MMM - 4. kapitola

Překlad: Marta

Matt

Moji bratři jsou prasata. Věděl jsem to už dlouhou dobu, ale nikdy to nebylo více zřejmé, než když jsou všichni na jednom místě. A na veřejnosti. Sam a Pete spolu bojují pomocí paží uprostřed stolu, zatímco čekáme na servírku, až přinese účet. Mellie a Joey usnuly.

"Jak to jde, Sethe?" zeptám se.

Pokrčí rameny a dívá se všude možně, jen ne na mě. "Fajn," říká.

Přikývnu a chvilku čekám. Jsem si pěkně jistý, že nám nikdo nevěnuje pozornost, takže řeknu, co mám na srdci. "Pamatuji si, když máma umřela. Lidé se mě ptali, jestli jsem byl v pořádku, a já jim říkal, že ano, ale opravdu jsem nebyl. Ani náhodou."

Jeho pohled střelí k mému. "Tvoje máma zemřela?"

Přikývnu. Nenávidím mluvení o mámě, protože pak musím také mluvit o tátovi. "Moje máma zemřela. Byl jsem o něco mladší než ty. Pak nedlouho poté odešel také náš táta." Máchnu rukou k bratrům. "Pak to bylo jen nás pět."

Seth vydechne. "To je na hovno," zavrčí. Pak nechá padnout hlavu dozadu a konečně to vidím. Vidím něco z jeho vyčerpání.

"Stojí to za hovno," odpovídám. "Ale všechno, co můžeš dělat, je hrát s kartami, které jsi dostal." Ukážu směrem ke Skylar, kde mluví s Reagan, Emily a Friday. Je tak zatraceně pěkná, když se usmívá, že mi to bere dech. Ale jestli byla někdy nějaká žena, která byla mimo mojí ligu, je to Skylar Morgan. "Jak to jde s tvou tetou?" zeptám se.

"Fajn," vyhrkne. Podívá se na ni, ale je tu víc zvědavosti než lásky.

"Dostáváš se k tomu poznat ji?"

Pokrčí rameny.

"Měl bys jí nechat pomoct ti někdy," navrhuji. "Zmínila se, že se cítí trošku vynechaná."

Jeho pohled střelí znova k mému. "To udělala?"

Přikývnu. "Doufáš, že se bude jen kolem potloukat, dokud jí nebudeš potřebovat?"

"Ani teď ji nepotřebuju."

"Nemůžeš to všechno dělat sám, Sethe. Nikdo nemůže."

Ukáže si k hrudi. "Já můžu."

"Je ti šestnáct."

Jeho tvář se zamračí a je to upřímně ta největší emoce, kterou jsem kdy na dětském obličeji viděl. "Vím, jak starý jsem. A taky vím, že jsem slíbil mojí mámě, že bych se o ně postaral."

"Bolelo by přijmout něčí pomoct?" ptám se. Pošťouchnu ho do ramene. "Kdy začíná zápasení?"

"Příští týden, ale nebudu chodit." Zamračí se. "Nemám čas."

"Kolik času potřebuješ?"

Ztěžka si povzdychne. "Jsou to dvě hodiny po škole každý den. Zápasy o víkendech a jednou večer v týdnu. Mellie a Joey jsou už tak celý den ve školce. Nemůžu je ještě nechávat s chůvou."

"Nemusíš je nechávat s chůvou. Nech je s jejich tetou." Ukážu ke Skylar, zachytí to a přimhouří oči. Zavrtím na ní hlavou. Pochopí to, ale je pořád zvědavá. "Je jejich zákonný zástupce, Sethe. Ne ty."

Ztiší hlas, když mluví, je tak tichý, že ho sotva můžu slyšet, ale rozeznávám slova. "Bojím se, že když jí požádám o příliš mnoho, odejde. Pak všichni půjdeme do pěstounské péče a budeme oddělení. Nikdo jiný nás nechce." Jeho čelist sebou škubne, jak zatne zuby. "Víš, že se zeptali mého táty, jestli si nás všechny vezme?"

Nevěděl jsem to. "A?"

"A řekl, že by si vzal mě, ale nevzal by si Mellie a Joey." Podívá se na ně, jeho pohled se zjemní, ale pořád je naštvaný. "Můžeš tomu uvěřit? Dal by je někomu jinému. Komukoliv jinému. Moje máma by byla šíleně naštvaná, kdyby to věděla." Zavrtí hlavou. "Stojí to za hovno."

"Stojí to úplně za hovno," říkám znova.

Seth se zakření. "Stojí to úplně za hovno," opakuje.

Pete přijde přede mne, natáhnu se a strčím ho do boku. Podívá se na mě. "Mluvíte lidi o mém zadku?" zeptá se. Podívá se na svůj zadek, dělá z toho velkou věc. "Chci říct, sakra, vím, že je pěkný, ale stejně."

Umístím nohu na jeho zadek a odkopnu ho do strany. Jde a schová se za Reagan. "Podívej, co udělal, princezno," říká. "Nakopnul mě." Zabalí kolem ní ruce a říká, "Jdi mu nakopat zadek kvůli mně, jo?" Postrčí jí mým směrem. Každý ví, že Reagan je expert na bojová umění a při trénincích mě otočila přes její rameno více než jednou.

Zvedám ruce na znamení kapitulace. "Prosím ne," říkám. "Měl jsem rakovinu," připomínám davu. Pořád za to mám body k dobru.

Reagan se směje. "Už nemůžeš vytahovat kartu s rakovinou," říká. "Dva roky s čistým štítem zdraví." Zvedá dva prsty. "Pamatuješ, že jsme měli párty na oslavu?" Padne dolů vedle mě, dám jí ruku kolem ramen a přitáhnu si jí, abych jí dal pusu na čelo. Byly doby, kdy nemohla být v přeplněné místnosti, aniž by nebyla nervózní, ale už taková není. Není taková od doby, kdy byl její útočník chycený a šel do vězení. Tam zemřel, takže mu nemusela čelit u soudu. Reagan je teď mnohem víc sebejistější, když jsou ty trable za ní. Jistě, některé věci se k ní stále dostávají, ale většinu času je to prostě Reagan. Je to Peteovo dívka a část rodiny.

Všímám si, že všichni už jsou na nohách. "Už jste zaplatili účet?" ptám se.

Paul přikývne. Skylar se mu snaží strčit peníze, ale odmítá to. Musím si připomenout, abych mu později zaplatil za jejich část večeře. Skylar protestuje, ale on jí ignoruje, přesně jak by měl. Skylar si strká peníze dopáleně do kabelky.

"Děkujeme za pozvání," říká. Jde k Sethovi a začíná si od něj brát Mellie, ale natáhnu se kolem ní a zvedám místo toho spící dívku já. Mellie mi zabalí její ručičky kolem krku a nohy kolem pasu a lpí na mě jako opice na suchý zip. Moje srdce maličko klopýtne. Líbí se mi ten pocit. Líbí se mi hodně a srdce mě bolí, protože to nikdy nebudu mít.

"Můžu ji vzít," říká Skylar, natahuje ruce.

"Mám ji," říkám a Seth vstává s Joey obalenou kolem něj. Nadhodím si Mellie o něco výš a udělá ňufací zvuk proti mému krku. Nemám žádnou touhu dát ji dolů.

"Uvidíme se doma?" ptá se Paul, natáčí se ke mně se zvědavým pohledem.

Přikývnu. Popohání všechny bratry ven ze dveří, když se Reagan, Emily a Friday loučí se Skylar. Slyším nějaká mumlavá slova o zavolání jim, když bude potřebovat pomoc, Skylar se na ně usměje a jde k nim pro objetí. Když vstoupíme na chodník, říká mi, "Můžu ji nést. Byt není daleko." Znova natahuje ruce, otáčím tělo pryč, blokuji ji.

"Ponesu ji domů," říkám. Cítil bych se mizerně, kdybych jí nechal, a stejně by nikdy nebyla schopná nést ji celou cestu v těch podpatkách. A tajně jsem rád, že jsem dostal příležitost strávit nějaký čas s dětmi.

Vede nás do bytu, Seth jde přímo do pokoje, který sdílí děvčata, pokud tomu napovídají dvě postele. Stáhne přikrývky a položí Joey na prostěradlo. Sundá jí kabát a odhodí na stranu boty, pak na ní vytáhne přikrývku. Dělám to samé s Mellie a jsem rád, že se nemusí koupat nebo převlékat do pyžama, protože se mnou nejsou příbuzné a já bych nevěděl, co s tím dělat.

"Díky za pomoc," říká Seth tiše.

"Kdykoliv," odpovídám. Obrací se, že vyjde z místnosti, ale popadnu ho za rameno. "Sethe," říkám. "Nejsi sám."

Podívá se mi do tváře. "Vím," odpoví tiše. "Dobrou noc." Vypíná Mellie a Joey světlo a zavírá za námi dveře.

"Dobrou," říkám.

Ztěžka vydechnu a jdu zpátky do obývacího pokoje. Seth mizí do svého pokoje, aniž by promluvil ke Skylar.

Trhnu palcem k Sethovu pokoji. "Vždycky od něj dostáváš tichou domácnost?" ptám se. Nutí mě to chtít mu vytáhnout hlavu ze zadku, ale není můj. Nemyslím si, že to dělá, aby byl neuctivý. Myslím si, že to dělá proto, aby zmírnil její břemeno až do bodu, kde nebude existovat. Nevím, jestli bych mu měl vynadat nebo mu dát medaili.

Pokrčí rameny. "Mně to nevadí." Ale její hlas je slabý. "Dívky jsou uložené?"

"Jo," říkám. Následuji ji do kuchyně. Chtěl bych říct, že to je jen proto, abych s ní mohl mluvit, ale je to trochu proto, že se mi líbí výhled na její zadek. Skopne své boty a je ve svých punčochách. Zajímalo by mě, jestli to jsou punčochy s jedním z těch malých podvazkových pásů. Přejedu si rukou po tváři, snažíc se setřít své myšlenky pryč. Má přítele.

Skylar vytáhne z lednice lahev vína a nalije si sklenku. "Dáš si?" zeptá se.

Opravdu víno nepiju. "Ne, díky."

Přimhouří oči, sáhne do lednice a vytáhne pivo.

"Teď tohle si vezmu," říkám se smíchem.

"Kendra musela mít ráda pivo," říká. "To bylo v lednici." Drží svou sklenici. "Pijí mámy víno?" zeptá se.

"Moje ano," říkám. Následuji ji do obýváku a sedám si na jeden konec gauče. Sedá si na druhý.

"Byla tvoje máma dobrá máma?" zeptá se.

"Ta nejlepší."

"Máš štěstí," říká s odfrknutím. "Byla jsem vychovaná chůvami, kuchařkami a hospodyněmi. Neustále se v tom střídali." Pokládá si hlavu dozadu na gauč a na chvilku se zadívá na strop. Pak dopije víno ze sklenice a položí ji na stůl. Zívne, delikátně si zakryje ústa. "Omlouvám se," říká. "Dlouhý týden." Usměje se a můj dech se zadrhne, až dokud si nevzpomenu, že by měl vycházet dovnitř a ven.

"Měl bych jít," říkám.

"Nemusíš odcházet," řekne. "Je hezké mít si s kým popovídat."

Znova se usadím. Nechci odejít. Mám rád tohle ticho s ní, a nevím proč. "Chceš nějakou nevyžádanou radu?" zeptám se.

Odfrkne. A je to tak zatraceně roztomilé, že se nemůžu zadržet od křenění. "Beru všechny rady, které můžu dostat."

"Řekni Sethovi, že by měl chodit na zápasení."

Její obočí vystřelí nahoru. "Zápasení?" zeptá se.

Přikývnu. "Miluje sport. Byl v loňském roce regionální mistr."

Trochu se posadí. "Kdy to začíná?" zeptá se.

"Příští týden."

"Proč mi to neřekl?"

"Umm…" Nevím, kolik jí toho říct. "Bojí se, že pokud ti dá toho příliš mnoho na práci, opustíš je a pak dá stát jeho sestry do náhradní péče."

Zavrčí a poposedne si dopředu. "A tohle všechno jsi z něj dostal během večeře?"

Přikývnu a zvednu si pivo ke rtům. "Znám je déle," říkám.

"Jak dlouho ses s Kendrou scházel?" zeptá se.

Zadusím se pivem. Minutu kašlu do sevřené pěsti. "Cože?"

"Ty a Kendra," říká znova. "Jak dlouho jste spolu chodili?"

"Oh, nebyli jsme takhle," rychle říkám. "Byli jsme jen kamarádi."

"Oh," říká. Pak se přes místnost usadí ticho. Nakonec řekne, "Takže zápasení, hm? Není to trochu barbarské?"

Usměji se. "Ne. Je to celé o strategii a síle a kondici. Je to pro něj dobré."

"Co když se zraní?"

"Je to kluk. Zraní se."

"Máš všechny odpovědi, že?" říká.

Bohužel nemám jakékoliv odpovědi. Na nic. "Kdyby zápasil, musel by tam chodit každý den přímo po škole. To by ti dalo nějaký čas poznat Mellie a Joey, když je vyzvedneš."

Přikývne. "To zní jako plán."

"Každý potřebuje plán," říkám s úšklebkem. Usměje se a já cítím v srdci to malé třepotání.

Slyším za námi otevřít se dveře a Seth vyjde z jeho pokoje. Podívá se na nás, jeho pohled střelí ze Skylar na mě a nazpátek. "Všechno v pořádku?" zeptá se.

Skylar se posadí a opře si lokty o kolena. "Matt mi právě říkal o zápasení," říká.

Seth zasténá a hodí hlavu dozadu, posílá mi pohled, jako by si přál, abych držel jazyk za zuby.

"Myslím, že by ses měl přihlásit," říká Skylar. Její hlas se trošičku chvěje.

"A co holky?" zeptá se Seth.

"Co s nimi?" odpovídá. "Začnu je vyzvedávat každý den."

Seth se poškrábe na hlavě. "Jsi s tím v pohodě?"

Skylar přikývne a usměje se na něj. "Nemám s tím problém."

Seth se na ní taky usměje. "Ok," říká.

"Dáš mi vědět, až budeš mít utkání, abych se mohla přijít podívat?" zeptá se.

"Zápasy," řekneme Seth i já oba najednou.

Skylar se zasměje a zvedá ruce nahoru, že se vzdává. "Zápasy," opakuje. "Omlouvám se," říká, ale pořád se směje. "Takže můžu přijít na tvoje zápasy?" požádá.

Seth přikývne. "Jistě." Podívá se ke kuchyni, jako by se chtěl vypařit. "Jen jsem si šel pro trochu vody a jdu postele," říká.

"Dobrou noc," zavolá Skylar.

Otočí se přes rameno a tiše říká, "Dobrou, teto Sky."

Odchází a podívám se na Skylar, která vypadá trošku šokovaně. Jako kdyby se přes ni mohl přehnat silný vítr. "Jsi v pořádku?" ptám se.

Zasměje se a zavrtí hlavou. "Slyšel jsi to?" zeptá se.

"Půjde na zápasení?" Jsem trochu zmatený.

"Ne," říká tiše. "Nazval mě tetou Sky." Uvědomím si, že její oči jsou trošku zamlžené, takže jí stisknu koleno. Zakryje mou ruku její a podívá se na mě. Její pohled střelí přímo do mého nitra. "Díky ti za pomoc." Najednou zapípá její telefon v kapse, pustí mou ruku, aby ho vzala. "Můj přítel," říká. Nevypadá moc ráda, že o něm slyší.

"Měl bych jít." Má zasranýho přítele, blbče, připomínám si. Dostanu se na nohy a hodím pivní lahev do koše na tříděný odpad. Následuje mě do dveří. "Zavolej mi, pokud budeš cokoliv potřebovat," připomínám ji. Nebo i pokud nebudeš nic potřebovat, chci dodat, ale neudělám to.

Nakloní se proti dveřím. "Zavolám," říká. A věřím ji. Jen doufám, že se stane něco strašně špatného a skutečně mi zavolá. Ne ztráta života nebo končetiny nebo něco tak drastického. Možná děravý dřez nebo rozbité WC. "Dobrou," říká.

"Dobrou," odpovídám. Zavírá dveře a já tu chvilku stojím, protože nemyslím, že bych chtěl být někde jinde raději.

Dveře se najednou otevřou a Sky vystrčí hlavu ven. Narazí do mé hrudi a já ji zachytím za loket. Snažím se setřít úsměv ze své tváře, ale je to téměř nemožné. "Potřebovala jsi něco dalšího?" ptám se se smíchem.

"Jsi pořád tady," říká mi proti hrudi. Teplo jejího dechu dělá legrační věci v mém nitru. A zbytku mě. "Chtěla jsem se tě na něco zeptat," říká, její hlas je sípavý.

Nakloní se ramenem do dveří a podívá se na mě, její oči jsou tak modré a jasné, že bych do nich mohl spadnout a zůstat tam. Skousne si spodní ret mezi zuby a pak rychle vyhrkne, "Zmínil ses, když jsme šli do restaurace, že jsi nevzal mou ruku jen proto, že se třásla. Přemýšlela jsem… um… proč jinak bys to mohl udělat."

Natáhnu se a zatahám za koženou šňůrku, která drží moje vlasy vzadu, a nechám je padnout kolem obličeje. Pak udělám velký proces s tím, že je svážu zpátky nahoru, ale opravdu si chci jen koupit nějaký čas, než přijdu na to, jak jí odpovědět. Zakřením se. "Zmínil jsem se, že to nebyl jediný důvod, že?" ptám se, pořád zdržující.

Přikývne, pořád trápí ten spodní ret. Její tváře jsou růžové a oči jasné.

Neznám způsob, jak správně odpovědět, takže se místo toho skloním a políbím ji na tvář. Přetrvám tam, nechám její dech přejít mi přes rameno, když nasávám její vůni. Je čistá a dívčí, s nádechem citrusů a je tak zatraceně úchvatná, že stěží můžu přestat ji očichávat. Vezmu si ještě poslední nádech a zašeptám, "Udělal jsem to, protože tě mám rád." Lehce se zatřese a vidím, že jí stojí chloupky na rukou. Přinutím se odejít. Vyžaduje to vše, co mám v sobě, abych se neotočil a nepodíval se na ní znova. Ale neudělám to. Pokračuji v chůzi.

*****

Mířím do našeho bytu a zastavím se, když vidím někoho sedět na gauči, jak mluví s Paulem. Můj bratr vstává a vypadá pekelně nesvůj. "Podívej, kdo zaskočil," říká Paul a ukazuje na našeho hosta. Moje euforie okamžitě končí. Všechny dobré myšlenky, které jsem měl, když jsem opustil Sky, jsou náhle zničené zdí, kterou je zrada a podvádění.

Jeho jméno je Kenneth a býval mým nejlepším přítelem. Až do okamžiku kdy šukal mojí snoubenku, April. "Kene," vyjedu. "Co tady kurva děláš?" zeptám se.

Paul se dostane mezi nás, jako kdyby mě mohl od něj udržet, kdybych opravdu chtěl z něj kousek. Stěží ne.

"No," říká Ken. "Já… um… doufal jsem, že bychom si mohli promluvit." Podívá se na Paula, jako kdyby před ním nechtěl něco říct.

Paul si stoupne vedle mě. "Chceš, abych odešel?"

Pokrčím rameny. Můžu nakopat Kenovo zadek stejně tak dobře s ním v místnosti, jako to můžu udělat bez něj. "Dělej cokoliv, co chceš," říkám. Sáhnu do lednice a beru pivo, otevřu ho přiložením k okraji pultu a bouchnu. Pak šlehnu kovovým víčkem do koše. "Trefa," zašeptám do místnosti, když letí dovnitř.

Jdu k pohovce a usadím se, nohama spočinu na konferenčním stolku a začnu projíždět programy.

"Zavolej, když mě budeš potřebovat," říká Paul a pak zmizí do svého pokoje. Jako bych ho musel zavolat. Bude mít ucho přilepené na dveřích, dokud Ken neodejde.

Ken si sedá na gauč naproti, zadek posazený na kraji. Opře si lokty o kolena a nakloní ke mně.

"Proč jsi tady, Kene?" ptám se. Udělá nejlíp, když mi to řekne, abychom mohli skončit tohle nepříjemné setkání.

"No," říká. Zastaví se a poškrábe na zátylku, přejíždí rukou nahoru a dolů pořád dokola. Jeho nepohodlí ve skutečnosti způsobuje, že se cítím o něco lépe kvůli celé téhle situaci. Nechám ho dusit se. "Chtěl jsem ti říct o svatbě," říká pomalu, vyslovuje opatrně.

Předstírám nenucenost, ačkoliv cítím cokoliv jiného. "Kdo se bere?" ptám se.

Raději by kurva neměl říct, že on a April.

"No, požádal jsem April, aby si mě vzala," vyhrkne, vypadá dokonce ještě hůř než před chvilkou. Mračí se, jako by se bál, že ho praštím. Sakra, pořád bych mohl.

"Gratuluji," říkám s kamennou tváří. Snažím se nedat jakýkoliv cit do hlasu, protože kdybych to udělal, řval bych, křičel a ječel jako raněný medvěd, protože se cítím jako někdo, komu strčili do vnitřností doruda rozžhavený pohrabáč.

"Chtěl jsem být první, kdo ti to řekne," říká. "Vzhledem k situaci." Mačká ruce dohromady.

"Vzhledem k situaci, že jsi šukal mojí přítelkyni," říkám a pak si vezmu poslední doušek piva. Tohle jedno mi možná stoupne do hlavy, protože jsem ho vypil moc rychle. Ale opravdu se nestarám.

"O-ona byla r-raněná," koktá. "Po tvé diagnóze a tom všem, víš?" Dívá se na mě, jako by čekal na potvrzení. Potvrdím, že je hlupák. Prolhaný, podvádějící, ne-dobrý, chabý nejlepší přítel. "Tak nějak jsme do toho spolu spadli."

"Zakopl jsi a spadl přímo do její kundičky, že?" Zvedá ruku a začíná koktat, ale pokračuji v řeči, jako by mi to bylo jedno. "Naprosto rozumím. Stalo se mi to jednou nebo dvakrát. Pravděpodobně tu samou noc, kdy se to stalo tobě." Odfrknu si.

"Matte," říká. "Vím, že jsem ti už před tím řekl, že se omlouvám, ale prosím musíš vědět, že jsme neměli v úmyslu, aby se to stalo. Nikdy jsme ti nechtěli ublížit."

Byl jsem chvíli raněný, ale teď jsem za tím. Naštvaný je mnohem lepší vykreslení, než raněný. "Kolikrát po mě chceš, abych vám pogratuloval?" ptám se.

Povzdychne si. "Jen jsem nechtěl, abys to slyšel od někoho jiného," říká. "Zachoval jsem se špatně, ale pořád mám největší respekt pro tebe jako pro přítele."

"Díky," vyštěknu.

"Hej, slyšel jsem, že nemoc ustoupila," říká. Usměje se, jako by byl za mne šťastný. "Jsem tak rád, že se ti vede dobře."

"Díky," zavrčím. Zřejmě jsem se změnil na barbara. Na barbara, kterému to je u prdele.

Postaví se na nohy. "No, pravděpodobně bych měl jít." Natáhne ruku směrem ke mně. Visí tu ve vzduchu mezi námi, dokud konečně nepochopí náznak, že bych se ho nedotknul ani se zasranou deset stop dlouhou tyčí.

"Kdy je svatba?" ptám se, když taky vstávám. Jsem zřejmě požírač sebetrýznění.

"Příští víkend," říká.

Zvednu obočí a odfrknu. "Tak brzo, jo? Museli jste to už chvíli plánovat."

Znova se začne škrábat na zátylku. "Um… ve skutečnosti ne. No, plánovali jsme to, ale rozhodli jsme se přesunout datum. Um…" Podívá se mi do očí, jako by doufal, že zmírní náraz. "April je těhotná."

Můj dech ze mne vylítne. Zavírám oči a vdechuji nosem, protože mám pocit, že budu zvracet. Přinutím se oči otevřít a jdu ke dveřím. Je to vše, co můžu dělat, abych mu nedal nohu na zadek a nevykopl ho.

"Můžeš… um… Pro April je opravdu důležité, abychom měli tvoje požehnání."

"Nepotřeboval jsi moje požehnání, když jsi jí šukal," říkám. "Proč ho potřebuješ teď, když jsi jí zbouchnul?"

"Cítí se špatně kvůli tomu, jak se to vyvinulo," říká.

"Dobře," vyštěknu. "Měla by." Měla by to nenávidět. Měla by nenávidět sebe, protože padla do něčí náruče, zatímco já jsem dostával plné výstřely od chemoterapie a téměř jsem kurva zemřel.

"Není špatný člověk," říká. "Jen udělala chybu. My oba jsme udělali."

"Chyba se stane jednou," vysvětluji, zvedám jeden prst. "Ne tucetkrát." A to je jen, o kterých vím. "Po první je to výběr, ne chyba."

"Prostě nevěděla, jak se s tou situací vypořádat."

"Myslíš jako zůstat po mém boku?" Zvedám ruce, jako bych chtěl, aby odpověděl. Ale opravdu nechci. Vůbec ne.

"Rád bych, abychom byli všichni znova přátelé," říká. Téměř žadoní. A smál bych se tomu, kdyby mě to nenutilo brečet.

"To se nikdy nestane," říkám. Otevírám dveře a ukážu mu, aby prošel. Za dvě vteřiny začnu počítat do deseti.

Na vteřinu se rozzáří. "Hej, Paul mi řekl, že se s někým vídáš."

Paul udělal co? "Takže?"

"Takže myslím, že je to skvělé. Jsem za tebe šťastný." Poplácá mě po rameni a stiskne ho, než se na to podívám, přemýšlejíc, jak zlámu každý z jeho prstů. Trhne rukou zpátky. "Myslím, že bys jí měl přivést na svatbu. Bude to jako za starých časů. Co říkáš?"

Jen na něj zírám.

"No," říká a usmívá se, jako kdyby vyřešil světový hlad během jednoho večera. "Jsem si jistý, že ti April pošle pozvánku. Byli bychom rádi, kdybys tam byl."

Malý ďábel na mém rameni si mě dobírá. "Hej, jak se April cítí ohledně toho, že šukáš její nejlepší kamarádku?" zeptám se. Fámy jsou zábavný, když nejsou o tobě.

Škubne mu sval v čelisti. "To byla chyba."

"Děláš jich spoustu, že?" ptám se.

"Jsem člověk," říká. Posune si výš pásek.

Je člověk bez morálky a svědomí. Ačkoliv nemůžu říct, že April s ním nedostala, co si zaslouží.

"Pokud přijdeš na svatbu, ocenil bych, kdybys jí nepřipomínal tyhle záležitosti s její nejlepší kamarádkou." Dívá se všude možně, jen ne na mě. Ukážu do chodby a vyjde tím směrem.

Neříkám nic víc. Mávne, když jde ven ze dveří a já je za ním zabouchnu. Udeří tak tvrdě, že stěny vibrují. Paul přijde ze svého pokoje.

Jdu pro další pivo do lednice a opakuji svou otevírací proceduru, zpívajíc, "Zásah!" razantním šeptem, když víčko doplachtí do koše.

"Jsi v pořádku?" ptá se Paul.

"Fajn," utrhnu se.

"Jsi si jistý?"

"Jo."

"Nevypadáš v pořádku."

"Jdi do prdele."

Paul si povzdychne.

"Kolik jsi toho slyšel?" ptám se.

Zašklebí se. "Všechno?"

Jdu si sednout na gauč a neříkám nic z toho, co mám v hlavě. Abych řekl pravdu, zdemoloval bych to tu, kdyby tu Paul nebyl.

"Nemůžu uvěřit, že chtějí, abys přišel na svatbu." Odfrkne si.

"Proč jsi mu řekl, že se s někým vídám?"

Paul se zakření. "Zdálo se to v té době vhodné. Bastard byl celý samolibý, když mi říkal, jak báječný je jeho život."

"Takže jsi vytvořil úžasný život pro mě."

Paul pokrčí rameny. "Nezdálo se, jako by to bolelo."

Kurevsky to bolí. Můj život je možná osamělý, ale je můj. Je to vše, co mám, a když se dostanete blízko ke ztrátě života jako já, oceníte v něm každou věc.

"Chystáš se jít na svatbu?" ptá se Paul.

Pokrčím rameny. "Nevím." Hraju si s třásněmi na polštáři, natáčím je na prst pořád dokola.

"Možná by to bylo dobré uzavření," říká.

"Je to už uzavřené."

"Není."

Nakloním se k němu. "Ty chceš mluvit o uzavření, Paule. Pak si pojď popovídat o tobě a Kelly. Pojď mluvit o skutečnosti, že pořád šukáš mámu svého dítěte, dokonce i když oba taky šukáte i s dalšími. Máme se bavit o tomhle uzavření?

Paul stiskne rty dohromady. Pak vstane a jde do jeho pokoje, zavře za sebou tiše dveře. Nepraští mě, což si zasloužím. Jen jde pryč. Myslím, že jsem se trefil příliš blízko.

Moje srdce mě bolí za to, co jsem mu udělal. Ale byl to jediný způsob, jak ho přinutit, aby toho nechal.

Uzavření. Zasrané uzavření. Ta rána je pořád otevřená a hnisající a bolestivá a surová a tak zatraceně dráždivá, že nevím, co s tím dělat. Bude to někdy lepší? Nevím, jak.