H-SH - 16. kapitola

Překlad: Liv

Ian dorazil do bytu Kate kolem šesté. Dostál svému slovu a trávil spoustu času nejen v její posteli, ale i s ní. Přišel ke Kate, šli do restaurace na večeři a Ian potom zůstal přes noc. Ale někdy si jídlo objednali až ke dveřím, protože jít se válet do postele hned, jak Ian přišel, bylo pro oba lákavější, než jít ven do zimy. Ian splnil svůj slib z Díkuvzdání, kdy u svého bourbonu nakupoval u Victoria Secret, takže je Kate majitelka několika nových push-up podprsenek a kalhotek. Udělala pro něj módní přehlídku a to byla jedna z nocí, kdy rozhodně nevyšli z bytu, aby mohli jít na večeři.

„Ahoj, krásko,“ řekl Ian a hodil klíče na pult. Měl na sobě brýle. „Jaký jsi měla den?“

Kate měla den na nic. Potravinovou spíž teď využívalo tolik lidí, že se skoro nestíhala věnovat svým stálým zákazníkům. Neměla tušení, jak stihne štědrovečerní večeři a o dárcích ani nemluvě. Vánoce byly za dva týdny a ona má jen třetinu z toho, co doufala, že v tuhle dobu bude mít.

„Dlouhý. Ty jsi na tom musel být stejně. Máš brýle.“

„Hoří mi oči.“

Sedl si na pohovku, a když si sundal brýle, položil je na stůl, přitáhl si Kate na klín a dal jí takový polibek, kvůli kterého nechtěla opouštět byt.

„Ah, číslo šest,“ povzdechla si Kate. „Tenhle miluju.“

Zvědavě se na ní podíval. „O čem to mluvíš?“

„Přidělila jsem tvým polibkům identifikační číslo.“

„Nepovídej,“ řekl a zasmál se.

„Tohle bylo číslo šest. Je to trochu jiné, než číslo pět, protože nejen, že mi dáš hluboký polibek s jazykem, ale taky sedím na tvém klíně a ty máš mou tvář v dlaních. Je to jeden z mých nejoblíbenějších.“

„Řekni mi zbytek.“

„Číslo jedna je ten první polibek, který jsi mi dal na konci našeho prvního rande. A číslo dvě je druhý polibek a tak dále. Potom je tady číslo šest. Z čísla šest se mi vysvlékají ponožky.“

„Které číslo ti vysvléká zbytek oblečení?“

„Skoro všechny.“

„Existují i nějaké další?“

„Je tady ještě sedmička.“

„A?“

Usmála se a představovala si to v hlavě.

„Oh, Katie.“ Jeho hlas zněl jako předení kočky. „Ten musí být opravdu dobrý.“

„Číslo sedm je polibek, když jsi uvnitř mě. Je to neuvěřitelné.“

„Víš, co bych si dal k večeři?“ zeptal se a oždiboval jí ucho.

„Číslo sedm a objednání jídla domů?“

„Ty jsi tak pohotová,“ řekl, sundal si jí z klína a vedl jí do ložnice. „Moc se mi to na tobě líbí.“

„Nechtěl jsi říct neskutečně nádherná?“

„To taky.“

Ian objednal čínu, zatímco byli pořád v posteli, a když jim večeři dovezli, jedli jí u krbu.

„Co chceš k Vánocům?“ zeptala se Kate.

„Chci, abys přijala mou nabídku na další dar pro spíž,“ řekl a dal si do pusy sousto.

„Jak by to mohl být dárek pro tebe?“

„Mám dobrý pocit z toho, že někomu něco dávám a to stejné je, když ti pomáhám. Takže pokud mi dovolíš dát peníze lidem v nouzi, budu šťastný. Chci jen to. Opravdu mi tohle odepřeš na naše první Vánoce spolu?“

„Co takhle pěkný svetr?“

„Mám spoustu svetrů. Kdybych neměl, už bych zmrznul.“

„Pořád se mi ten nápad nelíbí,“ řekla.

„Dej mi vědět, až se rozhodneš. Ale nečekej moc dlouho.“

Kate seděla u svého stolu a organizovala složky klientů, když Ian otevřel přední dveře potravinové spíže, aby jí vzal na oběd.

„Ahoj, Heleno,“ řekl a zastavil se u jejího stolu, když byl na cestě za Kate.

„Ahoj, Iane,“ řekla. „Jak se máš?“

„Dobře, děkuji. Jak se máš ty?“

„Zaneprázdněně. Vánoce jsou tady za chvíli.“

Podíval se na Kate. „Říkám Kate to stejné.“

„Jsem tak šťastná, že už spolu vy dva oficiálně randíte.“

„Takže ti to Kate řekla?“ Opřel se o okraj Helenina stolu a zkřížil ruce na prsou.

„Oh, ano. Říká mi všechno. Minule mi patnáct minut vykládala o spodním prádle, které jsi jí koupil.“

Kate si přála, aby se Helena propadla do země.

„Zdá se, že jsi na naši Kate hodný,“ dodala Helena.

„Oh, to jsem. Jsem na naší Kate opravdu hodný. Vždyť se na ní podívej.“

Kate měla obličej v ohni a její výraz byl někde mezi nepříjemným a poníženým.

„Připravená?“ zeptal se Ian vesele.

Oblékla si kabát a popadla kabelku. „O tomhle si ještě promluvíme,“ zasyčela na Helenu, když míjela její stůl. Helena se usmála a předstírala, že nic neslyšela.

Ian pro ní držel otevřené dveře a vyšli ven. „Vsadím se, že tenhle mrazivý vzduch je dobrý pro ty tvé hořící tváře.“

„Oh, buď zticha,“ řekla Kate, když se zasmál a vzal jí za ruku.

„Ví Helena taky o tom, jaký jsem výborný milenec?“ zeptal se, když šli po ulici. „O tom spodním prádle jsi jí řekla.“

„Možná jsem zmínila, že máš zvyk nakupovat mi věci na Victoria Secret, ale intimní detaily s ní nesdílím, i když by je asi chtěla slyšet. Je to velmi zvědavý člověk. Když jsem jí řekla, že mě bereš na oběd, chtěla vědět, kde pracuješ. Asi se bála, že nemáš práci. Ukázala jsem jí tvoje webovky.“

Když jí Ian řekl jméno své firmy, Kate googlovalaPrivasu, ale moc se nedozvěděla. Nebyl tam ceník ani osvědčení. Žádné vysvětlení služeb. U kontaktů našla jen jednoduchý formulář na vyžádání dalších informací. Připomínalo to Kate ty noční kluby, které byly tak exkluzivní, že ani nepotřebovaly ceduli. Pokud vám byl umožněn přístup, věděli jste, kde ho najít.

„Ta stránka je dost strohá,“ řekla, když dorazili do Mattie’s na Main a sedli si.

„To proto, že mí klienti za mnou chodí na doporučení. Když jsem před deseti lety začínal, měl jsem inzeráty, ale teď už to nepotřebuju. Moje pověst je legendární.“

„Jako hacker i jako milenec,“ dobírala si ho.

Mrknul na ní a ona se začala roztápět. „Několik let jsem s tím bojoval. Mluvím o firmě, ne o dovednostech v ložnici.“

„Koneckonců jsi začal už ve čtrnácti.“

„Jak stará jsi byla ty?“

„Bylo mi sedmnáct. Ples ve třeťáku. Potom mě pozvracel.“

Ušklíbl se. „Slibuju, že to ti nikdy neudělám, krásko.“

„Takže jsi byl jeden z těch počítačových géniů, kteří svou společnost začali v pokoji na koleji?“

„Ne tak docela. Na vysoké jsem chtěl vědět, do čeho všeho se můžu nabourat pro zábavu, bez ohledu na to, jak to bylo riskantní nebo hloupé. Ale než jsem odpromoval, věděl jsem, že bych se nehodil do nějaké počítačové firmy, takže jsem přišel s nápadem, jak využít své hackerské schopnosti pro příjem. Byla to tvrdá a dlouhá práce, ale zatím mám stoprocentní úspěšnost, když se jedná o pronikání do jakéhokoliv systému. Pokud nějaká společnost potřebuje bezpečnostní firmu bílého klobouku, moje jméno je vždycky na vrcholku seznamu.“

„A jaké to jméno je?“ zeptala se a se zájmem se naklonila dopředu.

„Ian Merrick.“

„Tvoje příjmení je Merrick?“ To bylo snadné.

„Ne. Ian Merrick je jméno, které používám pro podnikání. Unavovalo mě přesvědčovat klienty, že nepotřebují znát mé plné jméno. Takže jsem si jedno vymyslel.“

„Oh.“ Sklonila hlavu a dívala se na své menu, listovala stránkami a snažila se skrýt na tváři zklamání.

Natáhl se přes stůl pro její ruku. „Není to tak, že bych svoje příjmení neříkal jen tobě. Neříkám ho nikomu.“

„To je v pořádku,“ řekla. Bylo jasné, že za jeho neochotou sdílet své příjmení něco stojí, ale když uváží, že spolu jsou teprve chvilku, nebylo překvapení, že ještě nebyl připravený ho prozradit.

„Víš to určitě?“ stiskl její ruku.

Stiskla ho zpátky a usmála se. „Na sto procent.“ Nebylo to tím, že by pochybovala o Ianu jako příteli nebo člověku. Měli za sebou trochu špatný začátek, ale od té doby byl jen laskavý a štědrý. Opravdový gentleman. Ale kdyby jí nějaká kamarádka řekla, že potkala skvělého chlapa, ale nechce jí říct své příjmení, Kate by jí doporučila utíkat. Dá Ianovi trochu víc času, ale pokud se jí nezačne otevírat, poslechne svou vlastní radu. Doufala, že to bude dřív, než se do toho víc zapojí její srdce.

Naštěstí servírka přerušila jakoukoliv další diskuzi, protože se objevila a ptala se na jejich objednávku. K sendvičům si objednali ještě talíř rýžové polívky.

„Rozhodně je počasí na polévku,“ řekla servírka. „Večer má být deset stupňů pod nulou.“

„Tohle je až moc chladno na mou texaskou krev,“ řekl Ian, když odešla.

„Byl jsi na vysoké v Massachusetts. Chceš mi říct, že se ti nepodařilo aklimatizovat na jednociferné teploty, led a sníh?“

Zavrtěl hlavou. „Už tam nebydlím z nějakého důvodu.“

„Zopakuj mi, jak jsi skončil v Minneapolis. Říkal jsi, žes jen projížděl kolem.“

„Strávil jsem léto ve Winnipegu a potom jsem jel na jih, když se Shelby na dálnici I94 rozbila přímo před TwinCities (označuje se tím Minneapolis a Saint Paul).“

„Kanada je strašně daleko na sever pro chlapce z Amatilla,“ řekla Kate.

„Mám tam kamaráda z vysoké. Přemluvil mě k tomu. Říkal, že je tam skvělý rybolov.“

„Rád rybaříš?“

„Zníš tak překvapeně.“

„Je to velmi venkovní.“

„Já jsem venkovní. Nepamatuješ si naše odpoledne v parku?“

„Omlouvám se. Jsi velmi venkovní.“

„Mám rád rybaření, pokud je hodně ryb a tam jich rozhodně hodně bylo, spolu s obřími komáry. Tři měsíce jsem se nechal jíst zaživa. Každopádně, Shelby není auto, které by se dalo rychle opravit. Trvalo týden, než jsem sehnal potřebné díly a dostal jí zpátky na silnici. Mezitím jsem procházel okolí a usoudil, že bych tady klidně mohl na chvíli zůstat. Byl srpen, takže mi počasí starosti nedělalo. Město bylo velké a já jsem myslel, že budu pryč, než přijde sníh. Ale na Halloween do mě na chodníku narazila taková krásná žena. Takže jsem zůstal.“

„Jů,“ řekla. „To je milé. Pokud by se Shelby nepokazila, kam jsi měl namířeno?“

„Neměl jsem v tom ještě jasno, kromě toho, že jsem chtěl někam do tepla.“

„Cítím povinnost poukázat na to, že tady bude ještě chladněji.“

Povzdechl si. „To jsem slyšel. Asi budeme muset trávit čas uvnitř. Snad pro nás vymyslím nějakou zábavu.“

„Něco mi říká, že s tím nebudeš mít problém.“