MMM - 5. kapitola

Překlad: Marta

Skylar

Jen jsem zavřela oči, když mi zazvoní telefon v kapse. Nikdy jsem neslyšela odpověď od Phillipa po pohřbu. Prostě odešel. Ale to je přesně takový, jaký je. Jednu minutu tam je a další je pryč. A pak je pryč opravdu dlouho. Beru telefon a vidím na obrazovce jeho usmívající se obličej. Musím reagovat? V duchu se obrním a zvedám to.

"Halo?"

"Skylar, ahoj," říká. Téměř můžu vidět jeho zubatý úsměv ve své mysli a nutí mě to přikrčit se. To by tak nemělo být, že?

"Je od tebe tak milé, že mi konečně odpovídáš," vyjedu.

Slyším cvakání jeho bot k obleku po chodníku. "Omlouvám se za to. Musel jsem jít zpátky do práce. Právě teď opouštím budovu." Slyším bouchnout dveře a představuji si ho, jak se dostává do svého Mercedesu.

"Práce do pozdních hodin?" ptám se.

"Jo," říká velmi tiše. Na chviličku ztichne a padne mezi nás ticho.

"Tak co je s tebou?" ptám se.

"Velký případ v práci," říká.

"Oh, vyprávěj mi o tom."

"Víš, že nemůžu."

"Oba pracujeme pro tu stejnou firmu, Phillipe, proboha."

"O tom," říká.

Sedám si. Phillip je generální partner v mé firmě. Drží mou budoucnost ve svých rukách.

"Měli jsme dneska zasedání správní rady, abychom projednali tvou situaci."

"Oh, opravdu." Snažím se nepřidat na konec mého komentáře pffft a jsem téměř úspěšná, ale cítím se, jakoby někdo ze mě vytrhl vzduch.

"Rozhodli jsme, že si potřebuješ vzít nějaké volno z rodinných důvodů, aby se na tvé straně vše usadilo."

Úplně si sedám a překřížím si nohy křížem krážem. "Nemyslím si, že to je na tobě, učinit takové rozhodnutí."

"Myslím, že to je v tvém nejlepším zájmu, Sky," říká tiše. "Potřebuješ se usadit s dětmi, najmout chůvu, rozhodnout se, kde budete žít…"

"No, nakonec budeme žít v mém bytě. Jsme tu jen dočasně, než si děti uvyknou."

Na druhé straně linky je ticho.

"Proč prostě neřekneš, co chceš říct, Phillipe?"

"Nikdy jsem se neupsal tomu, být táta, Sky," říká.

"Nepřihlásila jsem se zrovna na to být máma," připomínám mu.

"Přesto ses nechala tátou přemluvit do tohoto šíleného nápadu."

"Není to nápad. Ty děti nikoho dalšího nemají." Odtáhnu telefon a chvíli na něj zírám. "Rozcházíš se s e mnou? Kvůli dětem."

"Dávám ti čas na něco přijít," říká.

"Nepotřebuji čas na něco přicházet."

Odmlčí se. "Chystal jsem se ti to dnes říct, ale byla jsi zaneprázdněná svou matkou."

"Chystal ses mi to říct na pohřbu?" zakřičím. "To proto jsi přišel?" Měla jsem to vědět, že to nebylo proto, že by se staral o mě nebo mou rodinu.

"Co budeš dělat, Sky?" vyštěkne nakonec. "Budeš ty děti vychovávat? Ty děti, které nevypadají jako nikdo z nás? Budeš je předvádět na veřejnosti? Budeš je brát na pobřeží a na prázdniny a budeš jejich máma? Proč prostě nenajmeš chůvu, prokrista? Tvůj otec má dost peněz."

Vstanu a začnu přecházet po podlaze sem a tam. "Nemůžu tomu kurva uvěřit," říkám. "Nikdy jsem tě neměla za někoho, kdo se zajímá o původ. Kdy ses stal tímhle chlapem?"

"Jsem ten samý chlap, jako jsem vždycky byl!" zařve na mě. "Ty jsi ta, která se změnila. Chci někoho, kdo může pracovat po mém boku a jednat po mém boku a prostě být po mém boku. Nechci mezi námi děti, a to zejména v případě, když nejsou naše."

Znovu mezi nás padne ticho. Stoupnu si před komodu, abych se podívala do zrcadla. Na mé tváři je podivný výraz klidu.

"Stejně to není tak, že bychom měli nějaký sex. Nemůžeme najít čas." Zní jako čtyř-leté dítě.

Byla to už chvíle.

"Prostě nejsme na stejném místě," říká.

"Nemluvíme o blízkosti vztahu," vyplivnu.

"Budeš alespoň uvažovat o chůvě?" ptá se.

Ani o tom nemusím přemýšlet. Já jsem byla vychována neustálým průvodem chův a nechci tohle udělat těmhle dětem. Nemám ve svém životě jediného člověka, který si se mnou může sednout a říct mi příběhy z mého dětství, protože nikdo tam se mnou nebyl. "Ne," utrhnu se.

"Proč ne? Není to ani tvoje zodpovědnost!" zakřičí.

"Možná nejsem jejich máma, ale jsem jejich teta. Jsem jejich teta Sky a jsem všechno, co mají. Nemají nikoho dalšího a já vím, jaký je to pocit. Nenechám je o samotě. Budu tu pro ně, když budou cokoliv potřebovat, po zbytek mého života."

Abych řekla pravdu, byla jsem tak trochu deprimovaná, kvůli mé situaci, protože jsem nemohla najít pevnou půdu pod nohama, ale teď už to mám. Je to pevně pode mnou.

"Naučím Setha řídit, vezmu Mellie na lekce tance a Joey na gymnastiku." Dobře, zním teď trochu jako blázen. "Můžou dělat cokoliv nebo být čímkoliv chtějí být. Protože nebudou sami." Ukážu prstem do prázdna a zabodnu ho do vzduchu. "Nikdy, prostě nikdy nebudou sami, dokud jsem tady já. Rozumíš mi? Nikdy!"

Hlas se mi zlomí a nemůžu chytit dech. Ale potřebuji, aby věděl, jak se ohledně toho cítím. Někdy otevřu dveře do pokoje dívek a jen je sleduji dýchat, když spí. Je to opravdu jediný čas, kdy jsem schopná se k nim dostat blíž. "Nedostala jsem se k tomu, spočítat jim prsty na rukou a nohou, když se narodili, ale můžu je počítat každý den, když přijdou ze školy domů. Můžu být jejich teta Sky a někdy, až si získám jejich důvěru a budu mít štěstí, aby mě milovali, možná, pak možná budou chtít být má rodina."

Chci rodinu. Chci tyhle děti.

"Sky, přemýšlej o tom, co děláš," říká. "Jsi pod vlivem emocí. Potřebuješ si sednout a promyslet to. Neudělej něco, čeho budeš litovat. Udělej si seznam pro a proti, pokud to potřebuješ."

"Pro: jsou úžasný." Začínám odškrtávat položky na prstech, dokonce i když mě nemůže vidět. "Pro: pokud mě nechají milovat je, budu nejšťastnější žena na povrchu Země. Kromě toho nejsem emocionální. Jsem naprosto racionální."

Vysměje se mi. "Nezníš racionálně."

Zvedám další prst. "Pro: už jsi mi dal kopačky, takže teď ti můžu říct, že jsi opravdu mizerný v posteli, Phillipe. Hrozný. Jsi sobecký. Pokud nebudu muset nikdy znova vidět tvůj penis, budu šťastná, šťastná žena. Ve skutečnosti radostí bez sebe."

"Nejsem špatný v posteli…"

"Jsi sobecký. A téměř nikdy jsem se neudělala, Phillipe. Víš to."

"Nevím," mumlá.

"Nikdy." Zakřením se na sebe do zrcadla. "Moje klady výrazně převažují mé zápory. Vidím orgasmy v mém životě bez tebe, Phillipe. Hodně orgasmů."

Zasyčí. "Proti: Lidé se na tebe budou se zábavou dívat zbytek tvého života, když budeš tyhle děti předvádět na veřejnosti. Nikdy je v tobě neuvidí. Uvidí je jako nějaké chudé sirotky, které jsi adoptovala. Nebo hůř, budou předpokládat, že jsi jejich máma."

"Tohle není důvod proti. Nevadí mi, že jsou míšenci. Miluji barvu jejich kůže, jejich očí a vlasů." Ačkoliv se musím naučit, jak dělat holčičkám ty malé bambulkové uzlíky. Struktura jejich vlasů je hodně rozdílná od mých. "Miluji to, protože miluji je."

"Právě ses s nimi minulý týden seznámila!" zakřičí.

"Ale mám pocit, jako by je moje srdce znalo věky." Zvuk smíchu Mellie mě obměkčí. Roztávám při pohledu na Sethovo výraz čisté odevzdanosti, když se stará o dívky. A Joey, když je celá špinavá, když jí, myslím, že je to roztomilé. "Miluji tyhle děti. A budu bojovat až do posledního dechu, abych se o ně postarala. Takže mi nikdy neříkej, že nejsou dost dobré pro můj život. Ve skutečnosti si myslím, že to je naopak. Nejsem dost dobrá pro ně." Nakonec mi po tváři stečou slzy. Musím se hodně naučit, ale zvládnu to. "Ale budu."

"Když ses už rozhodla," vystřelí.

"Jednoznačně," pohodím zpátky.

Linka ohluchne. A teprve pak si dovolím zhroutit se. Opřu dlaně o prádelník a přenechám mu svou váhu, skousnu si spodní ret, jak mě trápí vzlyky.

"Teto Sky," uslyším od dveří.

Vzhlédnu a konečky prstů si přejedu pod očima. "Sethe," říkám. Bože, doufám, že nic z toho neslyšel.

"Jsi v pořádku?" ptá se tiše. Vejde do místnosti. Podívám se pryč, protože se mi pořád chce brečet.

Seth se natáhne a obalí kolem mě ruce, přitahuje si mě proti sobě. Podivně mě drží kolem hlavy, ale je to pěkné. Drží mě blízko u sebe. Je už o palec vyšší než já. Přinutím se na chvíli nevzlykat. "Kolik z toho jsi slyšel?" ptám se, když se odtahuji.

"Neslyšel jsem nic o orgasmech," říká se zakřeněním. Ožene se rukou přes pusu.

Ve mně propuká smích. "No, to je dobré."

"A neslyšel jsem vůbec nic o Phillipově přirození."

"Dokonce ještě lepší." Podívám se na něj. "Je mi líto, že jsi to všechno slyšel."

"Mě ne," říká, a najednou vypadá jako mladý dospělý. "Jsem rád, že jsem to slyšel."

"No, já nejsem. Příště se pokusím být tišší."

Sedá si na kraj mé postele. "Opravdu jsem si dělal starosti," přiznává.

Sedám si vedle něj. "Já taky."

"Ale myslím, že když my nemáme mámu a ty nemáš rodinu, můžeme takhle fungovat." Nepodívá se na mě a cítím v jeho hlase trochu chvění.

"Taky myslím, že to může fungovat."

Položí mi ruku kolem ramen. "Mám na tebe jednu otázku."

Předpokládám, že chce moje pokračování, což je zcela neadekvátní, zejména proto, že si myslí, že mě Phillip pustil k vodě. To by muselo zamrznout peklo…. "Co?"

"Myslela jsi to tak, když jsi říkala, že mě chceš naučit řídit?" Kření se na mě.

Směju se. Je to dobrý pocit smát se se Sethem. "Jo, myslím." Vrazím do něj ramenem. "Náš správce mě to naučil."

"To je smutné," říká, má přimhouřené oči.

"Jo." Přikývnu. "Tak trochu je."