LV - 1. kapitola

Překlad: Romana

3 roky

6 týdnů

5 dní

Když mi bylo šest, táta mi řekl něco opravdu pravdivého: každý má seznam věcí co musí udělat.

Trvalo mi to dalších jedenáct let opravdu jeden udělat, ale díky nějakému kreténovi v mém životě, můj seznam je hotový:

1. Nemluv o lásce

2. Nemysli na lásku

3. Myšlení a mluvení o lásce vede k Lásce, která je nepřítel. Nestýkej se s nepřítele. Dokonce, i když ti žhaví herci z filmu dělají, že vypadá roztomile a pěkně a lákavě, nezamiluj si to. Je to největší špatnost na světě, nejhorší ničema vytvořil hormony napumpované pubertální pitomce. Je to vtipálek, Lex Luthor, jeden obézní chlap, který vždy zametá se Scooby-Doo gangem. Je to rozhodující šéf v obrovském vtipu nazývaném tvůj život.

Každý na party Avery Brighton má svůj vlastní seznam, a většina z nich vypadá takhle:

1. Opít se
2. Opít se víc
3. Snažit se nepozvracet nikoho roztomilého
4. Snažit se skórovat s nejroztomilejší osobou, kterou ses snažil nepozvracet.

Je to spolehlivý seznam, který je jednoduchý následovat dokonce i pro idioty. Zajištuje, že jsi dost opilí na to si myslet, že každý je roztomilí, takže to nehodíš na nikoho a taky se snažíš skórovat s každým. Je to v podstatě pro lidi, kteří moc sledují MTV a myslí si, že je zábava byt stále opilý a dělat to s někým koho si nepamatují. To děla každého tady nesnesitelným. Zvláště kluky. Jeden z nich mrskne jeho rukami kolem mých ramen, červený v obličeji a mumlá podmětné o tom jít někde kde je víc klidu. Zkroutím můj ret a odstrčím ho pryč předtím, než spěchám do kuchyně. Lidé jsou příliš zaneprázdněni chlastáním, aby se obtěžovali sbalit holky. Ne že bych přišla o hodně. Balení je pořád nová věc, divná věc, protože kluci zpravidla nebalí tlusté holky a to je co jsem bývala. Tlustá holka.

Stáhnu svoje Florence and the Machine tričko dolu a ujistím se, že zakrývá všechno. Vychloubáním se tvých táhnoucích značek k celé 'cool' populaci East Summit High pravděpodobně není nejlepší cesta jak si udělat vlivné přátele. Nebo kamarády, tečka. Spokojím se s oběma. Sakra, spokojím se s nepřáteli v této sazbě. Bez kotvy, moře střední školy je nejmizernější jízda na světě.

"Isis!" Opilá holka mě pocákala, černé vlasy přilepené potem k obličeji. " Ahoooj! Jak… co… tady děláš?"

"Uh, ano?" Zkusila jsem. Ona se chichotá.

"Jsem Kayla. Potkali jsme se na historii…. Planety"

"Světové historii," Nabídnu

"Jo!" Zatleská a ukáže na mě. "Wow. Jsi opravdu chytrá."

"Budu opravdu mokrá, jestli stým nepřestaneš." Jemně umístím její ruku na pravo, její červený kelímek piva prekérně kape na podlahu a mé kalhoty.

"Oh, budeš mokrá?" Zavírá obě její oči opravdu pevně a směje se. Když nereaguji, udělá to znova.

"Co to děláš?" Ptám se.

"Mrkám!"

"Odkud pocházím, tomu říkáme, opila."

"Opilá?" Zasměje se, a stříká trochu piva se slinami na mě. "Dokonce ani trochu!"

"Podívej, ty si opravdu - " Zastavím jak Kayla krká. " - skvělá a díky za povídaní k divné, nove holce, ale myslím, že si potřebuješ jít lehnout. Nebo možná vrátit se v čase. Před vynálezem likéru."

"Jsi zábavná! Kdo tě pozval?"

"Avery."

"Ohhh, dělá to zase." Kayla se směje. " Nepij punč!"

"Cože?"

"Ona pozve všechnyyy nové dětska na party. Pokud zůstanou celou noc bez brečení nebo zmáčením sami sebe, jsou skvělí."

Super. Sedm hodin flámovaní, pitím mizerného piva přineseným nějakým starším bratrem je prokázáním půdy pro ty, co jsou v pohodě a ty co nejsou. Měla jsem to očekávat od nudného, sterilního, malého předměstí v Ohiu.

"Co je v tom punči?" Ptám se, a dívám se přes ramena na obrovskou plastickou mísu plněnou červenou tekutinou.

"Sušený lax….lax…. prášek!" Zakončuje Kayla. Pár kluků kolem ní krouží jako žraloci, jen čekající na moment kdy odpadne, z hranice opilá na příliš opila protestovat. Zamračím se na ně přes její ramena a zatáhnu ji za ruku ke schodům, co vedou do druhého patra, kde je ticho a není plné nadržených supů. Opřeme se o zábradlí a díváme se na chaos pod námi.

"Takže odkud jsi znovu?" Kayla se zeptá. Teď, když není bláznivě kymácející, mužů se na ni dobře podívat. Její tmavé vlasy a očí ji dělají jednu z těch ne-bílých lidí ve škole. Její kůže je jantarová, barva plástev. Je opravdu pěkná. Lepší než většina holek tady, v každém případě a definitivně lepší než já.

"Jsem z Floridy," Říkám. " Good falls, malé, nudné místo. Hodně komárů a fotbalových fandů."

"Zní to hodně jako tady," Chichotá se, supěním zbytku jejího piva. Někdo dole otevře směsici párku a začne je házet okolo. Holky zaječí a vyberou je ze svých vlasu a kluci je mrsknou na ostatní a snaží se dostat dolů holčičí trička. Párek letí a zasekne se na lustru a Kayla 'oooh'.

"Averyně mámě se to nebude líbit," Říká.

"Její rodiče jsou pravděpodobně úplní snobi."

"Jak si to věděla? Oni jsou VEO nebo něco takového."

"CEO.!"

"Jo! Hádám, že to je opravdu důležitá práce, ale potom jsem myslela, že to je opravdu těžké, a jak to muže být tak důležité když to jsou jenom tři dopisy?"

"Jsi na něčem. Něčem opravdu opilém ale definitivně na něčem."

Rozzáří se na mě a natáhne se přese mě, aby se dotkla kousku mích vlasů. " Líbí se mi ta barva."

"Violet Madness," Říkám. "Tak to je na té krabici napsané."

"Oh, ty ses sama obarvila? Super!"

Bylo to částí mé dohody se sebou, zhubnutí, obarvení mých vlasu, sehnat oblečení, které my opravdu padne. Stát se lepším člověkem. Stát se osobou, se kterou by někdo spolehlivý chtěl randit. Ale neřeknu ji to, protože to bylo mé staré já - ta která si myslelo, že laská, nebyla hloupá. Ta, která by udělala cokoliv pro kluka, dokonce zhubla 38 kg dietou a pocením se jako prase. Ta, která by šla do špinavých klubu pít a kouřit jen aby se poflakovala s jeho kamarády. Ne dokonce on. Jeho kamarádi. Snažila jsem se, aby mě přijaly a on aby mě měl rád víc.

Ale tohle já už nejsem. Nejsem v Good Falls. Jsem v Northplains v Ohiu. Nikdo nezná mé stará já, takže ji nebudu vláčet do záře reflektoru, jen abych uvedla do rozpaků mé nové já. Jsem zoufala po přátelích, ne společenskou sebevraždou. Tam je fajn, patetická linka mezi dvěma a já chodím po špičkách jako baletka při jejím prvním recitálu.

"Oh sakra" Kayla najednou zasyčí. " Nevěděla jsem, že on tady bude."

Podívám se, kam se dívá. Je to nepochybně ten o kom mluví. Uprostřed chaosu házením párku a opilým tančením na Black Eyed Peas je samostatný ostrůvek ticha. On bude alespoň 185 cm. Jeho ramena jsou široka a všechno okolo něho je štíhlé - jeho pas, dlouhé nohy, jeho směsně ostré lícní kosti. Jeho nepořádné vlasy nejsou docela blond, ale nejsou taky docela hnědé - spise jako tumbleweed barva (pozn. překladatele: nevěděla jsem jak to přeložit) Vedle mě ho Kayla okukuje se vším co má a není jediná. Holky zamrznou, když vstoupí dovnitř a kluci na něj házejí hnusné pohledy. Kdokoliv on je, můžu už říct, že je to jeden z těch lidi, co jsou populární ve všech špatných směrech.

V kráčí dál do středu party, uchováváním sám sebou. Normálně kývneš na lidi, když vstoupíš dovnitř nebo se povídáváš na někoho, koho znáš v moři lidi. Ale ne tenhle kluk. Jen prostě vejde. Nemusí se tlačit nebo strkat ostatní pryč- lidi mu uhýbají přirozeně. Je to jako by měl neviditelny štít kolem sebe. Má trvalý znuděný výraz v obličeji, jako by všechno kolem něj bylo úplně nezajímavé.

"To je Jack. Jack Hunter," Kayla zašeptá." Nikdy nechodí na takové party. Oni jsou pod jeho úroveň."

"Pod jeho úroveň? On je na střední škole, Kaylo, ne na zatraceném královském dvoře."

"On má tady přezdívku: Ledový princ. Takže je tak trochu královsky."

Směju se. Když Kayla zůstává vážná tak přestanu.

"Počkej, ty si neděláš srandu? Vy ho tak opravdu nazýváte?"

Ona zrudne. "No, jo! Prostě, jako nazýváme Carlose, mexického rozehrávače, žhavou tortillou a děsivého chlapa s příliš mnoho noži, který se rád potuluje kolem knihovny, Creeper McJeepers. Jack je ledový princ, protože takový on je!"

Znovu se zasměju, ale tentokrát to musí opravdu nahlas, protože Jack vzhledné. Teď, když je blíž můžu dobře vidět jeho obličej. Znuděný vyraz, neděla nic pro něj. Kayla ke mě zašeptá "Je roztomilí", ale to není vůbec. On nemá dětsky roztomilý obličej žádným způsobem holčičího chichotání během přespavačky a mezi hodinami. Je pěkný, ten druh lvi očí, ostrý nos, takový hezky jakého vidíš v italských značkových oblecích. Vidim proč ho nazývají ledovým princem. Stranou od husté mlhy okázalosti, která ho následuje, jeho očí jsou barvy zmrznutého jezera - modré tak světlé, že vypadají skoro průsvitné. A dívají se přímo na mě. Kayla udělá zvuk vyrušení podobný malým opicím a schová se za moje rameno.

"Dívá se na nás!" Zasyčí

"Proč se schováváš?"

Kayla něco zamumlá do mého trička. Protočím očí.

"Tobě se líbí."

"Ne tak nahlas!" Štípne mě do krku a zatáhne.

"Ow,ow! Nemůžeš mít moje obratle. Já je potřebuju!"

"Tak neříkej takové pitomé věci tak nahlas!"

"Ale tobě se libí!"

Ona se obrátí a já vyjeknu. Náš hluk nedělá nic, aby zabránil Jackovým očím - nebo očím kohokoliv jiného. Zvládnu vypáčit její prsty pryč, část mého nervového systému si je jista, že zadržím dech a vnořím se do koupelny se vyčurat. Záchod je špinavý a zaťukání je má cesta ven. Zůstaň silná. Tak či onak, tohle všechno skončí brzy. Bud budeme všichni mrtvý na otravu alkoholem, nebo se tvoje miska rozpadne z galonu kyseliny ze zvracení, kterému jsi byla vystavena. Dají ti odchozí výhody? Ne? Měli by. My bychom měli protestovat. Demonstrant. Spojený svaz záchodů.

Když skončím s mluvením k záchodu v úplně duševně zdravým chováním. Vyjdu ven k přesné věci, kterou jsem nechtěla vidět: Kayla je dole, zase. Ale kluci ji nechávají na pokoji. Kromě jednoho. Nebo spíš, je to jeden kluk, kterého ona nenechá na pokoji.

"Já tě o-obvykle nevidím na takových večírcích," Kayla koktá k nikomu jinému než k samému Jacku. On se posmívá.

"Ne, Já si obzvlášť neužívám valení se v blátě. Dneska večer je to výjimka." Podívá se dokola pokoje, jeho ret stočený. " Ale hádám, že ty jo."

"C-co? Ne, Myslím, jsem jen kamarádka Avery. Ona mě přinutila přijít. Já dokonce opravdu nemam rada tyhle večírky-"

"Tvůj proslov je nezřetelný a klopýtáš. Můžeš stěží kontrolovat svoje vlastní tělo. Pokud se takhle musíš opit, aby si zůstala na večírku, a tvoji kamarádi tě přinutí jít. Jsi idiot, který si děla špatné kamarády."

Kaylin výraz ztuhne, jako by dostala facku a potom se její očí začnou plnit slzami. Moje krev se začne vařit - kdo sakra si myslí, že je?

"To ne-není jak jsem to myslela-" Začne Kayla.

"A ty vypadáš přesně jako ten typ holky, která zůstane s kamarády, které nesnáší. Oni tě pravděpodobně nenávidí taky. Musí to být jednoduché, schovávaní se za všechen ten chlast a všech těch jmenovaných značek."

Kayliny slzy se kutali po jejích tvářích. Jack si povzdechne.

"Jsi tak bezpáteřní, že spadneš do slz ve vteřině, kdy ti někdo říká pravdu?"

Moje srdce buší v mé hrudi. Sevřu svoje pěsti tak pevně, že nemůžu cítit mé prsty. Strčím kluka s červenou tváří, který se mě snažil sbalit znovu stranou, a vymrštím sebe skrz dav. Kayla není má kamarádka. Nikdo tady není. Ale byla ke mě čtyři sekundy milá - opravdu milá, ne Aveřin sladký jed zvoucí - mě - k - divnému - party - testu milá. A čtyři sekundy je víc než jsem si myslela, že dostanu. Je to nejvíce, co jsem měla za dlouhou dobu. Jackův ret vystřeli nahoru v posměchu. Řekni to. Řekni jednu další věc pěkný kluku. Troufáš si.

"Jsi ubohá."

To je poprvé, kdy praštím Jacka Huntera do obličeje. A když moje klouby přijdou do kontaktu s jeho blbími vysokými lícními kostmi a on zavrávorá dozadu s rozzuřenou vánicí v jeho ledových očích. Nějak mam pocit, že to nebude naposled.

"Omluv se Kayle," Žádám, a celý dům je ticho. Začíná to jako čeření, lidi vedle mě a Kayli a Jacka upadají do ticha. A potom se pohne, skáče jako blecha, jako nemoc, tichý a hroziví a šířící se rychleji než kočičí fotka na Facebooku. Je to jako když celí večírek se zastaví, zpomalí, aby viděl, co Jack udělá. Oni chtějí show. Jsou stádo nelítostných malých hyen. Možná to Jack může vyctít, protože jak se dostane přes jeho šok, letmo pohledné opatrně okolo, jako když vyhodnocuje jeho další pohyb, a pak mě zachytí zírat tak mrazivě, že by to zmrazilo i lávu.

"Soudím podle tvého výrazu - " Překřížím mé ruce a zamračím se. " že praštění mě za bytím vola je něco nového."

Poklepe si na nos s jeho rukou, trochu krve stéká dolu k jeho puse. Nenuceně ji slízne z jeho palce, a potom z jeho rtu. Kaylin bílý obličej zasekli na místě jako panenka. Hudba dutě ječí a basa buší, jediná věc se opovažuje překážet s nervózním tichem celého pokoje čekajících. Jack nemluví. Tak já ano.

"Nech mě použít opravdu mala slova tak abys rozuměl," Řeknu s přehnanou pomalost. " Omluv se Kayle za to co jsi řekl předtím, než jsem tě přinutila krvácet."

Někdo se v davu zahihňá. Šepot pohybující se do uší lidi a ven z jejich úst. Nestarám se, co si myslí, nebo jestli jsem neprošla blbím party testem - pouze se starám o to, že se omluví Kayle. Zranil ji více, než si myslí.

"Proč jsi tak dychtivá bránit holku, kterou neznáš?" Jack se nakonec zeptá, jeho hlas hluboký a s chmurným smrtící dovedností. " Oprav mě jestli se mílím, ale nejsi ty nová? To by vysvětlovalo tu pitomou neznalost. Mají školy na Floridě? Nebo si se učila od krokodýlu a Vidláků?"

Společné 'ooooh' běží dokola pokoje. Červenání se plíží na moje tváře, ale nenechám to uskutečnit. Dostala jsem horši urážky. Tohle je nic. Posmívám se.

"Nemůžu stát opodál a dívat se zatímco malí, domýšlivý bastard šlape na jiné holčičí srdce. To není můj styl."

Tohle 'oooh' je vice hlasité. Cítím plamen hrdosti rozkvést v mé hrudi. Moje ruce a obličej jsou horké a třesu se, ale nedám to najevo. Nenechám ho vyhrát. Nevzdám se. Vypořádala jsem se s tucty maminčiných mazánků, jako je on v moji staré škole na Floridě. Všichni jsou stejní - my se urazíme, až ho já ponížím před všemi těmi lidmi tak hrozně, že to nemůže oplatit. Tohle je nejlepší cesta jak se to může stát. Kayla by dostala její spravedlnost.

Ale tak to není, jak se to stane. On to neoplácí. Naklání se, přes mé rameno, jeho rty tak blízko, že můžu cítit horky dech odrážející se od mého ušního lalůčku.

"Protože se to stalo tobě, že?"

Chytám můj dech. Snažím se to potlačit, ale ustoupím, a když to Jack vidí tak se směje. Ten zvuk je křehký a chladny jako zmrazena věc chápající po dvou, a drží ruce nahoře jako když se louči s místností a odchází skrz dveřmi, kterými přisel, noční trávník zaplnění špatně zaparkovanými autami, pohlcující ho.

Dům začne znovu mluvit. Lidi se smějí a tanči a znovu piji, dělajících to o zdi s obnovenou rázností. Žár a led najednou cákající přes mé žili, dozadu a pryč. Moje srdce je drcené těžkou železnou pěsti a já nemůžu dýchat. Kayla položí ruku na moje rameno.

"Jsi v pořádku, Isis?"

Jak to věděl? Mohl mě opravdu čist tak dobře? Jo, ta sama věc se stala mě. Kluk zlomil moje srdce - ne - víc než to. On zlomil moji duši, moje srdce, a to čím jsem byla. Po třech letech, devíti týdnech a padesáti jedna dní, bych měla být schopna skryt to lépe. Takže jak to mohl říct?

Každý se diva. Nemůžu utéct dveřmi, od té doby co odešel, nebo oni převezmou věci. Nemůžu jít nahoru sama, nebo oni budou předpokládat, že vyhrál. Vyhrál co? Nejsem si ještě jista ale nepřátelství mezi námi bylo cítit jako horečka - nepohodlně teplé a odmítající být ignorovaný. Nechtěla jsem nic víc než vlézt někam v klidu a ošetřit škrábance, které on rozpáral na zajících ranách, ale nemůžu. Lidi můžou jít zpátky na večírek, ale oni mě taky pozoruji pro potvrzení, co se přesně stalo, a jaké udělám další rozhodnutí.

Napadl mě na mém nejvíc osobním úrovni.

Otevřel to jedno zranění, o kterém jsem nikdy nechtěla přemýšlet, jediné kvůli kterému jsem utekla tady.

"Políbil mě!" hlasitě jsem oznámila Kayle. "Bylo to nechutné! Celí jazyk a žádná dovednost!"

Kayliné oči se rozšířily. Moje slova se ke mě vrátila v ozvěně přes hudbu v úryvcích různých lidských hlasů. Pusa. Nová holka. Jack Hunter. Ledový princ políbil novou holku. Za chvíli se to rozprostíralo, zatáhla jsem Kaylu za ruku a dovedla ji do kuchyně. Třásla se. Položím své ruce na její ramena a podívám se do jejích očí.

"Ty - Ty a on -" Začala.

"Neudělala jsem nic," Zašeptám. "Přísahám. Jen jsem to řekla, aby vypadal blbě."

Její oči chvilkové rozjasnila, pak zponuřely a nějak mě to udělá víc smutnou než naštvanou. Pořád ho má rada, dokonce i potom co ji nazval ubohou před tlupou lidi. Cítím se špatně pro ni. Bývala jsem ona, a proto se cítím tak zatraceně špatně.

"Nemůžu uvěřit, že jsi ho vlastně praštila!" Říká Kayla. " Jsi šílená!"

"Jsi blázen, líbí se tenhle kluk," Povzdechnu si. " Neřekla ti nikdy matka, aby si zůstala daleko od nezkrotných psů?"

"On není pes!" Protestuje. "Nikdy na mě neudeřil!"

"Protože je gay."

"Má dospěle vysokoškolské přítelkyně! A novou, jako, každý týden!"

"Protože je objednává z Ruska. Nebo Saturnu. Kterýkoliv má více holek, které jsou depresivně zoufalé po penězích."

Kayla zakolísá, a já ji pomůžu si sednou na vyleštěnou, dřevěnou podlahu oproti kuchyňskému pultu. Je tam velký kredenc. Cítí to oproti její zádům a opile to otevře a vleze dovnitř, a zavírá dveře za sebou. Stávám se extrémně trpělivou a chápající po celých deset vteřin, potom zaklepu. Mumlaní se ozývá ozvěnou z vnitřku.

"Běž pryč."

"No tak, neomlouvám se. On si to zasloužil, jasné?"

"Líbil se mi už od čtvrté třídy!" Kayla truchlí. "To bylo poprvé co ke mě vůbec mluvil! A ty… ty jsi do toho přišla a zkazila to! Je konec! Můj život je u konce!"

"Byl to dobře strávený život." Přikývnu.

"Vlastně já neumřu!" Vymrštěným otevře dveře kredence a naříká na mě.

"Ale zemřeš! Asi za takových sedmdesát let. Ale pro teď jsi moc živá a velmi moc jsi promrhala, takže si myslím, že tě odvezu domu."

"Ne! Může se odvézt sama!" Vyleze z kredence a ihned klouže na křupce. Chytím ji a vytáhnu nahoru a společně to zvládneme k předním dveřím.

"Můžeš se odvézt k útesu, ano."

"Možná taky!" Kayla zaúpí. " Jack mě teď nenávidí!"

"Oh, Jsem si jista, že si tě bude naprosto pamatovat jako 436 holek, které přinutil brečet."

Kayla propukne v pláč a já ji napůl vleču, napůl táhnu přes trávník do mého malého VW brouka. Je světlé zelený a zrezivěly, se zlomeným reflektorem a plechovkami sody pocházenými po podlaze, ale to je moje práce, abych dala každému vědět, že jsem chudá a to je opravdu vše co žádám od auta.

"Isis!"

Hlas ke mě vola. Kayla se snaží zastrčit ale je tak opila, že jenom trochu zavrávorá na místě a krká. Pomůžu ji do sedadla a zavřu dveře a otáčím se tváří k hlasu. Avery Brighton jde ke mně, červené lokny poskakuji, a zelené očí září. Je malebná Irska panenka, s porcelánovou kůži, urážlivými proporcemi a perfektním přívalem pih přes její knoflíkový nos. Je to jako by Bůh přestříkal blbosti z ní, došla mu barva na všechny ostatní, podíval se dolu na všechny ty miminka, které odhodil na Zem a odešel 'haha výskal, ale zaškrtněte tuto jako mistrovské dílo'.

"Unášíš Kaylu?" zeptá se Avery, usmívající se čínským panenkovským úsměvem.

"Teoreticky, nejsem ten druh člověka co to děla, ale taky teoreticky pokud jsem věděla jak unést lidi z podívaným se na Google když jsem byla opravdu znudila přes vánoční prázdniny minulí rok, pak teoreticky by tady bylo víc lepící pásky a zahrnutý chloroform. V teorii."

"Ano, takže, to je velmi zajímavé, ale jdu tě požádat k jejímu vrácení. Potřebuji ji tady."

"Ona vypadá trochu mimo? Ale taky je vážně zklamaná, protože nějaké věci, které nevím, jestli si viděla nebo ne se staly?"

"Viděla jsem, bylo to zajímavé. Pravděpodobně nejzajímavější věc, která se stala v celém roce kromě Eričiného pokusu o sebevraždu," Avery dumá. Podívá se na mě od shora dolu, jako když mě vidí v novem světle, a pak na mě ukáže. "ale to Kaylu neomlouvá z nějakých povinností, které dneska večer potřebuje vykonat."

"To je trochu divné? Jako, je to opravdu vágní a ohrožující co říkáš o někom? Taky si nemyslím, že ji vlastníš a ona si potřebuje lehnou a odpočinou, takže ji beru domu?"

Palec kolem auta na straně řidiče jako Aveřín obličej roste tmavší a víc dokonale smrtící v upírském stylu.

"Proč mluvíš v otázkách?" Ptá se.

"Proč ty? Mluvíš v otázkách?" Natáhnu krk přes kapuci a udržuji oční kontakt. Ona je jako medvěd. Opravdu velký, bohatý medvěd. Nemůžu se podívat jinam nebo ona se změní a použije moje vnitřnosti na její kabelku Louis Vuitton.

"Pokud teď odejdeš, už tě znovu nepozvu na další večírek."

"Dobře? To je tak nějak dobře protože si nemyslím, že se chci stýkat s lidmi, kteří říkají, že je pokus o sebevraždu zajímavý? A kdo dělá pooping džus a předstírá, že je to punč? To je skoro stejně špatné jako hraní Black Eaed Peas na smyčce."

Rychle skočím dovnitř, nastartuju auto a vyjedu. Avery mě pořad sleduje se škubajícím podrážděním v její čele.

"Jsi tak nějak populární, takže hádám, že bych ti měla poděkovat za mé pozvání? Taky za vyhrožovaní mi? Jako wow, to byla opravdu hrozný večírek ale dobré vyhrožovaní? Dávám ti dvě hvězdičky za námahu? Blábolím?" Odmlčím se. "zůstaň ve škole?"

"Chodíš do moji školy, idiote."

Udělala to. Nazvala mě tím I slovem. Nejvíc oblíbena holka ve škole mě prostě nazvala I slovem. Taky se musím zabit, jít zpátky na Floridu nebo jet pryč opravdu rychle a úplně fuk. Šlápla jsem na plyn a zatočila jsem se kolem lvích varlat, jak strhnu její příjezdovou cestu s výjimkou, že nemám čas na rychle uhnutí a jedno z lvích varlat letí v jemném oparu betonu. Nechám za mnou tlupu nových nepřátel a jednokoulého lva a beru domu možná kamarádku která si myslí, že jsem ji zničila, a dokonce i když to stoji za houby je to pořád lepší než s čím jsem přišla, což bylo jen tři roky, devět týdnu a padesát jedna dní špatných vzpomínek.