. Díky vůni masa a grilované zeleniny můj žaludek zakručel. Možná si mě nevzal, protože nechtěl spálit večeři?

Jeho ztráta, je to tak?

Pokrčila jsem rameny a přinutila se valit oči jako nedočkavé dítě.

„Tvoje obchodní jednání nešlo moc dobře,“ začala jsem konverzaci na známém terénu. Koneckonců byl to můj šéf a měli jsme diskutovat o věcech, které ovlivňují společnost.

Jett se ušklíbl. „Jak to můžeš říct?“

„Třískáš dveřmi.“

„Omlouvám se.“

„V pořádku.“

Sledovala jsem ho, jak nám nandaval, a v tichosti zamířil ven na balkon. Vzala jsem lahev červeného vína a dvě prázdné sklenice na víno a pak šla ven za ním.

Vzduch byl teplý a silný s vůní dřeva a květin v rozkvětu. Zahradní stůl a židle se nacházely hned za rohem, kde sotva pronikalo světlo z kuchyně. Jett už zapálil, něco, co vypadalo jako obrovská zlatá svítilna, která svítila v bílém porcelánu na ubruse. Svítící čajové svíčky byly uspořádané v klikatém vzoru, blikající v měkkém vánku.

Cela atmosféra byla relaxující, ne příliš romantická. Všude kam jsem přišla a svítily tam svíčky, byly to buď narozeniny, nebo něčí pohřeb.

Umístila jsem lahev vína a sklenice na stůl vedle příborů a dvou talířů a pak se posadila na židli naproti Jettovi. Můj pohled klouzal kolem, ale ne na něj.

„Je ti zima? Jestli jo, přinesu ti svetr, nebo můžeme jíst vevnitř.“ Starost v jeho hlase mě překvapila.

„Jsem v pořádku.“

Chvíli si mě prohlížel, jako by mi ne zcela věřil. Světlo svíček odrážející se v jeho očích, s nimi dělalo to, že vypadaly jako třpytící se drahokamy. Jeho kůže měla zlatý nádech a jeho strniště bylo výraznější, což mu dodalo temný a hrozivý vzhled. Nikdy jsem neměla ráda strniště, ale na něm je to sexy. Hodí se to k jeho charakteru, drsnému, ale zároveň měkkému, divnému ale i známému. Vypadal tak sladce, že jsem se chtěla zabořit do jeho silných paží. Ignorovala jsem nutkání naklonit se přes stůl a otřít svou tvář o jeho abych cítila to škrabání.

„Víno?“ Jeho hlas se zlomil, vyškubávajíc mě tak z mých myšlenek.

Váhavě jsem se usmála a sáhla pro napůl plnou sklenici.

„Na nás,“ řek Jett, cinkli jsme si, jeho oči neopouštějící mé.

Ztěžka jsem polkla, přikývla jsem, slyšíc, něco v jeho tónu, možná sebemenší náznak slibu, podněcujíc zuřící oheň ve mně.

Usrkla jsem doušek lahodného vína, pak další abych uklidnila závodění mého srdce. Nebylo mi pomoci, tak jsem se radši zaměřila na obsah na talíři a zachovávala nenucenou konverzaci.

„Našla si něco v Luccazoneho souborech?“ Zeptal se mě, podal mi košík s chlebem, když jsem se zakousla do mého žebírka.

Zavrtěla jsem hlavou, žvýkajíc, dokud jsem neodpověděla. „Ne, ale je tu něco na co jsem se tě chtěla zeptat. Kolikrát ses na to ty a tvojí právníci podívali?“

Pokrčil rameny, což signalizovalo, že je mu to buď jedno, nebo se neobtěžoval s počítáním.

„Přesně,“ zamumlala jsem si pro sebe.

Dal mi zvláštní pohled. „Přinesl jsem to, aby ses na to podívala. Myslel jsem, že dostat nový názor neuškodí.“

„Podívej, já-“ Položila jsem příbory na stůl a zaváhala, když jsem si opatrně připravovala slova. Může mezi námi být prskající sexuální chemie, ale Jett byl pořád můj šéf. Jelikož většina lidí a on rozhodně, mají příliš velká ega a nepřijímají slova “ne“ nebo “není možné“ jako odpověď. „Vidím, potenciál tohoto majetku, ale mezi daněmi a vším ostatním jsem nic nenašla. Neexistuje žádný způsob, jak to dostat, pokud to ten starý muž neprodá.“

Jettův pohled potemněl a jeho čelist poklesla. „Tvojí druhou možností je, že to nejde.“

„Proč?“

„Protože,“ zhluboka se nadechl a odvrátil pohled.

„Proč?“ Pobídla jsem ho, naklánějíc se dopředu.

„Kdo by chtěl koupit letní sídlo patřící vrahovi?“ Jeho slova dávala smysl, a přesto…

„Vidíš, to je další bod, který mě štve. Nabídková cena je příliš vysoká. Přidej k tomu právníky, daně, stavení, dekorace a skončíš s ohromně velkou cenou, kterou ti žádný kupec nezaplatí.“

„To by ses divila, kolik jsou ochotní bohatí lidé zaplatit, když jde o soukromí.“ Opřel se a koketně se usmál. Kousla jsem se do jazyka, abych neodpověděla, protože on byl bohatý člověk a pravděpodobně to věděl lépe než já. Přesto, se mu mě jeho slovy nepodařilo přesvědčit.

Zvedla jsem ruce v předstírané kapitulaci. „No dobře. Všechno, co říkám je, že pokud chceš ten majetek, musíš jít na policii.“

Zavrtěl vehementně hlavou. „Ne to se nestane, Brooke. Takže najdi něco jiného.“

„Ty mě zabijíš.“ Podrážděně jsem si povzdechla a opřela se o opěrku mého křesla, moje prsty lehce poklepávaly proti mé téměř prázdné sklenici vína. Ten chlap byl stejně tvrdohlavý mezek. Pracovat pro někoho jako je Jett, nebude tak snadné, ale já nikdy neustupuji od výzvy. I kdyby to znamenalo upracovat si zadek, věděla jsem, že je to slepá ulička. „Právě teď nemám ponětí, kde jinde hledat. Alessandro je na smrtelné posteli. Proč nepočkáme, až se uzdra-“ Zeptala jsem se. Nicméně, usoudila jsem, že jsem neměla co ztratit, takže jsem začala s posledním pokusem o přesvědčování. „Jakmile bude panství v rukou charity, budeš moc nabízet mnohem nižší nabídku. Daly by se ušetřit peníze, což by vedlo k vyššímu zisku pro firmu.“

„Mohlo by to trvat roky. Kromě toho, mohli by to prodat někomu jinému.“

„Není tady nikdo jiný, ne?“ řekla jsem. Jett mlčel a vzhlédl ke mně v obavách. Zůstal nemluvný a temný stín zakryl jeho rysy.

„Nechtěl jsem ti to říkat.“

„Proč ne?“

„Protože jsem nechtěl, aby ses do toho zapojila.“ Pokrčil rameny, jako by na tom nezáleželo, ale co jsem mohla vyčíst z jeho temného výrazu, mu vadilo to hodně.

„Ty si nechtěl abych se zapojila v čem? V mé práci?“ Zasmála jsem se, a chtěla jsem ho zaškrtit.

„Jak mám dělat svou práci, když přede mnou zadržuješ důležité informace?“

„Ty tomu nerozumíš, Brooke. Jsou nebezpeční.“ Ozval se, jeho hlas byl tak nízký, že jsem ho pomalu neslyšela. Význam jeho slov jsem pomalu pochopila, což způsobilo, že mi lezl mráz po zádech. Myslela jsem, že jsem dostala bezpečnou práci: setkávání s potencionálními klienty, pronajímání nebo prodej jejich nemovitostí, placení a hotovo. Dobře, Mayfieldovo nemovitosti hráli na vyšší úrovni, což znamenalo, že udělali něco víc než to, ale přesto.. Neměla jsem ponětí, proč lidé, které jsem potkala, pro mě znamenají nebezpečí. To nestálo v mé pracovní smlouvě.

„Co za lidi o kterých mluvíme, to jsou?“ Zeptala jsem se opatrně.

Trhl sebou. „Řekněme, že ne ten druh, se kterými se chceš setkat.“

A pak mi to došlo. V nějakém podivném způsobě se mě snažil chránit a zároveň mě nechal dělat svou práci. „ Je to důvod proč si šel sám na tu dnešní schůzku?“ Jeho výraz zůstal temný a neproniknutelný. Prázdný. Ale já jsem nepotřebovala jeho potvrzení. „Oh.“

Svatá krávo, není divu, že mi tolik platil. V podstatě jsem drbala ramena s místními hrdlořezi, nebo horšími.

No, tak nějak.

Jett si zajel prsty do vlasů a zavřel na několik vteřin své oči, během kterých jsme mlčeli. Silné napětí mezi námi viselo ve vzduchu. Zdálo se, že je rozpolcený.

„Měl by si mi říct všechno. Jako tvůj zaměstnanec, mám právo to vědět,“ řekla jsem.

„Ne, Brooke.“ Krátce k věci. Byl neoblomný. To byl Jett. Tvrdé vrásky kolem úst se mu prohloubily, stejně jako odhodlání v jeho očích. Viděla jsem jeho novou stranu, ale bohužel to nezmenšilo mou přitažlivost k němu. Ve skutečnosti, jsem se mu chtěla vrhnout do náruče a nechat ho, aby mě vzal na místa, která jsem nikdy nenavštívila. Místo toho jsem zasténala a střelila po něm nejšpinavějším pohledem, co jsem mohla.

Koutky úst sebou trhly, ale jeho tón zůstal tvrdý jako ocel. „Jsi se mnou v bezpečí, a nechám to tak. Nebudu tě do toho zapojovat, bez ohledu na to, jak tvrdě na mě budeš tlačit, žebrat a tak dále.

Cokoliv.

Očividně mě nikdy neviděl ve vyšetřujícím režimu.

Moje intuice mi řekla, že toho majetku bylo více, než mi Jett řekl. Jak jsem měla najít skulinu s větším tajemstvím než je záhadná vražda Agathy Christie, a to zejména pokud k tomu nemám pořádné informace?

Zkřížila jsem své ruce na prsou a prohlížela si jeho krásnou tvář. „Je to důvod, proč si vytrhl poslední stránku? Protože si nechtěl, abych viděla, co na ní bylo?“

Na okamžik jsem si myslela, že jsem v jeho očích zahlédla jiskru strachu, ale pak to zmizelo stejně tak rychle, až mu zbyl ten jeho prázdný výraz. K čertu s ním a jeho schopností blafovat. Přála jsem si abych mohla taky ovládat svou tvář. On prostě jen mlčel a prohlížel si mě, bez mrknutí oka, nehybný, neochvějný.

Měla bych se od toho chlapa naučit alespoň jednu či dvě věci.

„Dobře. Neodpovídej.“ Popadla jsem vidličku a začala přesouvat své jídlo po talíři.

„Pojďme, zlato,“ řekl Jett a jeho tón se změnil z chladného na hladký jako samet a sladký jako med. „Myslím, že jsi připravena na tvoje překvapení.“